Dojra
Dojra (nebo doyra, dojra, dajre, doira, dajreja, daire, def, dareh, daira) je bicí hudební nástroj, středně velký rámový buben se zvonky nebo bez nich, který se používá k doprovodu populární i tradiční hudby v Íránu, Tádžikistánu, Afghánistánu, Ázerbájdžánu (známý jako kaval), na Kavkaze, na Balkáně a v mnoha zemích střední Asie, jako je Kazachstán a Uzbekistán. Rámové bubny jsou také populární v mnoha regionech Gruzie, jako jsou Kartli, Kakheti, Tusheti, Samegrelo, Racha a Imereti. Jde o bicí nástroj s jednou hlavicí, který se neužívá pouze ve Střední Asii a na Středním východě, ale také v některých částech ruských polárních oblastí. Jednoduchý buben je vytvořen připevněním kožního krytu na dřevěný kruhový rám pomocí lepidla a látkových pásků. Některé dojry mají ještě po obvodu rámu připevněné páry kovových poklic, rolničky nebo zvonky, které zvuk rozmnožují a dodávají mu kvalitu podobnou tamburíně.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Historie dojry je stará přes dvě tisíciletí. V pahlaví (středoperština) se nástroj nazýval „dare“. Perský básník Abú-Sa'íd Abú-l-Chejr (967–1048) zmiňuje ve svých dílech slovo „dyere“ ve smyslu „buben“.[1]
Regionální variace[editovat | editovat zdroj]
Dojra je jedním z nejznámějších rámových bubnů v Persii a střední Asii a v pahlaví (perském starověkém jazyce) se dojra nazývá dareh .[1]
V Ázerbájdžánu a Arménii se tomu bubnu říká ghaval [2], někdy daf/dap [2] a hraje se na něm při slavnostních příležitostech.[1] V ázerbájdžánské hudbě má tento buben, který obvykle doprovází ašyka (básníka/zpěváka), název ghaval (dayereh). Tradiční soubor zahrnuje zpěváka, který hraje na buben, a dva instrumentalisty, jeden hraje na dehtu (loutna s dlouhým hrdlem) a druhý na kamancheh (housle s ohnutým hrotem).
Struktura a konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Rolničky, které jsou tenkými kovovými deskami nebo kroužky, jsou připevněny k háčkům ve třech nebo čtyřech obdélníkových otvorech v kruhovém dřevěném rámu. Buben je vyroben z kůže.
Rám je široký 45–50 cm a hluboký 5–7 cm. Chcete-li rám ohnout, můžete dřevo (buk, ořech) změkčit ve vodě, než jej ohnete kolem horkého kovového válce.
Rám se uzavře slepením konců. Nakonec se kůže připevní k rámu pomocí jiného dřevěného rámu nebo se přibije hřebíky.
Další variantou je umístění prstencových zvonků podél okraje vnitřní části bubnu po celém okraji [3] nebo na několika úrovních úrovní do poloviny vnitřního okraje.[4]
Hra[editovat | editovat zdroj]
Zvuk je produkován nárazem na membránu oběma rukama – levá ruka, která také drží dojru, rozeznívá okraje a pravá ruka zasahuje střed. Prsty pravé ruky jsou pevně propojovány a uvolňovány (jako prasknutí prsty), aby vydaly hlasité, rychlé a ostré zvuky.
Dojra je sólový nástroj. Nejčastěji tento nástroj doprovází „Gajda“, „khalgija“ nebo „tarabuka“. Marko Čepenkov zmiňuje dojru jako společníka „Gajdy“ v 18. a 19. stoletích.[5] Nejčastěji se používá k udržení rytmu v makedonských lidových písních a tancích a také v tradičních makedonských rituálech, jako jsou svatební obřady.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dayereh na anglické Wikipedii.
- DVD Tombak / Madjid Khaladj – koprodukce: Le Salon de Musique & École de Tombak | Langues : français, anglais, espagnol | Livret de 80 stránek (français / anglais. ) | EDV 937 CV.
- CD Infinit Breath / Madjid Khaladj, NAFAS / Bâ Music Records.
- ↑ a b c in Ghaval by Dzhabbar Kariagdiev
- ↑ a b [s.l.]: [s.n.] ISBN 9780199743391.
- ↑ Ghaval image.
- ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2020-12-06]. Dostupné v archivu.
- ↑ Dayereh. www.birseyogren.com [online]. [cit. 2020-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Ghaval, ázerbájdžánský rámový buben Archivováno 1. 11. 2020 na Wayback Machine.
- Rámové bubny Archivováno 7. 9. 2008 na Wayback Machine.
- Frame Drums Central s obrazem bubnu s půlkruhovým rámem
- Pákistánské tradiční nástroje včetně „daira“ a „daff“
Obrázky, zvuky či videa k tématu dojra na Wikimedia Commons
