Dobromysl obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo dobromysl. O rodu Origanum pojednává článek dobromysl (rod).

Wikipedie:Jak číst taxobox Dobromysl obecná

Dobromysl obecná
Dobromysl obecná
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď: hluchavkovité (Lamiaceae)
Rod: dobromysl (Origanum)
Binomické jméno
Origanum vulgare
L.

Dobromysl obecná (Origanum vulgare L.) je rostlina z čeledi hluchavkovitých. Využívá se jako koření i v léčení chorob.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Origanum creticum L.
  • Origanum barcense Simk.
detail květu

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Dobromysl obecná je vytrvalá, vlnatě chlupatá bylina vysoká 20 až 90 cm.
  • Lodyha je načervenalá a čtyřhranná. Výběžky oddenku dřevnatějí.
  • Vstřícné listy mají krátký řapík, jsou vejčité a celokrajně nebo nezřetelně vroubkované. Spodní jsou největší, k vrcholu se zmenšují.
  • Květenství jsou vidlanovité laty shlukující se v hlávku. Květenství tvoří až 25 květů.
  • Květy jsou drobné, nachově růžové. Koruna má trojcípý dolní pysk a vykrojený pysk horní. Kalich je trubkovitě zvonkovitý.
  • Kvete v červenci až září.
  • Celá rostlina příjemně aromaticky voní.
  • Plodem je tvrdka.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

V Česku roste v křovinách, ve světlých lesích, na pasekách, na slunných stráních a na mělkých půdách spíše alkalických. Často se pěstuje v zahradách.

Areál rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Původní areál rozšíření byl v oblasti Středomoří, začala se však pěstovat již od antiky a rozšířila se i do ostatních oblastí Evropy, kde i zplaněla. Původní je i v Malé Asii, na Kavkaze, Blízkém východě, Íránu, nižších polohách Himaláje, v jižní Číně a na Tchaj-wanu. Zavlečena byla i do severní Ameriky

V ČR se vyskytuje poměrně hojně v teplejších oblastech, maximálně byla nalezena v nadmořské výšce 750 m v Krkonoších.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Nať dobromysli se používá zejména jako koření (pod názvem oregano); typickým použitím je kořenění pizzy. Kromě toho je též součástí provensálského koření. Chuť je výrazná, ale odlišná od majoránky. Sbírá se kvetoucí nať, přítomnost plodů je nežádoucí.

Používá se též v léčitelství pro své aseptické a protizánětlivé účinky, usnadňuje odkašlávání a zvyšuje vyměšování žluči. Droga je silným prostředkem uvolňující křečovité stažení hladkého svalstva (spazmolytikum). Používá se i na obklady a osvěžující koupele. V nati obsažené barvivo se dříve používalo k barvení ovčí vlny.

Včelařství[editovat | editovat zdroj]

Dobromysl je dobrou nektarodárnou rostlinou. Nektarium květu dobromysli vyprodukuje za 24 hodin 1,1 mg nektaru s cukernatostí 76 %.[1] Cukerná hodnota, tedy množství cukru vyprodukovaného v květu za 24 hodin, je 0,83 mg.[1] Pylu poskytuje včelám málo, pylové rousky mají šedivou barvu.

Čistý druhový med dobromysli není známý, ale ve Středomoří se dobromysl spolu se saturejkou a mateřídouškou podílí na vzniku hymetského medu a tymiánového medu. Tyto medy jsou výrazně vonné, s jantarovou barvou a příjemnou chutí, a jemně krystalizují.[1]

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Nať dobromysli obsahuje asi 0,4% silice (hlavně thymol a karvakrol) a asi 8% tříslovin, hořčiny, tanin, těkavý olej, gumopryskyřici, antioxidanty a další látky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c HARAGSIM, Oldřich. Včelařské byliny. Praha : Grada, 2008. 108 s. ISBN 978-80-247-2157-6. S. 26. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu