Přeskočit na obsah

Dipólový moment

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Dipólový moment (přesněji elektrický dipólový moment) je vektorová veličina popisující nesymetrické rozdělení elektrického náboje, např. v molekule nebo v malé skupině atomů.

dipólový moment ide od kladného k zápornému pólu
Schéma elektrického dipólu.

V nejjednodušším případě, kdy dva bodové náboje s opačným znaménkem +q a -q jsou umístěny ve vzájemné vzdálenosti d, je velikost dipólového momentu této dvojice nábojů rovna

,

přičemž směr vektoru elektrického dipólového momentu leží na spojnici bodových nábojů.

Pokud se elektrický náboj nachází v bodě s polohovým vektorem a náboj v bodě s polohovým vektorem , lze jejich vzájemnou polohu charakterizovat vektorem . Elektrický dipólový moment pak lze vyjádřit jako


Je-li elektrický náboj v prostoru rozložen s hustotou , přičemž celkový elektrický náboj je nulový, tzn.

,

kde integrace probíhá přes celý zkoumaný objem , pak elektrický dipólový moment má hodnotu

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Podle hodnoty dipólového momentu chemie rozlišuje polární (voda, NaCl,...) a nepolární molekuly (CO2, benzen,...). Polární molekuly mají stálou a nenulovou hodnotu elektrického dipólového momentu, tvoří permanentní dipól, nepolární ho mají nulový. Tato vlastnost je důležitá pro určení rozpustnosti v rozpouštědlech.

Související články

[editovat | editovat zdroj]