Chan Chan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chan Chan
Světové dědictví
Smluvní stát Peru Peru
Chan Chan
Red pog.png
Chan Chan
Souřadnice:
Typ kulturní dědictví
Kritérium i, iii
Odkaz 366 (anglicky)
Oblast Latinská Amerika a Karibik
Zařazení do seznamu
Zařazení 1986 (10. zasedání)
V ohrožení 1986–

Chan Chan je v současné době archeologická lokalita v Peru pokrývající plochu okolo 20 km². Na této ploše se nachází pozůstatky jednoho z nejvýznamnějších center předkolumbovské Ameriky. Od roku 1986 je Chan Chan zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO i na seznamu světového dědictví v ohrožení. Pokračující eroze totiž vážně ohrožuje celou lokalitu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Toto první předkolumbovské město založil podle legendy bůh Naymlap, přicházející z oceánu. Kdysi bylo pokryto zlatem a překrásně zdobené. Chan Chan bylo vybudováno neznámým národem kolem roku 900 n. l. Poté přibližně kolem roku 1300 n. l. se stalo hlavním městem říše Čimú. Ta se rozpínala podél pobřeží Peru až na úroveň Ekvádoru s rozlohou více než 1000 km². Největší rozkvět můžeme pozorovaž v 15. století, těsně před pádem Inků, kteří byli vybiti přijíždějícími kolonizátory. Před sedmi sty lety bychom toto město zařadili mezi jedno největších na světě.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Město se rozkládá na 20 km², přičemž jeho střed pokrývá 6 km². Je rozděleno na devět okrsků, obehnaných zdmi s devíti velkými citadelami. V každém komplexu byly obytné čtvrti, zahrady, nádrže a cesty. Zdi citadel dosahují výšky až 10 m a jsou postaveny ze sušených cihel, kterým se říká Adobe nebo Adobon. Tyto zdi byly bohatě zdobené, sloužily k obraně a jako větrolamy a izolace. V létě udržovaly chlad a v zimě teplo. Na střechách staveb jsou pravidelné otvory, jimiž prochází vítr a fungují tak jako klimatizace. Zdobení na zdech je tvořeno obrazy jejich bohů, mezi nimiž najdeme i ryby, pelikány a jiné mořské ptáky. Nechybí zde ani geometrické vzory.

Kultura Chimů[editovat | editovat zdroj]

Zajímavé je, že každá z citadel patřila jinému vládci, přičemž všechny poukazují na zajímavé zvyky původní kultury. Ve zvyku panovníka totiž bylo, že po své smrti si s sebou do hrobu odnese všechen svůj majetek i služebnictvo. Pouze jejich právoplatné manželky mohly dožít. Proto zde neexistovalo žádné dědictví. Z dochovaný motivů na zdech je patrné, že lidé Chimu uctívali přírodu, především vodu. Život jejich kultury byl závislý na plodech moře a zemědělství, kde využívali důmyslné vodní kanály k samozavlažování.

Současný stav[editovat | editovat zdroj]

Díky nepáleným cihlám, ze kterých je město postaveno, je většina staveb značně poničena přívalovými dešti a tornády tzv. El Niño. Obyvatelé si tyto jevy spojovali a hněvem bohů, což je přimělo k opuštění řady sídel. Tyto katastrofy lze dodnes rozeznat v sedimentech.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu