Bitva u Ninive

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Bitva u Ninive byla rozhodující střetnutí poslední římsko-perské války, probíhající v letech 602628. V této bitvě odehrávající se 12. prosince 627 zvítězilo východořímské vojsko vedené císařem Herakleiem nad Peršany, což následně vedlo k sesazení perského velkokrále Husrava II. a k ukončení konfliktu mezi oběma říšemi.

Předchozí události[editovat | editovat zdroj]

V rámci byzantsko-perských válek uzavřel roku 591 byzantský císař Maurikios s perským velkokrálem Husravem II., kterého pomohl dosadit na perský trůn, mírovou smlouvu. Po svržení císaře Maurikia novým byzantským vládcem Fokou roku 602 využil Husrev situace a rozpoutal proti Byzantské řiši nový vojenský konflikt, dovolávajíce se povinnosti ochraňovat nástupnická práva Maurikiových potomků, kteří byli po převratu také zavražděni.[1]

Perská armáda vtrhla do Mezopotámie, Arménie a Kappadokie, situaci zhoršovalo i povstání jednoho z tamějších byzantských velitelů a opakované vzpoury monofyzitů a nestoriánů, příslušníků heretických křesťanských nauk, vyprovokované nesmiřitelným nepřátelským postojem ortodoxní vlády.[2]

Za této situace došlo k novému převratu. Roku 610 připlul ze severní Afriky s početným vojskem syn kartaginského exarchy Herakleios, jemuž se podařilo Foku svrhnout. Následujících více než deset let bylo vyplněno častými střetnutími s perskou armádou na východě a Avary a Slovany na západě. Přes veškeré úsilí se zatím válečné štěstí ale klonilo spíše k Peršanům, kterým se podařilo roku 619 dobýt Egypt, obilnici východořímské říše.[3] O tři roky později však zorganizoval Herakleios protiofenzívu, během níž pronikl až na Kavkaz, kde strávil několik dalších let bojem s perskými silami. Mezitím spojené avarské, slovanské a perské síly oblehly roku 626 hlavní město byzantské říše Konstantinopol, dobýt tuto metropoli se jim však nepodařilo.

Průběh a následky bitvy[editovat | editovat zdroj]

Herakleios v boji s perským králem Husravem II.

Záhy nato zaútočil Herakleios ve spojenectví s Chazary do perského vnitrozemí a střetl se s perskými silami 17. prosince 627 poblíž města Ninive. Byzantské jednotky a jejich spojenci zde oslavili rozhodné vítězství. Porážka perských sil byla natolik významná, že způsobila postupný kolaps perské říše, která se měla na několik dalších let utápět v politické anarchii. Na základě smlouvy s Peršany získal Herakleios nazpět všechna před válkou držená území a taktéž nové oblasti v Arménii.[4]

Byzantská a perská říše, oslabené dlouhou válkou, pak nedokázaly příliš úspěšně vzdorovat nastupující muslimské expanzi z Arabského poloostrova, jež ve svém důsledky připravila Byzanc o více než třetinu jejího území[5] a Persii pak zcela vyvrátila.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HRADEČNÝ, Pavel a kol. Dějiny Řecka. Praha : Lidové noviny, 1998. Dále jen Dějiny Řecka. ISBN 80-7106-192-1. S. 97.  
  2. DRŠKA, Václav; PICKOVÁ, Dana. Dějiny středověké Evropy. Praha : Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2004. Dále jen Dějiny středověké Evropy. ISBN 80-86493-11-3. S. 54.  
  3. Dějiny středověké Evropy, s. 56
  4. ZÁSTĚROVÁ, Bohumila, a kol. Dějiny Byzance. Praha : Academia, 1992. Dále jen Dějiny Byzance. ISBN 80-200-0454-8. S. 87.  
  5. Dějiny Byzance, s. 93

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČEŠKA, Josef. Zánik antického světa. Praha : Vyšehrad, 2000. ISBN 80-7021-386-8.  
  • KLÍMA, Otakar. Sláva a pád starého Íránu. Praha : Orbis, 1977.  
  • TREADGOLD, Warren. A History of the Byzantine State and Society. Stanford : Stanford University Press, 1997. ISBN 0-8047-2630-2.  
  • ZÁSTĚROVÁ, Bohumila, a kol. Dějiny Byzance. Praha : Academia, 1992. ISBN 80-200-0454-8.