Bahrám Čóvén

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Boj Bahráma Čóvéna s Husravem II., perská iluminace ze safíovské doby

Bahrám Čóvén (v pahlavském písmu Páhlavské písmo Varhrán Čóvén; novopersky بهرام چوبین Bahrám-e Čúbín ?592) byl významný perský vojevůdce a dvořan, jemuž se na krátkou dobu (590591) podařilo uchvátit vládu v perské říši. Své přízvisko Čóvén (Dřevěný) získal patrně pro svou vysokou hubenou postavu, tolik odlišnou od vzezření většiny obyvatel Íránu i Mezopotámie.

Původ a vojenská dráha[editovat | editovat zdroj]

Bahrám byl synem Bahráma Gušnaspa z arsakovské rodiny Mihránů, která zaujímala v říši již řadu let význačné postavení, a původně působil v králově tělesné stráži. První válečné ostruhy si vysloužil počátkem sedmdesátých let 6. století, kdy se zúčastnil obléhání města Dára na byzantsko-perském pomezí. Jeho schopností si brzy povšiml král Husrav I. (531579) a využil je při svých výpravách do Arménie během války s Byzancí. Bahrámova hvězda rychle stoupala i za vlády Husravova syna Hormizda IV., kdy se mu dostalo nejvyšších vojenských poct.

Vítězství nad Turky[editovat | editovat zdroj]

Roku 588 napadl říši na východě turecký král Šáva, čímž nadešla Bahrámova slavná chvíle. Král mu totiž svěřil vrchní velení nad sedmdesátitisícovým perským kontingentem, který měl útočníky zastavit a vyhnat z perského území. Poté co byly podniknuty všechny nezbytné přípravy na válku, vytáhl Bahrám s vojskem do západních krajů dnešního Afghánistánu a roku 589 připravil Turkům zdrcující porážku v oblasti dnešního Herátu. Sám král Šáva v bitvě padl, kořist prý Peršané odváželi na dvě stě padesáti tisicích (!) velbloudech. I když jsou tato čísla jistě nadsazená, „skvělé“ vítězství potvrzují i byzantští kronikáři, kteří svým odvěkým protivníkům na Východě nebyli nijak nakloněni.

Svůj triumf Bahrám zpečetil vítězstvím nad Šávovým synem Parmúdou, jehož spolu s bohatou kořistí poslal zajatého na Hormizdův dvůr. Král pak ještě téhož roku odvelel úspěšného vojevůdce na západní „frontu“, kde už téměř dvacet let probíhala drobná válka s Byzancí, tu a tam přerušovaná příměřími. Poté co zde Bahrám utrpěl poměrně nevýznamnou porážku od byzantského velitele Romana, využil Hormizd IV. příhodné chvíle a příliš mocného velitele zbavil všech funkcí. Má-li pravdu kronikář Theofylaktos Simokattes, snad mu dokonce poslal na potupu ženské šaty. Bahrám v reakci na to začal připravovat Hormizdův pád.

Perským králem[editovat | editovat zdroj]

Mince Bahráma Čóvéna

Na přelomu let 589/590 zahájil Bahrám revoltu proti králi. Většina vojska stála na jeho straně, a tak si mohl dovolit prohlásit krále za sesazeného a zahájit pochod na Ktésifón. Tam pod dojmem událostí došlo 6. února 590 k převratu, který vynesl na trůn prince Husrava, patrně nejschopnějšího člena vládnoucího rodu; samotného krále dali dva jeho švagrové, Vistám a Vindóé, oslepit a uvrhnout do vězení.

Bahrám se ovšem s novým pořádkem nehodlal smířit, odmítl nabízené „druhé místo“ v říši hned za panovníkem a rozprášil Husravovy narychlo sehnané jednotky, složené převážně z palácového služebnictva a městské chudiny. Dne 28. února 590 nezbylo Husravovi (II.) nic jiného než uprchnout k úhlavnímu nepříteli Persie, byzantskému císaři. Předtím však ještě Vistám a Vindóé uškrtili Hormizda IV., aby ho Bahrám znovu nedosadil na trůn.

V březnu 590 tak ovládl novoperskou říši poprvé od jejího vzniku příslušník jiného rodu než sásánovského – Bahrám VI. Čóvén, slavnostně prohlášený za krále v Ktésifóntu. Ale situace nebyla pro korunovaného uchvatitele trůnu příznivá. Byzantský císař Maurikios totiž převrat v Persii neuznal a přislíbil plnou podporu Husravovi II., včetně poskytnutí vojska. Marně mu Bahrám nabízel územní kompenzace, císař již uzavřel příslušné dohody s Husravem. Ani vnitropoliticky to nevypadalo příliš nadějně, neboť Bahrámovi odepírali poslušnost mágové a objevilo se několik spiknutí proti jeho osobě. Nový král musel vládnout s mimořádnou přísností, aby se udržel u moci – to jen rozšiřovalo okruh jeho odpůrců.

Porážka a smrt[editovat | editovat zdroj]

Když na jaře 591 zahájil Husrav II. za pomoci šedesátitisícového byzantského vojska tažení do perské říše, ocitl se Bahrám VI. od počátku v defenzivním postavení. Některé jeho jednotky přešly k nepříteli, město Seleukie nad Tigridem se útočníkům vzdalo bez boje. Sám Bahrám utrpěl za Tigridem těžkou porážku a musel ustoupit ke Ganzaku v perském Ázerbájdžánu; tam ho Husravovy jednotky na podzim definitivně udolaly.

Husrav a Bahrám si nyní vyměnili role – z vyhnance se stal král a z krále vyhnanec. Jen místo exilu bylo jiné. Bahrám totiž uprchl k Turkům, jimž před pouhými dvěma lety připravil zdrcující porážku při obraně perských hranic. Turecký král mu sice zaručil osobní bezpečnost, jeho žena se však nechala podplatit perskými agenty a roku 592 poslala na Bahráma najaté vrahy. Tak skončil život jednoho z nejnadanějších perských vojevůdců, muže „obdivuhodné postavy a charakteru“, jehož ve své Knize králů (Šáhnáme) oslavil středověký perský epik Firdausí (cca 9401020).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KLÍMA, Otakar. Sláva a pád starého Íránu. Praha : Orbis, 1977. 252 s. (česky) 
  • SCHIPPMANN, Klaus. Grundzüge der Geschichte des sasanidischen Reiches. Darmstadt : Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1990. viii, 155 s. ISBN 3-534-07826-8. (německy) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Husrav II.
Znak z doby nástupu Perský král
590591
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Husrav II.