Bahariasauridae
 BahariasauridaeStratigrafický výskyt: Svrchní křída (asi před 96 až 91 miliony let) | |
|---|---|
 Rekonstrukce vzezření rodu Bahariasaurus | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | plazi (Sauropsida) |
| Nadřád | dinosauři (Dinosauria) |
| Řád | plazopánví (Saurischia) |
| Podřád | Theropoda |
| Infrařád | Ceratosauria? |
| Čeleď | Bahariasauridae von Huene, 1948 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bahariasauridae („ještěři z oázy Baharíja“) je čeleď masožravých dinosaurů (teropodů) z kladu Averostra, žijících v období rané pozdní křídy (geologické věky cenoman až turon, asi před 96 až 91 miliony let) na území dnešní severní Afriky a pravdfěpodobně i Jižní Ameriky.
Historie objevu[editovat | editovat zdroj]
Typovým druhem je Bahariasaurus ingens, jehož fosilie poprvé objevil roku 1912 rodák z Čech, rakouský amatérský paleontolog Richard Markgraf.[1] Fragmentární fosilie tohoto křídového teropoda byly objeveny v sedimentech souvrství Baharíja (odtud rodové jméno). Typový druh B. ingens byl formálně popsán německým paleontologem Ernstem Stromerem v roce 1934.[2] Čeleď Baharisauridae pak stanovil německý paleontolog Friedrich von Huene v roce 1948.
Dnes jsou do této čeledi potenciálně řazeny další tři druhy - Deltadromeus agilis ze severní Afriky[3] a Aoniraptor libertatem a Gualicho shyniae z Argentiny. Podle některých studií je dokonce možné, že sem patřila i podčeleď Elaphrosaurinae s rody Elaphrosaurus, Huinculsaurus a Limusaurus.[4]
Rozměry[editovat | editovat zdroj]
Bahariasaurus byl nepochybně obřím teropodem, dosahujícím podle většiny odhadů délky asi 11 až 12 metrů[5] a hmotnosti přibližně 4000 kilogramů.[6] Deltadromeus mohl být podobně veliký. Argentinské druhy byly menší, dosahovaly délky asi v rozmezí 6 až 7 metrů.
Zařazení[editovat | editovat zdroj]
Není jisté, do které skupiny teropodů bahariasauridi patřili, navrhováni byli také karcharodontosauridi, neovenatoridi, abelisauridi nebo tyranosauroidi. Objevila se také domněnka, že by se mohlo jednat o zástupce kladu Megaraptora.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ https://dinosaurusblog.com/2020/04/27/jak-krajan-z-cech-objevil-spinosaura/
- ↑ Stromer, E. (1934). "Ergebnisse der Forschungsreisen Prof. E. Stromers in den Wüsten Ägyptens. II. Wirbeltier-Reste der Baharije-Stufe (unterstes Cenoman)." 13. Dinosauria. Abhandlungen der Bayerischen Akademie der Wissenschaften, Mathematisch-naturwissenschaftliche Abteilung n.f., 22: 1–79.
- ↑ SOCHA, Vladimír. Peklo dinosauřího světa. OSEL.cz [online]. 9. listopadu 2022. Dostupné online. (česky)
- ↑ Chiarenza, Alfio Alessandro; Cau, Andrea (2016). "A large abelisaurid (Dinosauria, Theropoda) from Morocco and comments on the Cenomanian theropods from North Africa". PeerJ. 4 (e1754): e1754. doi: 10.7717/peerj.1754
- ↑ Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
- ↑ Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 77 (anglicky)
- ↑ Apesteguía S., Smith N. D., Juárez Valieri R., Makovicky P. J. (2016). "An Unusual New Theropod with a Didactyl Manus from the Upper Cretaceous of Patagonia, Argentina". PLOS One. 11 (7): e0157793. doi: 10.1371/journal.pone.0157793
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Matías J. Motta; et al. (2016). New theropod fauna from the Upper Cretaceous (Huincul Formation) of northwestern Patagonia, Argentina. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 71: 231–253.
- Delcourt, R.; Grillo, O. N. (2018). Tyrannosauroids from the Southern Hemisphere: Implications for biogeography, evolution, and taxonomy. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 511: 379–387. doi: 10.1016/j.palaeo.2018.09.003
- Ibrahim, Nizar; Sereno, Paul C.; Varricchio, David J.; Martill, David M.; Dutheil, Didier B.; Unwin, David M.; Baidder, Lahssen; Larsson, Hans C. E.; Zouhri, Samir; Kaoukaya, Abdelhadi (2020). Geology and paleontology of the Upper Cretaceous Kem Kem Group of eastern Morocco. ZooKeys. 928: 1–216. doi: 10.3897/zookeys.928.47517
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Článek na webu Prehistoric Wildlife (anglicky)
- Profil na databázi Fossilworks Archivováno 26. 7. 2020 na Wayback Machine. (anglicky)
- SOCHA, Vladimír. Záhadný dravý obr Bahariasaurus. OSEL.cz [online]. 17. září 2020. Dostupné online. (česky)