Bílovice nad Svitavou (železniční zastávka)
| Bílovice nad Svitavou | |
|---|---|
 | |
| Stát |  Česko |
| Obec | Bílovice nad Svitavou |
| Souřadnice | 49°14′33,77″ s. š., 16°40′25,24″ v. d. |
| Provozovatel dráhy | Správa železnic |
| Kód stanice | 330852[1] |
| Trať | Brno – Česká Třebová |
| Nadmořská výška | 225[1] m n. m. |
| Dopravní koleje | 2 |
| Nástupiště (nástupní hrany) | 2 (2)[1] |
| Prodej jízdenek |  |
| Návazná doprava | autobusy (zastávka Bílovice nad Svitavou, žel. stanice) |
| Služby ve stanici |      |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bílovice nad Svitavou jsou železniční zastávka ve stejnojmenné obci v okrese Brno-venkov. Leží v km 164,350 železniční trati Brno – Česká Třebová mezi stanicemi Brno-Maloměřice a Adamov.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Trať z Brna do České Třebové byla zprovozněna v roce 1849, mezilehlé zastávky ale byly stavěny až po nárůstu osobní dopravy.[2] Společnost státní dráhy (StEG) zřídila bílovickou zastávku u strážního domku č. 121, do provozu byla uvedena 15. května 1881.[3] V roce 1884 byla ke strážnímu domku přistavěna dřevěná veranda. V roce 1896 byla postavena hrázděná budova s uzavřenou čekárnou, otevřenou verandou, záchody a příručním skladem.[4][5] Do roku 1918 nesla zastávka název Bilowitz, pak Bílovice a od roku 1924 Bílovice nad Svitavou. V roce 1909 byla StEG znárodněna a novým majitelem dráhy byly Císařsko-královské státní dráhy (kkStB). V roce 1913 byla Ředitelstvím pro tratě bývalé Společnosti severní dráhy dokončena výstavba nové výpravní budovy.
Zastávkou prochází I. železniční koridor. V letech 1992–1998 byla trať modernizována a elektrizována. V roce 2022 prošla zastávka rozsáhlou rekonstrukcí, při které byl vybudován podchod k nástupištím, nové přístupy k autobusové zastávce a bylo vybudováno záchytné parkoviště P+R.[6][7]
Popis zastávky[editovat | editovat zdroj]
V zastávce jsou dvě jednostranná nástupiště, nástupní hrana je ve výšce 550 mm nad temenem kolejnice.[8] Nástupiště jsou propojena podchodem. Cestující jsou informováni o jízdách vlaků pomocí odjezdové tabule a rozhlasu.[9]
Výpravní budova[editovat | editovat zdroj]
V letech 1912–1913 byla Ředitelstvím pro tratě bývalé StEG pod vedením architekta Franze Uhla postavena secesní výpravní budova ve vilovém stylu. K dvoupodlažní budově kryté vysokou stanovou střechou se přimyká schodišťová převyšující čtyřpodlažní věž s dlátovou střechou. Fasáda měla hladké plochy bez dekorativních prvků s obdélnými okny, která měla v horní části čtvercové tabulky, věž měla nárožní kvádrování. Tento styl byl hrubě narušen v roce 1961 použitím břizolitové omítky a v devadesátých letech 20. století nahrazením plastovými okny.[10][5][4] V letech 2019–2020 byla provedena rekonstrukce výpravní budovy podle projektu, který zpracovali architekti Jiří Knesl a Josef Kynčl.[11] Původně byla ve výpravní budově čekárna a pokladna, v patře dva služební byty. Ve vestibulu výpravny se dochoval glazovaný keramický obklad s květinovým vzorem a dlažba.[10]
K výpravní budově byla přistavěna otevřená veranda s dřevěnou konstrukcí střechy, která je nesena dřevěnými sloupky zdobenými plastickými prvky. Veranda je částečně propojena s výpravní budovou a sloužila jako letní otevřená čekárna.[12]
Hrázděná budova z roku 1896 a strážní domek č. 121 byly na konci druhé světové války v roce 1945 při osvobozovacích bojích zničeny po zásahu bombou. Na místě vyhořelých objektů byla v letech 1946–1947 postavena přízemní budova brněnskými firmami Josef Plotěný a Antonín Konečný. V budově byly kanceláře, čekárna, veranda, zavazadlovna, sociální zařízení a skladiště.[5][4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d Bílovice nad Svitavou (zast). www.atlasdrah.net [online]. [cit. 2023-11-24]. Dostupné online.
- ↑ KREJČIŘÍK, Mojmír. Z historie stavby a provozu tratě Brno–Česká Třebová. In: KOTRMAN, Jiří. 160 let železnice v Brně. Brno: České dráhy, 1999. S. 14–16.
- ↑ Zastavování smíšených vlaků č. 71, 72, 220, 221 a 234 u strážního domku č. 121 blíže Bilovic mezi stanicemi Brnem a Adamovem, Moravské noviny, 12. 5. 1881, č. 109, s. 3
- ↑ a b c Bílovice nad Svitavou. www.brnak.net [online]. 2022 [cit. 2023-11-24]. Dostupné online.
- ↑ a b c KREJČIŘÍK, Mojmír. Česká nádraží. 2: Severní státní dráha, Brněnsko-Rosická dráha, Buštěhradská dráha. 1. vyd. Litoměřice: Čada, 2005. 306 s. ISBN 978-80-86765-02-0. S. 5–7, 131–132.
- ↑ Bílovice nad Svitavou – železniční stanice po rekonstrukci. www.turistika.cz [online]. [cit. 2023-11-24]. Dostupné online.
- ↑ Modernizace trati Brno - Adamov - Blansko [online]. 2022-12-10 [cit. 2023-11-24]. Dostupné online.
- ↑ Železniční stanice Bílovice n. Svitavou. www.cd.cz [online]. [cit. 2023-11-24]. Dostupné online.
- ↑ Popis a hodnocení nádraží Bílovice n.Svitavou [online]. 2022-12-20 [cit. 2023-11-24]. Dostupné online.
- ↑ a b BOROVCOVÁ, Alena. Kulturní dědictví severní státní dráhy. 1. vyd. Ostrava: Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště v Ostravě, 2016. 271, [1] s. s. ISBN 9788085034912, ISBN 8085034913. OCLC 1010898392 S. 65.
- ↑ rekonstrukce nádraží, bílovice nad svitavou. knesl-kyncl.com [online]. [cit. 2023-11-24]. Dostupné online.
- ↑ Borovcová, Alena. Kulturní dědictví Severní státní dráhy ... c.d., s. 89
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bílovice nad Svitavou na Wikimedia Commons
