Avichaj Mandelblit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Avichaj Mandelblit
Mandelblit v roce 2017
Mandelblit v roce 2017
14. generální prokurátor Izraele
Ve funkci:
1. února 2016 – 1. února 2022
PrezidentRe'uven Rivlin
Jicchak Herzog
Předseda vládyBenjamin Netanjahu
Naftali Bennett
PředchůdceJehuda Weinstein
NástupceGali Baharav-Miara
17. tajemník kabinetu
Ve funkci:
29. dubna 2013 – 1. února 2016
Předseda vládyBenjamin Netanjahu
PředchůdceCvi Hauser
Vojenská služba
SlužbaIzrael
SložkaVelitelství izraelských pozemních sil
Doba služby1985–2011
HodnostAluf (generálmajor)
Bitvy/války
Narození29. července 1963 (60 let)
Tel Aviv
IzraelIzrael Izrael
Alma materTelavivská univerzita
Bar-Ilanova univerzita
Profesevoják a důstojník
CommonsAvichai Mandelblit
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Avichaj Mandelblit (hebrejsky אביחי מנדלבליט‎, anglicky Avichai Mandelblit; * 29. července 1963 Tel Aviv, Izrael) je izraelský právník, který v letech 2016 až 2022 zastával funkci generálního prokurátora Izraele. Mandelblit dlouho působil v právním systému Izraelských obranných sil a v letech 2004 až 2011 zastával funkci generálního vojenského prokurátora Izraele. V dubnu 2013 byl jmenován tajemníkem kabinetu.[1] V únoru 2016 byl jmenován generálním prokurátorem. V listopadu 2019 Mandelblit po tříletém vyšetřování[2] formálně obvinil tehdejšího předsedu vlády Benjamina Netanjahua z podvodu, porušení důvěry a přijetí úplatků.[3][4]

Raný život[editovat | editovat zdroj]

Mandelblit se narodil a vyrostl v Tel Avivu. Jeho rodiče byli Baruch (Mickey) a Ada Mandelblitovi. Jeho otec, obchodník s oděvy a zástupce šéfa Izraelské fotbalové asociace, byl veteránem Irgunu a členem pravicové strany Cherut. Ve svých 26 letech se Mandelblit stal ortodoxním židem a žákem rabína Barucha Ašlaga.[5]

Mandelblit odložil povinnou vojenskou službu v Izraelských obranných silách, aby mohl navštěvovat Telavivskou univerzitu v rámci programu Atuda.[5] Do IOS vstoupil v roce 1985 po absolvování bakalářského studia v oblasti práv. Později získal titul Ph.D. z oblasti práv na Bar-Ilanově univerzitě.[6]

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Mandelblit během svého působení ve funkci generálního vojenského prokurátora

Po nástupu do Izraelských obranných sil zastával různé pozice v úřadu generálního vojenského prokurátora. V letech 1991 až 1992 působil jako soudce vojenského soudu v oblasti Gazy. V roce 1997 byl jmenován zástupcem prezidenta vojenského soudu jižního velitelství. V roce 2003 byl jmenován zástupcem generálního vojenského prokurátora. V roce 2004 byl povýšen do hodnosti Tat Aluf (brigádní generál) a jmenován generálním vojenským prokurátorem. V roce 2009 byl povýšen do hodnosti Aluf (generálmajor).

Během svého působení ve funkci generálního vojenského prokurátoru Mandelblit často vyjadřoval právní názory Izraelských obranných sil na různé otázky mezinárodního humanitárního práva. V prosinci 2007 prohlásil, že použití kazetových pum IOS během druhé libanonské války bylo v souladu s mezinárodním humanitárním právem.[7] Patřil také ke kritikům Goldstoneovy zprávy a prohlásil:

Sami jsme zahájili vyšetřování 140 stížností. Teprve když si přečtete tyto další zprávy a stížnosti, uvědomíte si, jak je Goldstoneova zpráva skutečně krutá. Podle zprávy to vypadá, jako bychom se vydali po infrastruktuře a civilistech, jako by to bylo úmyslné. Je to zlovolná lež.[8]

Dne 15. září 2011 vystřídal Mandelblita ve funkci generálního vojenského prokurátora Danny Efroni.[9]

Tajemník kabinetu[editovat | editovat zdroj]

Po odchodu z armády v roce 2011 působil Mandelblit do roku 2013 jako výzkumný pracovník v Ústavu pro studium národní bezpečnosti.[10]

V roce 2013 jmenoval předseda vlády Benjamin Netanjahu Mandelblita do funkce tajemníka kabinetu, kterou zastával také během třetí vlády Benjamina Netanjahua a na začátku čtvrté vlády Benjamina Netanjahua.[11][12]

Generální prokurátor Izraele[editovat | editovat zdroj]

Mandelblit byl jmenován generálním prokurátorem v roce 2016 s podporou Netanjahua a ministryně spravedlnosti Ajelet Šakedové.[13]

Jako generální prokurátor si Mandelblit získal „pověst pečlivého pracovníka“; ačkoli je dlouholetým členem strany Likud, kolegové a přátelé ho popisují jako apolitického generálního prokurátora, jehož rozhodování není poznamenáno politickými úvahami.[6]

Od června 2020 působí Mandelblit také jako úřadující státní prokurátor, protože nastupující ministr spravedlnosti Avi Nissenkorn dosud nejmenoval nového státního prokurátoru, který by nahradil Šaje Nicana. Nejvyšší soud Státu Izrael tuto dohodu schválil.[14]

Obvinění Netanjahua[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Obžaloba Benjamina Netanjahua.

Ačkoli Mandelblit měl s Netanjahuem blízký pracovní vztah, který se datuje ještě do doby, kdy Mandelblit působil jako generální vojenský prokurátor, Mandelblit vedl proti Netanjahuovi trestní řízení v souvislosti s obviněním z korupce.[12][13] V červenci 2016 zahájil Mandelblit předběžné přezkoumání Netanjahuova chování v blíže nespecifikovaném případu.[13] V lednu 2017 Mandelblit schválil výslech Netanjahua v souvislosti s Případem 1000.[13] Poté, co se objevil samotný Případ 2000 (kauza Jedi'ot achronot–Jisra'el ha-jom), postupoval Mandelblit v této kauze pomalu.[13] V září 2017 Mandelblit obvinil premiérovu manželku Sáru Netanjahu;[13] v rámci dohody o přiznání viny bylo Sáře Netanjahu nařízeno zaplatit částku 15 000 amerických dolarů.[6]

V únoru 2018 policie doporučila obžalovat Netanjahua z úplatkářství v Případech 1000 a 2000.[13] Později téhož roku se objevila další kauza v souvislosti s telekomunikační společností Bezek a serverem Walla!, a Netanjahu upadl do podezření poté, co se jeho bývalí spojenci Šlomo Filber a Nir Hefec stali korunními svědky proti němu.[13][15] V prosinci 2018, poté co státní prokurátor Šaj Nican doporučil obžalovat Netanjahua,[16] Mandelblit oznámil, že bude „rychle pracovat“ na rozhodnutí, zda Netanjahua obžalovat.[17] Mandelblit uvedl, že „se nebude řídit ničím jiným než důkazy a zákony“.[17]

V únoru 2019 Mandelblit oznámil, že přijal doporučení policie obžalovat Netanjahua ze tří obvinění.[18]

Dne 21. listopadu 2019 Mandelblit obvinil Netanjahua z podvodu, porušení důvěry a z přijetí úplatků (v souvislosti s Případem 4000) a z podvodu a porušení veřejné důvěry (v souvislosti s Případy 1000 a 2000).[19] Mandelblit zároveň obvinil majitele deníku Jedi'ot achronot Arnona Nuni Mozese z úplatkářství a majitele společnosti Bezek–Walla! a jeho ženu Iris z úplatkářství.[20]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Mandelblit žije v Petach Tikvě.[12] Je ženatý a má šest dětí.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Avichai Mandelblit na anglické Wikipedii.

  1. ↑ LIS, Yehonatan; COHEN, Gili. "הפצ"ר לשעבר אביחי מנדלבליט מונה למזכיר הממשלה. Ha'arec. 2013-04-29. Dostupné online. (hebrejsky) 
  2. ↑ Israel's Netanyahu Charged in Corruption Cases. The New York Times [online]. 2019-12-21 [cit. 2022-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-21. 
  3. ↑ Úplatky a podvody. Izrael zveřejnil detaily obvinění proti premiérovi Netanjahuovi. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2021-01-03 [cit. 2022-02-03]. Dostupné online. 
  4. ↑ PFEFFER, Anshel. Israel’s Gatekeepers Bravely Stood Up to Netanyahu. But the Real Battle Lies Ahead [online]. Ha'arec, 2019-11-12 [cit. 2022-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-12-01. 
  5. ↑ a b LEV, Tzvi. The man who can end Netanyahu [online]. Aruc ševa, 2018-02-13 [cit. 2022-02-03]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d Ilan Ben Cion. Meticulous legalist who holds Netanyahu’s fate in his hands [online]. Financial Times [cit. 2022-02-03]. Dostupné online. 
  7. ↑ GREENBERG, Hanan. IDF: Use of cluster bombs during war legal [online]. Ynet, 2007-12-24 [cit. 2022-02-03]. Dostupné online. 
  8. ↑ IDF set to counter Goldstone Report [online]. Ynet, 2010-01-23 [cit. 2022-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  9. ↑ PFEFFER, Anshel. Col. Danny Efroni to Be Next IDF Military Advocate General [online]. Ha'arec, 2011-08-24 [cit. 2022-02-03]. Dostupné online. 
  10. ↑ Dr. Avihai Mandelblit [online]. [cit. 2022-02-03]. Dostupné online. 
  11. ↑ KALMAN, Aaron. Avichai Mandelblit named cabinet secretary [online]. The Times of Israel, 2013-04-29 [cit. 2022-02-03]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c KERSHNER, Isabel. Promoted by Netanyahu, Israel's Attorney General Must Now Scrutinize Him [online]. The New York Times [cit. 2022-02-03]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b c d e f g h JEREMY BOB, Yonah. Mandelblit: From PM’s man to overthrowing Netanyahu – the timeline [online]. The Jerusalem Post, 2019-03-01 [cit. 2022-02-03]. Dostupné online. 
  14. ↑ High Court says attorney general can also serve as state attorney [online]. The Times of Israel, 2020-06-01 [cit. 2022-02-03]. Dostupné online. 
  15. ↑ ZIV, Amitai. Who Is Shlomo Filber, the Netanyahu Crony Who Turned State’s Evidence? [online]. Ha'arec, 2018-02-21 [cit. 2022-02-03]. Dostupné online. 
  16. ↑ GOLD, Jack. Israel State Prosecutor’s Office recommends Netanyahu indictment [online]. World Israel News, 2018-12-20 [cit. 2022-02-03]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b HOFFMAN, Gil. Mandelblit: We are not hounding the prime minister [online]. The Jerusalem Post, 2018-12-21 [cit. 2022-02-03]. Dostupné online. 
  18. ↑ Israeli Prime Minister Benjamin Netanyahu could be indicted for corruption [online]. CBS News [cit. 2022-02-03]. Dostupné online. 
  19. ↑ BENDEL, Natael. Netanyahu Charged With Bribery, Fraud and Breach of Trust, Capping a Dramatic Political Year [online]. Ha'arec [cit. 2022-02-03]. Dostupné online. 
  20. ↑ JEREMY BOB, Yonah. A-G: It is my duty by law to indict Benjamin Netanyahu [online]. The Jerusalem Post, 2019-12-22 [cit. 2022-02-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Avichaj_Mandelblit&oldid=22522394“