Ardzinbové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tamga Ardzinbů
Další tamga Ardzinbů

Ardzinbové (abchazsky Арӡынба) jsou starý abchazský rod. Název jejich rodu lze do češtiny přeložit jako Stříbrný nebo Stříbrný syn (Араӡны – stříbro; -ба – koncovka jmen znamenající „syn“).

Původ[editovat | editovat zdroj]

Do současnosti se nedochovaly žádné spolehlivé doklady o původu a nejstarších dějinách tohoto významného abchazského rodu. Je pouze známo, že Ardzinbové mají společný původ s některými abchazskými a abázskými rody, mezi něž patří: Adzinbové (Адзинба), Kvadzbové (Квадзба), Adzinovci (Адзинов), Kodzevci (Кодзев), Žirovci (Жиров) – Džir-ipové (Џьир-иҧа). Všechny tyto uvedené rody se i v současnosti považují za bratrské.[1] Původ všech těchto rodů je obecně umisťován do horské oblasti Abcházie kolem současné vesnice Pschu na horním toku řeky Bzyb. Zároveň se až do zhruba poloviny 19. století objevovaly zmínky o horském společenství Abchazů zvané Achčipsa, jež obývalo oblast téměř u pramene řeky Mzymty. Na začátku 19. století žili členové rodů Ardzinba, Adzinba a Kvadzba v téměř všech horských oblastech Abcházie (ve Pschu, v Achčipse, v Dalu, v Cabalu a v dalších). Ardzinbové spolu s Kvadzby patřili v té době již k nejpočetnějším a jejich členové patřili k nejvlivnějším osobnostem v horách Abcházie a také v historickém regionu Sadzen.

Avšak v roce 1864 skončila Kavkazská válka, v níž obyvatelé Předkavkazska prohráli a Ruské impérium zabralo oblast Kavkazu. Následkem války byla velká část obyvatel Abcházie deportována z vlasti do Osmanské říše v rámci tzv. mahadžirstva, a to se týkalo i členů rodu Ardzinba. V důsledku toho značná část rodu v současnosti žije na území Turecka, Severní Makedonie, Německa a v dalších státech. Některým členům rodu se však povedlo vyhnout se této nucené deportaci do dalekých zemí tím, že po dobytí Pschu Rusy požádali carské úřady o svolení k přesídlení do oblasti na sever od Kavkazu. Po přesídlení spolu s dalšími členy abchazských a abázských rodů, kterým to bylo umožněno, založili v roce 1866 obec Staro-Kuvinsk (rusky: Старо-Кувинск; abázsky: Хъвыжв-Ду) na území Karačajsko-Čerkeska.[2] Malá část Ardzinbů směla v Abcházii zůstat a část vysídlenců se do konce 19. století směla vrátit. Ti pak žili v obcích Durypš, Ešera, Ačandara a dalších.[3]

Nositelé příjmení Ardzinba tedy až do druhé poloviny 19. století obývali horské oblasti Abcházie. A zatímco v nížinách a u moře byla abchazská populace v té době rozdělená na šlechtu, svobodné rolníky a nevolníky, v horských oblastech bylo takové rozdělení spíše jen formální, tamní obyvatelstvo si tam vládlo samo a své vůdce si volilo z řad nejstatečnějších a nejsilnějších.[4] Neexistoval tam feudální systém ani rozdělení společnosti na urozené a neurozené, spíše převládalo zvykové právo a vojenská demokracie.[5] Proto nelze rod Ardzinba klasifikovat vyloženě jako šlechtický, avšak jeho členové byli svobodní.

Významní členové[editovat | editovat zdroj]

Zde je seznam některých významných členů rodu Ardzinbů.[6]

Vladislav Ardzinba, první prezident Abcházie v letech 1994–2005, neuznaného nezávislého státu
  • Vladislav Ardzinba (1945–2010) – první prezident Republiky Abcházie, doktor historie, politik.
  • Grigorij Šagovič Ardzinba (1919–1982) – sovětský ekonom a politik. Poslanec Nejvyššího sovětu SSSR v letech 1950–1958. Hrdina socialistické práce.
  • Marija Kukunovna Ardzinbová (1923–1995) – rolnice na čajové plantáži, sovětská politička, poslankyně Nejvyššího sovětu SSSR v letech 1947–1951. Hrdinka socialistické práce.
  • Leonid Basjatovič Ardzinba (* 1941) – veterán války v letech 1992–1993, velitel protivzdušné obrany. V letech 1993–2013 byl předsedou jezdeckého svazu Abcházie.
  • Sergej Konstantinovič Ardzinba (1944–2005) – doktor, kandidát medicínských věd.
  • Salybej Zosimovič Ardzinba (1957—2003) – veterán války v letech 1992–1993, velitel 2. brigády 2. batalionu. První předseda abchazského tenisového svazu.
  • Zaur Džotovič Ardzinba (1950–2015) – podnikatel a politik, ředitel abchazského podniku zabývajícího se lodní dopravou.
  • Pavel Charitonovič Ardzinba (1951–2017) – podnikatel, veterán války v letech 1992–1993. Obviněn z pokusů o atentát na Aleksandra Ankvaba, zavražděn.
  • Dmitrij Grigorjevič Ardzinba (* 1957) – politik, poslanec Abchazského lidového shromáždění v letech 2017–2022.
  • Gennadij Leontěvič Ardzinba (* 1959) – ekonom, politik, válečný veterán války v letech 1992–1993. V letech 1994 až 2002 byl náměstkem předsedy Státního výboru daní a poplatků Abcházie, od roku 2002 náměstkem ministra daní a poplatků Abcházie.
  • Jurij Konstantinovič Ardzinba (1963–1993) – voják, padl ve válce.
  • Tajfun Najmovič Ardzinba (* 1970) – politik, poslanec Abchazského lidového shromáždění v letech 2012–2022. Veterán války v letech 1992–1993, repatriant z Turecka.
  • Inga Šutijevna Ardzinbová (* 1965) – docentka ekonomie, kandidátka věd, zaměstnankyně Abchazské státní univerzity.
  • Adgur Amiranovič Ardzinba (* 1982) – doktor ekonomie, politik, v letech 2015–2020 byl ministr hospodářství Abcházie a od 2019 i místopředsedou vlády, v roce 2020 kandidoval na funkci prezidenta země.
  • Almaschan Zurabovič Ardzinba (* 1986) – politik, poslanec Abchazského lidového shromáždění v letech 2017–2022.
  • Alisa Dmitrijevna Ardzinbová (* 1985) – politička, v letech 2007–2016 zaměstnankyně Abchazského lidového shromáždění, od roku 2016 státní tajemnice a náměstkyně ministra zdravotnictví.
  • Inal Batuvič Ardzinba (* 1990) – ruský ekonom, diplomat, poradce státu 3. třídy, druhý asistent prezidenta Ruské federace, v letech 2017–2018 řídil odbor sociální a hospodářské spolupráce se zeměmi SNS a s Abcházií a Jižní Osetií, od roku 2018 je předsedou veřejné rady mládeže patriarchy Kirilla.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ардзинба na ruské Wikipedii.

  1. ↑ Ardzinba, D. Из истории фамилий Ардзинба-Адзинба-Квадзба. str. 8.
  2. ↑ INAL-IPA, Š.D. Антропонимия абхазов. GURIPP Adygea. Majkop. 2002. str. 341—343, 384. ISBN 5-7992-0210-4. Dostupné online.
  3. ↑ Ardzinba, D. Из истории фамилий Ардзинба-Адзинба-Квадзба.
  4. ↑ KUNIŽEVOVÁ L.Z. Абазины в источниках иностранных и российских авторов /Описание путешествия Клапрота 1808-1807/. KČIGI. Čerkesk. 2008. str. 63. ISBN 5-85183-047-6.
  5. ↑ FADĚJEV, A.V. К вопросу о феодализме в Абхазии. Sovětskaja Abchazija, Apsny Kapš. Suchumi. 1931 str. 15-16. Bez ISBN. Dostupné online.
  6. ↑ AVIDZBA, V.Š. АБХАЗСКИЙ БИОГРАФИЧЕСКИЙ СЛОВАРЬ. Abchazský institut humanitárních věd D.I. Gulii, Akademie Věd Abcházie. Moskva, Suchumi. 2015. str. 98-102. Bez ISBN. Dostupné online.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ARDZINBA, DAVID. Из истории фамилий Ардзинба-Адзинба-Квадзба. Suchumi. 2016. str. 236. Bez ISBN. Dostupné online.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ardzinbové&oldid=21527881“