Antonie Janalíková
| Antonie Janalíková | |
|---|---|
 | |
| Narození | 4. ledna 1874 Holešov |
| Úmrtí | 21. srpna 1924 (ve věku 50 let) |
| Národnost | česká |
| Povolání | učitelka, kurýrka |
| Choť | svobodná |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antonie Janalíková (4. ledna 1874 Holešov – 21. srpna 1924[1]) byla česká učitelka, spisovatelka, pacifistka a esperantistka, spolupracovnice Prvního československého odboje a odbojové organizace Maffie a politická vězeňkyně. Při svém návratu z pobytu v Paříži zpět do Rakouska-Uherska na Moravu jaře roku 1915 byla pověřena k předání tajných písemnosti, následně byla rakouskou policií obviněna z vlastizrady a dva měsíce vězněna. To výrazně přispělo k jejímu předčasnému úmrtí a je tak uváděna jako jedna z nejvýraznějších ženských obětí rakousko-uherské politické perzekuce ve snaze o vzniku Československa.[2]
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v moravském Holešově, absolvovala obecnou školu a pak učitelský ústav. Učitelské povolání bylo v té době u učitelek spojeno s příslibem celibátu, Janalíková tak zůstala svobodná. Působila jako odborná učitelka na měšťanské škole v Bystřici pod Hostýnem, kde žila. Okolo roku 1914 se na čas přesunula do Francie, žila v Paříži. zde se nacházeli i v době vypuknutí první světové války v létě 1914.
Československý odboj[editovat | editovat zdroj]
V rámci svého návratu do vlasti byla oslovena členy České kolonie pařížské, krajanského sdružení řízeného předsedou Josefem Hofmanem-Krátkým,[3] angažujícího se v podpoře aktivit exilové skupiny Tomáše Garrigue Masaryka, Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika zasazujících se o vznik samostatného Československa a organizující zde např. dobrovolnickou legionářskou rotu Nazdar. Janalíková s převozem dokumentů souhlasila, následně se vydala na zdlouhavou cestu mimo frontová území bojů, kdy se přes Španělsko, Středozemní moře a s Rakouskem-Uherskem stále ještě spolupracující Italské království. V Janově, kam doplula, vyhledala pomoc místních esperantistů, následně pak zajištěna rakouskými četníky a poslána na Moravu.[4]
Po svém návratu však upadla v podezření ze špionáže a právě možného kontaktu s protirakouskými elementy. V březnu 1915 byla v jejím bytě provedena domovní prohlídka a Janalíková byla transportována do ženského oddělení věznice na Cejlu v Brně. Zde pro podezření z vlastizrady a spiknutí s Ruskem strávila celkem šest týdnů,[5] v nuzných podmínkách, naštěstí pro ni policie inkriminované dokumenty nezajistila. Po propuštění byla nuceně přemístěna k působení na školách ve Vizovicích, následně pak v Holešově. Byla v tíživé životní situaci: během pobytu v zahraničí jí byl zastaven učitelský plat, žila tak v jednou bytě se sestrou a nemohoucí matkou, kterou živila. Účastnila se též revolučního dění roku 1918.
Po roce 1918[editovat | editovat zdroj]
Po vzniku Československa byl její případ zviditelněn a vyzdvižen jeho přínos československému národnímu odboji. Janalíková rovněž sepsala vlastní životopis.[6] Věnovala se rovněž aktivitám v pacifistickém hnutí, hnutí esperantistů a zasazovala se také ve prospěch abstinence.
Úmrtí[editovat | editovat zdroj]
Antonie Janalíková zemřela 21. srpna 1924 ve věku 50 let.[7] Na jejím zdraví se výrazně podepsalo válečné věznění a psychické vypětí spojené s ním a dobou války, kdy byla pod úředním dohledem.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Osobnost: Antonie Janalíková | Příjmení.cz. www.prijmeni.cz [online]. [cit. 2021-04-12]. Dostupné online.
- ↑ WWW.INCAD.CZ, INCAD. Po 20 letech vzpomínáme padlých za svobodu, vládu lidu a mír. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Hofman-Krátký, Josef, 1875- - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2021-04-11]. Dostupné online.
- ↑ WWW.INCAD.CZ, INCAD. Legionářská stráž. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ WWW.INCAD.CZ, INCAD. Brno v boji za svobodu. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ COMPUTER, Raab. Knihovna Holešov. knihovna.holesov.info [online]. [cit. 2021-04-12]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-04-12]. Dostupné online.
