Anolis
 Anolis | |
|---|---|
 Fotografie zvířete | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | Strunatci |
| Třída | Plazi |
| Řád | Šupinatí |
| Čeleď | leguánovití (Iguanidae) |
| Rod | Anolis Daudin 1802 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Anolis (nebo také Anoles) je plaz z rodu leguánovitých ještěrů, který byl objeven v roce 1802. Anolisové taxonomicky patří mezi leguány. Zatím je známo kolem 400 druhů a poddruhů.[1]
Kladou jedno, případně dvě vejce v rámci jedné snůšky. Mláďata se vylíhnou zhruba po dvou měsících.[2]
Mohou se dožít poměrně vysokého věku. V optimálních podmínkách se velké druhy mohou dožít více než 10 let, malé druhy 7 let.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Typickým znakem anolisů jsou přísavné lamely na prstech, které jim umožňují pohyb po hladkém povrchu nebo skle. Také mají částečnou schopnost barvoměny. Zelení anolisové se např. mohou zbarvit do hněda nebo do téměř černé barvy. Některé druhy mají výrazný hrdelní vak.
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Kromě predátorů (jako jsou např. ptáci nebo hadi) ohrožuje anolisy postupné ničení jejich přirozeného prostředí člověkem - vypalování a kácení lesů, pohromu napáchají i volně pobíhající hospodářská zvířata - např. kozy nebo prasata.
Dorozumívání[editovat | editovat zdroj]
Anolisové ovládají široké spektrum optických signálů – pohyby hlavy i celého těla. Můžeme pozorovat i vyplazování jazyka, pohyby ocasem nebo nafukování.
Komunikační projevy se dají pozorovat zejména při setkání dvou navzájem se neznajících jedinců, při námluvách nebo obraně teritoria. Anolisové se nejčastěji dorozumívají napínáním hrdélka v různých intervalech a jeho opětovným stažením. Zároveň s hrdélkem ke komunikaci používají pohyby hlavou (kývání).[3]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Je rozšířený hlavně na severu Jižní Ameriky a ve Střední Americe. Také obývá ostrovy a státy v Karibském moři a část USA.
Prostředí[editovat | editovat zdroj]
Většinou žijí na stromech nebo v jejich okolí v tropických deštných pralesích. Některé druhy jsou natolik přizpůsobivé, že se dají potkat ve městech nebo lidských obydlích (např. Anolis sagrei).
Potrava[editovat | editovat zdroj]
Anolisové přijímají hmyz, velké druhy nepohrdnou obojživelníky, plazy nebo drobnými savci. Sní i menší druhy anolisů.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Julián A. Velasco, Fabricio Villalobos, José A. F. Diniz‐Filho, Steven Poe & Oscar Flores‐Villela (2020). Macroecology and macroevolution of body size in Anolis lizards. Ecography. doi: https://doi.org/10.1111/ecog.045
- Levi Storks, Brian J Powell & Manuel Leal (2021). Peeking Inside the Lizard Brain: Neuron Numbers in Anolis and Its Implications for Cognitive Performance and Vertebrate Brain Evolution. Integrative and Comparative Biology. icaa129. doi: https://doi.org/10.1093/icb/icaa129
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Anolis na Wikimedia Commons
