Alois Fabián
| Alois Fabián | |
|---|---|
 Alois Fabián v roce 1915 | |
| Narození | 12. června 1895 Brandýs nad Labem  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 22. října 1918 (ve věku 23 let) zajatecký tábor Giessen  Německá říše |
| Příbuzní | Marie Čermáková (teta) |
| Civilní činnost | ? |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | vojín |
| Doba služby | 1914-1918 |
| Sloužil | Francouzská cizinecká legie |
| Složka | pěchota |
| Jednotka | rota Nazdar |
| Války | první světová válka |
| Bitvy | Bitva u Arrasu |
 multimediální obsah na Commons | |
Vojín Alois Fabián, (12. června 1895 Nedomice[1] – 22. října 1918 zajatecký tábor Giessen[2]) byl český voják, příslušník dobrovolnické roty Nazdar v rámci francouzské Cizinecké legie během první světové války ve Francii. Zahynul na následky zranění v německém zajetí na západní frontě, čímž se stal posledním padlým příslušníkem československých legií na západním válčišti.
Život[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v obci Nedomice[pozn. 1] v rodině řeznického mistra Aloise Fabiána a jeho manželky Marie, rozené Svačinové.[1] Posléze odešel za prací do Paříže, kde byl v kontaktu s místní krajanskou komunitou.
Rota Nazdar[editovat | editovat zdroj]
Dne 28. července 1914, když Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku. Fabián se rozhodl nevrátit se do vlasti a bojovat za nenáviděné Rakousko a mezi prvními se s ostatními, zejména pařížskými Čechy, přihlásil do roty Nazdar. Ta vznikla 31. srpna 1914 v rámci Cizinecké legie z iniciativy zástupců francouzské pobočky Sokola a sociálně-demokratického spolku Rovnost. O vznik jednotky se zasadili zejména malíř František Kupka, Ernest Denis a jeho zeť a pozdější první československý důstojník Václav Dostal, opírající se o myšlenku vzniku samostatného Československa prosazovanou exilovou skupinou Tomáše Garrigue Masaryka, Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika.
Frontové nasazení[editovat | editovat zdroj]
Výcvik rota absolvovala v Bayonne, k bojovému nasazení byla odeslána v říjnu 1914 do kraje Champagne poblíž Remeše. Březovský je uváděn jako jeden z nejpříkladnějších vojáků, v rotě byl známým benjamínkem, nejmladším bojujícím v celé jednotce. Spřátelil se zde mj. s Karlem Bezdíčkem, praporečníkem roty Nazdar, či náčelníkem pařížského Sokola Josefem Pultrem.
Frontu se v té době podařilo stabilizovat a rota Nazdar žila běžným zákopovým životem.[4] V dubnu 1915 byla jednotka převelena do oblasti Artois, kde francouzská armáda připravovala ofenzivu a marocká divize měla být nasazena na jejím útočném hrotu. Cílem legionářů se stalo dobytí strategické vyvýšené kóty 140 poblíž Vimy. V říjnu 1915 se během bitvy u Arrasu s jednotkou zúčastnil těžkých bojů o kótu 140 u vesnice blízké vesnici Neuville-Saint-Vaast, při které rota utrpěla těžké ztráty, mj. padl Dostal, Bezdíček, Pultr a další. Rota Nazdar po tomto nasazení přestala formálně existovat a její zbylí členové byli zařazeni do jiných jednotek.
Zajetí[editovat | editovat zdroj]
Na začátku roku 1918 se pak přihlásil do samostatné jednotky československých dobrovolníků, se kterými byl odeslán na frontu do oblasti Friley. Následně pak byla jednotka přesunuta k Grandvilliers, kde se měla zúčastnit velkého spojeneckého útoku francouzské a britské armády a postupu na Amiens.
26. dubna 1918 zaútočila Fabiánova jednotka na dobře opevněné německé zákopy u lesíku Bois d'Hangard, kde utrpěla těžké ztráty – padlo zde 18 Čechoslováků. Fabián byl při útoku těžce raněn do břicha a zůstal ležet na bojišti.[5] Byl nalezen a ošetřen německými zdravotníky a odeslán do zajateckého tábora u města Giessen v Hesensku, kde se ze svého těžkého zranění léčil.
Jako řada jiných čs. legionářů na západní frontě, udržoval korespondenční kontakt s Marií Čermákovou, pařížskou Češkou, mecenáškou a psychickou oporou vojáků, a také Fabiánovou vlastní tetou. S tou si přes korespondenční službu Červeného kříže vyměnil ze zajetí několik dopisů.
Úmrtí[editovat | editovat zdroj]
Alois Fabián zemřel na následky svých bojových zranění 22. října 1918 v nemocnici zajateckého tábora Giessen, kde byl pohřben na zajateckém hřbitově. Byl poslední československou obětí západního bojiště.[5]
Po smrti[editovat | editovat zdroj]
Jeho jméno je uvedeno na památníku padlých ve světové válce na návsi v Nedomicích. Po roce 2000 mu byla na domě v Nedomicích, kde žil, odhalena pamětní deska.[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Matrika narozených, Nedomice 1872-1899, snímek 152 [online]. SOA Praha [cit. 2022-03-29]. Dostupné online.
- ↑ Československá legie ve Francii : 1914-1918 . 1. díl. [s.l.]: [s.n.] 325 s. Dostupné online. S. 41.
- ↑ Databáze VHÚ: Záznam vojáka (Fabián Alois) [online]. Praha: Vojenský historický ústav [cit. 2022-03-29]. Dostupné online.
- ↑ Nadporučík Václav Dostál [online]. Válka.cz [cit. 2014-08-21]. Dostupné online.
- ↑ a b MAREŠ, B. Bratr Alois Fabián, hrdina a mučední. Legionářská stráž. 1936-06-19, roč. 1936, čís. 29, s. 4. Dostupné online. ISSN 1804-9192.
- ↑ Pamětní deska Alois Fabián. www.vets.cz [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2022-04-05]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MAREŠ, Bohumil. Bratr Alois Fabián, hrdina a mučedník. Legionářská stráž [online]. 1935-09-08 a násl. (pokračování) [cit. 2022-03-29]. (dostupné online v NK ČR) Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alois Fabián na Wikimedia Commons
