Aleluja

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Semitské výrazy v křesťanství

Aleluja

Amen

Hosana

Maranata

Sabaoth

Aleluja pochází z hebrejského výrazu הללויה (haleluja), který znamená Chvalte Hospodina nebo Chvalte Pána. Skládá se z imperativu plurálu slovesa להלל le-halel, „chválit“, a Božího jména v jeho kratší podobě יה (Jah). To se obvykle překládá prostě jako „Pán“ nebo „Hospodin“.

Latinská podoba tohoto termínu, z níž pak vznikla podoba česká, je alleluia.

Tento výraz se (ve svých různých obměnách Haleluja, Halelu El, Halelu Hu apod.) vyskytuje především v starozákonních žalmech (145 - 150). Křesťanské církve jej přejaly a učinily z něj jedno z klíčových a nejpoužívanějších slov v liturgii, podobně, jako to učinily i s jinými hebrejskými slovy (amen apod.)

Ve fonetickém přepisu do řečtiny se slovo Aleluja objevuje velmi hojně jako součást hymnů v knize Zjevení svatého Jana, kde je již ustáleným liturgickým prvkem. V římsko-katolické církvi (přesněji v latinském ritu) je výrazem charakteristickým pro velikonční dobu. Proto se v postním období nepoužívá vůbec, až zazní poprvé slavnostně na vigílii o Bílé sobotě, kdy církev chválí Boha za vzkříšení Krista.