Přeskočit na obsah

Cejn perleťový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxCejn perleťový
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaryby (Osteichthyes)
Podtřídapaprskoploutví (Actinopterygii)
Řádmáloostní (Cypriniformes)
Čeleďkaprovití (Cyprinidae)
Rodcejn (Abramis)
Binomické jméno
Ballerus sapa
Pallas, 1811
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cejn perleťový (Ballerus sapa, dříve uváděný také jako Abramis sapa) je málo dotčený druh ryb vyskytující se v Česku. Abramis sapa byl přeřazen do rodu Ballerus na základě molekulárních dat, která ukazují na blízké příbuzenské vztahy s tímto rodem[2]. Tento přesun byl proveden, aby se lépe odrážely evoluční vztahy a taxonomické postavení druhu.

Tělo je z boků zploštělé, ale výrazně nižší než u cejna velkého. Tělo je pokryto velkými šupinami, které jsou na bocích výrazně zlatavé nebo stříbřité. Hřbet je tmavý a ploutve šedé. Typickým znakem je extrémně dlouhá řitní ploutev a velké nápadné oči. Rozdíl oproti Ballerus ballerus spočívá v menších a nižších ústech, 47–54 šupinách na postranní čáře a větším oku, jehož velikost je přibližně rovná délce nosních částí[3]. Může dorůst délky až 35 cm. Dožívá se maximálně 15 let. Je celoročně hájen.

Původní areál druhu zahrnuje velké řeky v povodí Černého, Kaspického, Azovského moře a Aralského jezera. V současnosti se tento druh rozšířil i do povodí Bílého a Baltského moře, kde je považován za nepůvodní až invazivní. V devadesátých letech byl pravděpodobně zavlečen převozem násad do řeky Rýn, čímž se dostal i do povodí Severního moře[4].

Cejn perleťový je potamodromní druh preferující hlubší části větších řek, kde se zdržuje převážně u dna. Stejně jako ostatní cejni toleruje i brakickou vodu a lokálně vytváří semi-anadromní populace v ústích velkých řek. Žije v malých hejnech, která s klesající teplotou migrují do spodních, hlubší částí řek, kde ryby ve velkých agregacích zimují. Tento druh je schopný přežívat v teplotním rozpětí 10°C - 25°C.

Výskyt v České republice

[editovat | editovat zdroj]

Cejn perleťový se aktuálně vyskytuje pouze v dolním toku Moravy a Dyje[5].

Živí se bentosem, larvami hmyzu, planktonem, drobnými měkkýši a vzácně také částmi rostlin.

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]

Pohlavně dospívá kolem 4. roku. Tření probíhá v období od dubna do května. V tomto období cejni táhnou proti proudu řek. Třou se nejčastěji na vodní rostliny nebo na štěrkovité dno. Jedna samice může běžně naklást 10 000 – 50 000 jiker.

Ochrana a ohrožení

[editovat | editovat zdroj]

Populace cejna perleťového v Česku je velmi malá a početnost jedinců v jednotlivých letech výrazně kolísá. Tento druh je citlivý na změny v kvalitě vody a na fragmentaci řek, která zamezuje jeho migracím a ovlivňuje podmínky pro tření. V minulosti byl postižen také znečištěním vody. Pro ochranu tohoto druhu je kladeno důraz na revitalizaci říčních koryt[4]. Dále je nutné odstraňovat překážky v tocích, jako jsou jezy a vodní elektrárny, které mohou bránit migraci ryb. Je důležité instalovat rybí přechody, které umožní rybám bezpečně migrovat[6].

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. PEREA, Silvia; BÖHME, Madelaine; ZUPANČIČ, Primož. Phylogenetic relationships and biogeographical patterns in Circum-Mediterranean subfamily Leuciscinae (Teleostei, Cyprinidae) inferred from both mitochondrial and nuclear data. BMC Evolutionary Biology. 2010, roč. 10, čís. 1, s. 265. Dostupné online [cit. 2025-01-05]. ISSN 1471-2148. DOI 10.1186/1471-2148-10-265. PMID 20807419. (anglicky) 
  3. KOTTELAT, Maurice; FREYHOF, Jörg. Handbook of european freshwater fishes. Cornol: Publications Kottelat ISBN 978-2-8399-0298-4. 
  4. a b Ballerus sapa. ISOP Portál [online]. [cit. 2025-01-05]. Dostupné online. 
  5. HANEL, Lubomír; LUSK, Stanislav. Ryby a mihule České republiky - Rozšíření a ochrana. 1. vyd. Vlašim: Český svaz ochránců přírody (ČSOP), 2005. 448 s. ISBN 80-86327-49-3. 
  6. Migrační bariéry. vodnitoky.ochranaprirody.cz [online]. [cit. 2025-01-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]