2-oxoglutarát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
2-oxoglutarát
2-oxoglutarát
Obecné
Systematický název 2-oxopent-1,5-diová kyselina
Triviální název 2-oxoglutarát, 2-oxoglutarová kyselina, α-ketoglutarát, α-ketoglutarová kyselina
Sumární vzorec C5H6O5
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 146,11 g/mol
Teplota tání 113,5 °C
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

2-oxoglutarát nebo také α-ketoglutarát, je jednou z ústředních látek biochemických cyklů. Je intermediátem Krebsova cyklu. Účastní se Coriho cyklu, alaninového cyklu, degradace aminokyselin (deaminace) a nepřímo (přes vzniklý L-glutamát) i močovinového cyklu. Je výsledným produktem degradace některých aminokyselin.

Deaminace aminokyselin[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích transaminace a oxidační deaminace.

Prvním krokem odbourávání aminokyselin je jejich deaminace - zbavení se aminoskupiny. Aminoskupina většiny aminokyselin se přenáší na 2-oxoglutarát za vzniku L-glutamátu a 2-oxokyselin. Tento děj se nazývá transaminace. L-glutamát pak podstupuje oxidační deaminaci, při které vzniká amoniak a zpátky 2-oxoglutarát. Amoniak je pak fixován do močoviny v močovinovém cyklu

transaminace oxidační deaminace

Degradace aminokyselin[editovat | editovat zdroj]

Po deaminaci jsou vzniklé 2-oxokyseliny dále degradované na některé základní metabolity, které mohou být využity k zisku energie. Arginin, prolin, glutamin, glutamát a histidin dávají vzniknout 2-oxoglutarátu, který může být dále využit k zisku energie v Krebsově cyklu popř. po přeměně na oxalacetát může sloužit jako prekurzor pro syntézu glukózy v procesu glukoneogeneze.

Krebsův cyklus[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Krebsův cyklus.

2-oxoglutarát vzniká v Krebsově cyklu z dehydrogenací a dekarboxylací isocitrátu pomocí isocitrátdehydrogenázy. 2-oxoglutarát pak podstupuje oxidační dekarboxylaci za vzniku sukcinyl-CoA (pomocí oxoglutarátdehydrogenázy).

Mimo to funguje obecně v metabolismu jako obecný akceptor aminoskupin z různých aminokyselin, přičemž se mění na glutamát, jenž je zase výchozím bodem pro syntézu jiných aminokyselin.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VODRÁŽKA, Zdeněk. Biochemie. Praha : Academia, 2007. ISBN 978-80-200-0600-4.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Voet D., Voet JG, Pratt CW, "Fundamentals of biochemistry, life at molecular level" 2nd edition, 2006 John Wiley and Sons (Asia) Pte Ltd, ISBN 0-471-74268-6
  • MURRAY, Robert K., et al. Harperova biochemie. Z angl. 23. vyd. přel. Lenka Fialová et. al. 4. vyd. v ČR. Praha: H & H, 2002. ix, 872 s. ISBN 80-7319-013-3.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]