Železniční nehoda na Lyonském nádraží v Paříži

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pomník obětem na nástupišti

Železniční nehoda na Lyonském nádraží v Paříži je vlakové neštěstí, ke kterému došlo v 19,10 hodin 27. června 1988 v podzemní části Lyonského nádraží v Paříži. Vlak z Melunu na Corbeil-Essonnes Na lince RER D jedoucí rychlostí zhruba 70 km/h narazil do stojícího plně obsazeného vlaku směřujícího do Melunu. Při nehodě zahynulo 56 osob a 57 jich bylo zraněno. Jedná se o nejvážnější železniční nehodu v regionu Île-de-France společnosti SNCF od jejího založení v roce 1938.

Průběh nehody[editovat | editovat zdroj]

Nehodě předcházelo použití nouzové brzdy několik kilometrů před Lyonským nádražím, kterou použil cestující, aby mohl vystoupit na stanici Vert de Maisons. Vlak zde již po přechodu na letní jízdní řád nezastavoval. Když se strojvedoucí snažil brzdy vrátit do normálního stavu, uzavřel omylem brzdový ventil. Protože se vlak nechtěl rozjet, vypustil i zbytek vzduchu, čímž vyřadil z provozu brzdy v posledních sedmi z osmi vagónů vlaku. Aby dohnal ztracený čas, strojvedoucí následně zrychlil vlak. Kvůli zpoždění byl rovněž požádán řídicím střediskem, aby nezastavoval na předposlední stanici v Maisons-Alfort, ale jel přímo do Paříže. Protože si všiml selhání brzdového systému až před příjezdem na nádraží, mohl vlak zbrzdit pouze s jedinou funkční brzdou na zhruba 45 km/h. Přitom zapomněl na elektrické brzdy, které se obvykle nepoužívají. Při informování výpravčího o situaci zapomněl také udat své jméno a číslo vlaku a následně spustil alarm na trati v okruhu 10 kilometrů. Spuštěný poplach znemožnil identifikaci vlaku, neboť všichni ostatní strojvedoucí museli okamžitě zastavit své vlaky a volali na řídicí středisko, co se stalo. Kromě toho to znamenalo, že návěsti všech návěstidel byla změněna na „Stůj“ a předprogramování výhybek, které mělo v případě nehody umožnit vlaku projet po volné trati, bylo vymazáno. Vlak kvůli sklonu dráhy před nádražím opět zrychlil na více než 70 km/h a na staniční koleji se srazil se stojícím vlakem v protisměru. Tento vlak měl rovněž zpoždění a byl plně obsazen, především první vagón, který stál hned u schodiště. Při srážce bylo 56 osob usmrceno a téměř stejný počet těžce zraněn. Personál a cestující z neovladatelného vlaku se shromáždili v zadní části vlaku, takže vyvázli jen s lehkými zraněními. Strojvedoucí stojícího vlaku André Tanguy, který viděl přijíždět vlak, zachránil mnoho cestujících tím, že až do okamžiku nárazu nabádal cestující vlakovým rozhlasem k urychlenému opuštění vlaku. Sám při srážce zahynul.

Podíly viny[editovat | editovat zdroj]

Při vyšetřování byly nalezeny chyby jednotlivých účastníků:

  • Strojvedoucí: největší chybou bylo jeho jednání ve stanici Vert de Maisons a dále to, že se při hlášení problému neidentifikoval, takže nebylo možné správně nastavit výhybky.
  • Dispečeři: v naléhavé situaci (od upozornění do samotné katastrofy neuběhly ani dvě minuty) měli okamžitě přesměrovat vlak na jakoukoliv volnou kolej a navíc nepřikročili k okamžité evakuaci vlaku na nástupišti, ačkoliv osoba odpovědná za hlášení rozhlasem byla na místě.
  • Vlakvedoucí stojícího vlaku: jeho pozdní příchod k vlaku způsobil zpoždění soupravy, do které pak nastoupilo více cestujících než obvykle.

Soudní proces[editovat | editovat zdroj]

Při soudním procesu, který se konal koncem roku 1992, byl strojvůdce odsouzen ke čtyřem rokům vězení a vlakvedoucí stojícího vlaku k šesti měsícům podmíněně, potrestáni byli i dispečeři. Den po vynesení rozsudku většina strojvůdců a revizorů SNCF vstoupila do jednodenní stávky, což pobouřilo rodiny obětí a části pasažérů. Při odvolacím procesu, který se konal v roce 1993, byly některé tresty sníženy, neboť bylo prokázáno, že brzdové ventily užívané na vlacích SNCF neodpovídaly normám.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Accident ferroviaire de la gare de Lyon na francouzské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]