Šnekožrout indonéský
 Šnekožrout indonéský | |
|---|---|
 Šnekožrout indonéský | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Řád | šupinatí (Squamata) |
| Podřád | hadi (Serpentes) |
| Čeleď | Pareatidae |
| Rod | šnekožrout (Aplopeltura) |
| Binomické jméno | |
| Aplopeltura boa (Boie, 1828) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šnekožrout indonéský (Aplopeltura boa) je had z čeledi Pareatidae, jenž se přirozeně vyskytuje v jihovýchodní Asii.
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Druh poprvé popsal německý zoolog Heinrich Boie roku 1828, přičemž pro něj zvolil vědecké jméno Amblycephalus boa. Současná systematika považuje šnekožrouta indonéského za jediného zástupce samostatného rodu Aplopeltura, který tvoří součást čeledi Pareatidae. Rodové jméno se pravděpodobně odvozuje z řeckých slov aπλώς (= „jednoduchý“) a πέλτη (= „šupina“), původně se tak označoval typ malého štítu, jenž byl využíván za dob antického Řecka.[2]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Šnekožrout indonéský se vyskytuje v jihovýchodní Asii, jeho areál výskytu se táhne od jižního Thajska přes Malajský poloostrov až po Malajské souostroví, kde zasahuje mj. na Borneo, Sumatru, Jávu, ostrov Bangka, Natunské ostrovy a četné ostrovy Filipín: Mindanao, Polillo, Samar, Bohol, Palawan nebo Balabac. Šnekožrout indonéský je obyvatelem nížinných a horských vlhkých lesů. Žije až do nadmořské výšky okolo 1 300 metrů.[3]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Šnekožrout indonéský je maximálně 85 cm dlouhý had se štíhlým, bočně zploštělým tělem, z něhož asi třetinu zabírá ocas.[4] Hlava je krátká, s tupě zakončeným čenichem a výraznýma očima. Zbarvení se pohybuje od zelenohnědé po červenohnědou, s možnými krémovými skvrnkami na bocích a světlými znaky na hlavě.[4]
Vzor šupin: hřbetní šupiny hladké, 13 řad ve střední části těla; 148–191 ventrálních štítků; 88–131 subkaudálních štítků; anální štítek nedělený.[5]
Chování[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Šnekožrout je noční a stromový had, jenž většinu času pobývá v nízké vegetaci.[3] Jeho potravu tvoří převážně plži, a to včetně druhů, které vytvářejí operkulum – trvalé víčko, jež se nachází na horní zadní straně svalnaté nohy příslušného plže. Operkulum je pro hady obecně nestravitelné a může jim způsobit trávicí problémy, včetně neprůchodnosti střev. Vysoce pohyblivé čelisti však šnekožroutovi umožňují tuto nestravitelnou část od měkkého těla plže oddělit. Posuvnými pohyby jedné poloviny dolní čelisti had operkulum doslova „odpiluje“, zatímco druhou polovinou dolní čelisti společně s horní čelistí svou kořist pevně přidržuje. Schopnost cíleně oddělovat části potravy pomocí jednostranných posuvných pohybů čelistního prvku je mezi obratlovci raritní.[6]
Šnekožrout indonéský je vejcorodý had, jenž snáší čtyři až pět vajec.[3]
V případě ohrožení se tento druh brání svinutím do podoby spirály a předstíráním smrti. Na rozdíl od mnoha jiných hadů, typicky užovek, však podobnou tanatózu šnekožrout nedoplňuje vydáváním zápachu ani otevíráním tlamy.[7]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) ve svém vyhodnocení stavu ohrožení z roku 2012 považuje šnekožrouta indonéského za málo dotčený druh, především v důsledku širokého areálu rozšíření, jenž zasahuje i do mnohých chráněných oblastí, a zjevné hojnosti alespoň v některých lokalitách. Podobně jako v případě ostatních druhů z jihovýchodní Asie jsou však i populace šnekožroutů vystaveny rychlému odlesňování, na základě čehož by podle IUCN mohl být tento had v budoucnu zařazen do některé z kategorií pro obecně ohrožené druhy.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
- ↑ Aplopeltura boa (BOIE, 1828) [online]. Reptile Database [cit. 2022-11-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Grismer, L., Diesmos, A.C., Gonzalez, J.C., Jose, R. & Inger, R.F. 2012. Aplopeltura boa. The IUCN Red List of Threatened Species 2012: e.T176342A1440473. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2012-1.RLTS.T176342A1440473.en. Accessed on 21 November 2022.
- ↑ a b Blunt-headed Slug Snake - Aplopeltura boa. www.ecologyasia.com [online]. [cit. 2022-11-21]. Dostupné online.
- ↑ DAS, Indraneil. A Field Guide To The Reptiles Of South-East Asia. London ; New Delhi ; New York; Sydney: Bloomsbury Natural History ISBN 978-1-4729-2059-1, ISBN 1-4729-2059-7. OCLC 905220987 S. 344.
- ↑ KOJIMA, Yosuke; FUKUYAMA, Ibuki; KURITA, Takaki. Mandibular sawing in a snail-eating snake. Scientific Reports. 2020-07-29, roč. 10, čís. 1, s. 12670. Dostupné online [cit. 2022-11-21]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/s41598-020-69436-7. (anglicky)
- ↑ JABLONSKI, D.; HEGNER, D. Death feigning behaviour in Aplopeltura boa (Boie, 1828). Herpetological Bulletin. 2016, s. 31–32. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šnekožrout indonéský na Wikimedia Commons 
Taxon Aplopeltura boa ve Wikidruzích
