Širk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Širk (arabsky شرك‎, v češtině obvykle překládáno „přidružování (k Bohu)“ nebo volněji „modloslužba“) je v islámu označení pro zavrhované praktikování modloslužby či polyteismu. Širk doslovně znamená partnerství, sdílení či přidružování, ale v terminologii islámu to znamená akt přidružování společníků k Bohu (arabsky الله) v jakékoli formě. Širk je opakem či popřením víry v jedinečnost Boha - tauhídu.

Širk v Koránu[editovat | editovat zdroj]

Korán před širkem opakovaně varuje: "Bůh věru neodpustí, je-li k Němu něco přidružováno, ale odpustí, komu chce, věci jiné, než toto. A kdokoliv přidružuje k Bohu, dopouští se hříchu těžkého." (Korán 4:48). Podle některých historiků se ale v Koránu původně nacházely tzv. satanské verše, které existenci předislámských bohů a tím i polyteismus připouštěly.

Širk v islámské teologii[editovat | editovat zdroj]

Islámská teologie dělí širk na tři kategorie:[1]

  1. Širk přidružování ve vládě Boha (rubúbijja) - víra, že na Jeho vládě se podílejí i jiná božstva, duchové, smrtelníci, nebeská tělesa či pozemské předměty. Tato kategorie zahrnuje také přesvědčení, že Bůh neexistuje (ateismus).
  2. Širk ve jménech a přívlastcích Boha (asmá wa-sifát) - zahrnuje polidštění, kdy je Bohu přisuzována podoba a vlastnosti lidí a zvířat, a zbožštění, kdy jsou bytostem či věcem dávána Alláhova jména a přívlastky
  3. Širk v uctívání Boha (al-'ibáda) - uctívání někoho jiného než Boha (Stvořitele)
    1. Aš-širk al-akbar (velký širk) - zjevná forma modlářství, uctívání jiných bohů
    2. Aš-širk al-asghar (malý širk) - předvádění se (ar-rijá). To znamená praktikování nějaké formy uctívání za tím účelem, aby nás viděli lidé a aby nás chválili.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PHILIPS, Abu Ameenah Bilaal. Základy Tauhídu (jedinečnosti Alláha): islámský koncept Boha. Praha: Muslimská obec v Praze, 2012. 147 s. ISBN 9788090437333. Kapitola 1, s. 28.