Československé závody kovodělné a strojírenské
Československé závody kovodělné a strojírenské byl ústřední orgán, který měl formu národního podniku, sídlil na adrese Praha II., Jungmannova 29
Vznik[editovat | editovat zdroj]
Dne 9. listopadu 1948 byla v deníku Rudé právo zveřejněna informace, že v Československu bylo základních hospodářských 16 oborů, které dostaly v rámci Dvouletého hospodářského plánu úkoly pro období let 1947 a 1948.[1] Počet oborů se postupně zvýšil na 25 jednotek. V čele každého oboru stál Ústřední orgán, který měl funkci direktivní, ale také ekonomickou, protože se spolupodílel na finančních operacích podřízených národních podniků.
Ústřední orgány byly podřízeny jednotlivým ministerstvům.[2]
Ústřední orgán Československé závody kovodělné a strojírenské[editovat | editovat zdroj]
Ústřední orgán Československé závody kovodělné a strojírenské řídil tyto národní podniky:
V Čechách, na Moravě a ve Slezsku[editovat | editovat zdroj]
- AGROSTROJ, závody na hospodářské stroje, Brandýs nad Labem (Wichterle & Kovařík, Melichar & Umrath, bratři Paříkové, Knotek, Astur, Bächer)[3][4]+(Slavia, Pracner, Hofherr Schrantz, Rausendorf, Schicht)[5][6]
- ALBA západočeské strojírny a slévárny, Hořovice
- AUTOMOBILOVÉ ZÁVODY, Mladá Boleslav
- AUTO PRAGA, Praha
- BATERIA, závody na akumulátory, Slaný
- BRANECKÉ ŽELEZÁRNY, Branka
- ČESKÁ ZBROJOVKA, Strakonice
- ČESKOMORAVSKÁ-KOLBEN-DANĚK, Praha
- DYNAMOCARBON, Teplice-Šanov
- ELEKTRO-PRAGA, Praha
- ELEKTRO SIGNAL PRAGA, závody na výrobu zabezpečovacích zařízení, Praha
- ELEKTROSVIT, Brno
- ELEKTROTECHNICKÉ ZÁVODY KŘIŽÍK, Praha
- FERRUM, Frýdlant nad Ostravicí
- HEFA, Praha
- CHOTĚBOŘSKÉ KOVODĚLNÉ ZÁVODY, Chotěboř
- CHRONOTECHNA, závody na výrobu hodin, Šternberk na Moravě
- IGLA, České Budějovice
- INSTALAČNÍ ZÁVODY, Plzeň
- JANKA, závody na výrobu zařízení vzduchotechnických, Radotín
- KAROSA, Vysoké Mýto
- KOH-I-NOOR, spojené kovoprůmyslové závody, Praha
- KOVOLIS, Čáslav
- KOVONA, továrny na kovový nábytek, Praha
- LET, Praha
- MEOPTA, spojené závody na jemnou mechaniku a optiku, Přerov
- METRA, závody na měřící přístroje, Blansko
- MEVA, závody na výrobu plechového zboží , Praha
- MILA, závody na šicí stroje, Opava
- MORAVIA, Mariánské Údolí u Olomouce
- MORAVSKÉ ELEKTROTECHNICKÉ ZÁVODY, Olomouc
- MORAVSKOSLEZSKÁ ARMATURKA, Dolní Benešov u Hlučína
- OKULA, závody na brýlovou mechaniku a optiku, Chomutov
- OSTRAVSKÁ SLÉVÁRNA A STROJÍRNA, Ostrava
- PAL, spojené závody pomocného automobilního a leteckého průmyslu, České Budějovice
- PERUN, závody na stroje přádelnické a čistírenské, Praha
- PILANA, továrna na pily a nástroje dřevoobráběcí, Hulín
- PRVNÍ BRNĚNSKÁ A KRÁLOVOPOLSKÁ STROJÍRNA, Gottwaldovy závody, Brno
- RADOVAN, výroba hraček, Praha
- SEVEROČESKÁ ARMATURKA, Ústí nad Labem
- SEVEROČESKÉ STROJÍRNY A SLÉVÁRNY, Praha (Žandov, Thiele, Roscher, Rutez, Scheider, Hübner-Billig, Kema, Jäggle, J.W.Ludvig, Fleissner, bratři Bártlové, Zimmer)[5]
- SIGMA-PUMPY, Olomouc
- SPOJENÉ BRNĚNSKÉ STROJÍRNY A SLÉVÁRNY, Brno
- SPOJENÉ TOVÁRNA NA OBRÁBĚCÍ STROJE, Praha
- STAVOSTROJ, závody na výrobu stavebních strojů, Praha
- ŠKODOVY ZÁVODY, Plzeň
- TATRA, Kopřivnice
- TEPLICKÁ STROJÍRNA, Teplice-Šanov
- TESLA, Praha
- TOVÁRNA MLÝNSKÝCH STROJŮ A STAVBA MLÝNŮ, Pardubice
- TOVÁRNY STAVEBNÍHO KOVÁNÍ, Boskovice
- TRANSPORTA, závody na výrobu dopravních zařízení, Chrudim
- ZÁVODY NA DRÁTĚNÁ LANA, Praha
- ZÁVODY NA VÝROBU CHLADÍCÍCH A POTRAVINÁŘSKÝCH STROJŮ, Kolín
- ZÁVODY NA VÝROBU KERAMICKÝCH STROJŮ, Praha
- ZÁVODY LÉČEBNÉ MECHANIKY, Praha
- ZÁVODY UMĚLECKÉ KOVOVÝROBY, Praha
- ZBROJOVKA BRNO, Brno
Na Slovensku[editovat | editovat zdroj]
KOVOROBNÉ A STROJÁRENSKÉ ZÁVODY NA SLOVENSKU, Bratislava, Rooseveltovo nám. 4
- KABLO, Bratislava
- KRIVÁŇ-ČKD, Turčianský Svätý Martin - Bratislava
- OMNIA, strojárne a automechanika, Bratislava
- POVÁŽSKÉ STROJÁRNE, Povážská Bystrica
- SANDRIK, spojené závody na výrobu strieberného tovaru, Bratislava
- SLOVENSKÉ ZÁVODY NA SMALTOVANÝ A ŽELEZNÝ TOVAR, Bratislava
- STREDOSLOVENSKÉ ŽELEZIARNE, Podbrezová
Organizační schéma[editovat | editovat zdroj]
Československé závody kovodělné a strojírenské vedl generální ředitel Dr. Ing. František Fabinger,[7][8] bývalý přednosta strojního oddělení Ředitelství vítkovických kamenouhelných dolů v Moravské Ostravě.[9][10] Náměstky byli Ing. Antonín Fried, Ing. Alfons Polzer, Ing. Jan Novák.[11]
Ze seznamu (schématu) je patrné, že v českých zemích byla organizace třístupňová:
ministerstvo → ústřední orgán (národní podnik) → konkrétní národní podnik
Reorganizace[editovat | editovat zdroj]
Ředitel Dr. ing. František Fabinger uvedl, že Československé závody kovodělné a strojírenské řídí 66 národních podniků s cca 1 100 závody. Proto bude počátkem roku 1949 rozdělen na tři menší národní podniky.[12] Reorganizace byla provedena k 1. květnu 1949 a Československé závody kovodělné a strojírenské byly rozděleny na 4 podniky:
- Československé závody těžkého strojírenství, Praha II., Jungmannova 29
- Československé závody přesného strojírenství, Praha II.. Štěpánská 15
- Československé závody lehkého kovoprůmyslu, Praha II. Na příkopě 14
- Československé závody automobilové a letecké[13] Praha X., Křižíkova 38
Dr. ing. František Fabinger už jako ředitel Československých závodů těžkého strojírenství pronesl, že z bývalých 20 národních podniků v těžkém strojírenství vznikne 64 podniků nových.[14]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ DOLEJŠÍ, Vojtěch. Kovoprůmysl ve dvouletém plánu. Rudé právo. 1948-11-9, roč. 28, čís. 261, s. 4. Dostupné online.
- ↑ HAMAN, Vojtěch. Právní úprava postavení národních podniků (1945 až 1969). , 2016 [cit. 2023-12-29]. . Masarykova univerzita, Právnická fakulta. . Dostupné online.
- ↑ SÁBL, Václav. Soustředění znárodněných podniků. Za svobodné Československo. 1946-05-10, roč. II., čís. 110, s. 6. Dostupné online.
- ↑ HAŠKOVÁ, L. Stroj a dvouletka. Rudé právo. 1946-11-14, čís. 262, s. 4. Dostupné online.
- ↑ a b DOLEJŠÍ, Vojtěch. inzerát. Rudé právo. 1948-01-08, roč. 28, čís. 6, s. 4. Dostupné online.
- ↑ DOLEJŠÍ, Vojtěch. Dvouletý výrobní plán Agrostroje. Rudé právo. 1948-07-24, čís. 168, s. 4. Dostupné online.
- ↑ JANDÍK, Milan. Závod, ve kterém předběhli dobu. Československý voják. 1953-12-24, roč. 2, čís. 26, s. 25-27. Dostupné online.
- ↑ ČESKOSLOVENSKÁ, armáda. Každá práce je čestná. Za svobodné Československo. 1946-06-01, roč. 3, čís. 201, s. 3. Dostupné online.
- ↑ KAVULOK, Jiří. Významné osobnosti a činitelé našeho báňského a hutního průmyslu. 28. říjen 1918-1936. 1936, s. 75. Dostupné online.
- ↑ ČVUT, Praha. Pro oddělení elektrotechnického inženýrství. Program Českého vysokého učení technického v Praze. 1936, s. 89. Dostupné online.
- ↑ KRAJSKÝ, soud. Firm. 1103/46, C 253/12. Úřední list Československé republiky. 1946-11-21, roč. 27, čís. 265, s. 5212. Dostupné online.
- ↑ ZPRAVODAJ, ČTK. Reorganisace čs. kovoprúmyslu. Národní osvobození. 1948-12-30, roč. XIX., čís. 304, s. 1. Dostupné online.
- ↑ KRÁLÍK, Jan. Jawa můj osud. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010. 112 s. ISBN 978-80-247-2597-0. S. 90.
- ↑ DOLEJŠÍ, Vojtěch. Projev gen. ředitele Dr. Fr. Fabingera. Rudé právo. 1949-07-24, roč. 29, čís. 172, s. 7. Dostupné online.