Únorová ústava

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Únorová či Schmerlingova ústava byla ústava Rakouského císařství, kterou 26. února 1861 státní ministr Anton von Schmerling oktrojoval (vyhlásil) pro celé její území.

Tato centralistická ústava byla přitaja poté, co se zvedl odpor proti Říjnového diplomu z předchozího roku, který předjímal federalistické uspořádání říše. Vyhlášením ústavy došlo fakticky ke změně systému na konstituční monarchii. Zřizovala dvoukomorovou říšskou radu jako základní zákonodárný orgán monarchie a zemská zřízení s volebními řády do zemských sněmů. Vytýkán jí byl především paragraf 13, podle kterého mohla vláda v případě nutnosti vydat zákon bez součinnosti poslanců, jakož i bez jejich dodatečného souhlasu. Ústava platila do roku 1865, kdy byla její platnost pozastavena (tzv. sistace ústavy) císařem na žádost předsedy vlády Richarda Belcrediho, který vystřídal ve funkci právě Schmerlinga.

Po porážce Rakouského císařství Pruskem u Hradce Králové došlo k Rakousko-Uherskému vyrovnání, na něj navázala Prosincová ústava - platná do konce existence Rakouska-Uherska.