Japonský Tchaj-wan: Porovnání verzí
m překlep značka: editace z Vizuálního editoru |
m →Pozadí značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 58: | Řádek 58: | ||
Administrativní vláda Japonska nad Tchaj-wanem po [[Kapitulace Japonska|kapitulaci Japonska]] během období [[Druhá světová válka|druhé světové války]] v září 1945 dospěla ke konci a území bylo vydáním [[Generální příkaz č. 1|Generálního příkazu č. 1]] předáno pod správu [[Čínská republika (1912–1949)|Čínské republiky]] (ČR). Japonsko se své svrchovanosti nad Tchaj-wanem oficiálně vzdalo v [[Sanfranciská mírová smlouva|sanfranciské mírové smlouvě]], která nabyla účinnosti 28. dubna 1952. Mezi různými problémy [[Historie Tchaj-wanu (1945-současnost)|Tchaj-wanu po druhé světové válce]], kterými jsou například [[Incident 28. února]], [[Den retrocese]], tchajwanské [[ženy pro potěšení]], [[Tchajwanský nacionalismus|národní identita]], etnická identita a [[oficiální hnutí za nezávislost Tchaj-wanu]], vyvolávají zkušenosti s japonskou nadvládou pořád smíšené názory. |
Administrativní vláda Japonska nad Tchaj-wanem po [[Kapitulace Japonska|kapitulaci Japonska]] během období [[Druhá světová válka|druhé světové války]] v září 1945 dospěla ke konci a území bylo vydáním [[Generální příkaz č. 1|Generálního příkazu č. 1]] předáno pod správu [[Čínská republika (1912–1949)|Čínské republiky]] (ČR). Japonsko se své svrchovanosti nad Tchaj-wanem oficiálně vzdalo v [[Sanfranciská mírová smlouva|sanfranciské mírové smlouvě]], která nabyla účinnosti 28. dubna 1952. Mezi různými problémy [[Historie Tchaj-wanu (1945-současnost)|Tchaj-wanu po druhé světové válce]], kterými jsou například [[Incident 28. února]], [[Den retrocese]], tchajwanské [[ženy pro potěšení]], [[Tchajwanský nacionalismus|národní identita]], etnická identita a [[oficiální hnutí za nezávislost Tchaj-wanu]], vyvolávají zkušenosti s japonskou nadvládou pořád smíšené názory. |
||
== |
== Historie == |
||
Japonsko se snažilo rozšířit svou imperiální kontrolu nad Tchaj-wanem (dříve známý jako „Hornatá země“ ({{Vjazyce2|ja|高砂国}}, [[Hepburnův přepis]] ''Takasago-koku'')) od roku 1592, kdy [[Hidejoši Tojotomi]] zahájil politiku expanze do zámoří a rozšíření japonského vlivu na jih.<ref>{{Citace elektronické monografie |
Japonsko se snažilo rozšířit svou imperiální kontrolu nad Tchaj-wanem (dříve známý jako „Hornatá země“ ({{Vjazyce2|ja|高砂国}}, [[Hepburnův přepis]] ''Takasago-koku'')) od roku 1592, kdy [[Hidejoši Tojotomi]] zahájil politiku expanze do zámoří a rozšíření japonského vlivu na jih.<ref>{{Citace elektronické monografie |
||
| titul = Chapter 3 |
| titul = Chapter 3 |
||
| Řádek 70: | Řádek 70: | ||
}}</ref> Několik pokusů o invazi na Tchaj-wan bylo neúspěšných, hlavně kvůli nemoci a ozbrojenému odporu [[Tchajwanské domorodé národy|domorodců]] na ostrově. V roce 1609 vyslal [[šógunát Tokugawa]] na průzkumnou misi na ostrov [[Harunobu Arima]]. V roce 1616 vedl [[Tóan Murajama]] neúspěšnou [[Japonská invaze na Tchaj-wan (1616)|invazi na ostrov]].<ref>Frei, Henry P.,Japan's Southward Advance and Australia, Univ of Hawaii Press, Honolulu, ç1991. str. 34 - "...nařídil guvernérovi Nagasaki, Murayama Toanovi, aby napadl Formosu s flotilou třinácti plavidel a asi 4000 mužů. Pouze hurikán překazil toto úsilí a vynutil si jejich brzký návrat"</ref> |
}}</ref> Několik pokusů o invazi na Tchaj-wan bylo neúspěšných, hlavně kvůli nemoci a ozbrojenému odporu [[Tchajwanské domorodé národy|domorodců]] na ostrově. V roce 1609 vyslal [[šógunát Tokugawa]] na průzkumnou misi na ostrov [[Harunobu Arima]]. V roce 1616 vedl [[Tóan Murajama]] neúspěšnou [[Japonská invaze na Tchaj-wan (1616)|invazi na ostrov]].<ref>Frei, Henry P.,Japan's Southward Advance and Australia, Univ of Hawaii Press, Honolulu, ç1991. str. 34 - "...nařídil guvernérovi Nagasaki, Murayama Toanovi, aby napadl Formosu s flotilou třinácti plavidel a asi 4000 mužů. Pouze hurikán překazil toto úsilí a vynutil si jejich brzký návrat"</ref> |
||
=== Mudanský incident a jeho důsledky === |
|||
V listopadu 1871 bylo 69 lidí na palubě plavidla z [[království Rjúkjú]] nuceno silnými větry přistát poblíž jižního cípu Tchaj-wanu. Měli konflikt s [[Pajwanci]], místními domorodci, a mnozí byli zabiti. Tato událost je známa jako [[Mudanský incident|Mudanský incident.]] V říjnu 1872 Japonsko požadovalo odškodnění od [[říše Čching]] a tvrdilo, že [[Rjúkjú]] je součástí Japonska. V květnu 1873 japonští diplomaté přijeli do [[Peking]]u a předložili své nároky; nicméně čchingská vláda okamžitě odmítla japonské požadavky s odůvodněním, že království Rjúkjú je nezávislým státem a nemá s Japonskem nic společného. Japonci odmítli odejít a zeptali se, zda by čínská vláda potrestala tyto „barbary na Tchaj-wanu“. Čchingské úřady vysvětlily, že na Tchaj-wanu existují dva druhy domorodců: ti, kteří jsou pod správou Čchingů, a nezávislí „suroví barbaři… mimo dosah čínské kultury. Nelze je tedy přímo ovládat“. Nepřímo naznačili, že cizinci cestující v těchto oblastech osídlených původními obyvateli musí být opatrní. Říše Čching dala Japoncům jasně najevo, že Tchaj-wan rozhodně spadá pod její jurisdikci, i když část původního obyvatelstva tohoto ostrova ještě nebyla pod vlivem čínské kultury. Čchingové také poukázali na podobné případy po celém světě, kdy původní obyvatelstvo v rámci státní hranice nebylo pod vlivem dominantní kultury této země.<ref>{{Citace monografie |
V listopadu 1871 bylo 69 lidí na palubě plavidla z [[království Rjúkjú]] nuceno silnými větry přistát poblíž jižního cípu Tchaj-wanu. Měli konflikt s [[Pajwanci]], místními domorodci, a mnozí byli zabiti. Tato událost je známa jako [[Mudanský incident|Mudanský incident.]] V říjnu 1872 Japonsko požadovalo odškodnění od [[říše Čching]] a tvrdilo, že [[Rjúkjú]] je součástí Japonska. V květnu 1873 japonští diplomaté přijeli do [[Peking]]u a předložili své nároky; nicméně čchingská vláda okamžitě odmítla japonské požadavky s odůvodněním, že království Rjúkjú je nezávislým státem a nemá s Japonskem nic společného. Japonci odmítli odejít a zeptali se, zda by čínská vláda potrestala tyto „barbary na Tchaj-wanu“. Čchingské úřady vysvětlily, že na Tchaj-wanu existují dva druhy domorodců: ti, kteří jsou pod správou Čchingů, a nezávislí „suroví barbaři… mimo dosah čínské kultury. Nelze je tedy přímo ovládat“. Nepřímo naznačili, že cizinci cestující v těchto oblastech osídlených původními obyvateli musí být opatrní. Říše Čching dala Japoncům jasně najevo, že Tchaj-wan rozhodně spadá pod její jurisdikci, i když část původního obyvatelstva tohoto ostrova ještě nebyla pod vlivem čínské kultury. Čchingové také poukázali na podobné případy po celém světě, kdy původní obyvatelstvo v rámci státní hranice nebylo pod vlivem dominantní kultury této země.<ref>{{Citace monografie |
||
| titul = 中国近代外交史 |
| titul = 中国近代外交史 |
||
| Řádek 82: | Řádek 83: | ||
}}</ref> |
}}</ref> |
||
Japonci nicméně v dubnu 1874 zahájili [[Japonská invaze na Tchaj-wan (1874)|expedici na Tchaj-wan]] o síle 3600 vojáků. Po menších potyčkách s domorodci se japonští vojáci rozdělili do tří skupin a vesnice domorodců vypálili. O měsíc na to se |
Japonci nicméně v dubnu 1874 zahájili [[Japonská invaze na Tchaj-wan (1874)|expedici na Tchaj-wan]] o síle 3600 vojáků. Po menších potyčkách s domorodci se japonští vojáci rozdělili do tří skupin a vesnice domorodců vypálili. O měsíc na to se náčelník mudanského kmenu vzdal.<ref>{{Citace periodika |
||
| příjmení = Wong |
|||
| jméno = Tin |
|||
| titul = Approaching Sovereignty over the Diaoyu Islands |
|||
| periodikum = China Academic Library |
|||
| datum vydání = 2022 |
|||
| issn = 2195-1853 |
|||
| doi = 10.1007/978-981-16-6546-2 |
|||
| url = http://dx.doi.org/10.1007/978-981-16-6546-2 |
|||
| datum přístupu = 2024-01-28 |
|||
}}</ref> Japonci se následně na ostrovu usadili a zřídili velké tábory, bez záminky stáhnout se z ostrova. Během srpna a září však 600 vojáků náhle onemocnělo a počet obětí choroby se pak vyšplhal na 561. 10. září se začaly jednání s říší Čching. Západní mocnosti na Čínu vyvíjely tlak, aby zabránila krveprolévání s Japonskem, jelikož by to mělo negativní dopad na pobřežní obchod. Výsledkem těchto jednání bylo 30. října podepsání Pekingské dohody. Dle ní Rjúkjú začalo spadat pod vládu Japonska a Japonsku kromě toho bylo vyplaceno odškodnění ve výši 500000 [[Tael|taelů]] (tehdejší čínská peněžní jednotka). Japonští vojáci se z Tchaj-wanu 3. prosince stáhli.<ref>{{Citace periodika |
|||
| příjmení = Wong |
|||
| jméno = Tin |
|||
| titul = Approaching Sovereignty over the Diaoyu Islands |
|||
| periodikum = China Academic Library |
|||
| datum vydání = 2022 |
|||
| issn = 2195-1853 |
|||
| doi = 10.1007/978-981-16-6546-2 |
|||
| url = http://dx.doi.org/10.1007/978-981-16-6546-2 |
|||
| datum přístupu = 2024-01-28 |
|||
}}</ref> |
|||
== Postoupení Tchaj-wanu v roce 1895 == |
=== Postoupení Tchaj-wanu v roce 1895 === |
||
[[Soubor:Japanese soldiers entering Taipei, 1895.jpg|200px|náhled|vlevo|Obraz japonských vojáků vstupujících do města Tchaj-pej v roce 1895 po Šimonosecké smlouvě]] |
[[Soubor:Japanese soldiers entering Taipei, 1895.jpg|200px|náhled|vlevo|Obraz japonských vojáků vstupujících do města Tchaj-pej v roce 1895 po Šimonosecké smlouvě]] |
||
V 90. letech 19. století bylo asi 45 procent Tchaj-wanu pod [[říše Čching|čchingskou]] správou, zatímco zbývající řídce osídlené oblasti vnitrozemí byly pod [[Tchajwanské domorodé národy|domorodou]] kontrolou. [[První čínsko-japonská válka]] vypukla mezi Čínou a Japonskem v roce 1894 po sporu o suverenitu [[Korea|Koreje]]. Po své porážce Čína postoupila ostrovy Tchaj-wan a [[Peskadorské ostrovy]] Japonsku ve [[Šimonosecká mírová smlouva|Šimonosecké smlouvě]], podepsané 17. dubna 1895. Podle podmínek smlouvy, Tchaj-wan a Pescadory měly být postoupeny Japonsku natrvalo. Obě vlády měly ihned po podpisu vyslat své zástupce na Tchaj-wan, aby zahájili proces přechodu, který měl být dokončen nejpozději za dva měsíce. Protože Tchaj-wan byl postoupen smlouvou, období, které následovalo, je některými označováno jako „koloniální období“, „zatímco jiní, kteří se zaměřují na skutečnost, že to bylo vyvrcholení války, ji označují jako „okupační období“. Ceremoniál odstoupení se konal na palubě japonského plavidla, protože se čínský delegát obával odvety ze strany obyvatel Tchaj-wanu.<ref>{{Citace monografie |
V 90. letech 19. století bylo asi 45 procent Tchaj-wanu pod [[říše Čching|čchingskou]] správou, zatímco zbývající řídce osídlené oblasti vnitrozemí byly pod [[Tchajwanské domorodé národy|domorodou]] kontrolou. [[První čínsko-japonská válka]] vypukla mezi Čínou a Japonskem v roce 1894 po sporu o suverenitu [[Korea|Koreje]]. Po své porážce Čína postoupila ostrovy Tchaj-wan a [[Peskadorské ostrovy]] Japonsku ve [[Šimonosecká mírová smlouva|Šimonosecké smlouvě]], podepsané 17. dubna 1895. Podle podmínek smlouvy, Tchaj-wan a Pescadory měly být postoupeny Japonsku natrvalo. Obě vlády měly ihned po podpisu vyslat své zástupce na Tchaj-wan, aby zahájili proces přechodu, který měl být dokončen nejpozději za dva měsíce. Protože Tchaj-wan byl postoupen smlouvou, období, které následovalo, je některými označováno jako „koloniální období“, „zatímco jiní, kteří se zaměřují na skutečnost, že to bylo vyvrcholení války, ji označují jako „okupační období“. Ceremoniál odstoupení se konal na palubě japonského plavidla, protože se čínský delegát obával odvety ze strany obyvatel Tchaj-wanu.<ref>{{Citace monografie |
||
Verze z 28. 1. 2024, 12:27
| Tchaj-wan 臺灣 Tʻaiwan 台湾 Taiwan
| |||||||||
| Hymna 君が代 (Kimigajo) | |||||||||
Geografie
| |||||||||
Rozloha
|
36 023 km² (1945)
| ||||||||
Nejvyšší bod
|
|||||||||
Nejdelší řeka
|
|||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||
| Státní útvar | |||||||||
Vznik
|
|||||||||
Zánik
|
|||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||
| |||||||||
.svg)
.svg){kind=small}
Japonský Tchaj-wan bylo období dějin ostrova Tchaj-wan mezi lety 1895 a 1945, kdy byl ovládnut Japonským císařstvím.
V roce 1895, když říše Čching po japonském vítězství v první čínsko-japonské válce v Šimonosecké mírové smlouvě postoupila provinici Tchaj-wan, se ostrov Tchaj-wan spolu s Peskadorskými ostrovy stal závislým územím Japonska. Krátce trvající odbojové hnutí s názvem Republika Tchaj-wan resp. Republika Formosa, bylo japonskými vojáky potlačeno a rychle poraženo při Kapitulaci v Tchaj-nanu. Tím se skončil organizovaný odpor japonské okupace a započala se padesátiletá japonská nadvláda na Tchaj-wanu.
Tchaj-wan byl první japonskou kolonii a může být brán jako první krok Japonska při uskutečnění jejich "Doktríny jižní expanze" z konce 19. století. Záměrem Japonska bylo přetvořit Tchaj-wan na "modelovou kolonii", jakýsi výstavní kousek. Velké úsilí bylo vynaloženo na zlepšení hospodářství ostrova, veřejné výstavby, průmyslu, kulturní japanizace a také na podporu potřeb japonské vojenské agrese v asijsko-pacifickém regionu. Japonsko zavedlo monopoly a do roku 1945 převzalo na ostrově kontrolu nad veškerým prodejem opia, soli, kafru, tabáku, alkoholu, zápalek, měr a vah a ropy.
Administrativní vláda Japonska nad Tchaj-wanem po kapitulaci Japonska během období druhé světové války v září 1945 dospěla ke konci a území bylo vydáním Generálního příkazu č. 1 předáno pod správu Čínské republiky (ČR). Japonsko se své svrchovanosti nad Tchaj-wanem oficiálně vzdalo v sanfranciské mírové smlouvě, která nabyla účinnosti 28. dubna 1952. Mezi různými problémy Tchaj-wanu po druhé světové válce, kterými jsou například Incident 28. února, Den retrocese, tchajwanské ženy pro potěšení, národní identita, etnická identita a oficiální hnutí za nezávislost Tchaj-wanu, vyvolávají zkušenosti s japonskou nadvládou pořád smíšené názory.
Historie
Japonsko se snažilo rozšířit svou imperiální kontrolu nad Tchaj-wanem (dříve známý jako „Hornatá země“ (japonsky 高砂国, Hepburnův přepis Takasago-koku)) od roku 1592, kdy Hidejoši Tojotomi zahájil politiku expanze do zámoří a rozšíření japonského vlivu na jih.[1] Několik pokusů o invazi na Tchaj-wan bylo neúspěšných, hlavně kvůli nemoci a ozbrojenému odporu domorodců na ostrově. V roce 1609 vyslal šógunát Tokugawa na průzkumnou misi na ostrov Harunobu Arima. V roce 1616 vedl Tóan Murajama neúspěšnou invazi na ostrov.[2]
Mudanský incident a jeho důsledky
V listopadu 1871 bylo 69 lidí na palubě plavidla z království Rjúkjú nuceno silnými větry přistát poblíž jižního cípu Tchaj-wanu. Měli konflikt s Pajwanci, místními domorodci, a mnozí byli zabiti. Tato událost je známa jako Mudanský incident. V říjnu 1872 Japonsko požadovalo odškodnění od říše Čching a tvrdilo, že Rjúkjú je součástí Japonska. V květnu 1873 japonští diplomaté přijeli do Pekingu a předložili své nároky; nicméně čchingská vláda okamžitě odmítla japonské požadavky s odůvodněním, že království Rjúkjú je nezávislým státem a nemá s Japonskem nic společného. Japonci odmítli odejít a zeptali se, zda by čínská vláda potrestala tyto „barbary na Tchaj-wanu“. Čchingské úřady vysvětlily, že na Tchaj-wanu existují dva druhy domorodců: ti, kteří jsou pod správou Čchingů, a nezávislí „suroví barbaři… mimo dosah čínské kultury. Nelze je tedy přímo ovládat“. Nepřímo naznačili, že cizinci cestující v těchto oblastech osídlených původními obyvateli musí být opatrní. Říše Čching dala Japoncům jasně najevo, že Tchaj-wan rozhodně spadá pod její jurisdikci, i když část původního obyvatelstva tohoto ostrova ještě nebyla pod vlivem čínské kultury. Čchingové také poukázali na podobné případy po celém světě, kdy původní obyvatelstvo v rámci státní hranice nebylo pod vlivem dominantní kultury této země.[3]
Japonci nicméně v dubnu 1874 zahájili expedici na Tchaj-wan o síle 3600 vojáků. Po menších potyčkách s domorodci se japonští vojáci rozdělili do tří skupin a vesnice domorodců vypálili. O měsíc na to se náčelník mudanského kmenu vzdal.[4] Japonci se následně na ostrovu usadili a zřídili velké tábory, bez záminky stáhnout se z ostrova. Během srpna a září však 600 vojáků náhle onemocnělo a počet obětí choroby se pak vyšplhal na 561. 10. září se začaly jednání s říší Čching. Západní mocnosti na Čínu vyvíjely tlak, aby zabránila krveprolévání s Japonskem, jelikož by to mělo negativní dopad na pobřežní obchod. Výsledkem těchto jednání bylo 30. října podepsání Pekingské dohody. Dle ní Rjúkjú začalo spadat pod vládu Japonska a Japonsku kromě toho bylo vyplaceno odškodnění ve výši 500000 taelů (tehdejší čínská peněžní jednotka). Japonští vojáci se z Tchaj-wanu 3. prosince stáhli.[5]
Postoupení Tchaj-wanu v roce 1895
V 90. letech 19. století bylo asi 45 procent Tchaj-wanu pod čchingskou správou, zatímco zbývající řídce osídlené oblasti vnitrozemí byly pod domorodou kontrolou. První čínsko-japonská válka vypukla mezi Čínou a Japonskem v roce 1894 po sporu o suverenitu Koreje. Po své porážce Čína postoupila ostrovy Tchaj-wan a Peskadorské ostrovy Japonsku ve Šimonosecké smlouvě, podepsané 17. dubna 1895. Podle podmínek smlouvy, Tchaj-wan a Pescadory měly být postoupeny Japonsku natrvalo. Obě vlády měly ihned po podpisu vyslat své zástupce na Tchaj-wan, aby zahájili proces přechodu, který měl být dokončen nejpozději za dva měsíce. Protože Tchaj-wan byl postoupen smlouvou, období, které následovalo, je některými označováno jako „koloniální období“, „zatímco jiní, kteří se zaměřují na skutečnost, že to bylo vyvrcholení války, ji označují jako „okupační období“. Ceremoniál odstoupení se konal na palubě japonského plavidla, protože se čínský delegát obával odvety ze strany obyvatel Tchaj-wanu.[6]
Anexe Tchaj-wanu pro Japonsko byla žádoucí také z hlediska produktivity a schopnosti ostrova poskytovat suroviny pro expandující japonskou ekonomiku a stát se pohotovým odbytištěm pro japonské zboží. Za výhodné bylo též považováno strategické umístění Tchaj-wanu. Dle představ námořních sil Japonska měl ostrov sloužit jako jižní bašta obrany, ze které by bylo možné mít pod dozorem nejjižnější část Číny, a stejně tak i jihovýchodní část Asie.[7]
Ačkoliv podmínky diktované Japonskem byly tvrdé, uvádí se, že čínský státník Li Chung-čang, se snažil utišit Císařovnu vdovu Cch’-si poznámkou: „ptáci nezpívají a květiny nevoní na ostrově Tchaj-wan. Muži a ženy jsou neslušní a nejsou ani vášniví."[8] Ztráta Tchaj-wanu se v následujících letech stala pro čínské nacionalistické hnutí shromažďovacím bodem. Nová japonská koloniální vláda po příjezdu na Tchaj-wan dala obyvatelům dva roky, na výběr, zda přijmou svůj nový status japonských poddaných, nebo Tchaj-wan opustí.[9] Méně než 10 000 obyvatel z přibližně 2,5 milionu se rozhodlo Tchaj-wan opustit.[10]
Období vlády Japonska na Tchaj-wanu je rozděleno na tři části, během kterých převládali rozdílné politické strategie: vojenské potlačení (1895-1915), dōka (同化): asimilace (1915-1937) a kōminka (皇民化): japanizace (1937-1945). Pro domorodce byla zavedena samostatná politika.[11][12]
Ekonomika
Tchajwanská ekonomika během japonské nadvlády byla z větší části standardní koloniální ekonomikou. Jmenovitě byly lidské a přírodní zdroje Tchaj-wanu použity k podpoře rozvoje Japonska, politika, která začala za generálního guvernéra Kodamy a dosáhla svého vrcholu v roce 1943, uprostřed druhé světové války. Od roku 1900 do roku 1920 dominoval tchajwanské ekonomice cukrovarnický průmysl, zatímco v letech 1920 až 1930 byla primárním vývozním artiklem rýže. Během těchto dvou období bylo základní zásadou hospodářské politiky koloniální vlády „průmysl v Japonsku, zemědělství na Tchaj-wanu“. Po roce 1930 kvůli válečným potřebám začala koloniální vláda prosazovat politiku industrializace. Za 7. guvernéra Motodžiró Akašira byla rozsáhlá bažina ve středním Tchaj-wanu přeměněna na obrovskou přehradu za účelem vybudování vodní elektrárny pro industrializaci.[9] Přehrada a její okolí, široce známé jako Jezero Slunce a Měsíce, se staly přední atrakcí pro turisty navštěvující Tchaj-wan.
Ačkoli se hlavní zaměření každého z těchto období lišilo, primárním cílem po celou dobu bylo zvýšení produktivity Tchaj-wanu, aby byla uspokojena poptávka v Japonsku, což se podařilo úspěšně dosáhnout. V rámci tohoto procesu byly Tchajwancům představeny nové myšlenky, koncepty a hodnoty; také bylo realizováno několik projektů veřejných prací, jako jsou železnice, veřejné školství a telekomunikace. Jak ekonomika rostla, společnost se stabilizovala, politika se postupně liberalizovala a podpora koloniální vlády začala narůstat. Tchaj-wan tak sloužil jako výkladní skříň japonské propagandy o koloniálních snahách v celé Asii, jak bylo ukázáno na tchajwanské výstavě v roce 1935.
Obyvatelstvo
Jako součást důrazu kladeného na vládní kontrolu, koloniální vláda provedla podrobná sčítání Tchaj-wanu každých pět let počínaje rokem 1905. Statistiky ukázaly míru růstu populace 0,988 až 2,835 % za rok po celou dobu japonské vlády. V roce 1905 měl Tchaj-wan zhruba 3 milionu obyvatel.[13] Do roku 1940 se počet obyvatel zvýšil na 5,87 milionu a do konce druhé světové války v roce 1946 to bylo 6,09 milionu.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Taiwan under Japanese rule na anglické Wikipedii.
- ↑ FU-SAN, Huang. Chapter 3 [online]. ROC Government Information Office [cit. 2006-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-8-1.
- ↑ Frei, Henry P.,Japan's Southward Advance and Australia, Univ of Hawaii Press, Honolulu, ç1991. str. 34 - "...nařídil guvernérovi Nagasaki, Murayama Toanovi, aby napadl Formosu s flotilou třinácti plavidel a asi 4000 mužů. Pouze hurikán překazil toto úsilí a vynutil si jejich brzký návrat"
- ↑ ČAO, Ťia-jing. 中国近代外交史. Tchaj-jüan: 山西高校联合出版社, 1994. (1). ISBN 9787810325776. (čínsky)
- ↑ WONG, Tin. Approaching Sovereignty over the Diaoyu Islands. China Academic Library. 2022. Dostupné online [cit. 2024-01-28]. ISSN 2195-1853. DOI 10.1007/978-981-16-6546-2.
- ↑ WONG, Tin. Approaching Sovereignty over the Diaoyu Islands. China Academic Library. 2022. Dostupné online [cit. 2024-01-28]. ISSN 2195-1853. DOI 10.1007/978-981-16-6546-2.
- ↑ DAVIDSON, James Wheeler. The Island of Formosa, Past and Present : History, people, resources, and commercial prospects : Tea, camphor, sugar, gold, coal, sulphur, economical plants, and other productions. Londýn a New York: Macmillan & Co., 1903. Dostupné online.
- ↑ CHEN, Edward I-te. Japan's Decision to Annex Taiwan: A Study of Itō-Mutsu Diplomacy, 1894–95. The Journal of Asian Studies. 1977-11, roč. 37, čís. 1, s. 61–72. Dostupné online [cit. 2024-01-27]. ISSN 0021-9118. DOI 10.2307/2053328. (anglicky)
- ↑ "男無情,女無義,鳥不語,花不香" (nán wú qíng, nǚ wú yì, niǎo bú yǔ, huā bú xiāng). (Tento výrok byl také připisován císaři Čchien-lungovi.)
- ↑ a b CHUANG, Fu-san. Chapter 6: Colonization and Modernization under Japanese Rule (1895–1945) [online]. 2005 [cit. 2006-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-3-17. (anglicky)
- ↑ DAWLEY, Evan. Was Taiwan Ever Really a Part of China? [online]. The Diplomat [cit. 2021-06-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Formosa's First Nations and the Japanese: from colonial rule to postcolonial resistance. The Asia-Pacific Journal: Japan Focus [online]. [cit. 2024-01-27]. Dostupné online.
- ↑ CHING, Leo T. S. Becoming "Japanese": colonial Taiwan and the politics of identity formation. Berkeley, Calif.: Univ. of California Press 251 s. ISBN 978-0-520-22553-4, ISBN 978-0-520-22551-0.
- ↑ TAKEKOSHI, Yosaburō. Japanese rule in Formosa. Londýn, New York, Bombaj a Kalkata: Longmans, Green, and co., 1907. OCLC 753129 Kapitola Chapter XIII: Population and future development of the island resources. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Japonský Tchaj-wan na Wikimedia Commons
