Severské agrární strany: Porovnání verzí
N dle EN wiki, začátek značka: editace z Vizuálního editoru |
dopsáno značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 30: | Řádek 30: | ||
Historicky se jednalo o zemědělské strany, avšak úbytek zemědělců po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] je přiměl rozšířit svůj záběr. V této době se tři z nich přejmenovaly na Strany středu a jako poslední tak učinila v roce 1965 stranu ve Finsku.{{Sfn|Arter (1999)|s=78}} V současnosti jsou hlavními agrárními stranami [[Strana středu (Švédsko)|Strana středu]] ve [[Švédsko|Švédsku]], [[Venstre (Dánsko)|Venstre]] v [[Dánsko|Dánsku]], [[Finský střed]] ve [[Finsko|Finsku]], [[Strana středu (Norsko)|Strana středu]] v [[Norsko|Norsku]] a [[Progresivní strana (Island)|Progresivní strana]] na [[Island|Islandu]]. |
Historicky se jednalo o zemědělské strany, avšak úbytek zemědělců po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] je přiměl rozšířit svůj záběr. V této době se tři z nich přejmenovaly na Strany středu a jako poslední tak učinila v roce 1965 stranu ve Finsku.{{Sfn|Arter (1999)|s=78}} V současnosti jsou hlavními agrárními stranami [[Strana středu (Švédsko)|Strana středu]] ve [[Švédsko|Švédsku]], [[Venstre (Dánsko)|Venstre]] v [[Dánsko|Dánsku]], [[Finský střed]] ve [[Finsko|Finsku]], [[Strana středu (Norsko)|Strana středu]] v [[Norsko|Norsku]] a [[Progresivní strana (Island)|Progresivní strana]] na [[Island|Islandu]]. |
||
== Historie == |
|||
V porovnání s kontinentální Evropou měli zemědělci v severských zemích v minulosti nebývalý politický vliv. |
|||
První z těchto stran, dánská Venstre, vznikla v roce 1870 jako liberální, protidaňová strana zemědělců v roce 1870. Ostatní strany vznikly na počátku 20. století, což bylo podníceno zavedením všeobecného volebního práva a [[Poměrný volební systém|poměrného volebního systému]] v celém regionu.{{Sfn|Arter (1999)|s=76}} Jako první vznikla v roce 1906 finská Agrární liga (nyní Finský střed), po ní následovala v roce 1915 norská Agrární strana. Islandská Progresivní strana vznikla v roce 1916 sloučením dvou agrárních stran. Švédská Agrární strana vznikla v roce 1921.{{Sfn|Arter (1999)|s=76}} |
|||
S úbytkem skandinávského zemědělského obyvatelstva se strany posunuly směrem k tomu, aby se staly [[Všelidová strana|všelidovými]] centristickými stranami tím, že získaly část městského elektorátu.{{Sfn|Ruostetsaari|s=226}} Švédská Agrární strana se v roce 1958 přejmenovala na [[Strana středu (Švédsko)|Stranu středu]]. Strana v Norsku a Finsku přijaly stejný název v roce 1959, resp. 1965.{{Sfn|Ruostetsaari|s=226}} |
|||
Podle studie Magnuse Bergliho Rasmussena z roku 2022 měly zemědělské strany a zástupci zemědělců silnou motivaci bránit rozšiřování [[Sociální stát|sociálního státu]] a zemědělští poslanci důsledně vystupovali proti štědré sociální politice.<ref>{{Citace elektronického periodika |
|||
| příjmení = Rasmussen |
|||
| jméno = Magnus Bergli |
|||
| titul = Farmers and the Origin of the Welfare State: Evidence from 308 Roll Call Votes between 1882 and 1940☆ |
|||
| periodikum = Scandinavian Political Studies |
|||
| url = https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/1467-9477.12222 |
|||
| datum vydání = 2021-12-20 |
|||
| ročník = 45 |
|||
| číslo = 2 |
|||
| strany = 202–226 |
|||
| issn = 0080-6757 |
|||
| doi = 10.1111/1467-9477.12222 |
|||
| datum přístupu = 2022-09-30 |
|||
}}</ref> |
|||
Po skončení sovětské nadvlády v [[Baltské státy|pobaltských zemích]] byla [[Estonská strana středu]] (založená v roce 1991) vytvořena výslovně podle švédského vzoru.{{Sfn|Arter (2001)|s=181}} [[Lotyšský svaz zemědělců]] z postkomunistické éry považuje za vzory také severské agrární strany, které usilují o to být středovou všelidovou stranou namísto čistě jednozájmové zemědělské strany.<ref name=":5" /> |
|||
== Ideologie == |
|||
Postoje stran k [[Volný trh|volnému trhu]] a [[Ekonomický liberalismus|ekonomickému liberalismu]] jsou smíšené. Zatímco norská [[Strana středu (Norsko)|Strana středu]] a islandská [[Progresivní strana (Island)|Progresivní strana]] jsou proti [[Ekonomická liberalizace|ekonomické liberalizaci]],{{Sfn|Siaroff|s=295}} ostatní strany, především dánská [[Venstre (Dánsko)|Venstre]] a švédská [[Strana středu (Švédsko)|Strana středu]], kladou velký důraz na [[hospodářský růst]] a [[Produktivita|produktivitu]].<ref>{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Narud |
|||
| jméno = Hanne Marthe |
|||
| příjmení2 = Valen |
|||
| jméno2 = Henry |
|||
| titul = What Kind of Future and Why?: Attitudes of Voters and Representatives |
|||
| rok vydání = 1999 |
|||
| strany = 377 |
|||
}}</ref> Kvůli tomuto rozdělení je strana Venstre v některé odborné literatuře označována za samostatnou „nevlastní sestru“ severských agrárních stran.{{Sfn|Ruostetsaari|s=226}} Přesto se všechny strany definují jako „nesocialistické“, přičemž některé se distancují i od označení „[[Měšťanstvo|buržoazní]]“, které je tradičně vyhrazeno konzervativním a liberálním stranám.{{Sfn|Ruostetsaari|s=226}} |
|||
Většina stran se ve svých zemích tradičně řadí na [[Euroskepticismus|euroskeptickou]] stranu.<ref>{{Citace periodika |
|||
| příjmení = Sitter |
|||
| jméno = Nick |
|||
| titul = Euro-Scepticism as Party Strategy: Persistence and Change in Party-Based Opposition to European Integration |
|||
| periodikum = Austrian Journal of Political Science |
|||
| ročník = 32 |
|||
| číslo = 3 |
|||
| strany = 239–253 |
|||
}}</ref><ref>{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Hanley |
|||
| jméno = David L. |
|||
| titul = Beyond the Nation State: Parties in the Era of European Integration |
|||
| vydavatel = Palgrave Macmillan |
|||
| místo = Londýn |
|||
| rok vydání = 2008 |
|||
| isbn = 978-1-4039-0795-0 |
|||
}}</ref> |
|||
Nejvíce proti členství v [[Evropská unie|Evropské unii]] se staví norská Strana středu, která tento postoj zastává již od referenda v roce 1972. Proti členství se staví také islandská Progresivní strana, zatímco dánská Venstre je pro-evropská a je pro vstup Dánska do [[Eurozóna|eurozóny]]. |
|||
== Podporovatelé == |
== Podporovatelé == |
||
Řádek 108: | Řádek 163: | ||
* {{Flagicon|Estonsko}} [[Estonsko]]: [[Estonská strana středu]]{{Sfn|Arter (2001)|s=181}} |
* {{Flagicon|Estonsko}} [[Estonsko]]: [[Estonská strana středu]]{{Sfn|Arter (2001)|s=181}} |
||
* {{Flagicon|Lotyšsko}} [[Lotyšsko]]: [[Lotyšský svaz zemědělců]]<ref>{{Citace monografie |
* {{Flagicon|Lotyšsko}} [[Lotyšsko]]: [[Lotyšský svaz zemědělců]]<ref name=":5">{{Citace monografie |
||
| příjmení = Nissinen |
| příjmení = Nissinen |
||
| jméno = Marja |
| jméno = Marja |
||
Řádek 116: | Řádek 171: | ||
| strany = 128 |
| strany = 128 |
||
}}</ref> |
}}</ref> |
||
* {{Flagicon|Litva}} [[Litva]]: [[Litevský svaz zemědělců a zelených]] |
* {{Flagicon|Litva}} [[Litva]]: [[Litevský svaz zemědělců a zelených|Litevský svaz zemědělců a zelených{{Sfn|Arter (2001)|s=181}}]] |
||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
Řádek 123: | Řádek 178: | ||
{{Překlad|en|Nordic agrarian parties|1108252280}} |
{{Překlad|en|Nordic agrarian parties|1108252280}} |
||
<references /> |
<references /> |
||
=== Literatura === |
|||
* {{Citace monografie |
|||
| příjmení = Esaiasson |
|||
| jméno = Peter |
|||
| příjmení2 = Heidar |
|||
| jméno2 = Knut |
|||
| titul = Beyond Westminster and Congress: the Nordic Experience |
|||
| url = https://books.google.cz/books?id=_3GJ8eWDXn0C&redir_esc=y |
|||
| vydavatel = Ohio State University Press |
|||
| místo = Columbus |
|||
| rok vydání = 1999 |
|||
| isbn = 978-0-8142-0839-7 |
|||
}} |
|||
* {{Citace monografie |
|||
| příjmení = Hilson |
|||
| jméno = Mary |
|||
| titul = The Nordic Model: Scandinavia Since 1945 |
|||
| url = https://books.google.cz/books?id=hPaNAAAAMAAJ&redir_esc=y |
|||
| vydavatel = University of Michigan Press |
|||
| místo = Ann Arbor |
|||
| isbn = 978-1-86189-366-6 |
|||
}} |
|||
* {{Citace monografie |
|||
| příjmení = Kristinsson |
|||
| jméno = Gunnar Helgi |
|||
| titul = Farmer's Parties: A Study in Electoral Adaptation |
|||
| url = https://books.google.cz/books/about/Farmer_s_Parties.html?id=aKmNAAAAMAAJ&redir_esc=y |
|||
| vydavatel = Félagsvísindastofnun Háskóla Íslands |
|||
| rok vydání = 1991 |
|||
}} |
|||
=== Související články === |
=== Související články === |
||
Řádek 159: | Řádek 246: | ||
| rok vydání = 2007 |
| rok vydání = 2007 |
||
| isbn = 978-0-19-923420-2 |
| isbn = 978-0-19-923420-2 |
||
}} |
|||
* {{Citace monografie |
|||
| příjmení = Siaroff |
|||
| jméno = Alan |
|||
| titul = Comparative European Party Systems: an Analysis of Parliamentary Elections |
|||
| url = https://books.google.com/books?id=UOjBET9vvCEC |
|||
| vydavatel = Taylor & Francis |
|||
| rok vydání = 2000 |
|||
| isbn = 978-0-8153-2930-5 |
|||
}} |
}} |
||
{{Portály|Politika|Evropa}} |
{{Portály|Politika|Evropa}} |
Verze z 30. 9. 2022, 15:31
Severské agrární strany, označované také jako skandinávské agrární strany[1] nebo agrární liberální strany,[2][3] jsou agrární politické strany, které patří k politické tradici typické pro severské země. Nacházejí se ve středu politického spektra, ale plní role charakteristické pro severské země, a proto je stále obtížné je zařadit podle konvenční politické ideologie.
Tyto strany nejsou socialistické a obvykle se v nich spojuje angažovanost ve prospěch malých podniků, venkovských záležitostí a politické decentralizace a někdy i skepse vůči Evropské unii. Strany mají rozdílné názory na volný trh a environmentalismus. Na mezinárodní úrovni se nejčastěji hlásí k Alianci liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE) a Liberální internacionále.
Historicky se jednalo o zemědělské strany, avšak úbytek zemědělců po druhé světové válce je přiměl rozšířit svůj záběr. V této době se tři z nich přejmenovaly na Strany středu a jako poslední tak učinila v roce 1965 stranu ve Finsku.[4] V současnosti jsou hlavními agrárními stranami Strana středu ve Švédsku, Venstre v Dánsku, Finský střed ve Finsku, Strana středu v Norsku a Progresivní strana na Islandu.
Historie
V porovnání s kontinentální Evropou měli zemědělci v severských zemích v minulosti nebývalý politický vliv.
První z těchto stran, dánská Venstre, vznikla v roce 1870 jako liberální, protidaňová strana zemědělců v roce 1870. Ostatní strany vznikly na počátku 20. století, což bylo podníceno zavedením všeobecného volebního práva a poměrného volebního systému v celém regionu.[5] Jako první vznikla v roce 1906 finská Agrární liga (nyní Finský střed), po ní následovala v roce 1915 norská Agrární strana. Islandská Progresivní strana vznikla v roce 1916 sloučením dvou agrárních stran. Švédská Agrární strana vznikla v roce 1921.[5]
S úbytkem skandinávského zemědělského obyvatelstva se strany posunuly směrem k tomu, aby se staly všelidovými centristickými stranami tím, že získaly část městského elektorátu.[6] Švédská Agrární strana se v roce 1958 přejmenovala na Stranu středu. Strana v Norsku a Finsku přijaly stejný název v roce 1959, resp. 1965.[6]
Podle studie Magnuse Bergliho Rasmussena z roku 2022 měly zemědělské strany a zástupci zemědělců silnou motivaci bránit rozšiřování sociálního státu a zemědělští poslanci důsledně vystupovali proti štědré sociální politice.[7]
Po skončení sovětské nadvlády v pobaltských zemích byla Estonská strana středu (založená v roce 1991) vytvořena výslovně podle švédského vzoru.[8] Lotyšský svaz zemědělců z postkomunistické éry považuje za vzory také severské agrární strany, které usilují o to být středovou všelidovou stranou namísto čistě jednozájmové zemědělské strany.[9]
Ideologie
Postoje stran k volnému trhu a ekonomickému liberalismu jsou smíšené. Zatímco norská Strana středu a islandská Progresivní strana jsou proti ekonomické liberalizaci,[10] ostatní strany, především dánská Venstre a švédská Strana středu, kladou velký důraz na hospodářský růst a produktivitu.[11] Kvůli tomuto rozdělení je strana Venstre v některé odborné literatuře označována za samostatnou „nevlastní sestru“ severských agrárních stran.[6] Přesto se všechny strany definují jako „nesocialistické“, přičemž některé se distancují i od označení „buržoazní“, které je tradičně vyhrazeno konzervativním a liberálním stranám.[6]
Většina stran se ve svých zemích tradičně řadí na euroskeptickou stranu.[12][13]
Nejvíce proti členství v Evropské unii se staví norská Strana středu, která tento postoj zastává již od referenda v roce 1972. Proti členství se staví také islandská Progresivní strana, zatímco dánská Venstre je pro-evropská a je pro vstup Dánska do eurozóny.
Podporovatelé
Strany, které původně podporovali zemědělci, se přizpůsobily klesajícímu počtu venkovského obyvatelstva a diverzifikovaly svou voličskou základnu. Finský střed získává od zemědělců pouze 10% podporu, zatímco dánská Venstre získala v roce 1998 od zemědělců pouze 7% hlasů.[14] Podobně ve Švédsku až do voleb v roce 1988 volilo Stranu středu 60 až 70 % zemědělců, poté však podpora strany ze strany zemědělců klesla a dnes jsou voličskou základnou strany převážně lidé, kteří se zemědělstvím nezabývají.[15]
Seznam severských agrárních stran
Současné severské agrární strany jsou:
- Alandy: Alandský střed[16]
- Dánsko: Venstre[1][17]
- Faerské ostrovy: Sambandsflokkurin[18]
- Finsko: Finský střed[1][17][19]
- Island: Progresivní strana[1][16][19]
- Island: Strana středu
- Norsko: Strana středu[1][16][20]
- Švédsko: Strana středu[16][17][20]
Mezi historické severské agrární strany patří:
Podobné agrární strany mimo severské země jsou/byly:
- Estonsko: Estonská strana středu[8]
- Lotyšsko: Lotyšský svaz zemědělců[9]
- Litva: Litevský svaz zemědělců a zelených[8]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nordic agrarian parties na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e THORLAKSON, Lori. International Encyclopedia of Social Policy. [s.l.]: Routledge, 2006. Dostupné online. ISBN 978-1-136-61004-2. S. 15–17.
- ↑ HIX, Simon; LORD, Christopher. Political Parties in the European Union. [s.l.]: St Martin's Press, 1997. S. 33.
- ↑ MARKS, Gary; WILSON, Carole. National parties and the contestation of Europe. Legitimacy and the European Union: the contested polity. [s.l.]: Routledge S. 124.
- ↑ Arter (1999), s. 78.
- ↑ a b Arter (1999), s. 76.
- ↑ a b c d Ruostetsaari, s. 226.
- ↑ RASMUSSEN, Magnus Bergli. Farmers and the Origin of the Welfare State: Evidence from 308 Roll Call Votes between 1882 and 1940☆. S. 202–226. Scandinavian Political Studies [online]. 2021-12-20 [cit. 2022-09-30]. Roč. 45, čís. 2, s. 202–226. Dostupné online. ISSN 0080-6757. DOI 10.1111/1467-9477.12222.
- ↑ a b c Arter (2001), s. 181.
- ↑ a b NISSINEN, Marja. Latvia's Transition to a Market Economy: Political Determinants of Economic Reform Policy. [s.l.]: Macmillan, 1999. S. 128.
- ↑ Siaroff, s. 295.
- ↑ NARUD, Hanne Marthe; VALEN, Henry. What Kind of Future and Why?: Attitudes of Voters and Representatives. [s.l.]: [s.n.], 1999. S. 377.
- ↑ SITTER, Nick. Euro-Scepticism as Party Strategy: Persistence and Change in Party-Based Opposition to European Integration. Austrian Journal of Political Science. Roč. 32, čís. 3, s. 239–253.
- ↑ HANLEY, David L. Beyond the Nation State: Parties in the Era of European Integration. Londýn: Palgrave Macmillan, 2008. ISBN 978-1-4039-0795-0.
- ↑ Ruostetsaari, s. 227.
- ↑ OSKARSON, Marie. The Never-Ending Story of Class Voting in Sweden. [s.l.]: Oxford University Press, 2016. S. 252.
- ↑ a b c d e BERGQVIST, Christina. Equal Democracies?: Gender and Politics in the Nordic Countries. [s.l.]: Nordic Council of Ministers, 1999. ISBN 978-82-00-12799-4. Kapitola Appendix II, s. 319–320.
- ↑ a b c NORDLUND, Anders. Normative Foundations of the Welfare State: The Nordic Experience. [s.l.]: Routledge, 2005. ISBN 978-1-134-27283-9. Kapitola Nordic social politics in the late twentieth century, s. 74.
- ↑ NORDSIECK, Wolfram. FAROES / DK [online]. [cit. 2022-09-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c CARAMANI, Daniele. The Nationalization of Politics: The Formation of National Electorates and Party Systems in Western Europe. [s.l.]: Cambridge University Press, 2004. Dostupné online. ISBN 978-0-521-53520-5. S. 303.
- ↑ a b BRANDAL, Nik; BRATBERG, Øivind; Dag Einar Thorsen. The Nordic Model of Social Democracy. [s.l.]: Springer, 2013. Dostupné online. ISBN 978-1-137-01327-9. S. 3.
Literatura
- ESAIASSON, Peter; HEIDAR, Knut. Beyond Westminster and Congress: the Nordic Experience. Columbus: Ohio State University Press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-8142-0839-7.
- HILSON, Mary. The Nordic Model: Scandinavia Since 1945. Ann Arbor: University of Michigan Press Dostupné online. ISBN 978-1-86189-366-6.
- KRISTINSSON, Gunnar Helgi. Farmer's Parties: A Study in Electoral Adaptation. [s.l.]: Félagsvísindastofnun Háskóla Íslands, 1991. Dostupné online.
Související články
Bibliografie
- ARTER, David. Scandinavian Politics Today. Manchester: Manchester University Press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-7190-5133-3.
- ARTER, David. From Farmyard to City Square?: the Electoral Adaptation of the Nordic Agrarian Parties. Ann Arbor: University of Michigan Press, 2001. Dostupné online. ISBN 978-0-7546-2084-6.
- ILKKA, Ruostetsaari. Restructuring of the European Political Centre: Withering Liberal and Persisting Agrarian Party Families. Oxford: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-19-923420-2.
- SIAROFF, Alan. Comparative European Party Systems: an Analysis of Parliamentary Elections. [s.l.]: Taylor & Francis, 2000. Dostupné online. ISBN 978-0-8153-2930-5.