Přeskočit na obsah

Sü Ťie: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m →‎top: úprava infoboxu
+disponoval také žoldáky
Řádek 116: Řádek 116:
Začátkem roku 1567 zemřel císař Ťia-ťing. Sü Ťie sestavil (s pomocí [[Čang Ťü-čeng]]a, tehdy zástupce velkého sekretáře) Ťia-ťingův poslední edikt, „politickou závěť“ zveřejněný den po panovníkově smrti a zorganizoval nástup na trůn císařova syna [[Lung-čching]]a.<ref name="dardess16 269"/> V ediktu mimo jiné rehabilitoval úředníky postižené za Ťia-ťinga. Ti mu byli po návratu úřadů zavázáni. Sü Ťie si tak vytvořil silnou mocenskou oporu. To kritizoval jeho kolega v sekretariátu Kao Kung.<ref name="huang 518"/> Sü i Kao se v první polovině roku 1567 prostřednictvím svých stoupenců vinili z různých přehmatů. Nicméně vlna žalob, která se snesla na Kao Kanga, byla silnější a v červnu 1567 musel odejít z úřadu. O rok později při další kritice Sü Ťie formálně nabídl svou rezignaci, kterou císař kvůli zákulisním intrikám Kao Kangova spojence Čang Ťü-čenga neočekávaně přijal.<ref name="huang 519">Huang, s. 519.</ref>
Začátkem roku 1567 zemřel císař Ťia-ťing. Sü Ťie sestavil (s pomocí [[Čang Ťü-čeng]]a, tehdy zástupce velkého sekretáře) Ťia-ťingův poslední edikt, „politickou závěť“ zveřejněný den po panovníkově smrti a zorganizoval nástup na trůn císařova syna [[Lung-čching]]a.<ref name="dardess16 269"/> V ediktu mimo jiné rehabilitoval úředníky postižené za Ťia-ťinga. Ti mu byli po návratu úřadů zavázáni. Sü Ťie si tak vytvořil silnou mocenskou oporu. To kritizoval jeho kolega v sekretariátu Kao Kung.<ref name="huang 518"/> Sü i Kao se v první polovině roku 1567 prostřednictvím svých stoupenců vinili z různých přehmatů. Nicméně vlna žalob, která se snesla na Kao Kanga, byla silnější a v červnu 1567 musel odejít z úřadu. O rok později při další kritice Sü Ťie formálně nabídl svou rezignaci, kterou císař kvůli zákulisním intrikám Kao Kangova spojence Čang Ťü-čenga neočekávaně přijal.<ref name="huang 519">Huang, s. 519.</ref>


Poté se Sü Ťie vrátil domů do Chua-tingu a spravoval své statky. Původně nevelký rodinný majetek totiž vyrostl na polnosti o rozloze 60 tisíc ''mu'' (přes 1700 ha).<ref name="huang 521">Huang, s. 521.</ref> Půdu rodina pronajímala tisícovce nájemců, kteří platili 9800 ''liangů'' (365,5&nbsp;kg) stříbra nájmu ročně.<ref name="li 60"/> Zbohatlá rodina rovněž investovala do půjčování peněz obchodníkům pohybujícím se mezi [[Ťiang-nan]]em a Pekingem.<ref name="li 69">Li, s. 69.</ref>
Poté se Sü Ťie vrátil domů do Chua-tingu a spravoval své statky. Původně nevelký rodinný majetek totiž vyrostl na polnosti o rozloze 60 tisíc ''mu'' (přes 1700 ha).<ref name="huang 521">Huang, s. 521.</ref> Půdu rodina pronajímala tisícovce nájemců, kteří platili 9800 ''liangů'' (365,5&nbsp;kg) stříbra nájmu ročně.<ref name="li 60"/> Zbohatlá rodina rovněž investovala do půjčování peněz obchodníkům pohybujícím se mezi [[Ťiang-nan]]em a Pekingem.<ref name="li 69">Li, s. 69.</ref> Své zájmy v regionu Sü Ťie prosazoval pomocí několika set najatých ozbrojenců, které neváhal použít proti odpůrcům rodiny.<ref name="miller 82"/>


Kao Kung se s pomocí Čang Ťü-čenga roku 1570 vrátil do úřadu a zahájil šetření Sü Ťieovy rodiny. Kao Kungův pověřenec shromáždil důkazy proti ní&nbsp;– o lichvě a mnoha případech zabírání malých usedlostí prostřednictvím podvodů a zastrašování. Zatkl tři Sü Ťieovy syny a doporučil konfiskaci rodinných majetků, hrozilo uplatnění trestu smrti. Tehdy zasáhl Čang Ťü-čeng a dohodl s Kao Kangem mírnější potrestání. Záležitost vzbudila nedůvěru mezi Kangem a Čang Tü-čengem, když se rozšířila fáma, že Čang zasáhl, protože dostal od Sü Ťiea úplatek 30&nbsp;tisíc ''liangů'' (1119&nbsp;kg) stříbra.<ref name="huang 521"/>
Kao Kung se s pomocí Čang Ťü-čenga roku 1570 vrátil do úřadu a zahájil šetření Sü Ťieovy rodiny. Kao Kungův pověřenec shromáždil důkazy proti ní&nbsp;– o lichvě a mnoha případech zabírání malých usedlostí prostřednictvím podvodů a zastrašování. Zatkl tři Sü Ťieovy syny a doporučil konfiskaci rodinných majetků, hrozilo uplatnění trestu smrti. Tehdy zasáhl Čang Ťü-čeng a dohodl s Kao Kangem mírnější potrestání. Záležitost vzbudila nedůvěru mezi Kangem a Čang Tü-čengem, když se rozšířila fáma, že Čang zasáhl, protože dostal od Sü Ťiea úplatek 30&nbsp;tisíc ''liangů'' (1119&nbsp;kg) stříbra.<ref name="huang 521"/>
Řádek 218: Řádek 218:
| poznámky = [dále jen Li]
| poznámky = [dále jen Li]
| jazyk = anglicky
| jazyk = anglicky
}}</ref>
<ref name="miller 82">{{Citace monografie
| příjmení = Miller
| jméno = Harry
| titul = State versus Gentry in Late Ming Dynasty China, 1572–1644
| vydání =
| vydavatel = Palgrave Macmillan
| místo = New York, NY
| rok = 2009
| počet stran = 220
| stránky = 82
| jazyk = anglicky
| isbn = 0230617875
| isbn2 = 9780230617872
}}</ref>
}}</ref>
</references>
</references>

Verze z 4. 11. 2018, 20:09

Sü Ťie
PseudonymŠao-chu, Cchun-čaj
Jiná jménaSü C’-šeng
Narození1503
Süan-pching, Če-ťiang
Úmrtí1583
Tituly a úřady
první velký sekretář
Období1562–1568
PředchůdceSia Jen
NástupceLi Čchun-fang
PanovníkŤia-ťing, Lung-čching
velký sekretář
Období1552–1568
PanovníkŤia-ťing, Lung-čching
ministr obřadů
Období1549–1552
PředchůdceSun Čcheng-en
NástupceOu-jang Te
PanovníkŤia-ťing
Umělecká činnost
Národnostchanská
Zeměříše Ming
BydlištěChua-tching (moderní Feng-sien, Šanghaj)
Vzděláníťin-š’ (1523)
Povolánípolitik
Vyznáníkonfucianismus
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Sü Ťie je čínské jméno, v němž Sü je příjmení.

Sü Ťie (čínsky pchin-jinem Xú Jiē, znaky zjednodušené 徐阶, tradiční 徐階, 1503–1583) byl čínský politik v říši Ming. Za vlády císaře Ťia-ťinga v druhé třetině 16. století zaujímal vysoké postavení v těsné blízkosti císaře, v letech 1549–1552 vykonával funkci ministra obřadů, poté velkého sekretáře, přičemž v letech 1562–1568 stál v čele velkého sekretariátu.

Jména

Sü Ťie používal zdvořilostní jméno C’-šeng (čínsky pchin-jinem Zǐshēng, znaky zjednodušené 子升, tradiční 子昇) a pseudonymy Šao-chu (čínsky pchin-jinem Shǎohú, znaky 少湖) a Cchun-čaj (čínsky pchin-jinem Cúnzhāi, znaky zjednodušené 存斋, tradiční 存齋).

Život

Mládí a počátky kariéry

Sü Ťie se narodil roku 1503 v Süan-pchingu v provincii Če-ťiang, kde jeho otec úřadoval jako zástupce okresního přednosty, vyrůstal v Ning-tu (v provincii Ťiang-si), kam byl jeho otec přeložen v stejné funkci.[1] Rodina Sü Ťiea pocházela z okresu Chua-tching v prefektuře Sung-ťiang (moderní obvod Feng-sien v Šanghaji). Nijak zvlášť nevynikala,[2] jeho otec začínal úřední kariéru jako pomocný zaměstnanec (a proto se nemohl pozvednout nad relativně nízké funkce),[1] rodinný majetek pocházel vesměs z výnosů manufaktury, v níž zaměstnankyně tkaly hedvábné látky. Na manufakturu dohlížely postupně Sü Ťieova matka, manželky a snacha.[2]

Od dětství se soustředil na studium konfucianismu; jeho otec se kvůli němu vrátil do Chua-tchingu, aby se tam mladý Sü Ťie mohl kvalifikovat jako šeng-jüan (okresní student), zkoušky na něj složil ve 14 letech. Už po dvou letech byl připuštěn k provinčním zkouškám (na hodnost ťü-žen), které nesložil. V dalším studiu mu pomohl nový okresní přednosta Nie Pao,[pozn. 1] který mladého Süa, jehož cílem dosud bylo jen získání postavení a bohatství, nasměroval k li-süe (studiu principu) pomocí ťiang-süe (debat o studiu).[1]

Roku 1522 Sü Ťie už provinční zkoušky složil s nemalým úspěchem – byl sedmý ze 135 úspěšných a několika tisíc uchazečů.[3] Následující jaro se s cca 3500 dalšími kandidáty účastnil metropolitních a následných palácových zkoušek v Pekingu. Ze čtyřset úspěšných kandidátů byl třetí. V jeho věku osmnácti let bylo výjimečným úspěchem samotné složení zkoušek, natožpak tak vysoké pořadí. V následném rozhovoru udělal dojem i na velké sekretáře Jang Tching-chea a Fej Chunga.[3]

Po zkouškách dostal místo mladšího kompilátora v akademii Chan-lin. Aby mohl zahájit úřední kariéru, musel se oženit. Odjel proto domů, cestou ho zastihla zpráva o smrti otce. Zůstal doma ve smutku, čímž se vyhnul zapletení do úřednických protestů v Pekingu v srpnu 1524, kterými vyvrcholil Velký spor o obřady a které vynesly těžké postihy mnoha úředníkům.[3] Po návratu dostal, jako mladší kompilátor v akademii Chan-lin, za úkol výuku palácových eunuchů, čehož se zhostil s velkou snahou a (v kontrastu k předchůdci) pozvedl její úroveň. Tehdy navázaná spojenectví s eunuchy se mu vyplatila v pozdější kariéře. Občas přednášel i císaři.[4]

Odvolání z Pekingu a služba na jihu

Roku 1530 se neočekávaně a osaměle postavil proti revizi obřadů a titulů spojených s Konfuciem, kterou prosazovali císař Ťia-ťing a velký sekretář Čang Fu-ťing. Odmítl své námitky odvolat, a to i před velkými sekretáři Čchaj Luanem a Kuejem E, císař ho proto přikázal přeložit z Pekingu. Z iniciativy hlavního cenzora Wang Chunga byl zatčen. Očekával, že ve vězení zemře, dva vysocí úředníci – Wen Jüan a Tchang Lung – však intervenovali v jeho prospěch. Císař ho nakonec pouze přeložil do fuťienské prefektury Jen-pching na místo prefekturního soudce.[5]

Nesouhlasné gesto mu vyneslo respekt a známost mezi úředníky. On sám je později hodnotil jako naivní, když při námitkách vycházel z přesvědčení, že[6]

„ Nebesa dala lidem jazyk a schopnost řeči, tak proč bych se bál je použít? “
— [6]

V Jen-pchingu zůstal tři roky.[6] Své povinnosti vykonával energicky: potlačil bandity, mýtil korupci ve stříbrných dolech, podporoval konfuciánské vzdělávání.[7] Roku 1534 byl povýšen na místo provinčního intendanta pro vzdělání v provincii Če-ťiang a 1536 přeložen na stejné místo v Ťiang-si. Roku 1539 byl povolán zdět do Pekingu.[7] Jeho kariérní vzestup podpořil Sia Jen,[8] na přelomu 30. a 40. let stojící v čele velkého sekretariátu.

Zpět v Pekingu

V Pekingu zprvu pracoval v akademii Chan-lin, od roku 1541 stál v čele státní univerzity.[9] V listopadu 1544 přešel na místo náměstka ministra obřadů, od března 1545 náměstka ministra státní správy.[10][11] Na podzim 1548 Sia Jen neuspěl v mocenském zápasu ve velkém sekretariátu a skončil na popravišti. Jeho místo v čele sekretariátu zaujal Jen Sung.[12] Sü Ťie v březnu 1549 povýšil na ministra obřadů a přestěhoval se do císařova sídla v Západním parku.[13]

V dubnu 1552 ho císař Ťia-ťing vybral mezi velké sekretáře. Poté byli sekretáři tři - nejvlivnější Jen Sung stál v jejich čele, třetí Li Pen nebyl tak silnou osobností jako jeho kolegové a ustupoval jim. Císař se sekretáři těsně spolupracoval, přičemž je stavěl proti sobě.[14] Sü Ťie ovšem od počátku oponoval Jen Sungovi a nesouhlasil s jeho návrhy. Jen Sung zase Sü Ťiea podezíral, že stojí za kritikou a žalobami proti němu a pokoušel se přimět císaře k Sü Ťieovu odvolání.[8]

V 50. letech se v rámci bojů s piráty wo-kchou Sü Ťie soustředil na péči o pořádek v jižní metropolitní oblasti, která – zejména prefektury Su-čou a Sung-ťiang – byla významným zdrojem daní. Přitom podporoval převod daní z naturálií na stříbro.[15] Prakticky si s Jen Sungem rozdělili pravomoci – Jen Sung prostřednictvím Čao Wen-chuy a Chu Cung-siena (sídlícího v Chang-čou) dozíral na boje s wo-kchou a poměry v Če-ťiangu a Fu-ťienu, kdežto Sü Ťie komunikoval s nankingskými funkcionáři a staral se o záležitosti jižní metropolitní oblasti (třebaže se pravomoc Chu Cung-siena formálně vztahovala i na ni).[15]

První velký sekretář

Během 50. let Sü Ťieův vliv postupně rostl, jak si získával uznání mezi úřednictvem a respekt císaře, který získával jak administrativními schopnostmi, tak i ochotou k psaní taoistických modliteb a účastí v taoistických obřadech. Začátkem 60. let už byl schopen z pozadí zorganizovat pád Jen Sunga, uvěznění a popravu jeho syna, uvěznění Chu Cung-siena, konfiskaci majetku Jen Sungovy rodiny a vyloučení Jen Sunga z úřednického stavu.[16] Po demisi Jen Sunga byl císař v depresích a opakovaně (v letech 1562, 1565, 1566) mluvil o abdikaci, Sü Ťie mu ji vždy vymluvil[17] a pod vlivem jeho schopností a energie se císař vrátil k zájmu o dobrou správu země.[18]

Po Jen Sungovi převzal roku 1562 místo prvního velkého seketáře. S nástupem do čela sekretariátu zformuloval tři zásady správy země, v nichž se distancoval od Jen Sungova stylu řízení:[16]

  1. rozhodovat má císař, který má být svým vlastním prvním ministrem, jeho edikty nemají být ignorovány.[16]
  2. šest ministerstev nemá podléhat diktátu velkého sekretariátu (jako tomu bylo za Jen Sunga),[19]
  3. cenzoři a tajemníci úřadů dohledu mají mít možnost otevřeně se vyjadřovat ke všem záležitostem beze strachu z represí.[19]

Sü Ťie také tvrdil, že císař má úřední místa obsazovat podle doporučení ministerstva státní správy, resp. vysokých hodnostářů, ale velké sekretáře a ministra státní správy si má vybrat sám a nezávisle (zejména ministr státní správy má být nezávislý na sekretářích).[19] Když potom roku 1565 zemřel Sü Ťieův jediný kolega ve velkém sekretariátu Jüan Wej, vysvětloval Sü Ťie panovníkovi, že je nesprávné, aby byl v sekretariátu sám, ale že mu nedá žádné doporučení. Císař do sekretariátu vybral Jena Na, jižana a ministra státní správy, a dalšího jižana Li Čchun-fanga, ministra obřadů.[19] Oba se Sü Ťieovi podřizovali, ale Jen Na už roku 1565 zemřel. Císař na jeho místo navrhl ministra obřadů Tung Fena, nicméně Sü Ťie se – v rozporu se svými zásadami – postavil proti němu, protože dříve patřil do kliky Jen Sungova syna, a přiměl císaře ke změně názoru. Náhradou podpořil podpořil seveřany Kuo Pchua a Kao Kunga, což se mu později nevyplatilo, když se Kao postavil proti němu.[17][20]

Sü Ťie věnoval hodně pozornosti výběru a prosazování schopných vojevůdců, i jeho rodina měla dlouhodobě spojení s důstojnictvem Šan-tungu a dceru vdal za císařova oblíbence Lu Pinga z dědičné vojenské rodiny.[21] Své politické koncepce prosazoval pomocí neformálního dopisování s úředníky v regionech, mimo oficiální komunikační kanály. Jako politik byl úspěšný: zpravidla se choval opatrně, ale dovedl být přizpůsobivý i tvrdý podle požadavku okamžiku.[22] Politická rozhodnutí měla podle něj vznikat z konsenzu vysokých úředníků, nikoliv z autoritativního rozhodnutí úzké skupiny vrcholných hodnostářů.[23]

Svůj vliv užíval k šíření Wang Jang-mingova etického učení, kladoucího důraz na vrozené dobro v lidech a na jeho poznání a rozvoj. Nicméně po jeho demisi nadvláda Wangových myšlenek nad intelektuální elitou Číny oslabila a hnutí se pod tlakem politických útoků obrátilo více k literárnímu vyjádření, než se politicky oživilo v tunglinské škole.[23]

Změna na trůnu, demise a závěr života

Začátkem roku 1567 zemřel císař Ťia-ťing. Sü Ťie sestavil (s pomocí Čang Ťü-čenga, tehdy zástupce velkého sekretáře) Ťia-ťingův poslední edikt, „politickou závěť“ zveřejněný den po panovníkově smrti a zorganizoval nástup na trůn císařova syna Lung-čchinga.[17] V ediktu mimo jiné rehabilitoval úředníky postižené za Ťia-ťinga. Ti mu byli po návratu úřadů zavázáni. Sü Ťie si tak vytvořil silnou mocenskou oporu. To kritizoval jeho kolega v sekretariátu Kao Kung.[24] Sü i Kao se v první polovině roku 1567 prostřednictvím svých stoupenců vinili z různých přehmatů. Nicméně vlna žalob, která se snesla na Kao Kanga, byla silnější a v červnu 1567 musel odejít z úřadu. O rok později při další kritice Sü Ťie formálně nabídl svou rezignaci, kterou císař kvůli zákulisním intrikám Kao Kangova spojence Čang Ťü-čenga neočekávaně přijal.[25]

Poté se Sü Ťie vrátil domů do Chua-tingu a spravoval své statky. Původně nevelký rodinný majetek totiž vyrostl na polnosti o rozloze 60 tisíc mu (přes 1700 ha).[26] Půdu rodina pronajímala tisícovce nájemců, kteří platili 9800 liangů (365,5 kg) stříbra nájmu ročně.[27] Zbohatlá rodina rovněž investovala do půjčování peněz obchodníkům pohybujícím se mezi Ťiang-nanem a Pekingem.[28] Své zájmy v regionu Sü Ťie prosazoval pomocí několika set najatých ozbrojenců, které neváhal použít proti odpůrcům rodiny.[29]

Kao Kung se s pomocí Čang Ťü-čenga roku 1570 vrátil do úřadu a zahájil šetření Sü Ťieovy rodiny. Kao Kungův pověřenec shromáždil důkazy proti ní – o lichvě a mnoha případech zabírání malých usedlostí prostřednictvím podvodů a zastrašování. Zatkl tři Sü Ťieovy syny a doporučil konfiskaci rodinných majetků, hrozilo uplatnění trestu smrti. Tehdy zasáhl Čang Ťü-čeng a dohodl s Kao Kangem mírnější potrestání. Záležitost vzbudila nedůvěru mezi Kangem a Čang Tü-čengem, když se rozšířila fáma, že Čang zasáhl, protože dostal od Sü Ťiea úplatek 30 tisíc liangů (1119 kg) stříbra.[26]

Sü Ťie zemřel roku 1583.[17]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Nie Pao (1487-1563) složil palácové zkoušky a získal titul ťin-š’ roku 1517, Chua-tching byl jeho první místo.[1] O mnoho let později Sü Ťie jako velký sekretář vyzvedl Nie Paoa do funkce ministra vojenství, podobně na místo ministra obřadů prosazoval svého dalšího mentora Ou-jang Teho.[3]

Reference

  1. ↑ a b c d DARDESS, John W. A Political Life in Ming China: A Grand Secretary and His Times. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield, 2013. 220 s. ISBN 1442223782, 9781442223783. S. 2. (anglicky) [Dále jen Dardess (2013)]. 
  2. ↑ a b Dardess (2013), s. 1.
  3. ↑ a b c d Dardess (2013), s. 3–4.
  4. ↑ Dardess (2013), s. 5.
  5. ↑ Dardess (2013), s. 6.
  6. ↑ a b c Dardess (2013), s. 7.
  7. ↑ a b Dardess (2013), s. 8–9.
  8. ↑ a b GEISS, James. The Chia-ching reign, 1522-1566. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis. The Cambridge History of China. Volume 7, The Ming Dynasty 1368-1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. [Dále jen Geiss]. ISBN 0521243335. S. 440–510, na s. 505–506. (anglicky)
  9. ↑ Dardess (2013), s. 17.
  10. ↑ DARDESS, John W. Four Seasons: A Ming Emperor and His Grand Secretaries in Sixteenth-Century China. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield, 2016. 294 s. ISBN 1442265604, 9781442265608. S. 233. (anglicky) [Dále jen Dardess (2016)]. 
  11. ↑ HAMMOND, Kenneth J. Pepper Mountain: The Life, Death and Posthumous Career of Yang Jisheng. 2. vyd. Oxon: Routledge, 2010. ISBN 1136221506, 9781136221507. S. 8. (anglicky) 
  12. ↑ Geiss, s. 484.
  13. ↑ Dardess (2016), s. 237.
  14. ↑ Dardess (2013), s. 35.
  15. ↑ a b Dardess (2016), s. 265.
  16. ↑ a b c Dardess (2016), s. 267.
  17. ↑ a b c d Dardess (2016), s. 269.
  18. ↑ Dardess (2016), s. 4.
  19. ↑ a b c d Dardess (2016), s. 268.
  20. ↑ Dardess (2013), s. 153.
  21. ↑ Dardess (2013), s. 45.
  22. ↑ Dardess (2013), s. viii.
  23. ↑ a b Dardess (2013), s. ix.
  24. ↑ HUANG, Ray. The Lung-ch'ing and Wan-li reigns, 1567—1620. In: TWITCHETT, Denis C.; MOTE, Frederick W. The Cambridge History of China. Volume 8, The Ming Dynasty 1368-1644, Part 2. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. [dále jen Huang]. ISBN 0521243335. S. 511–584, na s. 518. (anglicky)
  25. ↑ Huang, s. 519.
  26. ↑ a b Huang, s. 521.
  27. ↑ LI, Kangying. The Ming Maritime Policy in Transition, 1367 to 1568. Wiesbaden: Otto Harrassowitz, 2010. 211 s. ISBN 978-3-447-06172-8. S. 60. (anglicky) [dále jen Li]. 
  28. ↑ Li, s. 69.
  29. ↑ MILLER, Harry. State versus Gentry in Late Ming Dynasty China, 1572–1644. New York, NY: Palgrave Macmillan, 2009. 220 s. ISBN 0230617875, ISBN 9780230617872. S. 82. (anglicky) 

Literatura

  • DARDESS, John W. A Political Life in Ming China: A Grand Secretary and His Times. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield, 2013. 220 s. ISBN 1442223782, 9781442223783. (anglicky) 
  • DARDESS, John W. Four Seasons: A Ming Emperor and His Grand Secretaries in Sixteenth-Century China. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield, 2016. 294 s. ISBN 1442265604, 9781442265608. (anglicky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sü_Ťie&oldid=16606438“