Hardangervidda: Porovnání verzí
Nový článek z angl. Wiki |
(Žádný rozdíl)
|
Verze z 3. 8. 2018, 09:45
Šablona:Infobox - chráněná oblast Hardangervidda je náhorní plošina (v norsky vidde) ležící ve středu jižního Norska, která pokrývá části krajů Buskerud, Hordaland a Telemark. Je to největší náhorní plošina svého druhu v Evropě s celoročně chladným alpským podnebím; nachází se zde jeden z největších norských ledovců, Hardangerjøkulen. Většina náhorní plošiny je chráněna jako součást národního parku Hardangervidda. Hardangervidda je oblíbená turistická a rekreační destinace a je ideálním místem pro řadu outdoorových aktivit.
Geografie a geologie
Plošina je největší parovina (peneplén, erodovaná rovina) v Evropě, pokrývající plochu 6 500 km2 v průměrné nadmořské výšce asi 1100 m. Nejvyšší bod náhorní plošiny je Sandfloegga, který dosahuje nadmořské výšky 1 721 m.
Krajina Hardangerviddy je charakterizována holým, bezlesým vřesovištěm, které je přerušováno mnoha jezírky, jezery, řekami a potoky. Existují značné rozdíl mezi západní stranou, které dominuje skalnatý terén a rozlehlé holé skály, a východní stranou, která je mnohem plošší a je mnohem více pokryta vegetací. Liší se také podnebí mezi oběma stranami: západní strana je značně vlhčí než východní a v některých částech naprší více než 1000 mm za rok.[1] Výrazný vrchol Hårteigen (1690 m) je viditelný z většiny náhorní plošiny.
Geologická stavba většiny Hardangerviddy je velmi stará. Valivé kameny z fellů (kopců) na Hardangerviddě jsou zbytky hor, které byly působením ledovců během ledových dob odnášeny dolů. Podloží je převážně prekambro a kambro-silurského původu.[1]
Flóra a fauna
Celá Hardangervidda leží nad hranicí lesa. Alpské klima umožňuje přítomnost mnoha druhů arktických zvířat a rostlin daleko jižněji než kdekoli jinde v Evropě.Divoká stáda sobů patří s přibližně 15 000 zvířaty zaznamenanými v roce 1996 a přibližně 8 000 v roce 2008 mezi největší na světě. Během roku migrují soby přes náhorní plošinu a stěhují se ze zimních pastvin na východní straně Hardangerviddy, kde se živí lišejníky, do míst kde se rodí na úrodnějším západě náhorní plošiny. Dne 26. srpna 2016 bylo bleskem 323 zabito sobů, což vyvolalo diskusi Norské agentury pro životní prostředí o tom, zda tu zanechat tolik mrtvých těl. [2] [3]
Rozdílné podnebí na náhorní plošině má výrazný vliv na flóru, která je bohatší na vlhčí západní straně než na východní sušší části; velká část náhorní plošiny je pokryta hrubými travinami, mechem (zejména rašeliníkem) a lišejníky.[1]
Z houby Tolypocladium inflatum (Beauveria nivea), která byla nalezena v půdním vzorku získaném v roce 1969 na Hardangerviddě, bylo původně izolováno imunosupresivní léčivo Ciclosporin, které se široce používá při transplantaci orgánů k prevenci odmítnutí.[4]
V holocenním klimatickém optimu (doba kamenná) před 9 000-5 000 lety bylo regionální klima teplejší a velká část Hardangerviddy byla zalesněna; stále se nachází borovicové kmeny na pastvinách nad dnešním hranicí lesa Při předpokládaném oteplení může být Hardangervidda opět z velké části zalesněná.[5]
Návštěvnická střediska
Národní park má dvě návštěvnické střediska: Hardangervidda Natursenter (Přírodovědné centrum) v Eidfjordu a Hardangervidda Nasjonalparksenter (Centrum národního parku) v Tinnu v Skinnarbu u jezera Møsvatnet, u města Rjukan a horské vesnice Rauland.
Lidské osídlení
Hardangervidda je obývána po tisíce let; v oblasti bylo zjištěno několik set kočovných osad z doby kamenné, které s největší pravděpodobností souvisely s migrací sobů. Náhorní plošinu protínají dávné stezky, spojující západní a východní Norsko. Jedním z příkladů je "Nordmannsslepa" spojující Eidfjord a Veggli v údolí Numedal s Holem a Uvdalem. Je to stále klíčová tranzitní trasa mezi Oslem a Bergenem. Náhorní plošinu protínají Bergenská železniční trať a hlavní silnice č. 7.
Národní park
V roce 1981 byla část Hardangerviddy vyhlášena za národní park, s plochou 3 422 km2největší v celém Norsku. Hranice parku vedou od Numedalu a Uvdalu na východě a Røvelseggi a Ullensvangu na západě. Norská turistická asociace (DNT) udržuje po celé plošině komplexní síť chat a cest. Jde o oblíbenou destinaci pro pěší turistiku, horolezectví a rybaření; v zimě pro běžecké lyžování od chaty k chatě.
Kultura
Dva norské hudební projekty, Ildjarn a Nidhogg, se spojily za účelem natočení dvou ambientních alb, jednoho s názvem Hardangervidda Part I (2003) a druhého Hardangervidda Part II (2003), Obě alba byla zcela inspirována touto oblastí.
Poslední dvě jednání hry Henrika Ibsena Když my mrtví procitneme (dánsky Når vi døde vågner) se odehrávají v horském lázeňském středisku na Hardangerviddě.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hardangervidda na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c "The Halne Area, Hardangervidda. Use of a High Mountain Area during 5000 Years – An Interdisciplinary Case Study", Dagfinn Moe, Svein Indrelid & Arthur Fasteland, in "The Cultural Landscape: Past, Present and Future", ed. Hilary H. Birks
- ↑ "Lightning strike kills more than 300 reindeer in Norway", by Associated Press, via Global News
- ↑ Lightning Strike Kills More Than 300 Reindeer in Norway. nytimes.com. nytimes. Dostupné online [cit. 31 August 2016].
- ↑ SVARSTAD, H; BUGGE, HC; DHILLION, SS. From Norway to Novartis: Cyclosporin from Tolypocladium inflatum in an open access bioprospecting regime. Biodiversity and Conservation. 2000, s. 1521–1541. DOI 10.1023/A:1008990919682.
- ↑ http://www.bjerknes.uib.no/pages.asp?id=7&kat=2&lang=1
Literatura
- "Hardanger Plateau." The Crystal Reference Encyclopedia. 2005.
- "Hardanger Plateau." Encyclopædia Britannica. 2007.
