Národní park Hardangervidda
| Národní park Hardangervidda | |
|
Hardangervidda nasjonalpark
|
|
|
IUCN kategorie II (Národní park)
|
|
 Pohled na náhorní plošinu Hardangervidda |
|
| Umístění |  Buskerud, Hordaland a Telemark, Norsko |
|---|---|
| zeměpisné souřadnice: | 60° 2′ s. š., 7° 25′ v. d. |
| Rozloha | 3422 km2 |
| Založeno | 1981 |
Národní park Hardangervidda (norsky Hardangervidda nasjonalpark) je národní park v Norsku. Hardangervidda leží na rozmezí tří norských krajů – Buskerud, Telemark a Hordaland. Zvlněná krajina náhorní plošiny, s fjelly a s tory, místy se zaříznutými ledovcovými údolími, je posetá četnými jezery, jezírky a mořinami. Náhorní plošina leží mezi 1100 – 1400 metry nad mořem a je největší náhorní plošinou severní Evropy. Národní park byl založen v roce 1981, se svými 3422 km² je největším a současně nejjižněji položeným národním parkem Norska.
Obsah |
Povrch[editovat]
Název parku pochází od stejnojmenné náhorní plošiny (nazývané také pouze Vidda), údajně nejrozsáhlejší v celé Evropě, která leží v široké jižní části horské soustavy Skand. Z jejích zhruba 7400 km2 pokrývá národní park bezmála polovinu. Na okrajích lemují mírně zvlněnou plošinu s holými zaoblenými vyvýšeninami (1100 – 1400 m nad mořem) příkré srázy. Převažuje žulové a břidličné podloží, na severozápadě se objevují také vápenaté usazené horniny. Nechybějí ani hluboce zařiznutá ledovcová údolí s divokými řekami a vodopády (nejznámějším je 182 m vysoký Vøringsfossen). Pouze v západní části nabývá území vysloveně horský charakter. Nejvyšší horou Hardangerviddy je Sandfloeggi (1721 m n. m.) a dalšími horami jsou např. skalnatý Hårteigen (1690 m n. m.), připomínající suk, nebo horolezci vyhledávaná Nupsegga (1674 m n. m.) a Solfonn (1674 m n. m.). Na severu je ohraničuje náhorní plošinu protáhlý masiv Hardangerjøkulen (1862 m), který sice leží už mimo území parku v navazující chráněné oblasti, ale viditelný vrcholový ledovec způsobuje, že ho nelze přehlédnout. Svoji rozlohou 73 km2 se řadí na šesté místo mezi norskými ledovci bez ohledu na to, že jeho velikost se v průběhu času mění - např. v letech 1920 až 1980 byl až o kilometr kratší.
Vodstvo[editovat]
Území parku je odvodňováno převážně k jihu a jihovýchodu do Severního moře. Hlavními toky jsou Songa, Kvenna a Numedalslågen.
Flóra a fauna[editovat]
Hardangervidda je nejjižnější výspou některých arktických zvířat i rostlin. Ze zvířat jmenujme např. liška polární, sovice sněžní a jiné. Národní park proslavila zdejší stáda divokých sobů, která patří k největším v Evropě (a podle některých odhadů dokonce na světě). Stáda čítají více než 10 000 jedinců. Typickými ptačími druhy jsou např. slavík modráček, linduška luční, bělořit šedý, skřivan ouškatý a bělokur rousný i horský. Ve výčtu fauny nelze pominout záplavy komárů, muchniček a podobného obtížného hmyzu, který dokáže letní návštěvu notně znepříjemnit. Vegetační kryt povětšinou tvoří horská (arkto-alpínská) tundra s nízkými keříčky, lišejníky a mechorosty, která je se záplavou různobarevných květů nejhezčí v časném létě. Ve velkém množství se zde vyskytuje ostružiník moruška. Samozřejmě všude zde najdete typické průvodce rašelinišť - vochyni, šichu, brusinku a zakrslé břízy či vrby, naopak na vzrostlé dřeviny narazíte jen zřídka. Flóra celkově zahrnuje asi 500 druhů kvetoucích i nekvetoucích rostlin.
Lidé[editovat]
Náhorní plošina byla osídlena po ústupu ledovců po konci doby ledové asi 6000 let př. n. l. Důkazem toho jsou pozůstatky staveb z doby kamenné.
Dnes je národní park navštěvovaným turistickým místem a vyhledávanou oblastí pstruhařů.
