Církev sjednocení

Symbol Církve sjednocení

Společenství Ducha Svatého pro sjednocení světového křesťanství, zkráceně Církev sjednocení (též Munisté, Moonisté nebo Moonova sekta, angl. The Holy Spirit Association for the Unification of World Christianity, zkráceně Unification Church) je synkretistické nové náboženské hnutí oficiálně založené v Jižní Koreji Son-mjong Munem 1. května 1954.

Historie

Počátky hnutí sahají až do roku 1940, kdy začal Son-mjong Mun svou misionářskou činnost v Severní Koreji v Pchjongjangu. Vzhledem k tomu, že jeho nauka církve obsahovala prvky silného antikomunismu, byl uvězněn a na dva a půl roku odeslán do pracovního tábora, odkud byl vysvobozen až během korejské války. Odjel do Jižní Koreje, kde začal hlásat své učení označované zde jako Tong-Il. Církev byla založena až v roce 1954 a její význam výrazně vzrostl teprve s rozšířením na Západ, resp. do USA, kam se Munovo učení dostalo v roce 1959 prostřednictvím misionářky Young Oon Kim, a teprve v roce 1971 do USA přicestoval také Mun. Na území České republiky působí církev od roku 1969. V roce 1974 proběhlo se členy Církve sjednocení několik soudních procesů, v nichž byla naprostá většina členů komunistickým režimem odsouzena k vězení. Život církve byl plně obnoven až po roce 1989.

Učení

Učení Církve sjednocení je uvedeno v knize Boží Princip. V roce 1977 shrnul Frederick Sontag toto učení do 12 stručných bodů:

1. Bůh: Existuje jeden živý, věčný a pravý Bůh, osoba mimo prostor a čas, která má dokonalý rozum, cit a vůli, jejíž nejhlubší podstatou srdce je láska, která zahrnuje jak mužství, tak ženství, osoba která je zdrojem veškeré pravdy, krásy a dobra a která je stvořitelem a živitelem člověka, vesmíru a všech věcí, viditelných i neviditelných. Člověk a vesmír odráží jeho osobnost, charakter a účel.
2. Člověk: Člověk byl vytvořen Bohem jako speciální stvoření, vytvořených k Jeho obrazu jako jeho děti, podobné Jemu osobností i charakterem a vytvořených se schopností reagovat na Jeho lásku, být zdrojem Jeho radosti a sdílet Jeho kreativitu.
3. Boží touha pro člověka a stvoření: Boží touha pro člověka a stvoření je věčná a neměnná, Bůh chce, muži a ženy splňovat tři věci: za prvé, každý by měl růst k dokonalosti tak, aby se stal jedním s Bohem v srdci, vůli a konání, aby jejich mysl a tělo byly sjednoceny v dokonalé harmonii v centru s Boží láskou; za druhé být sjednoceni s Bohem jako manžel a manželka a dát vznik Božím dětem bez hříchu a tím založit rodinu bez hříchu a nakonec i svět bez hříchu; za třetí stát se pány stvořeného světa, kteří s ním ustanoví milující nadvládu ve vzájemných vztazích dávání a přijímání. Kvůli lidskému hříchu se nic z toho nestalo. Proto současným přáním Boha je vyřešit problém hříchu a obnovit všechny tyto věci, což přinese pozemské i nebeské Boží království.
4. Hřích: První muž a žena (Adam a Eva), byli dříve, než se stali dokonalými, pokoušeni archandělem Luciferem k nezákonné a nedovolené lásce. Kvůli tomu se Adam a Eva svévolně odvrátili od Boží vůle a účelu a přivodili tak sobě a lidské rase duchovní smrt. V důsledku tohoto Pádu, Satan uchvátil pozici pravého otce lidstva, takže všichni lidé se od té doby rodí v hříchu jak fyzicky, tak duchovně a mají hříšné sklony. Lidské bytosti proto mají tendenci bránit Bohu a Jeho vůli a žijí v nevědomosti co se týče jejich skutečné povahy a rodičovství a všeho co tím ztratili. Bůh tak trpí kvůli ztraceným dětem a ztracenému světu a musel neustále bojovat, aby je k Sobě navrátil. Stvoření sténá k porodu při čekání na sjednocení prostřednictvím pravých dětí Boha.
5. Kristologie: Padlé lidstvo může být obnoveno k Bohu pouze skrze Krista (Mesiáše), který přichází jako nový Adam aby se stal novým vedoucím lidské rasy (nahrazující hříšné rodiče), prostřednictvím kterého se může lidstvo znovu narodit do Boží rodiny. K tomu, aby Bůh poslal Mesiáše musí lidstvo naplnit určité podmínky, které obnovují to, co bylo kvůli Pádu ztraceno.
6. Historie: Obnovení probíhá prostřednictvím zaplacení odškodnění (odčiněním, odškodněním) za hřích. Lidská historie je záznamem Boží a lidské snahy provést toto odškodnění v průběhu času tak, aby byly naplněny podmínky a Bůh mohl poslat Mesiáše, který přichází aby zahájil konečný proces obnovení. Pokud některé snahy v naplnění podmínek odškodnění selžou, je třeba je opakovat, většinou pomocí jiné osoby po uplynutí jistého časového období. Proto historie vykazuje cyklické vzory. Historie vrcholí příchodem Mesiáše, čímž končí starý věk a začíná nový věk.
7. Vzkříšení: Proces vzkříšení je proces obnovy k duchovnímu životu a duchovní zralosti, v konečném důsledku sjednocení člověka s Bohem. Je to přechod z duchovní smrti do duchovního života. Toho je zčásti dosaženo lidskou snahou (skrze modlitbu, dobré skutky, atd.) s pomocí svatých v duchovním světě a dokončeno Božím úsilím přivést člověka k znovuzrození skrze Krista (Mesiáše).
8. Předurčení: Bůh předurčil absolutně, že všichni lidé budou k Němu obnoveni a vyvolil všechny lidi ke spasení, ale taktéž dal člověku část odpovědnosti (která bude splněna pomocí svobodné vůle člověka) za naplnění Jeho původní vůle a Jeho vůle k dosažení obnovení. Tato odpovědnost zůstává trvale na člověku. Bůh předurčil a povolal určité osoby a skupiny lidí pro určité odpovědnosti. Pokud tito selžou, musí jejich roli zastat jiní a musí být provedeno větší odškodnění.
9. Ježíš: Ježíš z Nazareta přišel jako Kristus, druhý Adam, jednorozený Boží syn. Stal se s Bohem jedno, mluvil Boží slova a dělal Boží skutky, čímž ukazoval Boha lidem. Lidé ho však nakonec odmítli a ukřižovali a zabránili mu tak v budování Božího království na zemi. Nicméně Ježíš zvítězil nad Satanem v ukřižování a vzkříšení a tím umožnil duchovní spasení pro ty, kteří jsou znovuzrození skrze něho a Ducha svatého. Obnovení Božího království na zemi čeká na Druhý příchod Krista.
10. Bible: Písmo Starého a nového zákona jsou záznamem postupném Božím zjevení lidstvu. Účelem Bible je přivést nás ke Kristu a odhalit nám Boží srdce. Pravda je jedinečná, věčná, a neměnná, takže jakékoliv nové zprávy od Boha budou v souladu s Biblí a budou obsahovat hlubší vysvětlení. Nyní v těchto posledních dnech musí být Bohem sdělena nová pravda, aby lidstvo bylo schopno dokončit to, co je zatím nedokončeno.
11. Konečné obnovení: Správné pochopení teologie se zaměřuje současně na vztah člověka s Bohem (vertikální) a na vztah člověka s jeho bližním (horizontální). Hřích člověka narušil oba tyto vztahy a způsobil tak všechny problémy našeho světa. Tyto problémy budou vyřešeny prostřednictvím obnovy člověka k Bohu skrze Krista a také prostřednictvím opatření jako zavedení vhodných morálních norem a postupů, utvářením pravých rodin spojujících všechny národy a rasy (orientální, západní a černošské), vyřešením napětí mezi vědou a náboženstvím, napravením ekonomických, rasových, politických a vzdělanostních nespravedlností a překonáním ideologií popírající Boha jako je například Komunismus.
12. Druhý příchod (Eschatologie): Kristův Druhý příchod nastane v našem věku, který se podobá době jeho prvního příchodu. Kristus přijde stejně jako dříve, tedy jako člověk v těl. Sňatkem se svou nevěstou v těle ustanoví rodinu a stanou se tak Pravými rodiči celého lidstva. Skrze naše přijetí Pravých rodičů (Druhého příchodu Krista), naše uposlechnutí a jejich následování bude odstraněn náš původní hřích a my se posléze můžeme stát dokonalí. Tak započnou pravé rodiny naplňující Boží ideál a království Boží vůle bude ustanovena jak na zemi, tak i v nebi. Tento den je nyní na dosah.

Dle Dušana Lužného lze rozdělit nauku Církve sjednocení na tři fáze - princip stvoření, pád člověka a princip obnovy.

1. Princip stvoření - Princip stvoření zdůrazňuje, že Bůh stvořil svět podle svého obrazu, přičemž celek je složen z bipolarit a uspořádání je dáno zákonitostmi. Základní bipolaritu vyjadřují pojmy Sung sang („vnitřní charakter“ - vnitřní, neviditelný aspekt stvořeného světa) a Hjung sang („vnější forma“ - vnější, viditelný aspekt stvořeného světa). Vedle toho však existuje další bipolarita označovaná pojmy jin a jang. Bipolarita Sung sang - Hjung sang odráží vztah duše (mysli) a hmoty (těla), zatímco jin - jang odráží vztah ženskosti a mužskosti. Přitom je dána hierarchie (základ čtyř pozic), která zaručuje pořádek ve světě - Bůh resp. vyšší účel je nejvýše, uprostřed je muž a žena, děti jsou jejich výsledkem. Bůh je absolutní realitou překračující čas a prostor. Také základní energie Božího bytí je věčná. Působením této energie vstupují entity do vzájemného vztahu, jehož základem je činnost dávání a přijímání. Cílem je dosažení vyrovnaného a harmonického vztahu dávání a přijímání, tedy láska. Nejvyšší úroveň vztahů představuje vztah k Bohu - správným rozvíjením vztahu dávání a přijímání lze dosáhnout sjednocení s Bohem. Účelem stvoření je uskutečnění Nebeského království, čehož lze dosáhnout naplněním tří velkých (biblických) požehnání, ploďte, množte se, vládněte všemu živému. První požehnání - Bůh stvořil člověka ke svému obrazu a člověk je tak Bohu svojí podstatou podoben. Druhé požehnání se mělo naplnit prostřednictvím Adama a Evy, kteří však selhali. Třetím požehnáním je ustanovení člověka jako vládce nad materiálním světem a jako bytosti určené k vytvoření Nebeského království na zemi. Stejně jako vše ostatní, musí člověk projít třemi fázemi, a to vznikem(formováním), růstem a završením.
2. Pád člověka - K naplnění plánu Boha však nedošlo. Člověk je od Boha obdařen na jedné straně svobodnou vůlí a na straně druhé zodpovědností. Stejně jako vše v univerzu i první lidé - Adam a Eva - procházeli vývojem od vzniku přes fázi růstu až k okamžiku završení. Než však mohlo k završení dojít, první lidé neuposlechli Božího příkazu a ve fázi růstu měli nedovolený sexuální styk. Eva byla svedena padlým andělem Luciferem a poté byl Adam sveden Evou, což učení identifikuje s prvotním hříchem (s tím, že jedli ovoce ze Stromu poznání). Tím byla změněna orientace vztahu dávání a přijímání - došlo k odklonu od Boha a nastolení vztahu se satanem. Takto došlo k pádu člověka a vytvoření světa, v jehož centru stojí satan a všichni lidé se tak stali satanovými dětmi. Svět je pak ovládán satanem a lidé se zlou povahou přenášejí zlo prostřednictvím svých dětí a tak vytvářejí zlé rodiny a v důsledku toho celý zlý svět.
3. Princip obnovy - Dle učení církve bylo prvotním účelem stvoření vybudovat Nebeské království na zemi a proto Bůh nakonec tento hříšný svět spasí, což znamená, že bude obnoven původní, bezhříšný stav. To je základem principu obnovení. Z tohoto pohledu nahlíží Církev sjednocení na celé dějiny lidstva jako na dějiny obnovení, snahy Boha spasit padlé lidi. V závěru těchto dějin mají nastat Poslední dny, přičemž Bůh se již několikrát v průběhu lidských dějin snažil ukončit hříšný svět a obnovit původní dobrý svět. Avšak doposud lidé nedostáli své zodpovědnosti a zmařili Boží vůli. Učení tvrdí, že se tak stalo v případě Noema, kdy Bůh nejdříve potopou zničil hříšný svět, avšak druhorozený Noemův syn Chám zhřešil. Také příchod Ježíše Krista byl výrazem snahy Boha obnovit původní bezhříšný stav. Bůh seslal Mesiáše, aby založil dokonalou rodinu a vytvořil Nebeské království na zemi. Avšak Ježíš nesplnil svoje poslání, protože jej lidé ukřižovali dříve než stačil založit dokonalou rodinu. Podle nauky Církve sjednocení žijeme v současnosti v období Posledních dnů, tedy v období Druhého příchodu Krista. Dnešní situace se však od předchozích značně liší. Kristus při svém Druhém příchodu bude totiž úspěšný - Bůh sešle Pravé rodiče lidstva a jejich prostřednictvím naplní účel stvoření. Během předcházejících dvou tisíc let Bůh podle principu obnovení připravil vhodné demokratické, sociální a právní prostředí, které Krista při Druhém příchodu ochrání.

Systematizace učení

Učení systematizoval Sang Hun Lee do ucelené filozofie, která obsahuje ontologii, kritiku hlavních tradičních pohledů na hmotu, teorii původní lidské povahy, gnozeologii (epistemologii), axiologii (teorii hodnot), etiku a teorii historie.

Historicko-politický ráz učení

Dušan Lužný uvádí, že eschatologie hraje v teologii Církve sjednocení významnou roli. Poslední dny a apokalypsu interpretuje symbolicky jako postupné zrání intuice, inteligence a duchovní síly. Dějiny jsou zde prezentovány jako drama protichůdných sil a neustálého boje mezi Bohem a satanem. Bůh podle nauky církve v průběhu dějin opakovaně odděluje stranu představující Ábela od strany představující Kaina, kde Kain je vázán k satanovi a Ábel je vázán k Bohu. Na základě této duality rozvíjí Boží Princip tezi, podle níž je v dnešní době svět rozdělen na komunistický svět typu Kaina a demokratický svět typu Ábela. Světové názory jsou taktéž rozděleny. Světový názor typu Kaina je založen na zdůrazňování vnějších tužeb, kořeny má v helénismu, vzešel z renesance a rozvinul se přes osvícenství v ateismus a materialismus a vyvrcholil v marxistické ideologii, která se stala základem komunistického světa. Proti tomu světový názor typu Ábela hledá vnitřní hodnoty a orientuje člověka k hlubšímu hledání Boha. Kořeny má v hebraismu, rozvinul se v reformaci a vyústil ve zformování dnešního demokratického světa. Z této perspektivy interpretuje nauka Církve sjednocení také existenci tří světových válek, ideologickou válku mezi mezi komunismem a demokratickými zeměmi, nebo případ dnešního rozděleného Korejského poloostrova. Dle nauky církve musí vyvolený národ položit základy pro definitivní oddělení od satana tak, jak tomu bylo v případě Prvního a Druhého Izraele. V Prvním Izraeli připravili Izraelité toto oddělení svým utrpením, které prožívali více než 400 let v Egyptě. Totéž platí pro utrpení křesťanů v rámci Římské říše. Jako třetí Izrael musel korejský národ trpět čtyřicet let pod koloniální nadvládou Japonska.

Tradice

V úvodu Knihy tradic autor uvádí, že reverend Mun, zakladatel Hnutí sjednocení, v mnoha projevech upozornil na důležitost dědictví a tradice pro každého člena a popisuje jednotlivé tradice:

• Matching - výběr partnera dle fotografie reverendem Munem. Pro druhou generaci v církvi narozených dětí přebírají tuto úlohu rodiče.
• Mezinárodní svaté svatby, nebo též Obřad požehnání (Blessing Ceremony) - svatební obřad většího počtu párů. Obřad je rozdělen na dvě části, Obřad svatého vína a Obřad svatého požehnání. Obřad je prováděn jak pro páry, které jsou vybrány matchingem, tak i pro dříve sezdané páry, nebo páry, které spolu již žijí a chtějí se vzít. Obřad není náhradou civilní svatby, která je věcí každého páru zvlášť. Od roku 1990 je možno se účastnit obřadu i pro nečleny Církve sjednocení.
• Svaté dny:
  • Den Pravého Boha, (založen 1. ledna 1968) - do roku 2009 vždy 1. ledna, dále dle lunárního kalendáře - 14. února 2010
  • Den Pravých rodičů, (založen 1. března 1960 dle lunárního kalendáře) - 6. dubna 2008, 27. března 2009, 14. dubna 2010
  • Pravý den všech věcí, (založen 1. května 1963 dle lunárního kalendáře) - 4. června 2008, 24. května 2009, 12. června 2010
  • Den Deklarace věčného božího požehnání, (také Chil Il Jeol, Založen 1. července 1991) - do roku 2009 vždy 1. července, dále dle lunárního kalendáře - 16. srpna 2010
  • Den Deklarace říše kosmického sabatu pro rodiče nebe a země (také Chil Pal Jeol, založen 7. července 1997 dle lunárního kalendáře) - 7. srpna 2008, 26. srpna 2009, změna od roku 2010 dle lunárního kalendáře (7.7.) - 16. srpna 2010
  • Den Pravých dětí, (založen 1. října 1960 dle lunárního kalendáře) - 27. října 2008, 17. listopadu 2009, 3.listopadu 2010
  • Den založení Národa sjednoceného světa, (založen 3. října 1988) - do roku 2009 vždy 3. října, dále dle lunárního kalendáře - 8. listopadu 2010

Historie

Historie v ČR

Počátky hnutí v Československu sahají do roku 1968, kdy první vlna misionářů přichází do Východní Evropy. Hnutí se posléze dostává pod sledování Státní bezpečnosti, členové jsou zatýkáni, propouštěni z práce, vyslýcháni a vězněni, v jednom případě s následkem smrti. Některá svědectví té doby popisuje kniha Mission butterfly. Další rozvoj Hnutí v Československu a dále v ČR nastává až po listopadu 1989. I v polistopadové éře se členové církve zřejmě stali obětí diskriminace ze strany státních institucí, které ji navzdory splnění podmínek příslušného zákona odmítly zaregistrovat jako církev. V České republice se v roce 2001 k Církvi sjednocení při sčítání lidu přihlásilo 43 obyvatel.

Činnost

Hnutí provozuje celosvětovou evangelizační činnost, zejména v USA (Ústředí ve Washingtonu, hlavní školicí centrum ve městě Tarrytown v New Yorku, USA) a Jižní Koreji; podle odhadů má zhruba 3 000 000 sympatizantů a přes 200 000 členů. Věnuje se i podnikatelským a mimonáboženským činnostem (vědecké konference, kulturní výměna, různé společenské iniciativy).

Přidružené organizace

Církev sjednocení je jen jednou ze založených organizací Hnutí sjednocení. Zakladatel Církve sjednocení a členové Církve sjednocení založili množství dalších organizací. V Česku se nejčastěji setkáme s Federací rodin za mír ve světě, Federací žen za mír ve světě a studentským hnutím CARP.

• Federace žen za mír ve světě
• Federace rodin za mír ve světě
• Akademie profesorů za světový mír
• CARP - Sdružení studentů pro výzkum Principu
• The Washington Times

Religionistické pojetí cirkve

Na podzim v roce 2009 byl na Masarykově univerzitě v Brně vypsán semestrální předmět „RLB13 Církev sjednocení“ s cílem popsat nauku a praxi Hnutí sjednocení, zařadit hnutí do kontextu nových náboženských hnutí a porovnat specifika Hnutí sjednocení, včetně diskuse s čelním představitelem hnutí v České republice.

Kritika

Církev sjednocení je jednou z nejvíce kontroverzních náboženských organizací. Mnoho oponentů ji označují za kult. Přesto je její náboženství uznáváno vládami mnoha zemí jako bona fide, a proto je v těchto zemích osvobozena od daně. V České republice vzhledem k Zákonu o církvích (3/2002 Sb.) žádný takový status neplatí.

Kult osobnosti

Některé pochybnosti ukazují na nenáboženský původ aktivit církve. Frederick Sontag, profesor filozofie, jehož pohled na církev není příznivý, po 11 měsících studia celosvětové Církve sjednocení prohlásil: „jedna věc je jistá: církev (sjednocení) má opravdovou duchovní podstatu.“ Německý nejvyšší soud dospěl k podobnému závěru v řešení Schengenského zákazu. B.A. Robinson, v eseji o náboženské toleranci, kterou vydala Ontario Consultants, napsal: Přeci jen existuje potenciální negativní stránka na členství ve Církvi sjednocení. Jejich kmenoví členové jsou rozhodnuti se podřídit silné disciplíně, což může vést k hluboké oddanosti církvi. Musí zůstat v celibátu před sňatkem, zdržet se alkoholu a kouření a pracovat dlouhé hodiny. Skupina se může stát celým jejich životem, zdrojem jejich náboženských, kulturních, společenských a dalších podpůrných sítí. Pokud přijdou o iluze kvůli nějakému aspektu církve, tato menšina neobvykle oddaných členů zjistí, že je velmi těžké opustit organizaci a vzdát se těchto podpůrných sítí. Když odejdou, zlobí se často na sebe a na církev a věří, že pravděpodobně promarnili roky svého života v rámci skupiny. Tento problém je společný pro všechny horlivé denominace, které vyžadují větší závazek vůči skupině, např. Svědkové Jehovovi, Mormoni, a pro kněze a jeptišky i Římskokatolická církev.

Hromadné svatby

Někteří lidé shledávají kontroverzním způsob konání obřadů tzv. požehnání do manželství (Blessing ceremony). Počty párů sezdaných tímto způsobem mají navíc vzrůstající tendenci (3, 33, 72, 124, 430, 43, 777, 1.800, 74, 118, 2.100, 6.500, 1.257, 1.267, 30.000 ). Od roku 1995 dosáhly počtu stovek tisíc a konaly se současně na různých místech světa.

Ve staré Koreji bývali mladí lidé dáváni dohromady dohazvači (anglicky „matchmaker“ - bez negativní konotace), kterým byla většinou stará žena v jejich vesnici. Mnoho dnes starých Korejců si pamatuje, že v den svatby potkali svého partnera podruhé, nebo také poprvé v životě.

Hromadných svateb se sice účastní lidé všech vyznání, ale hlavně členové Církve sjednocení. Vzhledem k náboženské povaze takto vytvořených párů, základu sdílené víry, společných hodnot a závazku k autoritě Boha se tak stávají manželství s dříve neznámým partnerem možná, funkční a často úspěšná.

V Koreji byly hromadné svatby pořádané reverendem Munem zvláště kritizovány, protože tzv. „matchmaking“ a výběr partnera by měl být dle korejských tradic buď věcí každého člověka, nebo odpovědností rodičů, nikoliv cizí církve, nebo reverenda Muna. V České republice působí jak hromadné svatby, tak i doporučování partnera velmi nezvykle a jsou předmětem kritiky.^[zdroj?]

Schengenský zákaz

Manželé Munovi byli od roku 1996 na seznamu Schengenského informačního systému. Následkem toho jim byl zamezen vstup do některých západoevropských zemí. Důvodem zákazu bylo dle sdělení soudu: „Celosvětové šíření totalitární teokracie pod korejským vlivem, která se staví proti německé demokracii, podkopávání rodiny tím, že mladí dospělí lidé opouštějí své rodiče a obětují se církvi sjednocení a vytváření špatného vlivu na mládež pomocí manipulace mysli a vymývání mozků (brainwashingu)“. Představitelé církve označili obvinění za nepodložená a tento krok za porušení náboženské svobody, jelikož německá vláda prý takto zneužila Schengenský seznam k zastavení šíření církve. Po 11 letech, 11.listopadu 2006 německý nejvyšší soud zákaz zrušil a prohlásil: „Musí být náležitě zváženo, že v souladu s Schengenskou smlouvou zápis do seznamu současně znamená existenci nebezpečí pro veřejnou bezpečnost. Není zřejmé, že návštěva manželů Munových by mohla způsobit takové nebezpečí, které by ospravedlňovalo další setrvání manželů Munových na seznamu.“

Externí odkazy

• Oficiální stránky
• Unification Homepage
• Článek L. Kozáka

Portály: Náboženství