Přeskočit na obsah

Šóiči Sakata

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Šóiči Sakata
Šóiči Sakata (1949)
Šóiči Sakata (1949)
Narození18. ledna 1911
Hirošima
Úmrtí16. října 1970 (ve věku 59 let)
Nagoja
Alma materKjótská univerzita
Ósacká univerzita
Povolánífyzik a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléKjótská univerzita
Ósacká univerzita
Nagojská univerzita
OceněníCena Asahi (1948)
Imperiální cena Japonské akademie (1950)
Řád posvátného pokladu
RodičeMikita Sakata
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šóiči Sakata (jap. 坂田 昌一 - Sakata Šóiči; 18. leden 1911 v blízkosti Hirošimy16. říjen 1970) byl japonský teoretický fyzik.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Sakata studoval od roku 1929 do roku 1933 fyziku v Tokiu u Jošia Nišina a pak na císařské univerzitě v Kjótu u Hideki Jukawy, se kterým od roku 1937 v Ósace vytvářel mezonovou teorii jaderných sil (vypracovanou Jukawou v roce 1935).[1] Od roku 1939 pracoval spolu s Jukawou na univerzitě v Kjótu jako docent. V roce 1942 se stal profesorem na univerzitě v Nagoji, kde pracoval až do své smrti.

V 50. až 60. letech patřil Sakata k vedoucím japonským fyzikům v oblasti elementárních částic. Mezi jeho žáky patřil mezi jinými i Jóčiró Nambu. Známý se stal v 50. letech vytvořením předchůdce kvarkového modelu hadronů, který je známý jako Sakatův model.[2] Tento model používal stejně jako dnešní kvarkový model SU (3) grupu. Na rozdíl od kvarkového modelu však za základní stavební jednotky hadronů postuloval proton, neutron a lambda částici. Například neutrální pion sestával podle tohoto modelu z protonu a antiprotónu. Pomocí tohoto modelu se snažil Sakata vysvětlit takzvaný Gell-Mann - Nišidžimův vztah (1953).

V roce 1960 rozšířil spolu se svými spolupracovníky z Univerzity v Nagoji (mezi jinými Z. Maki, M. Nakagawa, J. Ónuki) tuto teorii do podoby známé jako Nagojský model, která zahrnovala i leptony. Už v té době vytvořili matici směšování neutrin, která tak představuje předchůdce dnešní teorie neutrinových oscilací. Tento model inspiroval[pozn. 1] k vzniku takzvané Kobajašiho-Maskawovy matice, která je součástí dnešního standardního modelu částicové fyziky a vysvětluje pozorované míchání kvarků různých vůni. Sakatův model, případně Nagojský model, byly pozdějšími experimenty vyvráceny, protože se ukázalo, že proton, neutron a částice lambda mají vnitřní strukturu (skládají z kvarků).

Sakata byl přesvědčen marxista.[3] Byl vůdčí osobností občanského hnutí  Džijú Džinken Kjókai ("Japonský svaz občanských svobod") a v roce 1966 členem Russellova tribunálu.

  1. Kobajaši a Tošihide Masukawa nebyly přímo žáky Sakata. Kobajaši však studoval po Sakatovej smrti na univerzitě v Nagoji.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Šóiči Sakata na slovenské Wikipedii.

  1. YUKAWA, Hideki; SAKATA, Shoichi. On the Interaction of Elementary Particles II. Proceedings of the Physico-Mathematical Society of Japan. 3rd Series. 1937-01-01, roč. 19, s. 1084–1093. Dostupné online [cit. 2016-01-12]. 
  2. SAKATA, Shoichi. On a Composite Model for the New Particles. Progress of Theoretical Physics. 1956-12-01, roč. 16, čís. 6, s. 686–688. Dostupné online [cit. 2016-01-12]. ISSN 0033-068X. DOI 10.1143/PTP.16.686. (anglicky) 
  3. Theoretical Physics and Dialectics of Nature by Shoichi Sakata [online]. www.marxists.org [cit. 2016-01-12]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • M. Low "Shoichi Sakata: His life, the Sakata model and his achievements", Progress in Theoretical Physics, Supplement, Bd. 167, 2007, S.1-8
  • Sakata, Scientific Works, Tokio, nahoru Printing Co., 1977
  • Jagdish Mehra, Helmut Rechenberg "The historical development of Quantum Theory", Bd.6, Teil 2, 1982