Šóiči Sakata
| Šóiči Sakata | |
|---|---|
 Šóiči Sakata (1949) | |
| Narození | 18. ledna 1911 Hirošima |
| Úmrtí | 16. října 1970 (ve věku 59 let) Nagoja |
| Alma mater | Kjótská univerzita Ósacká univerzita |
| Povolání | fyzik a vysokoškolský učitel |
| Zaměstnavatelé | Kjótská univerzita Ósacká univerzita Nagojská univerzita |
| Ocenění | Cena Asahi (1948) Imperiální cena Japonské akademie (1950) Řád posvátného pokladu |
| Rodiče | Mikita Sakata |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šóiči Sakata (jap. 坂田 昌一 - Sakata Šóiči; 18. leden 1911 v blízkosti Hirošimy – 16. říjen 1970) byl japonský teoretický fyzik.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Sakata studoval od roku 1929 do roku 1933 fyziku v Tokiu u Jošia Nišina a pak na císařské univerzitě v Kjótu u Hideki Jukawy, se kterým od roku 1937 v Ósace vytvářel mezonovou teorii jaderných sil (vypracovanou Jukawou v roce 1935).[1] Od roku 1939 pracoval spolu s Jukawou na univerzitě v Kjótu jako docent. V roce 1942 se stal profesorem na univerzitě v Nagoji, kde pracoval až do své smrti.
V 50. až 60. letech patřil Sakata k vedoucím japonským fyzikům v oblasti elementárních částic. Mezi jeho žáky patřil mezi jinými i Jóčiró Nambu. Známý se stal v 50. letech vytvořením předchůdce kvarkového modelu hadronů, který je známý jako Sakatův model.[2] Tento model používal stejně jako dnešní kvarkový model SU (3) grupu. Na rozdíl od kvarkového modelu však za základní stavební jednotky hadronů postuloval proton, neutron a lambda částici. Například neutrální pion sestával podle tohoto modelu z protonu a antiprotónu. Pomocí tohoto modelu se snažil Sakata vysvětlit takzvaný Gell-Mann - Nišidžimův vztah (1953).
V roce 1960 rozšířil spolu se svými spolupracovníky z Univerzity v Nagoji (mezi jinými Z. Maki, M. Nakagawa, J. Ónuki) tuto teorii do podoby známé jako Nagojský model, která zahrnovala i leptony. Už v té době vytvořili matici směšování neutrin, která tak představuje předchůdce dnešní teorie neutrinových oscilací. Tento model inspiroval[pozn. 1] k vzniku takzvané Kobajašiho-Maskawovy matice, která je součástí dnešního standardního modelu částicové fyziky a vysvětluje pozorované míchání kvarků různých vůni. Sakatův model, případně Nagojský model, byly pozdějšími experimenty vyvráceny, protože se ukázalo, že proton, neutron a částice lambda mají vnitřní strukturu (skládají z kvarků).
Sakata byl přesvědčen marxista.[3] Byl vůdčí osobností občanského hnutí Džijú Džinken Kjókai ("Japonský svaz občanských svobod") a v roce 1966 členem Russellova tribunálu.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Kobajaši a Tošihide Masukawa nebyly přímo žáky Sakata. Kobajaši však studoval po Sakatovej smrti na univerzitě v Nagoji.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Šóiči Sakata na slovenské Wikipedii.
- ↑ YUKAWA, Hideki; SAKATA, Shoichi. On the Interaction of Elementary Particles II. Proceedings of the Physico-Mathematical Society of Japan. 3rd Series. 1937-01-01, roč. 19, s. 1084–1093. Dostupné online [cit. 2016-01-12].
- ↑ SAKATA, Shoichi. On a Composite Model for the New Particles. Progress of Theoretical Physics. 1956-12-01, roč. 16, čís. 6, s. 686–688. Dostupné online [cit. 2016-01-12]. ISSN 0033-068X. DOI 10.1143/PTP.16.686. (anglicky)
- ↑ Theoretical Physics and Dialectics of Nature by Shoichi Sakata [online]. www.marxists.org [cit. 2016-01-12]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šóiči Sakata na Wikimedia Commons
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- M. Low "Shoichi Sakata: His life, the Sakata model and his achievements", Progress in Theoretical Physics, Supplement, Bd. 167, 2007, S.1-8
- Sakata, Scientific Works, Tokio, nahoru Printing Co., 1977
- Jagdish Mehra, Helmut Rechenberg "The historical development of Quantum Theory", Bd.6, Teil 2, 1982
