Švédská gramatika
| Švédská gramatika | |
|---|---|
| Typ jazyka | Analytický jazyk se zbytky flexe. |
| Slovosled | |
| Druh slovosledu | SVO |
| Větné členy, které mohou být nevyjádřeny | Všechny větné členy musí být vyjádřeny. |
| Člen | |
| Člen určitý | Postpozitivní; -en (spol. rod), -et (stř. rod), -na/-en (plurálu). |
| Člen neurčitý | En (společný rod), ett (střední rod). V plurálu se nepoužívá. |
| Člen dělivý | Neužívá se. |
| Bez členu | Obvykle vlastní jména, látková jména, po číslovkách, ukazovacích a přivl. zájmenech apod. |
| Podstatná jména | |
| Gramatické kategorie u podstatných jmen | Dva pády, dva rody, dvě čísla. |
| Duál | Není. |
| Plurál | Koncovkami nebo (i) změnou kmene. |
| Skloňování | Genitiv koncovkou ‑s. |
| Slovesa | |
| Gramatické kategorie u sloves | Čas, způsob, rod, třída. |
| Časování |
|
| Zápor slovesa | Tvoří se pomocí částice inte, knižně také ej nebo icke. |
| Otázka | Tvoří se přehozením podmětu a přísudku. |
| Zvratná slovesa | Se zájmenem sig [sej]. |
| Přídavná jména | |
| Skloňování |
|
| Stupňování |
|
| Příslovce | |
| Stupňování | Obdobně jako u přídavných jmen. |
| Tvoření | Z adjektiv; většinou příponou -t, u adjektiv se zakončením na ‑lig může být přípona -en, další příponou může být -vis. |
| Zájmena | |
| Skloňování osobních zájmen | Podmětový a předmětový pád. |
| Přivlastňovací zájmena | Tvary pro společný a střední rod a plurál (jako přídavná jména). |
| Číslovky | |
| Skloňování číslovek | Nesklonné. |
| Tvorba číslovek řadových | Koncovkami -nde, -de, -te. |
| Zvláštnosti | |
| Zvláštnosti gramatiky | Určitý člen koncovkou substantiv. |
Švédská gramatika je mluvnický popis švédštiny. Švédská mluvnice vychází z podobných principů jako mluvnice ostatních germánských jazyků. Minimální flexe dává současné švédštině převažující charakter izolačního (analytického) jazyka.
Rod ve švédštině
[editovat | editovat zdroj]Švédština gramaticky rozlišuje dva rody: společný (commune) a střední (neutrum).
Rod mužský (masculinum) a ženský (femininum) splynuly ve spisovném jazyce dohromady a až na výjimky se nerozlišují (zůstávají zachovány v některých nářečích).
Ve 3. osobě jednotného čísla se ve společném rodě existují 3 osobní zájmena:
- han – on; pro osoby a živé bytosti mužského rodu;
- hon [hun:] – ona; pro osoby a živé bytosti ženského rodu;
- den – ono; pro věci, které patří gramaticky do společného rodu.
Pro střední rod se používá zájmeno det.
V 60. letech 20. století bylo uměle vytvořeno „politicky korektní“ zájmeno hen, které označuje osoby bez určení pohlaví. Zpočátku se nesetkalo u mluvčích s pochopením. Více se v určitých textech, které kladou důraz na rovnost pohlaví, využívá po roce 2000.[1]
Člen
[editovat | editovat zdroj]Podobně jako jiné germánské jazyky má švédština člen určitý a neurčitý.
Neurčitý člen
[editovat | editovat zdroj]Neurčitý člen má tvar en (společný rod) a ett (střední rod), používá se jen v jednotném čísle a má význam „jeden“: en kvinna – (jedna) žena, en man – (jeden) muž, ett barn – (jedno) dítě.
Určitý člen
[editovat | editovat zdroj]Určitý člen, který má význam „ten“, je tzv. postpozitivní. To znamená, že se připojuje jako koncovka k podstatnému jménu (podobně je to i třeba v bulharštině či rumunštině). Většinou má tvar -en (spol. rod) a -et (střední rod), v množném čísle obvykle -na, někdy -en, -a. Končí‑li slovo samohláskou, vynechává se obvykle e.
Příklady:
- stad – staden – städer – städerna (město);
- kvinna – kvinnan – kvinnor – kvinnorna (žena);
- hus – huset – hus – husen (dům);
- barn – barnet – barn – barnen (dítě).
Stojí‑li před podstatným jménem ještě přídavné jméno (v určitém tvaru), přidává se ještě člen den, det, de:
- den stora staden – (to) velké město,
- det gamla huset – (ten) starý dům,
- de unga kvinnorna – (ty) mladé ženy.
Substantiva
[editovat | editovat zdroj]Skloňování podstatných jmen je velmi jednoduché. Rozlišuje se jednotné (singulár) a množné (plurál) číslo. Nejčastější koncovky jsou -or [-ur], -ar, -er. Některá neutra jsou bez koncovky. Některá slova v plurálu přehlasují kmenovou samohlásku (man – män).
Pády
[editovat | editovat zdroj]Ve švédštině se zachovaly dva mluvnické pády – nominativ a genitiv, který se tvoří přidáním koncovky ‑s (jako v angličtině, ve švédštině se však běžně používá i pro neživotná substantiva, např. Sveriges huvudstad – hlavní město Švédska). Koncovku ‑s lze přidat i k tvarům s určitým členem:
- kvinna – kvinnan – kvinnor – kvinnorna (nominativní tvary; žena);
- kvinnas – kvinnans – kvinnors – kvinnornas (genitivní tvary).
Původní gramatický systém švédštiny měl 4 pády – nominativ, genitiv, dativ a akuzativ. V některých nářečích je tento systém dosud funkční. Ve standardní švédštině však byly dativ a akuzativ nahrazeny nominativem, mluvnické vazby se vyjadřují pomocí předložek. Genitiv má funkci čistě přivlastňovací, nepojí se s žádnou předložkou a stojí před substantivem, které určuje.
Přehled skloňování substantiv
[editovat | editovat zdroj]| jednotné číslo | množné číslo | |||
| neurč. | urč. | neurč. | urč. | |
| 1. skloňování | en flicka | flickan | flickor | flickorna |
| 2. skloňování | en pojke | pojken | pojkar | pojkarna |
| 3. skloňování | en soldat en doktor ett museum |
soldaten doktorn museet |
soldater doktorer museer |
soldaterna doktorerna museerna |
| 4. skloňování | ett äpple ett bi |
äpplet biet |
äpplen bin |
äpplena bina |
| 5. skloňování | en läkare ett hus |
läkaren huset |
läkare hus |
läkarna husen |
Adjektiva
[editovat | editovat zdroj]Švédská přídavná jména se skloňují dvojím typem skloňování – silným a slabým (podobně jako v němčině).
Silné skloňování
[editovat | editovat zdroj]Silné skloňování se používá s určitým členem a má v obou rodech i číslech stejný tvar, který má zpravidla koncovku -a, u mužského rodu (pozůstatek dřívějšího stavu) může být koncovka -e.
- den gamle mannen – starý muž,
- den gamla kvinnan – stará žena,
- det gamla huset – starý dům,
- de gamla kvinnorna – staré ženy,
Slabé skloňování
[editovat | editovat zdroj]Slabé skloňování se požívá v ostatních případech, ve společném rodě je adjektivum bez koncovky, ve středním rodě má koncovku ‑t a v množném čísle obou rodů -a (jako v určitém tvaru):
- en gammal man – starý muž,
- ett gammalt hus – starý dům,
- gamla kvinnor – staré ženy.
Přehled tvoření tvarů adjektiv
[editovat | editovat zdroj]| společný rod (c) | střední rod (n) | množné číslo (pl)/ určitý tvar |
poznámka |
|---|---|---|---|
| stor | stort | stora | pravidelné tvoření (krácení samohl. v n) |
| ny | nytt | nya | zakončení c samohláskou (krácení samohl. v n) při zakončení -å nemusí být v určitém tvaru připojeno -a |
| blå | blått | blå / blåa | |
| röd | rött | röda | zakončení c samohl. + d (krácení samohl. v n; zjednodušené psaní dřívějšího -dt) |
| hård | hårt | hårda | zakončení c souhl. + d |
| vit | vitt | vita | pravidelné tvoření (krácení samohl. v n) |
| brant | brant | branta | zakončení c souhl. + t |
| trött | trött | trötta | zakončení c -tt |
| trogen | troget | trogna | zakončení c -en |
| enkel | enkelt | enkla | zakončení c -el, -er v urč. tvaru vypouští e |
| vacker | vackert | vackra | |
| gammal | gammalt | gamla | zakončení c -al v urč. tvaru vypouští a |
Stupňování
[editovat | editovat zdroj]- 2. stupeň se tvoří příponou -are. Tyto tvary jsou nesklonné.
- 3. stupeň příponou -(a)st v neurčitém tvaru. Určitý tvar má zakončení -sta/-aste.
Některá adjektiva se stupňují nepravidelně a některá přehlasují kmenovou samohlásku.
Zájmena
[editovat | editovat zdroj]Přehled osobních a přivlastňovacích zájmen
[editovat | editovat zdroj]| číslo | osoba | česky | pád podmětu | pád předmětu | přivlastňovací |
|---|---|---|---|---|---|
| jednotné | 1. | já | jag [ja:] | mig [mej:] | min, mitt, mina |
| 2. | ty | du | dig [dej:] | din, ditt, dina | |
| 3. | on | han [han:] | honom [hon:om] | hans | |
| ona | hon [hun:] | henne | hennes | ||
| ono (c) | den [den:] | den [den:] | dess | ||
| ono (n) | det [de(t:)] | det [de(t:)] | dess | ||
| se | — | sig [sej:] | sin, sitt, sina | ||
| množné | 1. | my | vi | oss | vår, vårt, våra |
| 2. | vy | ni | er (eder) | er (eder), ert (edert), era (edra) | |
| 3. | oni, ony, ona | de [de:, dom:] | dem [dem:, dom:] | deras | |
| se | — | sig [sej:] | sin sitt sina |
Přivlastňovací zájmena se v 1. a 2. osobě a zvratné zájmeno skloňují jako přídavná jména při slabém skloňování, tj. rozlišují tvary pro společný a střední rod v jednotném čísle a tvar pro množné číslo:
- min – můj, má (c);
- mitt – mé (n);
- mina – mí, mé, má (pl).
Zvratná zájmena se používají pouze ve 3. osobě:
- Jag ser mig. = Vidím se.
- Han ser sig. = Vidí se.
Výslovnost některých tvarů je nepravidelná. Tvary mig, dig, sig, dem se v neformálních textech mohou psát v souladu s výslovností mej, dej, sej, dom.
Číslovky
[editovat | editovat zdroj]Přehled základních a řadových číslovek
[editovat | editovat zdroj]| základní | řadová | |
| 0 | noll | nollte |
| 1 | en, ett | första |
| 2 | två | andra |
| 3 | tre | tredje |
| 4 | fyra | fjärde |
| 5 | fem | femte |
| 6 | sex | sjätte |
| 7 | sju | sjunde |
| 8 | åtta | åttonde |
| 9 | nio | nionde |
| 10 | tio | tionde |
| 11 | elva | elfte |
| 12 | tolv | tolfte |
| 13 | tretton | trettonde |
| 14 | fjorton | fjortonde |
| 15 | femton | femtonde |
| 16 | sexton | sextonde |
| 17 | sjutton | sjuttonde |
| 18 | arton | artonde |
| 19 | nitton | nittonde |
| 20 | tjugo | tjugonde |
| 21 | tjugoen tjugoett |
tjugoförsta |
| 30 | trettio | trettionde |
| 40 | fyrtio | fyrtionde |
| 50 | femtio | femtionde |
| 60 | sextio | sextionde |
| 70 | sjuttio | sjuttionde |
| 80 | åttio | åttionde |
| 90 | nittio | nittionde |
| 100 | (ett) hundra | hundrade |
| 135 | etthundratrettiofem | …te |
| 200 | tvåhundra | tvåhundrade |
| 1 000 | (ett) tusen | tusende |
| 2 000 | tvåtusen | tvåtusende |
| 21 526 | tjugoettusen femhundratjugosex | …sjätte |
| 1 000 000 | en miljon | miljonde |
| 1 200 502 | en miljon tvåhundratusen
femhundratvå |
…andra |
Řadové číslovky se číslicí zapisují takto:
- 0:e, 1:a, 2:a, 3:e, 4:e, 5:e = 0., 1., 2., 3., 4., 5. (nultý, první, druhý, třetí, čtvrtý, pátý)
Na rozdíl od češtiny, kde se za číslicí píše tečka, ve švédštině se za dvojtečkou uvádí koncovka.
Datum a letopočet
[editovat | editovat zdroj]Jag är född den 12 (tolfte) maj 1974 (nittonhundrasjuttiofyra). = Narodil jsem se 12. května 1974.
Před datem se používá určitý člen den. Letopočty do roku 1999 se udávají ve stovkách let (podobně jako v češtině).
- 1900 = nittonhundra = devatenáct set
Staletí
- 1800-talet = 19. století
- 1980-talet = 80. léta 20. století
Početní úkony
[editovat | editovat zdroj]- + plus
- − minus
- × gånger
- / delat med (genom)
- = är (lika med), blir
- 1 + 2 = 3 → ett plus två är tre
- 5 − 4 = 1 → fem minus fyra är ett
- 2 × 3 = 6 → två gånger tre är sex
- 8 / 4 = 2 → åtta delat med fyra är två
Zlomky
[editovat | editovat zdroj]- 1⁄2 = en halv, en andradel, event. en tvådjedel
- 1⁄3 = en tredjedel
- 3⁄4 = tre fjärdedelar
- 2⁄5 = två femtedelar
- 5⁄6 = fem sjättedelar
- 4⁄7 = fyra sjundedelar
- 1⁄8 = en åttondel (en åttondedel)
- 8⁄9 = åtta niondelar (åtta niondedelar)
Slovesa
[editovat | editovat zdroj]Slovesa se rozdělují do čtyř tříd. 1.–3. třída jsou slabá slovesa, 4. třída jsou slovesa silná. Kromě toho existují ještě slovesa způsobová a nepravidelná.
Švédská slovesa svými tvary vyjadřují kategorii času, způsobu a rodu. Osoba a číslo jsou vyjadřovány podmětem (ve větě musí být vždy vyjádřen). Slovesa pro tyto kategorie nemají zvláštní tvary.
Infinitiv
[editovat | editovat zdroj]Infinitiv končí -a, nebo je vyjádřen pouze kmenem slovesa. Často před ním bývá částice att?
- att tala – mluvit, att tro – věřit.
Přítomný čas
[editovat | editovat zdroj]Přítomný čas (prézentum) bývá zkončený na:
- -ar u 1. slovesné třídy,
- -er u 2. slovesné třídy,
- -r u 3. slovesné třídy,
- -(e)r u 4. slovesné třídy (silných sloves);
- jag talar – mluvím, du tror – věříš.
Budoucí čas
[editovat | editovat zdroj]Budoucí čas (futurum) se tvoří pomocí ska(ll) + infinitiv nebo kommer att + infinitiv:
- jag ska göra – budu dělat, udělám (musím to udělat);
- jag kommer att skriva – napíšu, budu psát (hodlám napsat).
První způsob se používá u dějů, které se uskuteční v budoucnu a jsou spíše vynuceny okolnostni než dány vůlí vykonavatele. Při použití druhého způsobu naopak mluvčí doufá, že se děj v budoucnu uskuteční, či hodlá něco udělat. Nejčastěji se však budoucnost vyjadřuje pomocí přítomného času slovesa:
- jag kommer ikväll – přijdu dnes večer.
Minulé časy
[editovat | editovat zdroj]Minulý čas (préteritum) se tvoří koncovkou -de (1. třída)/‑te (2. třída)/‑dde (3. třída) u slabých sloves. Silná slovesa (4. třída) jsou bez koncovky a mění kmenovou samohlásku:
- jag talade – mluvil jsem, jag köpte – kupoval jsem, jag skrev – psal jsem.
Předpřítomný čas (perfektum) se tvoří pomocí har + supinum. Supinum v ostatních severských jazycích není. U slabých sloves má stejný tvar jako trpné/minulé příčestí pro střední rod (‑t [1., 2. třída]/‑tt [3., ale i 4. třída]), u silných sloves má zvláštní tvar zakončený -it (nebo i -tt; obvykle také změněnou kmenovou samohlásku).
Předminulý čas (plusquamperfektum) se tvoří hade + supinum:
- jag har köpt – koupil jsem, jag hade skrivit – napsal jsem (předtím).
Použití časů se řídí podobnými pravidly jako v němčině a angličtině. V hovorové řeči se har/hade často vypouští.
Podmiňovací způsob
[editovat | editovat zdroj]Podmiňovací způsob (kondicionál) se tvoří skulle + infinitiv, v minulosti skulle ha + supinum:
- jag skulle göra – udělal bych, jag skulle ha gjort – byl bych udělal
Přítomný a minulý kondicionál je třeba důsledně rozlišovat.
Trpný rod
[editovat | editovat zdroj]Trpný rod (pasivum) se tvoří dvojím způsobem. Běžnější je tvoření koncovkou ‑s (na rozdíl od norštiny, kde se tyto tvary v běžné mluvě používají málo). Je to obdoba českého trpného rodu tvořeného pomocí se:
- svenska talas – švédštinou se mluví, det skall göras – udělá se, bude uděláno.
Druhý způsob je pomocí bli (stát se) + příčestí trpné. Je třeba odlišit vara (být) + příč. trpné, tato vazba nevyjadřuje trpný děj, ale stav:
- brevet blir skrivet – dopis je psán (nebo brevet skrivs) X jag är älskad – jsem milován
Příčestí
[editovat | editovat zdroj]Příčestí trpné/minulé se skloňuje podobně jako přídavná jména. U slabých sloves se tvoří koncovkami -d/-t/-dd (1. i 2. / 2. / 3. třída – společný rod), -t/-tt (1. a 2. / 3. třída – střední rod), -de/-da/-ta/-dda (1. / 2. / také 2. / 3. třída – plurál). U silných sloves (4. třída) jsou koncovky -en, -et, -na:
- en älskad kvinna, den älskade kvinnan – milovaná žena;
- ett skrivet brev, det skrivna brevet – (na)psaný dopis.
Mluvnická shoda se uplatňuje i v postavení příčestí po slovese (v přísudku nebo v opisných tvarech trpného rodu):
- kvinnan är älskad – žena je milována/milovaná;
- brevet är skrivet – dopis je napsaný;
- breven är skrivna – dopisy jsou napsané.
Příčestí přítomné se tvoří příponou -ande, -ende a je nesklonné:
- svarande – odpovídající, gående – jdoucí.
Zápor
[editovat | editovat zdroj]Zápor se tvoří částicí inte, knižně též ej nebo icke:
- jag talar inte – nemluvím, jag har inte gjort – neudělal jsem.
Odlučitelná slovesa
[editovat | editovat zdroj]S výjimkou předpon an-, be-, bi-, ent-, er-, för-, här-, miss-, sam-, um-, und-, van- a å- jsou všechny ostatní předpony sloves odlučitelné. Podobně se chovají i slovesa složená ze dvou částí. Předpona nebo první část složeniny může být odloučena a stojí pak až za slovesem:
- Det tillgick så. = Det gick så till. = Tak se to stalo.
- Solen uppgick tidigt. = Solen gick up tidigt. = Slunce vyšlo časně.
- Han bortkastade nyckeln. = Han kastade bort nyckeln. = Zahodil klíč.
Odloučené tvary jsou typické pro hovorový styl, spojené tvary jsou více knižní. Může však být i jistý významový rozdíl:
- Jag går av vid nästa station. = Vystupuji na příští stanici.
- Tåget avgår kl. 10. = Vlak odjíždí v 10 hodin.
- Han bröt av käppen. = Zlomil hůl.
- Han avbröt samtalet. = Přerušil rozhovor.
Odlučitelné jsou všechny slovesné tvary s výjimkou příčestí:
- den uppgående solen = vycházející slunce;
- den bortkastade nyckeln = zahozený klíč.
Přehled časování sloves
[editovat | editovat zdroj]| 1. třída | 2. třída | 3. třída | 4. třída | |
|---|---|---|---|---|
| infinitiv | arbeta | ställa köpa |
tro | dricka |
| přít. čas | arbetar | ställer köper |
tror | dricker |
| imperativ | arbeta! | ställ! köp! |
tro! | drick! |
| min. čas | arbetade | ställde köpte |
trodde | drack |
| supinum | arbetat | ställt köpt |
trott | druckit |
| příč. minulé/trpné c-n-pl | arbetad, arbetat, arbetade | ställd, ställt, ställda köpt, köpt, köpta |
trodd, trott, trodda | drucken, drucket, druckna |
Příslovce
[editovat | editovat zdroj]Od přídavných jmen se příslovce nejčastěji tvoří přidáním -t (jako při tvoření tvarů středního rodu). U přídavných jmen se zakončením -lig se někdy přidává -en:
- snabb (rychlý) → snabbt (rychle),
- dålig (špatný) → dåligt (špatně),
- verklig (konečný) → verkligen (konečně).
Někdy se též přidává přípona ‑vis ke tvaru středního rodu:
- vanligt (obvyklé) → vanligtvis (obvykle).
Stupňování
[editovat | editovat zdroj]Stupňování je stejné jako u adjektiv:
- billigt (levně) – billigare (levněji) – billigast (nejlevněji).
Syntax
[editovat | editovat zdroj]Slovosled
[editovat | editovat zdroj]Švédština má pevný slovosled, kde obvykle stojí sloveso v určitém tvaru na druhém místě ve větě. Základní slovosled je SVO (podmět – přísudek – předmět – ostatní větné členy):
| Podmět | Přísudek | Předmět | Ostatní větné členy | Překlad |
|---|---|---|---|---|
| Jag | har | en ny bil. | Mám nové auto. | |
| Vi | köpte | ett hus | ifjol. | Vloni jsme koupili dům. |
| Peter | kommer | imorgon. | Petr přijde zítra. |
Tento slovosled se používá zpravidla i ve vedlejších větách:
- Jag vet inte, när Peter kommer. = Nevím, kdy Petr přijde. (Srov. dále.)
Inverzní slovosled (VSO) se používá v otázkách a ve větách, kde na prvním místě stojí příslovečné určení:
| Příslovečné určení/ tázací výraz |
Přísudek | Podmět | Předmět | Ostatní větné členy | Překlad |
|---|---|---|---|---|---|
| Talar | du | svenska? | Hovoříš švédsky? | ||
| Vad | har | du | i fickan? | Co máš v kapse? | |
| När | kommer | Peter? | Kdy přijde Petr? | ||
| Imorgon | åker | vi | till Stockholm. | Zítra jedeme do Stockholmu. |
Ve složených slovesných tvarech přísudku stojí určité slovesné tvary před neurčitými (infinitiv, příčestí, supinum). Při inverzním slovosledu neurčité tvary následují až za podmětem:
- Jag har skrivit ett brev. = Napsal jsem dopis.
- Har du skrivit brevet? = Napsal jsi ten dopis?
Podmět musí být ve švédské větě vždy vyjádřen.
Pojí‑li se sloveso se dvěma předměty, nepřímý předmět (komu, čemu?) předchází předmětu přímému (koho, co?):
- Han gav mig en kniv. = Dal mi nůž.
Pojí‑li se spojovací výraz vedlejší věty s předložkou, stojí tato předložka až na konci věty:
- Den man, (som) du ser på, är inte den (som) jag menar. = Ten muž, na kterého se díváš, není ten, kterého mám na mysli.
Větný zápor
[editovat | editovat zdroj]Ve švédské větě může být pouze jeden záporný výraz:
- Jag har inget. = Nemám nic. (dosl. mám nic)
V hlavní větě stojí záporka zpravidla za určitým slovesným tvarem:
- Han skall inte komma. = On nepřijde.
- Jag har aldrig sett… = Nikdy jsem neviděl…
Ve vedlejší větě záporka obvykle stojí před slovesem:
- Du vet, att jag aldrig har sett… = Ty víš, že jsem nikdy neviděl…
Časová souslednost
[editovat | editovat zdroj]Časová souslednost se uplatňuje zejména v nepřímé řeči. Je‑li v hlavní větě minulý čas, je třeba posunout časy vedlejší věty do minulosti (v češtině k tomuto jevu nedochází):
| Přímá řeč | Nepřímá řeč | ||
|---|---|---|---|
| Han sade: | On říkal: | Han sade, att… | On říkal, že… |
| Přítomný čas | Minulý čas (préteritum) | ||
| „Jag har en ny bil.“ | „Mám nové auto.“ | han hade en ny bil. | má nové auto. |
| Perfektum | Předminulý čas (plusquamperfektum) | ||
| „Jag har köpt en ny bil.“ | „Koupil jsem nové auto.“ | han hade köpt en ny bil. | koupil nové auto. |
| Minulý čas (préteritum) | Předminulý čas (plusquamperfektum) | ||
| „Jag köpte en ny bil igår.“ | „Včera jsem koupil nové auto.“ | han hade köpt en ny bil dagen forut. | včera koupil nové auto. |
| Budoucí čas | Podmiňovací způsob (kondicionál) | ||
| „Jag skall köpa en ny bil.“ | „Koupím nové auto.“ | han skulle köpa en ny bil. | koupí nové auto. |
Časová souslednost se uplatňuje i ve větách jako:
- Jag visste, att du hade rätt. = Věděl jsem, že máš pravdu.
- Jag ville, att de skulle komma. = Chtěl jsem, aby přišli.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ani ona, ani on. Švédové mají zvláštní zájmeno pro neurčité pohlaví. idnes.cz [online]. 2014-07-31 [cit. 2014-07-31]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BERKOV, Valerij Pavlovič. Současné germánské jazyky = Sovremennyje germanskije jazyki. Překlad Renata Blatná. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0268-7.
- KORNITZKY, Herbert. Langenscheidts Taschenwörterbuch der schwedischen und deutschen Sprache = Langenscheidts fickordbok över svenska och tyska språket. Neubearb. von Eleonor Engbrant-Heider. 9. Aufl. Berlin [u.a.] : Langenscheidt, 1994. ISBN 3-468-10301-8.
- MENCÁK, Břetislav, FRYDRICH, Miroslav. Švédština pro samouky. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991. ISBN 80-04-24005-4.
- KAMRATH, Rosemarie. Taschenwörterbuch Schwedisch‑Deutsch. 3., nezměněné vyd. Leipzig: Enzyklopädie, 1987. 331 s. ISBN 3-324-00186-2. (německy)
