Anglická gramatika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anglická gramatika
Typ jazyka
Typ jazyka: analytický jazyk
Slovosled
Druh slovosledu: SVO
Větné členy, které mohou být nevyjádřeny: všechny větné členy musí být vyjádřeny
Člen
Člen určitý: the pro všechny rody, jednotné i množné číslo
Člen neurčitý: a (an před vyslovenou samohláskou), pro všechny rody, jen jednotné číslo
Člen dělivý: není
Bez členu: vlastní jména, nepočitatelné věci, ustálené fráze
Podstatná jména
Gramatické kategorie u podstatných jmen: číslo, rod
Duál: není
Plurál: koncovka ‑s nebo -es
Skloňování: užívá se pouze saský genitiv
Slovesa
Gramatické kategorie u sloves: čas, způsob, slovesný rod, někdy i osoba
Časování: Slovesa se časují v 6 slovesných časech, z nichž každý má prostou a průběhovou formu.

Ve třetí osobě singuláru přítomného času přijímá základní tvar slovesa koncovku ‑s.

Zápor slovesa: s užítím pomocného slovesa do a částice not, ve vyjmenovaných případech jen přidáním částice not za sloveso
Otázka: s užitím pomocného slovesa do, ve vyjmenovaných případech obrácením slovosledu (inverzí – 1. sloveso, 2. podmět)
Zvratná slovesa: Zvratnost je vyjádřena kombinací tvarů zájmen s příponou ‑self (v množném čísle -selves).
Přídavná jména
Skloňování: Adjektiva jsou nesklonná
Stupňování: Komparativ se tvoří pomocí koncovky ‑er (u dvouslabičných a kratších adjektiv) nebo vložením slova more před adjektivum, superlativ pomocí koncovky ‑est nebo vložením spojení the most před adjektivum.
Příslovce
Stupňování: Je shodné se stupňováním přídavných jmen.
Tvoření: Většinou koncovkou ‑ly
Zájmena
Skloňování osobních zájmen: Mají podmětný a předmětný tvar (já – I – me, ty – you – you, on – he – him, ona – she – her, ono – it – it, my – we – us, vy – you – you, oni – they – them)
Přivlastňovací zájmena: mají dva tvary: my-mine, your-yours, her-hers, our-ours, their-theirs
Číslovky
Skloňování číslovek: Nesklonné.
Tvorba číslovek řadových: mimo 1st, 2nd a 3rd mají příponu ‑th.
Zvláštnosti
Zvláštnosti gramatiky:


Angličtina patří do skupiny západogermánských jazyků. Vyvinul se z anglo‑saského dialektu, který byl od roku 1066 po vítězství Viléma Dobyvatele v bitvě u Hastings ovlivněn francouzštinou. Toto vedlo ke značnému zjednodušení gramatiky. Z flektivního jazyka se stal převážně analytický jazyk s pouhými zbytky flexe.

Angličtina je převážně analytický jazyk, proto má velmi ustálený slovosled. Na rozdíl od češtiny používá daleko více funkčních slov (determinanty, předložky, spojky, zájmena).

Slovní druhy[editovat | editovat zdroj]

Podstatná jména[editovat | editovat zdroj]

Užívají se ve spojení se členem určitým nebo neurčitým (člen může být nahrazen přivlastňovacím zájmenem). Případy absence členu jsou stanoveny pravidly. Přestože angličtina nepoužívá gramatické pády, využívá tzv. saský genitiv k vyjádření příslušnosti. Množné číslo podstatných jmen se tvoří příponou –s nebo –es, existují však výjimky. Podstatná jména nemají vždy tvar, podle něhož je možno je identifikovat; proto záleží na postavení daného slova ve větě.


Slovesa[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Anglická slovesa.

Tvary sloves[editovat | editovat zdroj]

Z hlediska syntaxe se v angličtině každé sloveso objevuje v celkem šesti odlišných tvarech.[1] Čistě na základě rozdílné flexe jsou tvary čtyři[2], eventuálně pět, pokud se liší tvary préterita a minulého příčestí.[3][4] Rozdělení níže je spojením těchto kritérií.

Primární formy[editovat | editovat zdroj]

  • prézens (I think it might be difficult; You can certainly complain.)
  • préteritum (They thought about it; We could help him.)
  • prézens 3. osoby singuláru (He thinks about the his father all the time; He can forget things very easily.)

Sekundární formy[editovat | editovat zdroj]

Modální slovesa nemají sekundární formy.

  • forma gerundia a příčestí (I regret taking the money.)
  • minulé příčestí (I have taken the money.)
  • (plain form) tvar "infinitní"[5] (I should take the money; Take the money!)

Argumentem pro existenci poslední kategorie je fakt, že byť je tvarem totožná s prézentem, syntakticky se objevuje na jiných pozicích a v jiných konstrukcích (imperativ, konjunktiv, infinitiv). Další odlišujícím kritériem je absence tohoto tvaru u modálních sloves.

U některých sloves jako např. be se zachovaly tvary korespondující s osobou podmětu, tj. am, is, are, popř. rozlišení singuláru a plurálu préterita, was, were.

Kategorie času[editovat | editovat zdroj]

Počet slovesných časů v angličtině se liší v závislosti na lingvistickém proudu/škole, popř. pohledu badatele/uživatele. V pedagogických gramatikách (a v konečném důsledku tak i ve vzdělávacích materiálech) se tak běžný uživatel nejčastěji setkává se systémem dvanácti časů (přítomný prostý, přítomný průběhový, předpřítomný prostý atd.) Tento koncept je spojením tradičních kategorií času (tempus), slovesného vidu (aspekt) a slovesného způsobu (modus), společně odkazujících na mimojazykovou realitu.

S výjimkou již zmíněných vzdělávacích materiálů, panují v lingvistice rozpory o charakteristice gramatického času, a tak i o počtu časů v angličtině. Pohled, který předpokládá existenci 3 časů (préteritum, prézens, futurum) je v českém prostředí reprezentován např. prof. Libuší Duškovou[3] , v zahraničí pak např. britským lingvistou Michaelem Hallidayem[6] v modelu systemic functional grammar. Dušková však, na rozdíl od Hallidaye ještě užívá termín časy perfektní, které odlišuje od tří časů základních. Na druhé straně je pohled předpokládající existenci pouze dvou gramatických časů, který zastávají např. Quirk[4], Biber [2], Taylor[7] a částečně Huddleston a Pullum[1]. Rozdíly v nazírání na problematiku slovesného času jsou způsobeny jednak nejednoznačností výkladu pojmu slovesný čas (tense), a rozdílnými metodologickými východisky.

Z hlediska morfologie jsou odlišné formy prézentu a préterita, tedy např.

  • They like me. vs. They liked me.
  • Tom wakes up at the same time every day. vs. Tom woke up at the same time.

V ostatních vyjádřeních času se užívá pomocných sloves. Někteří lingvisté rozlišují mezi primární a sekundární kategorií času[1], čímž je na perfektní formy nahlíženo jako analytické (složené) časy. Jiní autoři toto stanovisko buď odmítají s odůvodněním, že perfekt lépe zapadá do kategorie aspektu a tak jej i analyzují[2], nebo perfektu připisují aspektuální (vidové) rysy, při čemž mj. zmiňují i jeho funkci v popisu mezičasových souvislostí.[8]

Budoucí tvary[editovat | editovat zdroj]

The Future Forms

V angličtině je několik tvarů, které se mohou vztahovat k budoucnosti –will, going to a přítomný čas průběhový. Rozdíl mezi nimi není v blízkosti nebo vzdálenosti budoucnosti, ani v jistotě; mluvčí volí budoucí tvar v závislosti na době, kdy bylo učiněno rozhodnutí a jak se mluvčí na budoucí událost dívá.[zdroj?]

1. Předvídání (will, going to)

  • Will se nejčastěji používá jako pomocné sloveso ukazující na budoucí čas, vyjadřuje budoucí fakt nebo předvídání (We will be away for two weeks.) Will použité pro předvídání může být založeno více na názoru než na faktu. (I think Laura will do very well in her exams. She works hard.)
  • Going to se také může použít u předvídání, zvláště, když je založeno na přítomném faktu, je zde nějaký důkaz, že se něco určitě stane. (She is going to have a baby. (Bude mít dítě. – Je vidět, že je těhotná.)

Někdy není mezi will a going to žádný rozdíl.

2. Rozhodnutí a záměr (will, going to)

  • Will se také používá jako modální pomocné sloveso k vyjádření rozhodnutí, záměru nebo nabídky vytvořené v okamžiku mluvení (I’ll have the steak please.)
  • Going to se používá k vyjádření budoucího plánu, záměru nebo rozhodnutí vytvořeného před okamžikem mluvení (When I grow up, I’m going to be a doctor.)

3. Dohody (přítomný čas průběhový)

Přítomný čas průběhový se může použít k vyjádření budoucí dohody mezi lidmi, to se obvykle vztahuje k blízké budoucnosti. (We’re going out with Jeremy tonight.) Někdy není rozdíl mezi odsouhlasenou dohodou (přítomný čas průběhový) a záměrem (going to) (We’re going to get / we’re getting married in the spring.)

Kategorie aspektu[editovat | editovat zdroj]

Perfekt[editovat | editovat zdroj]

Poznámka: V tomto článku je perfekt zařazen do kategorie aspektu a nikoliv času; rozhodnutí zařadit jej takto je nahodilé, neboť ohledně tématu mezi lingvisty nepanuje významná shoda.

Perfektní konstrukce jsou tvořeny pomocným slovesem [have], po kterém následuje minulé příčestí, (They have taken a few days off; He had been away for a while.). Perfekt obecně připisuje určitý status předcházející situaci, a tak spojuje časový okamžik/úsek předcházející situace se stavem, který z této situace vychází.[8]

Comrie[8] rozlišuje několik druhů perfektu dle významu. Tyto druhy nejsou v angličtině nijak strukturálně odlišeny

  • výsledkový, zdůrazňující trvání výsledku: He's printed the documents. - výsledek (vytištěné dokumenty) je stále patrný;
  • zkušenostní, značící zkušenost; jako příklad je uveden rozdíl mezi He's gone to America (výsledkový) a He's been to America (zkušenostní).
  • trvání, který je typický pro situace, které nastaly/začaly v minulosti a stále platí v čase, na který odkazují: We haven't stayed here for long; She'd lived with her parents for 25 years until she decided to leave.
  • nedávného děje, stavějící na pozorování, že relevance minulého děje pro přítomnost, spočívá mj. v časové blízkosti, tj. časová blízkost může být jedním z důvodu aktuální relevance[9]. V angličtině je se obvykle vyskytuje se slovy značící nedávnou dou, např. recently.

Průběhovost[editovat | editovat zdroj]

Pro vyjadřování dějů, které mají určitou délku trvání, existují průběhové (continuous/progressive) formy časů a jejich kombinací s perfektem. Jsou složeny z pomocného slovesa to be v příslušném tvaru a příčestí přítomného významového slovesa:

  • We were walking across the field when we were attacked by a bull.
  • I’ve been learning English for years.
  • What are you doing on your hands and knees?
  • Don’t phone at 8.00. We’ll be eating.

Průběhový tvar klade důraz na délku činnosti. Možná použití:

  • Jsme-li si vědomi doby mezi začátkem a ukončením činnosti, která však není trvalá. (I’m staying with friends until I find a flat.)
  • Činnost probíhá určitou dobu a může tak být přerušena. (Am I disturbing you? No. I’m just doing the ironing.)
  • Činnost nemusí být ukončena. (Who’s been drinking my beer? – Nějaké zbylo.)
  • Činnosti označované určitými slovesy trvají delší dobu, např. live, work, play; použití průběhového tvaru poukazuje, že činnost byla dočasná, omezená. (Hans is living in London while he’s learning English.)

Trpný rod[editovat | editovat zdroj]

Trpný rod (passive voice) se skládá z příslušného tvaru slovesa to be a příčestí trpného (past participle) významového slovesa: The story was written by my friend. We are being sent lots of unwanted messages – Je nám zasíláno mnoho nežádoucích sdělení.

Způsobová (modální) slovesa[editovat | editovat zdroj]

Modální slovesa mají v angličtině oproti ostatním slovesům specifická pevná pravidla užití. Nemají tvary infinitivu a nahrazují se v takových případech opisnými tvary: can – be able to, must – have to, may – be allowed to. Mezi modální slovesa patří z hlediska způsobu použití i could, might, shall, should, will a would.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c HUDDLESTON, Rodney; PULLUM, Geoffrey K.. The Cambridge grammar of the English language. 1. vyd. USA : Cambridge University Press, 2002. 1860 s. ISBN 978-0521431460. S. 139.  
  2. a b c BIBER, Douglas et al.. Longman Grammar of Spoken and Written English. 1. vyd. Harlow : Pearson Education Limited, 1999. 1204 s. ISBN ISBN 0-582-237254. S. 452.  
  3. a b DUŠKOVÁ, Libuše a kol.. Mluvnice současné angličtiny na pozadí češtiny [online]. Ústav anglického jazyka a didaktiky, FF UK,, 2009, [cit. 2016-04-13]. Dostupné online.  
  4. a b QUIRK, Randolph. A Comprehensive Grammar of the English Language. 1. vyd. London : Longman, 1985. 1792 s. ISBN 978-0582517349. S. 96,176.  
  5. ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda. 4.. vyd. Univerzita Karlova v Praze : Karolinum, 2011. 380 s. ISBN 9788024619460. S. 256.  
  6. BACHE, Carl. English Tense and Aspect in Halliday’s Systemic Functional Grammar. 1. vyd. London : Equinox Publishing Ltd., 2008. 229 s. ISBN 978 1 84553 351 9. S. 9.  
  7. TAYLOR, John R.. Cognitive Grammar. 1. vyd. Oxford : Oxford University Press, 2002. 621 s. ISBN 978-0-19-870033-3.  
  8. a b c COMRIE, Bernard. Aspect. 1. vyd. UK : Cambridge University Press, 1976. 142 s. ISBN 0 521 29045 7. S. 52-61.  
  9. BINNICK, Robert I.. Time and the Verb. 1. vyd. USA : Oxford University Press, 1991. 554 s. ISBN 978-0195062069. S. 264-268.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Quirk, R.; Greenbaum, S.; Leech, G.; Svartvik, J.: A Student's Grammar of the English Language. Longman, Harlow, Essex 1990, 2. vydání, ISBN 0-582-05971-2 (paperback)
  • Murphy, Raymond: Essential Grammar in Use. CUP, Cambridge 2002, 2. vydání, ISBN 0-521-52932-8
  • Hewings, Martin: Advanced Grammar in Use. CUP, Cambridge 2000, 1. vydání, ISBN 0-521-49868-6

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]