Anglická gramatika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anglická gramatika
Typ jazyka
Typ jazyka: analytický jazyk
Slovosled
Druh slovosledu: SVO
Větné členy, které mohou být nevyjádřeny: všechny větné členy musí být vyjádřeny
Člen
Člen určitý: the pro všechny rody, jednotné i množné číslo
Člen neurčitý: a (an před vyslovenou samohláskou), pro všechny rody, jen jednotné číslo
Člen dělivý: není
Bez členu: vlastní jména, nepočitatelné věci, ustálené fráze
Podstatná jména
Gramatické kategorie u podstatných jmen: číslo, rod
Duál: není
Plurál: koncovka ‑s nebo -es
Skloňování: užívá se pouze saský genitiv
Slovesa
Gramatické kategorie u sloves: čas, způsob, slovesný rod, někdy i osoba
Časování: Slovesa se časují v 6 slovesných časech, z nichž každý má prostou a průběhovou formu.

Ve třetí osobě singuláru přítomného času přijímá základní tvar slovesa koncovku ‑s.

Zápor slovesa: s užítím pomocného slovesa do a částice not, ve vyjmenovaných případech jen přidáním částice not za sloveso
Otázka: s užitím pomocného slovesa do, ve vyjmenovaných případech obrácením slovosledu (inverzí – 1. sloveso, 2. podmět)
Zvratná slovesa: Zvratnost je vyjádřena kombinací tvarů zájmen s příponou ‑self (v množném čísle -selves).
Přídavná jména
Skloňování: Adjektiva jsou nesklonná
Stupňování: Komparativ se tvoří pomocí koncovky ‑er (u dvouslabičných a kratších adjektiv) nebo vložením slova more před adjektivum, superlativ pomocí koncovky ‑est nebo vložením spojení the most před adjektivum.
Příslovce
Stupňování: Je shodné se stupňováním přídavných jmen.
Tvoření: Většinou koncovkou ‑ly
Zájmena
Skloňování osobních zájmen: Mají podmětný a předmětný tvar (já – I – me, ty – you – you, on – he – him, ona – she – her, ono – it – it, my – we – us, vy – you – you, oni – they – them)
Přivlastňovací zájmena: mají dva tvary: my-mine, your-yours, her-hers, our-ours, their-theirs
Číslovky
Skloňování číslovek: Nesklonné.
Tvorba číslovek řadových: mimo 1st, 2nd a 3rd mají příponu ‑th.
Zvláštnosti
Zvláštnosti gramatiky:


Angličtina patří do skupiny západogermánských jazyků. Vyvinul se z anglo‑saského dialektu, který byl od roku 1066 po vítězství Viléma Dobyvatele v bitvě u Hastings ovlivněn francouzštinou. Toto vedlo ke značnému zjednodušení gramatiky. Z flektivního jazyka se stal převážně analytický jazyk s pouhými zbytky flexe.

Angličtina je převážně analytický jazyk, proto má velmi ustálený slovosled. Na rozdíl od češtiny používá daleko více funkčních slov (determinanty, předložky, spojky, zájmena).

Díky latinskému a francouzskému vlivu má angličtina velmi bohatou slovní zásobu a vyskytuje se řada synonym. Většinou platí pravidlo, že v hovoru se používají slova germánského původu, ve formálním hovoru či ve psané podobě slova francouzského a latinského původu.

Například: ask (germ.) → demand (fr.) → interrogate (lat.).

Slovní druhy[editovat | editovat zdroj]

Podstatná jména[editovat | editovat zdroj]

Užívají se ve spojení se členem určitým nebo neurčitým (člen může být nahrazen přivlastňovacím zájmenem). Případy absence členu jsou stanoveny pravidly. Přestože angličtina nepoužívá gramatické pády, využívá tzv. saský genitiv k vyjádření příslušnosti. Množné číslo podstatných jmen se tvoří příponou –s nebo –es, existují však výjimky. Podstatná jména nemají vždy tvar, podle něhož je možno je identifikovat; proto záleží na postavení daného slova ve větě.


Tvary sloves v angličtině[editovat | editovat zdroj]

  • 1. Infinitiv.

Součástí infinitivu je částice „to“, která se však vynechává ve spojení s modálními a několika dalšími slovesy, a také ve větách s pomocným slovesem „do“ (v otázce a v záporu). Infinitivu mohou mít i složené slovesné tvary (to be waiting, to have asked).

  • 2. Časované tvary (oznamovací způsob) v 6 slovesných časech.

Průběhové a prosté formy časovaných tvarů sloves. (Součástmi průběhové formy je sloveso „to be“ v jednom ze 6 časů a významové sloveso ve tvaru příčestí přítomného (s příponou -ing).

  • 3. Rozkazovací způsob (Tvar infinitivu bez částice „to
  • 4. Kondicionály
    • nultý kondicionál: If this actor plays, the theatre is full.
    • první kondicionál: If you win, I will invite you to the best café.
    • druhý kondicionál: If the train stopped, I would get off here.
    • třetí kondicionál: If they had asked, we would have sold them the tickets.
  • 5. Gerundium – jedná se o podstatné jméno slovesné. Příklady: Sleeping on the floor is not comfortable. They prefer staying at a hotel.
  • 6. Příčestí (participles)
    • příčestí minulé a příčestí trpné mají jeden tvar - past participle: We have invented a better method. Where are all the lost things? Za příčestí minulé se nepovažuje tvar minulého času prostého (They lost a lot of time)
    • příčestí přítomné: flying objects – létající předměty

Slovesné časy[editovat | editovat zdroj]

Angličtina má 6 slovesných časů. Každý z nich má 2 formy: průběhovou a prostou. Názvy slovesných časů se mohou lišit, ale vždy lze identifikovat 1. čas přítomný, 2. čas minulý, 3. čas předpřítomný, 4. čas předminulý, 5. čas budoucí a 6. čas předbudoucí.

K vyjadřování přítomných dějů se využívá čas přítomný a čas předpřítomný, k vyjadřování minulosti časy předpřítomný, minulý a předminulý, k vyjadřování budoucnosti časy budoucí, předbudoucí a také průběhové formy času přítomného.

Příklady:

Přítomnost

He lives in Paris. It is raining. (Přítomný čas prostý a průběhový)

I have had the bike for two years. We have been waiting here for two hours. (Předpřítomný čas prostý a průběhový).

Minulost:

She has translated the whole manual for us. Mr. Black moved two weeks ago. They were travelling when the message arrived. I had seen him before he left. (Predpřítomný čas prostý, minulý čas prostý a průběhový, předminulý čas).

Budoucnost:

It will be interesting. She will be reading in the afternoon. We are playing in Hungary next Sunday. Tom is going to study history. I will have finished the repair by the end of May. (Budoucí čas prostý a průběhový, přítomný čas průběhový, model „be going to“ – gramaticky rovněž přítomný čas průběhový, čas předbudoucí).


Budoucí tvary[editovat | editovat zdroj]

The Future Forms

V angličtině je několik tvarů, které se mohou vztahovat k budoucnosti –will, going to a přítomný čas průběhový. Rozdíl mezi nimi není v blízkosti nebo vzdálenosti budoucnosti, ani v jistotě; mluvčí volí budoucí tvar v závislosti na době, kdy bylo učiněno rozhodnutí a jak se mluvčí na budoucí událost dívá.

1. Předvídání (will, going to)

  • Will se nejčastěji používá jako pomocné sloveso ukazující na budoucí čas, vyjadřuje budoucí fakt nebo předvídání (We will be away for two weeks.) Will použité pro předvídání může být založeno více na názoru než na faktu. (I think Laura will do very well in her exams. She works hard.)
  • Going to se také může použít u předvídání, zvláště, když je založeno na přítomném faktu, je zde nějaký důkaz, že se něco určitě stane. (She is going to have a baby. (Bude mít dítě. – Je vidět, že je těhotná.)

Někdy není mezi will a going to žádný rozdíl.

2. Rozhodnutí a záměr (will, going to)

  • Will se také používá jako modální pomocné sloveso k vyjádření rozhodnutí, záměru nebo nabídky vytvořené v okamžiku mluvení (I’ll have the steak please.)
  • Going to se používá k vyjádření budoucího plánu, záměru nebo rozhodnutí vytvořeného před okamžikem mluvení (When I grow up, I’m going to be a doctor.)

3. Dohody (přítomný čas průběhový)

Přítomný čas průběhový se může použít k vyjádření budoucí dohody mezi lidmi, to se obvykle vztahuje k blízké budoucnosti. (We’re going out with Jeremy tonight.) Někdy není rozdíl mezi odsouhlasenou dohodou (přítomný čas průběhový) a záměrem (going to) (We’re going to get / we’re getting married in the spring.)

Trpný rod[editovat | editovat zdroj]

Trpný rod (passive voice) se skládá z příslušného tvaru slovesa to be a příčestí trpného (past participle) významového slovesa: The story was written by my friend. We are being sent lots of unwanted messages – Je nám zasíláno mnoho nežádoucích sdělení.

Průběhové tvary sloves[editovat | editovat zdroj]

Pro vyjadřování dějů, které mají určitou délku trvání, existují průběhové formy slovesných časů (continunous, progressive tenses). Jsou složeny z pomocného slovesa to be v příslušném čase a příčestí přítomného významového slovesa:

  • We were walking across the field when we were attacked by a bull.
  • I’ve been learning English for years.
  • What are you doing on your hands and knees?
  • Don’t phone at 8.00. We’ll be eating.

Průběhový tvar klade důraz na délku činnosti:

  • Jsme-li si vědomi doby mezi začátkem a ukončením činnosti, která však není trvalá. (I’m staying with friends until I find a flat.)
  • Protože činnost probíhá určitou dobu, může být přerušena. (Am I disturbing you? No. I’m just doing the ironing.)
  • Činnost nemusí být ukončena. (Who’s been drinking my beer? – Nějaké zbylo.)
  • Činnosti označované určitými slovesy trvají delší dobu, např. live, work, play; použití průběhového tvaru poukazuje, že činnost byla dočasná, omezená. (Hans is living in London while he’s learning English.)

Způsobová (modální) slovesa[editovat | editovat zdroj]

Modální slovesa mají v angličtině oproti ostatním slovesům specifická pevná pravidla užití. Nemají tvary infinitivu a nahrazují se v takových případech opisnými tvary: can – be able to, must – have to, may – be allowed to. Mezi modální slovesa patří z hlediska způsobu použití i could, might, shall, should, will a would.

Přechodníky[editovat | editovat zdroj]

přechodník přítomný :
  • asking – tázaje se [Sitting in the hall, he stared at the telephone. – Když seděl v hale, díval se upřeně na telefon.];
přechodník minulý :
  • having asked – tázav se [Having finished his work, he went home. – Když skončil svou práci, šel domů.];
  • having been asked – [Having been asked for help, he promised to come at once. – Když byl požádán o pomoc, slíbil, že hned přijde.].

Reference[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]