Émilie du Châtelet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Émilie du Châtelet
Rodné jménoGabrielle-Émilie Le Tonnelier de Breteuil
Narození17. prosince 1706
Paříž
Úmrtí10. září 1749 (ve věku 42 let)
Lunéville
Příčina úmrtíplicní embolie
Místo pohřbeníEglise Saint Jacques Lunéville
Povolánímatematička, fyzička, filozofka jazyka, esejistka, saloniérka, překladatelka a filozofka
Tématamatematik, fyzika, filozofie a matematika
Významná dílaRozprava o štěstí
Manžel(ka)Florent-Claude du Chastelet (od 1725)
Partner(ka)Jean-François de Saint-Lambert
Voltaire
DětiLouis Marie Florent du Châtelet
RodičeLouis Nicolas de Breteuil a Gabrielle-Anne de Froulay[1]
PříbuzníDiane-Adélaïde de Damas (vnučka)
VlivyIsaac Newton
Voltaire
Gottfried Wilhelm Leibniz
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gabrielle Émilie Le Tonnelier de Breteuil, markýza du Châtelet (17. prosince 1706, Paříž – 10. září 1749, Lunéville) byla francouzská matematička, fyzička, filozofka a osvícenkyně.

Život[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnější byly její práce fyzikální (Institutions de physique), její pojetí kinetické energie podle některých komentátorů předjímá relativistické pojetí Einsteinovo.[2] V práci Dissertation sur la nature et la propagation du feu předpověděla infračervené záření.

Do francouzštiny přeložila Newtonův spis Principia Mathematica i Bajku o včelách Bernarda Mandevilla, v jejíž předmluvě plédovala za vzdělávání žen. Napsala též filozofický spis Discours sur le bonheur, který se rovněž zaměřoval na ženskou otázku. Ve svých pracích oponovala Johnu Lockovi. Věnovala se též výkladu Bible (Examen de la Genèse, Examen des Livres du Nouveau Testament).

Byla známa též jako milenka filozofa Voltaira, který nalezl po návratu z Anglie útočistě právě u ní.[3] Ten žil nějaký čas na jejím venkovském sídle v Cirey-sur-Blaise v její přízni (za souhlasu tolerantního manžela markýze Florent-Claude du Chastellet-Lomonta).[4] S Voltairem i společně vědecky pracovali. Voltaire o ní v dopise Fridrichu II. Velikému napsal, že je "velkým mužem, který má jedinou vadu – že je ženou". Měla ovšem i jiné milence, s tím posledním, básníkem Jean François de Saint-Lambertem otěhotněla v poměrně pozdním věku a několik dnů po porodu zemřela, pravděpodobně na horečku omladnic.

Finská skladatelka Kaija Saariaho o ní napsala operu Émilie.[5]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Émilie du Châtelet
    Émilie du Châtelet
  • Émilie du Châtelet
    Émilie du Châtelet
  • Dissertation sur la Nature et la Propagation du feu (1744)
    Dissertation sur la Nature et la Propagation du feu (1744)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Dostupné online.
  2. ↑ http://www.pbs.org/wgbh/nova/physics/ancestors-einstein.html
  3. ↑ Bodanis, David (2006). Passionate Minds: The Great Love Affair of the Enlightenment. New York: Crown. ISBN 0-307-23720-6.
  4. ↑ http://www.smithsonianmag.com/science-nature/ten-historic-female-scientists-you-should-know-84028788/?no-ist
  5. ↑ Archivovaná kopie. www.opera-lyon.com [online]. [cit. 2014-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-02-26. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hamel, Frank (1910). An Eighteenth Century Marquise: A Study of Émilie Du Châtelet and Her Times. London: Stanley Paul and Company.
  • Hagengruber, Ruth (ed) (2011). Emilie du Chatelet between Leibniz and Newton. Springer. ISBN 978-94-007-2074-9.
  • Mitford, Nancy (1999). Voltaire in Love. New York: Carroll and Graff. ISBN 0-7867-0641-4.
  • Zinsser, Judith (2006). Dame d'Esprit: A Biography of the Marquise du Chatelet. New York: Viking. ISBN 0-670-03800-8 online review.
  • Zinsser, Judith and Hayes, Julie, (eds) (2006). Emelie du Chatelet: Rewriting Enlightenment Philosophy and Science. Oxford: Voltaire Foundation. ISBN 0-7294-0872-8.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Émilie_du_Châtelet&oldid=23235061“