Třída Ticonderoga: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 15: | Řádek 15: | ||
| ponor = 9,5 m |
| ponor = 9,5 m |
||
| pohon = 4× [[General Electric LM2500|LM2500]] |
| pohon = 4× [[General Electric LM2500|LM2500]] |
||
| rychlost = 32,5 uzlů |
| rychlost = 32,5 uzlů |
||
| dosah = 6 000 nám. mil |
| dosah = 6 000 nám. mil při 20 uzlech |
||
| posádka = 30 důstojníků<br />300 námořníků<ref name="ref10" /> |
| posádka = 30 důstojníků<br />300 námořníků<ref name="ref10" /> |
||
| výzbroj = 2× 127mm kanón<br />2× 25mm kanón<br />2× 20mm [[Phalanx CIWS|Phalanx]]<br />2× Mk 141 (4hl.)<br /> |
| výzbroj = 2× 127mm kanón<br />2× 25mm kanón<br />2× 20mm [[Phalanx CIWS|Phalanx]]<br />2× Mk 141 (4hl.)<br /> |
||
| Řádek 168: | Řádek 168: | ||
[[Soubor:Mark 45 - 5-inch-firing ID 081020-N-1635S-008.jpg|náhled|vlevo|127mm kanón Mk 45 Mod 2 křižníku [[USS Chancellorsville (CG-62)|USS ''Chancellorsville'' (CG-62)]]]] |
[[Soubor:Mark 45 - 5-inch-firing ID 081020-N-1635S-008.jpg|náhled|vlevo|127mm kanón Mk 45 Mod 2 křižníku [[USS Chancellorsville (CG-62)|USS ''Chancellorsville'' (CG-62)]]]] |
||
Křižníky jsou vybaveny zbraňovým systémem Aegis. První pětice lodí (CG-47 až CG-51) nesla dvě dvojitá odpalovací zařízení Mk 26 s kapacitou osmdesát osm protiletadlových řízených střel moře-vzduch [[RIM-66 Standard|Standard SM-2]] (nemohly odpalovat protizemní střely [[BGM-109 Tomahawk|Tomahawk]]). Na zbylých 22 jednotek (CG-52 až CG-73) již byla instalována moderní [[Vertikální odpalovací zařízení MK 41|vertikální odpalovací zařízení Mk 41]] s mnohem větší variabilitou výzbroje. Jedna skupina osmi Mk 41 se nachází na přídi a druhá na zádi lodí. Celkem obsahují 128 buněk. Ve vertikálních vypouštěcích silech mohou být umístěny [[Střela s plochou dráhou letu|střely s plochou dráhou letu]] [[BGM-109 Tomahawk]], protiponorkové střely [[RUM-139 VL-ASROC|VL-ASROC]] a střely moře-vzduch Standard verzí SM-2 a [[RIM-161 Standard SM-3|SM-3]] (použitelné proti [[Balistická raketa|balistickým raketám]] krátkého a středního dosahu). Do jedné buňky sila lze vložit také pouzdro se čtyřmi menšími střelami [[RIM-162 ESSM]], sloužícími k obraně vůči protilodním střelám. Křižníky dále nesou osm [[Protilodní střela|protilodních střel]] [[AGM-84 Harpoon|RGM-84 Harpoon]] a jsou rovněž vybaveny dvěma trojhlavňovými 324mm [[torpédomet]]y, ze kterých jsou vypouštěna lehká protiponorková torpéda [[Torpédo Mark 46|Mk 46]]. Hlavňovou výzbroj představují dva 127mm |
Křižníky jsou vybaveny zbraňovým systémem Aegis. První pětice lodí (CG-47 až CG-51) nesla dvě dvojitá odpalovací zařízení Mk 26 s kapacitou osmdesát osm protiletadlových řízených střel moře-vzduch [[RIM-66 Standard|Standard SM-2]] (nemohly odpalovat protizemní střely [[BGM-109 Tomahawk|Tomahawk]]). Na zbylých 22 jednotek (CG-52 až CG-73) již byla instalována moderní [[Vertikální odpalovací zařízení MK 41|vertikální odpalovací zařízení Mk 41]] s mnohem větší variabilitou výzbroje. Jedna skupina osmi Mk 41 se nachází na přídi a druhá na zádi lodí. Celkem obsahují 128 buněk. Ve vertikálních vypouštěcích silech mohou být umístěny [[Střela s plochou dráhou letu|střely s plochou dráhou letu]] [[BGM-109 Tomahawk]], protiponorkové střely [[RUM-139 VL-ASROC|VL-ASROC]] a střely moře-vzduch Standard verzí SM-2 a [[RIM-161 Standard SM-3|SM-3]] (použitelné proti [[Balistická raketa|balistickým raketám]] krátkého a středního dosahu). Do jedné buňky sila lze vložit také pouzdro se čtyřmi menšími střelami [[RIM-162 ESSM]], sloužícími k obraně vůči protilodním střelám. Křižníky dále nesou osm [[Protilodní střela|protilodních střel]] [[AGM-84 Harpoon|RGM-84 Harpoon]] a jsou rovněž vybaveny dvěma trojhlavňovými 324mm [[torpédomet]]y, ze kterých jsou vypouštěna lehká protiponorková torpéda [[Torpédo Mark 46|Mk 46]]. Hlavňovou výzbroj představují dva 127mm kanóny Mk 45 Mod 2 a dva [[Systém blízké obrany|systémy blízké obrany]] [[Phalanx CIWS|Mk 15 Phalanx Block 1B]] (později výzbroj doplnilo několik 12,7mm kulometů [[M2 Browning]] a dva 25mm kanóny [[M242 Bushmaster]]).<ref name="ref9:53" /> |
||
Na zádi se nachází přistávací plocha a hangár pro dva [[vrtulník]]y. První čtyři křižníky nesly dva stroje [[Kaman SH-2 Seasprite|SH-2F Sea Sprite]] (LAMPS I) a ostatní modernější [[Sikorsky SH-60 Seahawk|Sikorsky SH-60B Seahawk]] (LAMPS III).<ref name="ref9:54">Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 54.</ref> |
Na zádi se nachází přistávací plocha a hangár pro dva [[vrtulník]]y. První čtyři křižníky nesly dva stroje [[Kaman SH-2 Seasprite|SH-2F Sea Sprite]] (LAMPS I) a ostatní modernější [[Sikorsky SH-60 Seahawk|Sikorsky SH-60B Seahawk]] (LAMPS III).<ref name="ref9:54">Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 54.</ref> |
||
Aktuální verze z 19. 6. 2024, 00:57
| Třída Ticonderoga | |
|---|---|
_RIMPAC_2008.jpg) USS Port Royal (CG-73) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel |  US Navy |
| Typ | raketový křižník |
| Lodě | postaveno 27 vyřazeno 14 aktivních 13 |
| Osud | aktivní (2024) |
| Předchůdce | třída Virginia |
| Technické údaje (CG-52 až CG-73) | |
| Výtlak | 6 700 t (standardní) 9 800 t (plný) |
| Délka | 172,8 m |
| Šířka | 16,8 m |
| Ponor | 9,5 m |
| Pohon | 4× LM2500 |
| Rychlost | 32,5 uzlů |
| Dosah | 6 000 nám. mil při 20 uzlech |
| Posádka | 30 důstojníků 300 námořníků[1] |
| Výzbroj | 2× 127mm kanón 2× 25mm kanón 2× 20mm Phalanx 2× Mk 141 (4hl.) 2× Mk 41 (61hl.)
2-4× 12,7mm kulomet |
| Pancíř | kevlar |
| Letadla | 2× SH-60B Seahawk |
| Radar | AN/SPY-1 |
Třída Ticonderoga je třída raketových křižníků Námořnictva Spojených států amerických. Jsou to první lodě vybavené zbraňovým systémem Aegis.[2] Jejich hlavním úkolem je protivzdušná obrana svazů letadlových lodí.[3]
Celkem bylo postaveno 27 křižníků této třídy. První pětice byla předčasně vyřazena a námořnictvo si ponechalo zbylých 22 plavidel vybavených vertikálními vypouštěcími sily. V rámci modernizací byla zvýšena bojová hodnota lodí a bylo umožněno jejich fungování v rámci systému protiraketové obrany (Ballistic Missile Defense - BMD).[4]
Lodě třídy Ticonderoga byly původně klasifikovány jako torpédoborce, přičemž jejich trup a pohonný systém byly převzaty z torpédoborců třídy Spruance. Klasifikace lodí byla změněna na křižníky ještě před položením kýlu prvního z nich.[2]
Životnost plavidel byla plánována na 35-40 let. Mimo jiné mají křižníky problémy s únavovými trhlinami svých hliníkových nástaveb. Jejich opravy jsou velmi zdlouhavé a nákladné. V roce 2012 proto mělo být až sedm křižníků předčasně vyřazeno ze služby.[5] Vyřazování křižníků s vertikálními sily začalo roku 2022. V letech 2022–2023 bylo vyřazeno devět křižníků. V roce 2024 ve službě zůstávalo třináct plavidel. Ve stejném roce bylo rozhodnuto o vyřazení všech křižníků třídy Ticonderoga do roku 2027.[6]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Celkem bylo postaveno 27 křižníků této třídy. Hlavními dodavateli se staly loděnice Ingalls Shipbuilding v Pascagoule ve státě Mississippi a loděnice Bath Iron Works v Bathu ve státě Maine. Kýl prvního křižníku USS Ticonderoga byl založen v roce 1980 a samotná loď vstoupila do služby na počátku roku 1983. Jako poslední byl v roce 1994 dokončen křižník USS Port Royal.
Jednotky třídy Ticonderoga:[7][8]
| Jméno | Loděnice | Spuštěna na vodu | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| USS Ticonderoga (CG-47) | Ingalls SB | 25. dubna 1981 | 22. ledna 1983 | Vyřazen 30. září 2004. Sešrotován. |
| USS Yorktown (CG-48) | Ingalls SB | 17. ledna 1983 | 4. července 1984 | Vyřazen 10. prosince 2004. Sešrotován. |
| USS Vincennes (CG-49) | Ingalls SB | 14. ledna 1984 | 6. července 1985 | Vyřazen 29. června 2005. Sešrotován. |
| USS Valley Forge (CG-50) | Ingalls SB | 23. června 1984 | 11. ledna 1986 | Vyřazen 30. srpna 2004. Potopen jako cvičný cíl. |
| USS Thomas S. Gates (CG-51) | Bath Iron Works | 14. prosince 1985 | 22. srpna 1987 | Vyřazen 16. prosince 2005. Sešrotován. |
| USS Bunker Hill (CG-52) | Ingalls SB | 11. března 1985 | 20. září 1986 | Dne 22. září 2023 byl převeden do rezervy. |
| USS Mobile Bay (CG-53) | Ingalls SB | 22. srpna 1985 | 21. února 1987 | Dne 10. srpna 2023 byl převeden do rezervy. |
| USS Antietam (CG-54) | Ingalls SB | 14. února 1986 | 6. června 1987 | Aktivní. Vyřazení plánováno na září 2024. |
| USS Leyte Gulf (CG-55) | Ingalls SB | 20. června 1986 | 26. září 1987 | Aktivní. Vyřazení plánováno na září 2024. |
| USS San Jacinto (CG-56) | Ingalls SB | 14. listopadu 1986 | 23. ledna 1988 | Dne 15. září 2023 byl převeden do rezervy. |
| USS Lake Champlain (CG-57) | Ingalls SB | 3. dubna 1987 | 12. srpna 1988 | Dne 1. září 2023 byl převeden do rezervy. |
| USS Philippine Sea (CG-58) | Bath Iron Works | 25. dubna 1987 | 18. března 1989 | Aktivní. Vyřazení plánováno na fiskální rok 2025. |
| USS Princeton (CG-59) | Ingalls SB | 2. října 1987 | 11. února 1989 | Aktivní. Vyřazení plánováno na fiskální rok 2026. |
| USS Normandy (CG-60) | Bath Iron Works | 19. března 1988 | 9. prosince 1989 | Aktivní. Vyřazení plánováno na fiskální rok 2025. |
| USS Monterey (CG-61) | Bath Iron Works | 22. října 1988 | 16. června 1990 | Dne 16. září 2022 byl převeden do rezervy. |
| USS Robert Smalls (CG-62) | Ingalls SB | 15. července 1988 | 4. listopadu 1989 | Původní název USS Chancellorsville. Aktivní. Vyřazení plánováno na fiskální rok 2026. |
| USS Cowpens (CG-63) | Bath Iron Works | 11. března 1989 | 9. března 1991 | Aktivní. Vyřazení plánováno na srpen 2024. |
| USS Gettysburg (CG-64) | Bath Iron Works | 22. července 1989 | 22. června 1991 | Aktivní. Vyřazení plánováno na fiskální rok 2026. |
| USS Chosin (CG-65) | Ingalls SB | 1. září 1989 | 12. ledna 1991 | Aktivní. Vyřazení plánováno na fiskální rok 2027. |
| USS Hué City (CG-66) | Ingalls SB | 1. června 1990 | 14. září 1991 | Dne 23. září 2022 byl převeden do rezervy. |
| USS Shiloh (CG-67) | Bath Iron Works | 14. července 1990 | 18. července 1992 | Aktivní. Vyřazení plánováno na fiskální rok 2025. |
| USS Anzio (CG-68) | Ingalls SB | 2. listopadu 1990 | 2. května 1992 | Dne 22. září 2022 byl převeden do rezervy. |
| USS Vicksburg (CG-69) | Ingalls SB | 2. srpna 1991 | 14. listopadu 1992 | Aktivní. Vyřazení plánováno na červen 2024. |
| USS Lake Erie (CG-70) | Bath Iron Works | 13. července 1991 | 24. července 1993 | Aktivní. Vyřazení plánováno na fiskální rok 2025. |
| USS Cape St. George (CG-71) | Ingalls SB | 10. ledna 1992 | 13. dubna 1993 | Aktivní. Vyřazení plánováno na fiskální rok 2027. |
| USS Vella Gulf (CG-72) | Ingalls SB | 30. května 1992 | 12. července 1993 | Dne 4. srpna 2022 byl převeden do rezervy. |
| USS Port Royal (CG-73) | Ingalls SB | 20. listopadu 1992 | 9. července 1994 | Dne 29. září 2022 byl převeden do rezervy. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
_aboard_the_guided_missile_cruiser_USS_San_Jacinto_(CG_56).jpg)
Křižníky jsou vybaveny zbraňovým systémem Aegis. První pětice lodí (CG-47 až CG-51) nesla dvě dvojitá odpalovací zařízení Mk 26 s kapacitou osmdesát osm protiletadlových řízených střel moře-vzduch Standard SM-2 (nemohly odpalovat protizemní střely Tomahawk). Na zbylých 22 jednotek (CG-52 až CG-73) již byla instalována moderní vertikální odpalovací zařízení Mk 41 s mnohem větší variabilitou výzbroje. Jedna skupina osmi Mk 41 se nachází na přídi a druhá na zádi lodí. Celkem obsahují 128 buněk. Ve vertikálních vypouštěcích silech mohou být umístěny střely s plochou dráhou letu BGM-109 Tomahawk, protiponorkové střely VL-ASROC a střely moře-vzduch Standard verzí SM-2 a SM-3 (použitelné proti balistickým raketám krátkého a středního dosahu). Do jedné buňky sila lze vložit také pouzdro se čtyřmi menšími střelami RIM-162 ESSM, sloužícími k obraně vůči protilodním střelám. Křižníky dále nesou osm protilodních střel RGM-84 Harpoon a jsou rovněž vybaveny dvěma trojhlavňovými 324mm torpédomety, ze kterých jsou vypouštěna lehká protiponorková torpéda Mk 46. Hlavňovou výzbroj představují dva 127mm kanóny Mk 45 Mod 2 a dva systémy blízké obrany Mk 15 Phalanx Block 1B (později výzbroj doplnilo několik 12,7mm kulometů M2 Browning a dva 25mm kanóny M242 Bushmaster).[3]
Na zádi se nachází přistávací plocha a hangár pro dva vrtulníky. První čtyři křižníky nesly dva stroje SH-2F Sea Sprite (LAMPS I) a ostatní modernější Sikorsky SH-60B Seahawk (LAMPS III).[9]
Pohonný systém tvoří čtyři plynové turbíny General Electric LM2500 o celkovém výkonu 80 000 hp. Lodní šrouby jsou dva, kormidla jsou zdvojená. Nejvyšší rychlost přesahuje 30 uzlů.[1] Dosah je 6 000 námořních mil při ekonomické rychlosti 20 uzlů. Důležitá místa chrání pancíř z kevlaru.[4]
Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]
_Aegis_large_screen_displays.jpg)
Křižník USS Vincennes je znám sestřelením civilního íránského dopravního letounu Airbus A300B2 letu Iran Air 655 v Hormuzském průlivu dne 3. července 1988. Kapitán křižníku íránský letoun považoval za útočící íránskou stíhačku F-14 Tomcat. Na palubě letounu tehdy zahynulo 290 osob.[10]
Jedenáct křižníků třídy Ticonderoga bylo nasazeno ve válce v Zálivu, přičemž USS Princeton zde byl poškozen výbuchem dvou min.[11] Dále operovaly například v Bosně a válce v Iráku.
V únoru 2008 křižník USS Lake Erie s pomocí upravené řízené střely Standard SM-3 úspěšně sestřelil vyřazený americký satelit USA 193 letící ve výšce 247 kilometrů nad Pacifikem.[12]
Křižníky USS Ticonderoga, USS Yorktown, USS Vincennes, USS Valley Forge a USS Thomas S. Gates již byly vyřazeny, protože jejich zastaralá odpalovací zařízení snižovala jejich bojovou hodnotu. V aktivní službě naopak zůstává všech dvacet dva jednotek vybavených vertikálními vypouštěcími sily VLS. U nich bylo rozhodnuto provést v letech 2006–2014 rozsáhlou modernizaci, která má zvýšit jejich bojovou hodnotu. Lodě pak mají být rovněž schopné fungování jako součást protiraketové obrany (Ballistic Missile Defense - BMD). První modernizovanou lodí je křižník USS Cape St. George.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Cruisers - CG [online]. US Navy [cit. 2017-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-06. (anglicky)
- ↑ a b c The Ticonderoga (CG 47) - Class [online]. Navysite.de [cit. 2009-12-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 53.
- ↑ a b Ticonderoga Class Guided-Missile Cruisers, USA [online]. Naval-technology.com, 2009 [cit. 2009-12-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Předčasný konec křižníků USN. ATM. 2012, roč. 44, čís. 3, s. 73. ISSN 1802-4823.
- ↑ U.S. Navy’s Cruiser Countdown [online]. Navalnews.com, rev. 2024-06-09 [cit. 2024-06-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Class Ticonderoga Guided Missile Cruiser [online]. Worldwarships.com [cit. 2017-07-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Class Bunker Hill Guided Missile Cruiser [online]. Worldwarships.com [cit. 2017-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-21. (anglicky)
- ↑ Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 54.
- ↑ KASÍK, Pavel. Proč Američané sestřelili dopravní letadlo s 290 lidmi na palubě [online]. Technet.cz, rev. 2008-01-22 [cit. 2009-12-28]. Dostupné online.
- ↑ CG-47 Ticonderoga-class [online]. Globalsecurity.org [cit. 2009-12-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Američané sestřelili nebezpečný špionážní satelit. Aktuálně.cz [online]. Economia, rev. 2008-02-21 [cit. 2009-12-28]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Ticonderoga na Wikimedia Commons - (anglicky) Profil třídy Ticonderoga na webu Naval-technology.com
