Přeskočit na obsah

Molnija (nosná raketa): Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
G3robot (diskuse | příspěvky)
m WPCleaner v1.30b - Opraveno pomocí WP:WCW - Název kategorie s mezerou
m interwiki
Řádek 103: Řádek 103:
}}</ref>
}}</ref>


Dne 30. září 2010 vzlétla z Plesecku poslední nosná raketa Molnija-M. Po půlstoletí využívání byly rakety Molnija nahrazeny modernějšími raketami [[Sojuz-2 (nosná raketa)|Sojuz-2]] s urychlovacím blokem [[Fregat]].
Dne 30. září 2010 vzlétla z Plesecku poslední nosná raketa Molnija-M. Po půlstoletí využívání byly rakety Molnija nahrazeny modernějšími raketami [[Sojuz (nosná raketa)|Sojuz-2]] s urychlovacím blokem [[Fregat]].


== Odkazy ==
== Odkazy ==

Verze z 23. 1. 2015, 17:03

Tento článek pojednává o nosné raketě. Možná hledáte: sérii telekomunikačních družic Molnija.

Šablona:Infobox Nosná raketa

Molnija (rusky Молния), index GRAU8K78, v modernizované verzi Molnija-M (rusky Молния-М), index GRAU – 8K78M, byla sovětská, resp. ruská čtyřstupňová nosná raketa z rodiny raket R-7. Ve verzi Molnija-M byla z kosmodromu Pleseck schopná vynést 2000 kg nákladu na dráhu přechodovou ke geostacionární (GTO), případně na dráhu se střední výškou 510 km.[1]

Zkonstrována byla v konstrukční kanceláři OKB-1 v letech 1959–1960. Výrobcem byl CSKB-Progress v Samaře. Určena byla pro vypouštění meziplanetárních sond k Venuši a Marsu, později byla používána i k vynášení lunárních sond Luna 4 až 14. Známou se stala v souvislosti s vynášením družic Molnija na vysoce eliptické dráhy (apogeum ve výšce 40 000 km, oběžná doba 12 hodin, sklon dráhy 62–65°)[2]. Byla používána také k vynášení družic systému včasného varování řady Oko také na vysoce eliptické dráhy. Od roku 1964 byla používána modernizovaná verze Molnija-M s novým motorem čtvrtého stupně.

První start proběhl z kosmodromu Bajkonur 10. října 1960, z kosmodromu Pleseck 19. února 1970. Celkem bylo vypuštěno 40 raket Molnija, všechny z Bajkonuru a 279 raket Molnija-M, 53 z Bajkonuru, ostatní z Plesecku.[3]

Dne 30. září 2010 vzlétla z Plesecku poslední nosná raketa Molnija-M. Po půlstoletí využívání byly rakety Molnija nahrazeny modernějšími raketami Sojuz-2 s urychlovacím blokem Fregat.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Молния (ракета-носитель) na ruské Wikipedii.

  1. ГНПРКЦ "ЦСКБ-Прогресс". Ракета-носитель "Молния-М" [online]. Samara: [cit. 2012-02-20]. Dostupné online. (rusky) 
  2. HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 1998-10-15 [cit. 2012-02-20]. Kapitola Program Molnija. Dostupné online. 
  3. ГНПРКЦ "ЦСКБ-Прогресс". ЦСКБ-Прогресс [online]. Samara: 2004, rev. 2012 [cit. 2012-02-20]. Kapitola Статистика пусков ракет-носителей, изготовленных ГНПРКЦ "ЦСКБ-Прогресс" (на 28.12.2011 г.). Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazy