Známkování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Známkování je nejčastější formou hodnocení na českých školách (jednoduchost, přehlednost, rychlá orientační hodnota). Známka je numerické označení nějakého výkonu. Známkování není metoda, ale způsob hodnocení a záleží na učiteli, jak jej použije. Zároveň známka je i odraz učitelovy práce. Známka je pro rodiče signál, zda vše probíhá, jak má.

Známkování žáka je možné jen na základě jeho různých činností. Využíváno především na a SŠ. Některé střední školy již používají hodnocení slovní, bodové, ale i známkování či některé způsoby prolínají. Na je využíván způsob hodnocení písmeny (A – F).

Podstata a význam známkování[editovat | editovat zdroj]

Známkování probíhá na základě vztahové sociální normy = probíhá srovnání s ostatními spolužáky. Určuje postavení žáka ve třídě (role úspěšného, průměrného, podprůměrného).

  • výhoda v porovnávání žáků mezi sebou
  • nevýhoda ve škatulkování (trojkaři, čtevrkaři, apod.), jelikož je obtížné danou ,,škatulku“ opustit

Známky mají daleko větší význam, když jsou žákům vysvětleny. V poslední době probíhají diskuse o způsobech hodnocení a pokusy změnit jeho tradiční způsoby.[1]

Funkce známky[editovat | editovat zdroj]

Funkce podle (Vališová; Kasíková 2007)[2]

  • Informativní (minimálně): informuje o tom, jakých výsledků žák docílil a souvisí s funkcí kontrolní
  • Formativní: průběžné hodnocení, které slouží primárně žákovi
  • Sumativní: závěrečné hodnocení, které slouží převážně někomu jinému, ne žákovi – závěrečné vysvědčení (informace pro rodiče nebo pro přijímací řízení na další školu)

Plní funkci dokladu výkonu a výsledku zkoušek žáka.

Nedostatky a nevýhody známkování[editovat | editovat zdroj]

Známka neposuzuje myšlení, samostatnost, kreativitu, schopnost spolupráce, neukazuje příčinu žákových problémů ani jejich vznik, nenabízí řešení.

Neposkytuje žádné informace o tzv. sociální kvalifikaci žáka (schopnostech kooperovat v pracovním kolektivu) o jeho píli, tvořivosti, vytrvalosti v učení apod.

Známkování je neobjektivní (různí učitelé hodnotí žákův výkon rozdílně). Další nevýhodou je generalizace, jednou známkou je obsaženo všechno od výkonu, chování, postojů, motivů atd. Nezahrnuje snaživost žáka.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČAPEK, Robert. Mgr., Ph. D.. Praha : Grada Publishing a. s., 2015. 608 s. ISBN 978-80-247-3450-7. S. 495-497.  
  2. SHÁNILOVÁ, Ivana. Orbis Scholae [online]. 2010, roč. 4, čís. 1, rev. 2010, s. 47. ISSN 1802-4637.  
  3. HUŠKOVÁ, Petra. . , 2010 [cit. 7. 12. 2015]. 47 s. bakalářská. Technická Univerzita v Liberci. Vedoucí práce Jitka Jursová. s. 21.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Jarošová, Z. Známkování a slovní hodnocení. Dostupné z: http://www.jindrichovice.cz/files/00000094.pdf

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Shánilová, I. (2010). Hodnocení žáků základní školy. Orbis Scholae, 4(1). 41-53. Dostupné z: http://www.orbisscholae.cz/archiv/2010/2010_1_03.pdf

Čapek, R. (2015). Moderní didaktika, lexikon výukových a hodnotících metod. Dostupné z: https://books.google.cz/books?id=UaiTCgAAQBAJ&pg=PA1&lpg=PA1&dq=modern%C3%AD+didaktika+:+lexikon+v%C3%BDukov%C3%BDch+a+hodnotic%C3%ADch+metod+/+Robert+%C4%8Capek&source=bl&ots=HwwcvDhbQQ&sig=jMHvZajihq5K7mp_HNQjl5tL0ds&hl=cs&sa=X&ved=0CC4Q6AEwA2oVChMIxcjix8-DyQIVzBMsCh3DgQDC#v=onepage&q=modern%C3%AD%20didaktika%20%3A%20lexikon%20v%C3%BDukov%C3%BDch%20a%20hodnotic%C3%ADch%20metod%20%2F%20Robert%20%C4%8Capek&f=false

Zehner, K. (1968). Diagnostické problémy hodnocení žáků. Pedagogika, 1. 23-30. Dostupné z: http://pages.pedf.cuni.cz/pedagogika/?p=9835&lang=cs

Řešátko, M. (1973). K problému objektivizace výsledků hodnocení žáků. Pedagogika 4. 407-413. Dostupné z: http://pages.pedf.cuni.cz/pedagogika/?p=8136&lang=cs
http://clanky.rvp.cz/clanek/o/g/992/SUMATIVNI-A-FORMATIVNI-HODNOCENI.html/

SLAVÍK, J. (1999) Hodnocení v současné škole. Praha : Portál 1999, 190 s. ISBN 80-7178-262-9

NOVÁK, Jan A. Dítě ve škole: školní hodnocení: Příručka pro rodiče žáků základní školy. Praha: EM-Effect, 1990. 20 s.