Přeskočit na obsah

Zimnokvět časný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxZimnokvět časný
alternativní popis obrázku chybí
Rozkvetlý zimnokvět časný
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídanižší dvouděložné (Magnoliopsida)
Řádvavřínotvaré (Laurales)
Čeleďsazaníkovité (Calycanthaceae)
Rodzimnokvět (Chimonanthus)
Binomické jméno
Chimonanthus praecox
Lindl., 1819
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Bohatě rozkvetlý zimnokvět časný

Zimnokvět časný (Chimonanthus praecox) je druh rostliny z čeledi sazaníkovité. Je to opadavý keř s jednoduchými vstřícnými listy a světle žlutými květy, které se rozvíjejí v zimním období. Pochází z Číny a je pěstován jako okrasná dřevina i v České republice.

Zimnokvět časný je opadavý až poloopadavý vzpřímený keř, v domovině i nevelký strom dorůstající výšky až 13 metrů. Větévky jsou šedavě hnědé, s lenticelami, lysé nebo lehce chlupaté, v mládí čtyřhranné, později oblé. Zimní pupeny jsou kryté střechovitými šupinami. Listy jsou eliptické, vejčité nebo kopinaté, 5 až 29 cm dlouhé a 2 až 12 cm široké, tenké až lehce kožovité, s 3 až 18 mm dlouhým řapíkem. Čepel listů je na bázi klínovitá až zaokrouhlená, na vrcholu špičatá nebo zašpičatělá, na líci drsná, na rubu lysá s výjimkou ojedinělých chlupů na žilkách. Žilnatina je zpeřená, tvořená 4 až 6 páry postranních žilek. Květy jsou jednotlivé nebo po dvou na loňských větévkách a rozkvétají v bezlistém stavu. Jsou sladce vonné, 1,5 až 4 cm široké. Okvětí je tvořeno 15 až 21 světle žlutými lístky, vnitřní lístky mívají purpurovou kresbu. Tyčinek je 5 až 8, se širokými nitkami. Dále jsou v květu přítomny sterilní patyčinky šídlovitého až úzce kopinatého tvaru, 2 až 3 mm dlouhé a v počtu 2 až 15. Gyneceum je složeno z 5 až 15 volných plodolistů. Plodem je nepravý plod (pseudokarp) džbánkovitého nebo elipsoidního tvaru. Plod je poněkud dřevnatý, 2 až 6 cm dlouhý a obsahuje 3 až 11 hnědých nažek.[2]

Dřevina kvete ve své domovině v období od října do března, v podmínkách střední Evropy zpravidla od ledna do března.[2][3] Plody dozrávají již v květnu až červnu.[4]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Zimnokvět časný pochází z Číny. Vyskytuje se v horských lesích v nadmořských výškách od 500 do 1100 metrů. Areál rozšíření sahá od jihočínského Jün-nanu přes střední a jihovýchodní Čínu na sever po provincie Šan-tung a Šen-si. Druh je již dlouho pěstován v Číně jako okrasná dřevina a v některých oblastech není jeho původnost s jistotou známa.[2]

Druh je mezi dřevinami mírného pásu výjimečný svým zimním kvetením, které z něj činí velmi atraktivní keř. V podmínkách střední Evropy roste pouze jako keř a dorůstá výšky okolo 2 metrů. Existuje několik okrasných kultivarů, odlišujících se zejména zbarvením a velikostí květů.[5][3]

V České republice se lze se zimnokvětem setkat zejména ve sbírkách botanických zahrad a arboret. Mimo typové formy je uváděn i kultivar 'Concolor' s většími a jednobarevnými květy bez purpurové kresby.[6]

Pěstování a množení

[editovat | editovat zdroj]

Zimnokvět vyžaduje teplé stanoviště chráněné před zimním sluncem a ideálně i zimní kryt. Je vhodný pro pěstování v nejteplejších, vinorodých oblastech. Zvláštní nároky na půdu nemá. Nejlépe kvete po suchém a teplém létě.[5]

Rostlinu lze množit zelenými řízky, které se odebírají v červnu a píchají se do skleníku. Poměrně snadno zakořeňují. Množí se i semeny, která je třeba vysít do truhlíku ihned po sklizni plodů. Mladé rostliny jsou citlivé na mráz a je třeba je první roky pěstovat ve skleníku. Při malé potřebě rostlin lze množit také hřížením.[7][4]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04].
  2. a b c LI, Bingtao; BARTHOLOMEW, Bruce. Flora of China: Chimonanthus praecox [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. 
  4. a b KAWOLLEK, Wolfgang; KAWOLLEK, Marco. Množení rostlin. Praha: Knižní klub, 2008. ISBN 978-80-242-2719-1. 
  5. a b HIEKE, Karel. Praktická dendrologie 1. Praha: SZN, 1978. 07-082-78. 
  6. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  7. BARTELS, Andreas. Rozmnožování dřevin. Praha: SZN, 1988. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]