Zimnokvět časný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxZimnokvět časný
alternativní popis obrázku chybí
Rozkvetlý zimnokvět časný
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída nižší dvouděložné (Magnoliopsida)
Řád vavřínotvaré (Laurales)
Čeleď sazaníkovité (Calycanthaceae)
Rod zimnokvět (Chimonanthus)
Binomické jméno
Chimonanthus praecox
Lindl., 1819
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Bohatě rozkvetlý zimnokvět časný

Zimnokvět časný (Chimonanthus praecox) je druh rostliny z čeledi sazaníkovité. Je to opadavý keř s jednoduchými vstřícnými listy a světle žlutými květy, které se rozvíjejí v zimním období. Pochází z Číny a je pěstován jako okrasná dřevina i v České republice.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Zimnokvět časný je opadavý až poloopadavý vzpřímený keř, v domovině i nevelký strom dorůstající výšky až 13 metrů. Větévky jsou šedavě hnědé, s lenticelami, lysé nebo lehce chlupaté, v mládí čtyřhranné, později oblé. Zimní pupeny jsou kryté střechovitými šupinami. Listy jsou eliptické, vejčité nebo kopinaté, 5 až 29 cm dlouhé a 2 až 12 cm široké, tenké až lehce kožovité, s 3 až 18 mm dlouhým řapíkem. Čepel listů je na bázi klínovitá až zaokrouhlená, na vrcholu špičatá nebo zašpičatělá, na líci drsná, na rubu lysá s výjimkou ojedinělých chlupů na žilkách. Žilnatina je zpeřená, tvořená 4 až 6 páry postranních žilek. Květy jsou jednotlivé nebo po dvou na loňských větévkách a rozkvétají v bezlistém stavu. Jsou sladce vonné, 1,5 až 4 cm široké. Okvětí je tvořeno 15 až 21 světle žlutými lístky, vnitřní lístky mívají purpurovou kresbu. Tyčinek je 5 až 8, se širokými nitkami. Dále jsou v květu přítomny sterilní patyčinky šídlovitého až úzce kopinatého tvaru, 2 až 3 mm dlouhé a v počtu 2 až 15. Gyneceum je složeno z 5 až 15 volných plodolistů. Plodem je nepravý plod (pseudokarp) džbánkovitého nebo elipsoidního tvaru. Plod je poněkud dřevnatý, 2 až 6 cm dlouhý a obsahuje 3 až 11 hnědých nažek.[1]

Dřevina kvete ve své domovině v období od října do března, v podmínkách střední Evropy zpravidla od ledna do března.[1][2] Plody dozrávají již v květnu až červnu.[3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Zimnokvět časný pochází z Číny. Vyskytuje se v horských lesích v nadmořských výškách od 500 do 1100 metrů. Areál rozšíření sahá od jihočínského Jün-nanu přes střední a jihovýchodní Čínu na sever po provincie Šan-tung a Šen-si. Druh je již dlouho pěstován v Číně jako okrasná dřevina a v některých oblastech není jeho původnost s jistotou známa.[1]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Druh je mezi dřevinami mírného pásu výjimečný svým zimním kvetením, které z něj činí velmi atraktivní keř. V podmínkách střední Evropy roste pouze jako keř a dorůstá výšky okolo 2 metrů. Existuje několik okrasných kultivarů, odlišujících se zejména zbarvením a velikostí květů.[4][2]

V České republice se lze se zimnokvětem setkat zejména ve sbírkách botanických zahrad a arboret. Mimo typové formy je uváděn i kultivar 'Concolor' s většími a jednobarevnými květy bez purpurové kresby.[5]

Pěstování a množení[editovat | editovat zdroj]

Zimnokvět vyžaduje teplé stanoviště chráněné před zimním sluncem a ideálně i zimní kryt. Je vhodný pro pěstování v nejteplejších, vinorodých oblastech. Zvláštní nároky na půdu nemá. Nejlépe kvete po suchém a teplém létě.[4]

Rostlinu lze množit zelenými řízky, které se odebírají v červnu a píchají se do skleníku. Poměrně snadno zakořeňují. Množí se i semeny, která je třeba vysít do truhlíku ihned po sklizni plodů. Mladé rostliny jsou citlivé na mráz a je třeba je první roky pěstovat ve skleníku. Při malé potřebě rostlin lze množit také hřížením.[6][3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c LI, Bingtao; BARTHOLOMEW, Bruce. Flora of China: Chimonanthus praecox [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. (česky) 
  3. a b KAWOLLEK, Wolfgang; KAWOLLEK, Marco. Množení rostlin. Praha: Knižní klub, 2008. ISBN 978-80-242-2719-1. (česky) 
  4. a b HIEKE, Karel. Praktická dendrologie 1. Praha: SZN, 1978. 07-082-78. (česky) 
  5. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. (česky) 
  6. BARTELS, Andreas. Rozmnožování dřevin. Praha: SZN, 1988. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]