Zátiší (fotografie)
Zátiší ve fotografii je umělecké dílo, které vkusně zobrazuje předměty, obvykle běžné, které mohou být přírodního původu (ovoce, zelenina, rostliny nebo přírodniny) nebo vyrobené člověkem (sklenice, dýmky, atd.) v umělém prostředí.
Fotografování zátiší umožňuje fotografovi mnohem více aranžovat a zasahovat do kompozice předmětů a ovlivňovat nasvícení scény než například při fotografování krajiny, portrétní fotografie nebo reportáže. V současné době je zátiší ve fotografii využíváno například pro reklamní snímky. Při fotografování můžeme pro zachování atmosféry využít dané a přirozené světlo, nebo scénu uměle osvítit zábleskovým světlem. Pro umělé osvícení v ateliéru nebo exteriéru můžeme využít celou řadu fotografických osvětlovacích technik.
Klasifikace zátiší[editovat | editovat zdroj]
- Klasické – je záměrně aranžovanou kompozicí jednoho nebo více předmětů. Používají se přibližně stejně velké rekvizity, například pomeranč, banán a hroznové víno (jinak by to byl portrét jedné rekvizity). V zátiší používáme pozadí, které neruší a nepoutá pozornost.
- Moderní věcné – využívá moderních kompozičních postupů.
- Symbolické – vyjadřuje symbolickou hodnotu zobrazovaných objektů.
- Nalezené – seskupení fotografovaných objektů, které nebylo fotografem příliš záměrně aranžováno.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První zátiší začali pořizovat daguerrotypisté společně s fotografiemi krajin na počátku 19. století – nevadily jim dlouhé expoziční časy. Jedna z prvních dochovaných fotografií byla v podstatě zátiší, jehož autorem byl Francouz Joseph Nicéphore Niépce. Niépceho scénu aranžoval na jídelním stole v období mezi rokem 1823 a 1825, pojmenoval ji Prostřený stůl a má velikost 7×11,7 cm.[1] Originál této heliografie na skle se však ztratil při převozu k restaurování.[2] Na fotografii je nůž, lžíce, sklenice, číše, miska, láhev, váza a kávová konvice. Expozice tohoto snímku trvala pravděpodobně 4 hodiny (tolik bylo potřeba času při věrné rekonstrukci v roce 2004).[3]
Nejstarší dochovaná daguerrotypie z roku 1837 zobrazuje shodou okolností také zátiší, a je z Daguerrova ateliéru. Daguerre osobně věnoval jedno své zátiší z roku 1839 s motivem uměleckého ateliéru a s vlastnoručním věnováním kancléři Metternichovi, a které je dnes majetkem zámku Kynžvart.[4] Jedná se o Kynžvartskou daguerrotypii, která byla v roce 2006 zařazena na seznam movitých národních kulturních památek.[5] Daguerre při snímání nepoužil zrcadla, neboť nápis na štítku u zavěšeného obrazu v pozadí je stranově převrácený. Podle používané tradice velikostí štítků na rámech starých pláten je možné spočítat, že socha stojící postavy je přibližně 160 cm vysoká. Národní technické muzeum se zabývalo otázkou stáří této daguerrotypie: pokud ji Metternich vlastnil a v roce 1839 svému archiváři sděloval, že ji obdržel před vyhlášením vynálezu, měla by být tato dagguerotypie data staršího. Pokud je pravdou, že je rozeslal tehdy nejvýznamnějším postavám v té době a mělo by jich být přibližně 10 kusů. Rudolf Jung se přiklání k názoru, že je posílal všechny najednou, tedy i tuto do Kynžvartu. Pak by bylo nutné hovořit tak, že tato patří mezi 10 nejstarších a zachovaných fotografií, respektive daguerrotypií, na světě. Každopádně tuto Jung považuje za jednu z nejzdařilejších.
Portréty se mohly začít fotografovat až po výrobě vhodnějšího objektivu, vypočteného Josefem Maximiliánem Petzvalem v roce 1840.[6]
Karl Blossfeldt (1865–1932) byl německý fotograf, sochař, učitel a umělec, který pracoval v Berlíně. Je známý svými fotografiemi květin, systematicky fotografoval především různá semena, šešule a listy. Řadí se do světové meziválečné avantgardy jako zástupce německé Nové věcnosti (Neue Sachlichkeit) společně s umělci jako byli Albert Renger-Patzsch, Walter Peterhans, Helmar Lerski a August Sander.[7] Tato skupina představovala nový směr, kterým se vydala fotografie v Evropě – tzv. nemanipulovaná fotografie.[8]
- Další významní autoři
- Irving Penn
- Edward Weston
- Hiro (photographer)
- Paul Outerbridge
- Paul Strand
- André Kertész
- Albert Renger-Patzsch
- Margaret Watkins (1884–1969), kanadská fotografka. Stala se jednou z prvních fotografek, které přispívaly do reklamních agentur. Stala se jednou z prvních uměleckých reklamních fotografek, jejíž obrazy každodenních předmětů stanovily nové standardy přijatelnosti. Poštovní známka s její fotografií The Kitchen Sink byla vydána 22. března 2013 společností Canada Post jako součást kanadského fotografického seriálu. Je na ní nalezené zátiší dřezu s nádobím.[9][10][11]
České země[editovat | editovat zdroj]
Z českých fotografů vynikal v tvorbě zátiší Josef Sudek, kterého v padesátých letech minulého století inspiroval malíř Josef Navrátil (1798—1865). Po druhé světové válce Sudek vytvořil cyklus Zátiší podle Navrátila (1954), ale mnohem známější je Sudkův cyklus „Okno mého ateliéru“ (1940–1954), „Zahrada mého ateliéru“ (1950–1970) a „Zátiší na okně mého ateliéru“ (1950–1958).
Dílem Josefa Sudka se inspirovalo mnoho fotografů, například Jan Svoboda, Pavel Hudec Ahasver a František Provazník.
Dalším současným fotografem, který se zajímá o symboliku zátiší je Rudo Prekop ze slovenské nové vlny, například v cyklech Pocty, Pomníky, Květiny a Hrdinové.
-
František Provazník: Hruška -
František Provazník: Mušle -
František Provazník: Pocta Juanu Grisovi, Oxford, 1991
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Aenne Biermann: Vajíčka, asi 1930 -
Aenne Biermann: Kokosový ořech, 1929 -
Barevné zátiší, neznámý autor, 95×142 mm, 1898 -
Asparagus fasciation, 1892–1893, Popular Science Monthly
Fotografie zátiší v 19. století stejně jako v jiných oblastech tohoto druhu umění, vycházela z malířství. Viz srovnání obrazové kompozice zátiší fotografie Camille Silvy (1834–1910) a obrazu německého malíře Wilhelma Busche (1832–1908).
-
Camille Silvy: Lovecké zátiší s novinami Times, fotografie, okolo 1858 -
Wilhelm Busch: Velké zátiší s mrtvým zajícem, malba, 1870
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Archivovaná kopie. www.niepce.com [online]. [cit. 2009-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-18.
- ↑ http://www.fotoart.gr/photography/history/firstphotos/index.htm
- ↑ Archivovaná kopie. www.niepce.com [online]. [cit. 2009-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-06.
- ↑ Archivovaná kopie. www.kynzvart.cz [online]. [cit. 2009-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-25.
- ↑ http://monumnet.npu.cz/chruzemi/list.php?IdCis=NP%2C207 Nařízení vlády č. 422/2005 Sb. ze dne 29. září 2005 o prohlášení Horského hotelu a televizního vysílače Ještěd u Liberce a některých movitých kulturních památek za národní kulturní památky a o změně některých dalších předpisů. Nařízení vlády č.422/2005 Sb.: Daguerrotypie zátiší ateliéru umělce z doby krátce před rokem 1839.
- ↑ Teze k dějinám fotografie v letech 1839 – 1918, Pavel Scheufler
- ↑ Okruhy otázek pro magisterské zkoušky z dějin fotografie, Ateliér reklamní fotografie – dějiny oboru 2007/2008
- ↑ Disk, časopis pro studium dramatického umění, 6. prosinec 2003
- ↑ New photography stamp series gives an appreciation of Canada’s best [online]. Canada Post [cit. 2013-10-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 17 October 2013.
- ↑ Canadian Photography [online]. Canada Post [cit. 2013-10-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 17 October 2013.
- ↑ Photographer Margaret Watkins honoured with Canada Post stamp [online]. BBC News [cit. 2014-02-02]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zátiší (fotografie) na Wikimedia Commons
