Přeskočit na obsah

Martin Parr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Martin Parr
Martin Parr (2024)
Martin Parr (2024)
Narození23. května 1952
Epsom
Úmrtí6. prosince 2025 (ve věku 73 let)
Bristol
Příčina úmrtímyelom
Alma materManchesterská metropolitní univerzita
Ulster University
Surbiton County Grammar
Povolánífotograf, fotoreportér, režisér, kameraman, herec a filokartista
OceněníPreis für junge europäische Fotografen (1985)
Cena Ericha Salomona (2006)
Cena Královské fotografické společnosti (2008)
Cena Lucie (2014)
komandér Řádu britského impéria (2021)
Webová stránkamartinparr.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Lidé čekají na výstavu Planète Parr, Jeu de Paume, Paříž, 2009
Výstava Martina Parra Assorted Cocktail v galerii DOX, Praha, 2011
Výstava Martina Parra Assorted Cocktail v galerii DOX, Praha, 2011
Výstava Martina Parra Assorted Cocktail v galerii DOX, Praha, 2011
Výstava Martina Parra Assorted Cocktail v galerii DOX, Praha, 2011
Martin Parr na fotofestivalu v Bristolu, 2014

Martin Parr (23. května 1952 Epsom, Surrey, Anglie – 6. prosince 2025 Bristol, Anglie[1]) byl britský dokumentární fotograf a fotožurnalista a sběratel fotografických knih. Svým přístupem k fotografii ovlivnil celou řadu dalších fotografů. Jeho rukopisem jsou jasné barvy, humor, jemná ironie kritika společnosti i konceptuální přístup.[2] Jeho rozsáhlé fotografické projekty zaujmou svým kritickým pohledem na moderní společnost, konkrétně konzum, zahraniční cestování a turismus, motorismus, rodinu a lidské vztahy a jídlo.

Mezi jeho hlavní projekty patřily venkovské komunity (1975–1982), The Last Resort (1983–1985), The Cost of Living (1987–1989), Small World (1987–1994) a Common Sense (1995–1999).

Od roku 1994 byl Parr členem Magnum Photos.[3] Vydal přibližně 60 samostatných fotografických knih a účastnil se asi 90 výstav po celém světě – včetně mezinárodní putovní výstavy ParrWorld,[4] a retrospektivy v Barbican Arts Centre v Londýně v roce 2002.[5]

Nadace Martin Parr Foundation, založená v roce 2015 a zaregistrovaná jako charita téhož roku,[6] otevřela své prostory v jeho rodném městě Bristolu v roce 2017. Uchovává jeho osobní archiv, sbírku britské a irské fotografie od jiných autorů a provozuje galerii.[7]

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Epsomu v hrabství Surrey.[8] Parr se chtěl stát dokumentárním fotografem už ve čtrnácti letech. Jako ranou inspiraci uváděl svého dědečka George Parra, amatérského fotografa[8] a člena Royal Photographic Society.[3][9]:s.13,14 Oženil se se Susan Mitchellovou a měli spolu jedno dítě, dceru Ellen Parrovou (* 1986), od níž má vnuka George (* 2023). V květnu 2021 mu byla diagnostikována rakovina (myelom),[10] zemřel ve svém domě v Bristolu dne 6. prosince 2025.[11]

Pouhé dva týdny před svou smrtí navštívil Českou republiku, kde měl 21. listopadu 2025 přednášku a workshop v knihovně v Ostopovicích poblíž Brna.[12]

Fotograf

[editovat | editovat zdroj]

Parr se proslavil zejména svými fotografiemi z 80. let z New Brightonu v Merseyside. Zachycoval běžný život britské střední třídy, které vyvolaly rozporuplné reakce.[2] Jeho použití saturovaných barev působí na první pohled jako nudné obrázky, ale při pohledu trochu hlouběji do jejich obsahu vynikne vtipná autorova myšlenka.

Jeho satirický a vtipný přístup k dokumentární fotografie nenechává diváka jistého, zda se má smát nebo plakat. Nejlepším příkladem toho je kniha s názvem Znamení doby (Sign of the Times), ve které vstupuje do lidských domovů (Angličanův hrad) a fotografuje obyčejné věci a doplňuje snímky citáty vlastníků. Touto kombinací získají fotografie zcela novou perspektivu. Své fotografie pořizuje často makro objektivem s kruhovým bleskem a používá vysoce saturovaný barevný film.

Martin Parr o své fotografii řekl:

Když lidé při pohledu na mé fotografie mají chuť smát se a plakat zároveň, to je přesně to, co ve mně tyto obrazy vyvolávají. Vždy mě zajímalo zobrazovat oba tyto extrémy.[2][13]

Martin Parr

Základní věcí, kterou neustále zkoumám, je rozdíl mezi mytologií místa a jeho realitou.[9]:s.57 ... Pamatujte, že dělám vážné fotografie maskované jako zábavu. To je součást mého kréda. Dělám snímky tak, aby byly přístupné publiku, ale pod povrchem se toho děje hodně – není to napsané přímo a zřetelně. Pokud to chcete číst, můžete to číst.[9]:s.69–70

Manchester Polytechnic, 1970–1973

[editovat | editovat zdroj]

Parr studoval fotografii na Manchester Polytechnic v letech 1970 až 1973 spolu se spolužáky Danielem Meadowsem a Brianem Griffinem.[14]:s.24 Parr a Meadows spolupracovali na různých projektech,[15]:s.14 včetně práce v Butlin's jako potulní fotografové.[16] Byli součástí nové vlny dokumentárních fotografů, „volného britského seskupení, které si nikdy nedalo oficiální název, ale které je různě označováno jako ‚Young British Photographers‘, ‚Independent Photographers‘ nebo ‚New British Photography‘.“[9]:s.49,50[14]:s.17

Venkovské komunity – Západní Yorkshire, Velký Manchester a Irsko, 1975–1982

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1975 se Parr přestěhoval do Hebden Bridge ve West Yorkshire,[9]:s.23[17] kde vytvořil své první vyzrálé dílo.[18]

Byl zapojen do Albert Street Workshop, centra umělecké činnosti, které zahrnovalo temnou komoru a výstavní prostor. Parr strávil pět let fotografováním venkovského života v této oblasti, se zaměřením na metodistické (a některé baptistické) nonkonformní kaple – středobod izolovaných zemědělských komunit, které na počátku 70. let 20. století začaly zanikat. Fotografoval černobíle kvůli nostalgickému charakteru tohoto média a protože se hodilo k jeho oslavnému pohledu na tuto minulou činnost.[17] V té době navíc fotografové museli pracovat černobíle, pokud chtěli být bráni vážně, protože barevná fotografie byla spojována s komercí a amatérskými snímky.[17] Jeho série The Non-Conformists byla v té době široce vystavována a v roce 2013 vydána knižně.[19][20] Kritik Sean O'Hagan v The Guardian napsal: „Snadno se zapomíná, jak tiše pozorovatelský Parr jako černobílý fotograf byl.“[20]

V roce 1980 se Parr oženil se Susan Mitchellovou a kvůli její práci se přestěhovali na západní pobřeží Irska. Zřídil si temnou komoru v Boyle, hrabství Roscommon. První Parrovy publikace, Bad Weather, vydané v roce 1982 nakladatelstvím Zwemmer za podpory Rady pro umění Velké Británie (Arts Council of Great Britain), Calderdale Photographs (1984) a A Fair Day: Photographs from the West Coast of Ireland (1984), obsahovaly převážně černobílé fotografie ze severní Anglie a Irska. Používal fotoaparát Leica M3 se 35mm objektivem;[17][21] i když pro Bad Weather rychle přešel na podvodní fotoaparát s bleskem.[22]

Dělnická třída – The Last Resort, 1982–1985

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1982 se Parr se svou manželkou přestěhoval do Wallasey v Anglii a trvale přešel na barevnou fotografii. Inspiroval se dílem amerických fotografů pracujících s barvou, především Joela Meyerowitze, ale také Williama Egglestona a Stephena Shorea, a rovněž britských fotografů Petera Frasera a Petera Mitchella.[9]:s.31 Parr napsal: „Také jsem se setkal s pohlednicemi Johna Hindea, když jsem v raných 70. letech pracoval v Butlin's, a jejich jasně syté barvy na mě měly velký dopad.“[23] Během letních měsíců v letech 1983, 1984 a 1985[9]:s.35–36 fotografoval Parr příslušníky dělnické třídy u moře v nedalekém New Brightonu. Tato práce byla publikována v knize The Last Resort: Photographs of New Brighton (1986) a vystavena v Liverpoolu[24] a Londýně.[25]

Ačkoli John Bulmer byl průkopníkem barevné dokumentární fotografie Británie již od roku 1965,[26] Gerry Badger o The Last Resort uvedl:[27]

Je těžké, s odstupem téměř čtvrt století, podcenit význam The Last Resort, ať už v kontextu britské fotografie nebo kariéry Martina Parra. Pro obojí znamenalo toto dílo zásadní zlom v základním fotografickém vyjadřování – přechod z černobílé na barevnou fotografii, což byla technická změna, která předznamenala vznik nového tónu v dokumentární fotografii.

Karen Wrightová v deníku The Independent napsala: „Někteří kritici jej napadali za to, že zkoumal dělnickou třídu, ale při pohledu na tato díla vidíme jen Parrův neúhybný pohled, který zachycuje pravdu o společenské třídě, jež si užívá volný čas jakýmkoli dostupným způsobem.“[28]

Střední třída – The Cost of Living, 1987–1989

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1985 Parr dokončil zakázku pro Documentary Photography Archive v Manchesteru, jejímž cílem bylo fotografovat lidi v supermarketech v Salfordu. Série nesla název Retailing in the Borough of Salford a dnes je uložena v tomto archivu.[29]

V roce 1987 se Parr se svou manželkou přestěhoval do Bristolu,[30] kde žili až do Parrovy smrti v roce 2025. V letech 1987 a 1988 zde dokončil svůj další významný projekt zaměřený na střední třídu, která tehdy v období thatcherismu stále více bohatla. Fotografoval typické aktivity střední třídy, jako je nakupování, večeře s přáteli nebo dny otevřených dveří ve školách,[31] převážně v okolí Bristolu a Bathu[9]:s.42 na jihozápadě Anglie. Výsledkem byla kniha The Cost of Living (1989), která byla vystavena v Bathu, Londýně, Oxfordu a Paříži.[32]

Jeho kniha One Day Trip (1989) obsahovala fotografie pořízené během doprovodu lidí na tzv. booze cruise (alkoholový zájezd) do Francie. Šlo o zakázku od organizace Mission Photographique Transmanche.[33][34]

Hromadná turistika – Small World, 1987–1994

[editovat | editovat zdroj]

Mezi lety 1987 a 1994 Parr cestoval mezinárodně, aby vytvořil svou další významnou sérii, kritiku masového turismu,[35][36][37] publikována jako Small World v roce 1995. Revidované vydání s dodatečnými fotografiemi bylo vydáno v roce 2007. Byla vystavována v letech 1995–1996 v Londýně, Paříži, Edinburghu a Palmě ve Španělsku a od té doby je vystavována na různých místech.

Byl hostujícím profesorem fotografie na Univerzitě umění a designu v Helsinkách mezi lety 1990 a 1992.[38]

Globální konzumerismus – Common Sense, 1995–1999

[editovat | editovat zdroj]

Mezi lety 1995 a 1999 Parr vytvořil sérii Common Sense o globálním konzumerismu. Common Sense byla výstava 350 tisků a kniha vydaná v roce 1999 s 158 fotografiemi. Výstava byla poprvé představena v roce 1999 a probíhala současně v jednatřiceti čtyřech místech v sedmnácti zemích.[39] Snímky zachycují drobnosti konzumní kultury a mají ukázat způsoby, jakými se lidé baví. Fotografie byly pořízeny na 35mm film s ultra-sytými barvami pro jejich živé, zvýrazněné odstíny.[39]

Magnum Photos

[editovat | editovat zdroj]

Parr se v roce 1988 stal přidruženým členem agentury Magnum Photos. Hlasování o jeho přijetí za řádného člena v roce 1994 bylo rozdělující – Philip Jones Griffiths tehdy mezi členy koloval výzvu, aby Parr přijat nebyl.[40] Parr nakonec potřebnou dvoutřetinovou většinu získal o jediný hlas. Členství v Magnumu mu pomohlo rozvíjet redakční fotografii,[8] a také módní fotografii pro Paula Smithe, Louis Vuitton, Galerii du jour Agnès B. a Madame Figaro.[8][9]:s.60–61[41] Od 90. let více cestoval za hranice Velké Británie. Novou formou začal kritizovat globální moderní společnost, masovou spotřebu, konzum, moderní komunikace, turismus, motorismus, lidské vztahy. Zkoumal národní charakteristiky a uniformitu dnešního světa.[2]

V roce 2014 byl Parr zvolen prezidentem agentury Magnum Photos International,[42] a tuto funkci vykonával tři a půl roku, do roku 2017.[43]

Sběratel

[editovat | editovat zdroj]

Kromě fotografie a dokumentární filmové tvorby bylo jeho velkou vášní sběratelství. Sbíral fotografické publikace, fotografie převážně britských autorů, pohlednice a suvenýry. Specializoval se na objekty a kuriozity odrážející politické a sociální události, jako například hodinky se Saddámem Husajnem nebo americký orel s Bin Ládinem. Svou fotografickou tvorbu Parr bere jako další formu sběratelství.[2]

Fotografické knihy

[editovat | editovat zdroj]

Parr byl sběratelem a kritikem fotoknih.[44][45][46] [44][45][47] Jeho spolupráce s kritikem Gerrym Badgerem na publikaci The Photobook: A History (ve třech svazcích) zahrnuje více než 1 000 příkladů fotoknih od 19. století až po současnost. První dva svazky trvalo dokončit osm let.[3]

Další sbírky

[editovat | editovat zdroj]

Parr rovněž sbíral pohlednice, fotografie a různé další předměty z oblasti všední a populární kultury,[44] jako např. tapety, hodinky se Saddámem Husajnem a reklamní kartičky prostitutek z telefonních budek (vše s fotografickým motivem).[45][48] Některé z těchto sbírek byly také základem pro publikace a výstavy. Od 70. let Parr sbíral a propagoval kýčovité pohlednice vytvořené v letech 1950 až 1970 Johnem Hindem a jeho týmem fotografů.[16]

Kurátor

[editovat | editovat zdroj]

Parr byl hostujícím uměleckým ředitelem fotografického festivalu Rencontres d'Arles v roce 2004,[49] hostujícím kurátorem výstavy New Typologies na New York Photo Festival v roce 2008,[50] a také kurátorem Brighton Photo Biennial v roce 2010, kterou nazval New Documents.[49][51] Kritik Sean O'Hagan napsal v deníku The Guardian: „V roce 2004 byl Parr pozván organizátory každoročního festivalu Rencontres d'Arles jako hostující kurátor. Ten ročník se svou šíří a ambicemi stal měřítkem, podle kterého jsou posuzovány všechny následující festivaly.“[49]

Parr byl uměleckým ředitelem nově založeného Bristol Photo Festivalu, který měl být otevřen v roce 2021. V červenci 2020 však rezignoval kvůli svému zapojení do reedice fotografické knihy London od Giana Butturiniho z roku 2018, poté co proti ní vedla kampaň studentka antropologie z University College London, která označila dvojici fotografií v knize za rasistické.[52][53][54][55]

Film a televize

[editovat | editovat zdroj]

Parr se podílel na tvorbě televizních a dokumentárních filmů. Některé příklady jsou uvedeny níže:

  • V letech 1990 až 1992 Parr spolupracoval s Nickem Barkerem na fotografiích k jeho filmu Signs of the Times.[56]
  • V roce 2003 byl Parr hlavní postavou a často se objevoval v epizodě The World According to Parr ze série Imagine na BBC One, kterou režírovala a produkovala Rebecca Fraynová a moderoval a produkoval Alan Yentob.[48]
  • Byl kameramanem filmu It's Nice Up North (2006) s komikem Grahamem Fellowsem (v roli své postavy Johna Shuttlewortha). Film je komediálním dokumentem natáčeným po několik let na Shetlandských ostrovech.[57]
  • V roce 2007 se Parr objevil v dokumentárním seriálu BBC Four The Genius of Photography, který v šesti dílech mapoval dějiny fotografie.[8]
  • V roce 2008 byl jedním ze tří porotců v soutěžním pořadu Channel 4 Picture This.[8]
  • V roce 2014 Parr vytvořil hodinový observační dokument s názvem Turkey and Tinsel, s humorným pohledem na falešné vánoční oslavy v maloměstské Anglii.[58]

 Lektor 

[editovat | editovat zdroj]

Parr působil jako hostující lektor na West Surrey College of Art & Design (dnes University for the Creative Arts) ve Farnhamu v Surrey.[59] V roce 2004 byl jmenován profesorem fotografie na University of Wales, Newport.[8] V roce 2013 byl jmenován profesorem fotografie na Ulster University v Belfastu.[60]

Martin Parr Foundation

[editovat | editovat zdroj]

Nadace Martin Parr Foundation byla založena v roce 2014. Prostory byly otevřeny v Bristolu v říjnu 2017.[7][61] Nadace uchovává Parrův vlastní archiv a jeho sbírku fotografických tisků a maket knih od jiných fotografů – převážně britských a irských, ale i několika zahraničních autorů, kteří fotografovali ve Velké Británii.[7] Je zde veřejně přístupná galerie – její první výstavou byly Parrovy Black Country Stories[61] – a nadace slouží jako centrum pro přednášky, projekce a další akce.[62] Nadace sídlí v areálu Paintworks v jihovýchodním Bristolu. Parr byl hlavním zdrojem financování nadace.[7]

Přijetí

[editovat | editovat zdroj]

Německý fotografický kurátor Thomas Weski uvedl:[8]

Martin Parr je kronikářem naší doby... Volný čas, konzumerismus a komunikace jsou témata, která tento britský fotograf zkoumá již po několik desetiletí na svých cestách po celém světě... Parr nám umožňuje vidět věci, které se nám zdály být známé, zcela novým způsobem.

Dan Rule v australském deníku The Age napsal:[63]

Parrovým typickým rysem je jeho schopnost nejen izolovat nejvýmluvnější lidské detaily, ale také tyto vizuální fragmenty povznést na úroveň širších společenských symbolů nebo znaků.

Ceny a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1985 obdržel 3. cenu v prvním ročníku soutěže Preis für junge europäische Fotografen, pořádané ve Frankfurtu nad Mohanem.

Parr byl jmenován komandérem Řádu britského impéria (CBE) v rámci vyznamenání Birthday Honours roku 2021 za služby fotografii.[77][78][79]

Publikace

[editovat | editovat zdroj]
  • Bad Weather. Londýn: Zwemmer, 1982. ISBN 0-302-99996-5
  • A Fair Day: Photographs from the West Coast of Ireland. Salem House, 1984. ISBN 0-907797-10-5
  • Last Resort: Photographs of New Brighton. Dewi Lewis, 1986.
  • One Day Trip. Editions de la différence, Pas-de-Calais, 1989.
  • The Cost of Living. Farrar, Straus & Giroux. ISBN 0-89381-439-3. Cornerhouse, 1989. ISBN 0-948797-55-X
  • Signs of the Times: A Portrait of the Nation's Tastes. Cornerhouse, 1992.
  • Bored Couples. Paris: Gallery du Jour, 1993.
  • Home and Abroad. Londýn: Jonathan Cape, 1994. ISBN 0-224-03132-5
  • From A to B: Tales of Modern Motoring. BBC Books. ISBN 0-563-36984-1
  • Small World: A global photographic project 1987–1994. Stockport, Cheshire: Dewi Lewis, 1995. ISBN 1-899235-05-1
  • West Bay. Rocket Press, 1997.
  • Food. Galerie Agnès B, 1998.
  • Japonais Endormis. Galerie Agnès B, 1998. ISBN 2-906496-29-4
  • Common Sense. Dewi Lewis, 1999. ISBN 1-899235-07-8
  • Sguardigardesani. Milan, Charta, 1999.
  • Benidorm. Sprengel museum Hannover, 1999. ISBN 3-89169-145-9.
  • Boring Photographs. 2000. (Photographs of Boring, Oregon: not postcards.)
  • Think of England. Phaidon. Hardback, 2000. ISBN 0-7148-3991-4. Paperback, 2004. ISBN 0-7148-4454-3
  • Flowers. Munkedals: Munken & Trebruk, 1999. Galerie Du Jour Agnès B, 2001.
  • Cherry Blossom Time in Tokyo. 2001.
  • Martin Parr. Londýn: Phaidon. Hardback, 2002. ISBN 0-7148-3990-6. Paperback, 2005.
  • Martin Parr. Portfolio. Te Neues. ISBN 3-570-19445-0
  • Tutta Roma. Contrasto, 2007. ISBN 88-6965-016-2
  • The Phone Book: 1998-2002. Rocket Press, 2002. ISBN 0-946676-53-4. ISBN 3-9806647-2-4.
  • Martin Parr Postcards. Londýn: Phaidon, 2003. ISBN 0-7148-4345-8
  • Mexico. Londýn: Chris Boot, 2006. ISBN 0-9546894-8-8.
  • Fashion Magazine. ISBN 978-2-9524102-0-5.
  • Fashion Newspaper. Tokyo, 2007. Vydáno jako doprovod k výstavě.
  • Autoportrait. Stockport, Cheshire: Dewi Lewis, 2000. ISBN 1-899235-72-8
  • From Our House to Your House: Celebrating the American Christmas. Stockport, Cheshire: Dewi Lewis, 2002. ISBN 1-899235-34-5
  • Boring Postcards. Londýn: Phaidon, 1999. Hardback ISBN 0-7148-3895-0. Paperback ISBN 0-7148-4390-3)
  • Boring Postcards USA. Londýn: Phaidon, 2000. Hardback ISBN 0-7148-4000-9. Paperback ISBN 0-7148-4391-1
  • Langweilige Postkarten. Londýn: Phaidon. ISBN 0-7148-4062-9.
  • Saddam Hussein Watches. London, 2004.
  • David Goldblatt: Photographs. Milan: Contrasto. ISBN 88-6965-015-4
  • Our True Intent Is All for Your Delight: The John Hinde Butlin's Photographs. Londýn: Chris Boot, 2002. ISBN 0-9542813-0-6
  • Bliss: Postcards of Couples and Families. Chris Boot, 2003. ISBN 0-9542813-3-0
  • The Photobook: A History. (spolu s Gerry Badgerem) Londýn: Phaidon.

Výstavy

[editovat | editovat zdroj]

Výstava Assorted Cocktail („Výběrová směs") byla poprvé uvedena v Kolíně nad Rýnem na veletrhu Photokina v roce 2006, v rámci kterého byla autorovi udělena Cena Ericha Salomona. Stejná výstava se uskutečnila v Praze v Centru současného umění DOX v roce 2011. Soubor obsahuje vybrané práce z období 1983–2009 z cyklů Last Resort (Poslední útočiště), Small World (Malý svět), Bored Couples (Znuděné páry), Common Sense (Zdravý rozum), Think of England (Mysli na Anglii), Think of Germany (Mysli na Německo), Knokke le Zoute (Riviéra Knokke le Zoute), Mexico, Glasgow, Phone Project (Projekt telefon) a nejmladší cyklus Luxury (Luxus).[2] Martin Parr působil zároveň i jako kurátor této výstavy.

Fotografování i sběratelství mají společný cíl, hledání podstaty.[80]

Martin Parr

Filmy

[editovat | editovat zdroj]

Filmy s účastí Parra

[editovat | editovat zdroj]

Filmy o Parrovi

[editovat | editovat zdroj]

Sbírky

[editovat | editovat zdroj]

Díla autora jsou v následujících stálých sbírkách:

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Martin Parr na anglické Wikipedii.

  1. ↑ British photographer Martin Parr dies at 73, studio announces. www.france24.com [online]. France 24, 2025-12-07 [cit. 2025-12-07]. Dostupné online. (anglicky)
  2. 1 2 3 4 5 6 http://www.doxprague.org/cs/exhibition?46%5B%5D
  3. 1 2 3 Robert Ayers. Martin Parr. Art+Auction. 15 November 2006. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 February 2009.
  4. 1 2 CADWALLADR, Carole. Martin Parr: Parrworld. The Guardian. 25. 10. 2009. Dostupné online [cit. 23. 3. 2014].
  5. 1 2 CRIBBIN, Joe. Martin Parr: Photographic Works at the Barbican [online]. Culture24, 7. 2. 2002 [cit. 2014-03-31]. Dostupné online.
  6. ↑ Martin Parr Foundation https://register-of-charities.charitycommission.gov.uk/charity-search/-/charity-details/5050353/charity-overview Accessed 30 September 2022
  7. 1 2 3 4 PADLEY, Gemma. Martin Parr's Foundation opens to the public [online]. 18. 9. 2017 [cit. 2017-10-22]. Dostupné online. Chybná citace: Neplatný parametr „ “ značky <ref>. Podporované parametry jsou: details, dir, follow, group, name.
  8. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 BYRNE, Ciar. Martin Parr: How to put photography in the frame. The Daily Telegraph. 7 January 2008. Dostupné online [cit. 31 March 2014]. Chybná citace: Neplatný parametr „ “ značky <ref>. Podporované parametry jsou: details, dir, follow, group, name.
  9. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 PARR, Martin; BAJAC, Quentin. Parr by Parr. Amsterdam: Schilt, 2010. ISBN 978-9-053307-37-3.
  10. ↑ 'I didn't really watch any tennis': How Martin Parr captured the Grand Slam's real champions [online]. 5 October 2021. Dostupné online.
  11. ↑ Photographer Martin Parr dies aged 73. BBC News. 7 December 2025. Dostupné online [cit. 7 December 2025].
  12. ↑ Fotil Brity na špinavých plážích i Němce pojídající párky. Zemřel Martin Parr - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. 2025-12-07 [cit. 2025-12-08]. Dostupné online.
  13. ↑ http://www.csfotografie.cz/vystavy/assorted-cocktail.html
  14. 1 2 WILLIAMS, Val. Daniel Meadows: Edited Photographs From the 70s and 80s. Brighton: Photoworks, 2011. ISBN 978-1-903796-46-7. Chybná citace: Neplatný parametr „ “ značky <ref>. Podporované parametry jsou: details, dir, follow, group, name.
  15. ↑ MEADOWS, Daniel. Living Like This. London: Arrow, 1975. ISBN 0-09-911400-3.
  16. 1 2 O'HAGAN, Sean. The height of camp: kitsch, colour and casualwear at Butlins. The Guardian. 8 November 2013. Dostupné online [cit. 29 March 2014]. Chybná citace: Neplatný parametr „ “ značky <ref>. Podporované parametry jsou: details, dir, follow, group, name.
  17. 1 2 3 4 REZNIK, Eugene. The Non-Conformists: Martin Parr's Early Work in Black-and-White. Time. 21 October 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 October 2013. Chybná citace: Neplatný parametr „ “ značky <ref>. Podporované parametry jsou: details, dir, follow, group, name.
  18. ↑ Ordinary lives, extraordinary photographs. The Daily Telegraph. 17 April 2004. Dostupné online [cit. 10 April 2014].
  19. ↑ PICKERING, Rachel. Martin Parr captured a simpler Hebden Bridge. And he lived in my house. The Guardian. 30 September 2013. Dostupné online [cit. 28 March 2014].
  20. 1 2 O'HAGAN, Sean. Tony Ray-Jones and Martin Parr: English rituals of the 60s. The Guardian. 20 September 2013. Dostupné online [cit. 28 March 2014]. Chybná citace: Neplatný parametr „ “ značky <ref>. Podporované parametry jsou: details, dir, follow, group, name.
  21. ↑ PARR, Martin. What cameras do you use? [online]. [cit. 2014-04-20]. Dostupné online.
  22. ↑ Martin Parr (v rozhovoru s Heather Forbes a Peter Turner). Bad Weather. Redakce Parr Martin. London: Zwemmer, 1982. ISBN 0-302-99996-5. Kapitola Thoughts on Bad Weather.
  23. ↑ PARR, Martin. When and why did you change from black and white to colour? [online]. [cit. 2014-03-28]. Dostupné online.
  24. ↑ DARWENT, Charles. Martin Parr obituary. The Guardian. 2025-12-07. Dostupné online [cit. 2025-12-08]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  25. ↑ Photographer Martin Parr’s breakthrough series The Last Resort [online]. [cit. 2026-12-08]. Dostupné online.
  26. ↑ HAMILTON, Peter. Northern Exposures. British Journal of Photography. Incisive Financial Publishing Limited, 2013, s. 64.
  27. ↑ PARR, Martin. The Last Resort. Stockport: Dewi Lewis Publishing, 2009. ISBN 978-1-904587-79-8. S. 5.
  28. ↑ "In The Studio: Martin Parr, photographer", The Independent.
  29. ↑ STAUNTON, Eithne. Snap happy – photography archives. The Guardian. London: 5 April 2009. Dostupné online [cit. 24 May 2015].
  30. ↑ Last chance to see: Martin Parr Exhibition at M Shed [online]. Bristol City Council, 15 November 2011 [cit. 2014-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 January 2014.
  31. 1 2 Martin Parr, 'New Brighton' [online]. Victoria and Albert Museum [cit. 2014-04-10]. Dostupné online.
  32. ↑ The Cost of Living: Martin Parr [online]. [cit. 2026-12-08]. Dostupné online.
  33. ↑ Martin Parr, One Day Trip [online]. Dostupné online.
  34. ↑ PARR, Martin. One Day Trip. France: Editions de la Difference,, 1989. S. 52.
  35. ↑ "Portfolio: Martin Parr", The Independent.
  36. ↑ O'CONNOR, Joanne. Is this what you really look like on holiday?. The Guardian. 9. září 2007. Dostupné online [cit. 10. dubna 2014].
  37. ↑ ROMIG, Rollo. Off the Shelf: Martin Parr's "Small World". The New Yorker. 8. dubna 2010. Dostupné online [cit. 10. dubna 2014].
  38. ↑ BARTLETT, Karen. Think of Finland [online]. Nokia, 15. 3. 2012 [cit. 2014-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13. 4. 2014.
  39. 1 2 3 Martin Parr Common Sense 1995-9 [online]. 1. 2. 2004 [cit. 2014-04-10]. Dostupné online. Chybná citace: Neplatný parametr „ “ značky <ref>. Podporované parametry jsou: details, dir, follow, group, name.
  40. ↑ Russell Miller, Magnum: Fifty Years at the Front Line of History (London: Pimlico, 1997; ISBN 978-1-4090-0264-2). Here at Google Books. Retrieved 10 April 2014.
  41. ↑ "On the Beach with Martin Parr", The New Yorker.
  42. ↑ BAINBRIDGE, Simon. Magnum Photos announces two new nominee members following its 69th AGM [online]. Apptitude Media Ltd, 27 June 2016 [cit. 2016-06-27]. Dostupné online.
  43. ↑ Annual General Meeting (AGM) – Magnum Photos [online]. [cit. 2018-07-20]. Dostupné online.
  44. 1 2 3 JOBEY, Liz. Collecting with the FT: Martin Parr. Financial Times. 14 March 2014. Dostupné online [cit. 15 March 2014].
  45. 1 2 3 Imagine (TV series), Season 2, Episode 4, The World According to Parr, 3 December 2003
  46. ↑ WALKER, David. Why Gerhard Steidl Is a Book Publishing Master [online]. Photo District News, 13 August 2013 [cit. 2014-07-30]. Dostupné online.
  47. ↑ WALKER, David. Why Gerhard Steidl Is a Book Publishing Master [online]. Photo District News, 13 August 2013 [cit. 2014-07-30]. Dostupné online.
  48. 1 2 BANKS-SMITH, Nancy. No more Mr nice guy. The Guardian. 4 December 2003. Dostupné online [cit. 2 April 2014].
  49. 1 2 3 O'HAGAN, Sean. Can Martin Parr work his magic on the Brighton Photo Biennial?. The Guardian. 1 October 2010. Dostupné online [cit. 3 April 2014]. Chybná citace: Neplatný parametr „ “ značky <ref>. Podporované parametry jsou: details, dir, follow, group, name.
  50. ↑ JOHNSON, Ken. New York Photo Festival. The New York Times. 16 May 2008. Dostupné online [cit. 3 April 2014].
  51. ↑ DAVIES, Lucy. Brighton Photo Biennial. The Daily Telegraph. 22 September 2010. Dostupné online [cit. 3 April 2014].
  52. ↑ MORRIS, Steven. www.theguardian.com. Martin Parr quits as director of Bristol Photo Festival over racism row. The Guardian. 21 July 2020. Dostupné online [cit. 2020-07-22]. ISSN 0261-3077.
  53. ↑ 'Right decision' for festival director to quit. BBC News. 24 July 2020. Dostupné online [cit. 2020-07-24].
  54. ↑ Martin Parr steps down as artistic director of Bristol Photo Festival after student's anti-racism campaign [online]. 21 July 2020 [cit. 2020-07-22]. Dostupné online.
  55. ↑ Renowned Photographer Martin Parr Has Resigned as Artistic Director of the Bristol Photo Festival After Being Accused of Racial Insensitivity [online]. 22 July 2020 [cit. 2020-07-24]. Dostupné online.
  56. ↑ Signs of the Times by Martin Parr [online]. [cit. 2025-12-09]. Dostupné online.
  57. 1 2 'The further north you go, the nicer it gets' [online]. 20 April 2006 [cit. 2022-07-22]. Dostupné online.
  58. ↑ Turkey and Tinsel (2014) / Martin Parr [online]. [cit. 2025-12-09]. Dostupné online.
  59. ↑ Martin Parr - Pictures, Photography, Photo Art Online at LUMAS [online]. [cit. 2017-03-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 March 2017.
  60. ↑ SEAWRIGHT, Paul. Professor Martin Parr in Belfast [online]. Ulster University, 24 May 2013 [cit. 2016-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 September 2017.
  61. 1 2 Niall Flynn, "Martin Parr: we don't appreciate British photography enough". Dazed, 19 September 2017. Retrieved 22 October 2017
  62. ↑ The best UK photography galleries chosen by Sean O'Hagan [online]. 14 October 2018 [cit. 2021-04-22]. Dostupné online.
  63. ↑ RULE, Dane. Your weekend: In the galleries. The Age. 31 March 2012. Dostupné online [cit. 3 April 2014].
  64. 1 2 Lecture by Martin Parr [online]. California College of the Arts, 12 March 2013 [cit. 2014-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 January 2014.
  65. ↑ Honorary Fellowships [online]. Royal Photographic Society [cit. 2015-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 November 2015.
  66. ↑ Prizes and Awards – Martin Parr [online]. Dostupné online.
  67. ↑ "The Dr. Erich Salomon Award of the German Society for Photography (DGPh)", Deutsche Gesellschaft für Photographie. Retrieved 19 October 2017.
  68. ↑ Centenary Medal [online]. Royal Photographic Society [cit. 2015-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 May 2015.
  69. ↑ Honorary Graduates 2008 [online]. Manchester Metropolitan University [cit. 2014-01-05]. Dostupné online.
  70. ↑ Photographic Society of Japan Awards [online]. Photographic Society of Japan [cit. 2015-03-05]. Dostupné online.
  71. ↑ MUJICO, Jacqueline. Amateur Photographer Awards 2014 [online]. Amateur Photographer, 3 February 2014 [cit. 2015-03-06]. Dostupné online.
  72. ↑ Lucie 2014 Honorees Announced [online]. Lucie Foundation, 23 October 2014 [cit. 2015-03-06]. Dostupné online.
  73. ↑ ALLEN, Sarah. Lucie Foundation unveils its 2014 honorees [online]. British Journal of Photography, 15 October 2014 [cit. 2015-03-06]. Dostupné online.
  74. ↑ SANDRA, MacKenzie. A Royal celebration: The Queen's visit to the RA [online]. Royal Academy of Arts, 12 October 2016 [cit. 2017-07-03]. Dostupné online.
  75. ↑ 2017 Outstanding Contribution to Photography – Martin Parr [online]. World Photography Organisation [cit. 2017-07-03]. Dostupné online.
  76. ↑ LATHAM HUCKER, Hollie. 2017 Sony World Photography Awards grand prize winners announced [online]. Amateur Photographer, 21 April 2017 [cit. 2017-07-03]. Dostupné online.
  77. ↑ The London Gazette, Supplement 63377, Page B9 [online]. The London Gazette, 12 June 2021 [cit. 2025-12-08]. Dostupné online.
  78. ↑ Queen's birthday list honours key figures in UK Covid vaccine drive [online]. 11 June 2021 [cit. 2021-06-12]. Dostupné online.
  79. ↑ Everyone who's received an MBE, OBE, CBE, knighthood or damehood this year [online]. 11 June 2021 [cit. 2021-06-12]. Dostupné online.
  80. ↑ http://www.ct24.cz/kultura/114982-martin-parr-drazdi-obycejnosti/
  81. ↑ http://www.fotografnet.cz/index.php?lang=cz&cisid=24&katid=3&claid=204
  82. ↑ PARR, Martin. Exhibitions [online]. [cit. 2014-03-31]. Dostupné online.
  83. ↑ Martin ParrOeuvres 1971–2001 [online]. Maison européenne de la photographie, 18 May 2005 [cit. 2014-04-03]. Dostupné online.
  84. ↑ "2001: Martin Parr : Photographic Works", Photography and the Archive Research Centre. Retrieved 6 July 2014.
  85. ↑ "Science Museum Photography Exhibition Review: Only in England by Martin Parr and Tony Ray-Jones", International Business Times.
  86. ↑ HAUS DER KUNST. Museum [online]. Haus der Kunst [cit. 2015-03-01]. Dostupné online.
  87. ↑ Planète Parr La collection de Martin Parr du 30 juin au 27 septembre 2009 Concorde, Paříž [online]. Galerie nationale du Jeu de Paume [cit. 2017-01-12]. Dostupné online.
  88. ↑ Only in England: Photographs by Tony Ray-Jones and Martin Parr [online]. National Science and Media Museum [cit. 2020-05-04]. Dostupné online.
  89. ↑ Only in England: Photographs by Tony Ray-Jones and Martin Parr [online]. Science Museum, Londýn, 21 September 2013 [cit. 2013-11-11]. Dostupné online.
  90. ↑ Black Country Stories [online]. 22 November 2013 [cit. 2022-06-17]. Dostupné online.
  91. ↑ Teddy Grays | Martin Parr [online]. [cit. 2022-06-17]. Dostupné online.
  92. ↑ Martin Parr: Black Country Stories | The New Art Gallery Walsall [online]. [cit. 2022-06-17]. Dostupné online.
  93. ↑ Martin Parr Foundation [online]. [cit. 2022-06-17]. Dostupné online.
  94. ↑ Black Country Stories | Martin Parr [online]. [cit. 2022-06-17]. Dostupné online.
  95. ↑ Martin ParrParis [online]. Maison européenne de la photographie [cit. 2014-03-25]. Dostupné online.
  96. ↑ Martin Parr [online]. 2015-03-18 [cit. 2025-12-07]. Dostupné online. (anglicky)
  97. ↑ Sony World Photography Award & Martin Parr – 2017 Exhibition [online]. World Photography Organisation, 23 September 2016 [cit. 2017-07-03]. Dostupné online.
  98. ↑ Major new Martin Parr exhibition [online]. 21 June 2018 [cit. 2018-06-28]. Dostupné online.
  99. ↑ In Black & White: Martin Parr & Tony Ray-Jones [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 September 2021.
  100. ↑ Martin Parr | Fotografiska Shanghai [online]. 2025-03-14 [cit. 2025-07-15]. Dostupné online. (anglicky)
  101. ↑ I Am Martin Parr review: A brisk and delightful documentary on an incredible photographer [online]. 2025-02-20 [cit. 2025-02-24]. Dostupné online. (anglicky)
  102. ↑ MAHER, Kevin. I am Martin Parr review — a short, sharp portrait of the photographer [online]. 2025-02-20 [cit. 2025-02-24]. Dostupné online. (anglicky)
  103. ↑ BRADSHAW, Peter. I Am Martin Parr review – enjoyable study of tragicomic Britain's inspired photographer. The Guardian. 2025-02-19. Dostupné online [cit. 2025-02-24]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  104. ↑ In the Vernacular [online]. Art Institute of Chicago, 6 February 2010 [cit. 2017-05-24]. Dostupné online.
  105. ↑ Martin Parr [online]. [cit. 2014-04-10]. Dostupné online.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Martin_Parr&oldid=25511344“