Zasnoubení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Zásnuby)
Skočit na: Navigace, Hledání

Zasnoubení je slib mezi mužem a ženou o tom, že spolu vstoupí do manželství. Nemá žádné právní následky, je právně nevynutitelný, přesto je jako dohoda nutným předpokladem k tomu, aby k uzavření manželství následně došlo.

Vývoj zásnubních formalit[editovat | editovat zdroj]

V českých zemích je pojem zásnub znám už od středověku, kdy se zasnubovali (a zásnuby též rušili) představitelé vládnoucích rodů.[1] Ještě v první polovině dvacátého století měly zásnuby formu zásnubní hostiny. Ta byla intimnější, než svatba. Oznámení zásnub se zpravidla nedělo v tisku, což je vidět z poměru zveřejněných zásnubních a svatebních oznámení.[2] Zásnubní hostinu pořádali rodiče snoubenky.[3] V současné době se výraz zasnoubení či zásnuby používá nejen pro takto formálně organizovanou slavnost, ale i tehdy, požádá-li muž o ruku ženu pouze v její společnosti a rodičům je zasnoubení oznámeno následně.[4]

Právní hledisko[editovat | editovat zdroj]

Za právní institut zasnoubení považoval pouze obecný zákoník občanský z roku 1811, který však přesto výslovně stanovil: „Zasnoubení čili zatímní slib vstoupiti v manželství, nechť byl dán nebo přijat za jakýchkoliv okolností nebo podmínek, nezpůsobuje právního závazku, ani uzavříti manželství samo, ani plniti, co pro případ odstoupení bylo vymíněno.“[5] Tehdejší právní úprava nicméně s takovým slibem některé právní následky spojovala, např. právo snoubenky na věno a snoubence na výbavu od svých rodičů nebo možnost uzavřít svatební smlouvu a v případě zrušení zasnoubení právo na náhradu nezaviněné skutečné škody a právo požadovat zpět poskytnuté dary.[6]

Pozdější právní úpravy již zasnoubení jakožto právní institut neznaly. Zákon o právu rodinném z roku 1949 ještě používal pojem „snoubenci“,[7] ale zákon o rodině z roku 1963 už muže a ženu, kteří chtěli uzavřít manželství, označoval jako „občany“.[8] Zasnoubení se do českého práva vrátilo až roku 1998,[9] avšak opět jen jako právně nezávazná dohoda o uzavření manželství. Zákon po snoubencích vlastně pouze vyžaduje, aby před uzavřením manželství navzájem poznali svůj zdravotní stav a aby zvážili uspořádání budoucích majetkových poměrů a bydlení.[10] I tato právní norma je ale jen deklaratorní, mající více morální rozměr, než právní, její nedodržení totiž nemá na platnost manželství vliv. Je jí spíše zdůrazněn význam manželství ve smyslu životního společenství a zdravého prostředí pro založení rodiny.[11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Acoma. Václav III. [online]. E-stredovek.cz, [cit. 2017-08-28]. Dostupné online.  
  2. Zprávy osobní a rodinné. Národní listy. 14. 8. 1921, s. 5. Dostupné online.  
  3. Guth-Jarkovský: Zprávy osobní a rodinné/Zasnoubení. Národní listy (Příloha). 8. 5. 1921, s. 4. Dostupné online.  
  4. BERANOVÁ, Adéla. Etiketa: Zásnuby a která pravidla zasnoubení je dobré znát. WeddingMag [online]. 2014-09-07 [cit. 2017-08-28]. Dostupné online.  
  5. § 45 císařského patentu ze dne 1. června 1811, č. 946/1811 ř. z., obecný zákoník občanský (dále jen jako „obecný zákoník občanský“)
  6. § 46, § 1217, § 1220, § 1231 a § 1247 obecného zákoníku občanského
  7. Např. § 1 odst. 2 zákona ze dne 7. prosince 1949, č. 265/1949 Sb., o právu rodinném
  8. § 2 zákona ze dne 4. prosince 1963, č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění do 31. července 1998
  9. Zákon ze dne 3. dubna 1998, č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů
  10. § 665 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
  11. Milana Hrušáková a kolektiv: Zákon o rodině, Zákon o registrovaném partnerství, komentář. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 6–7, ISBN 978-80-7400-061-4

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]