Wolf Biermann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wolf Biermann
Wolf Biermann Lauter Lyrik.jpg
Narození 15. listopadu 1936 (84 let)
Hamburk
Alma mater Humboldtova univerzita
Heinrich-Hertz-Schule
Povolání písničkář, básník, disident, spisovatel, hudební skladatel a písničkář
Rodiče Dagobert Biermann
Manžel(ka) Eva-Maria Hagenová (od 1966)
Partner(ka) Eva-Maria Hagenová (1965–1972)
Ocenění Fontaneho cena (1969)
Cena německé gramofonové desky (1973, 1975 a 1977)
Německá cena za malé umění (1979)
Cena Friedricha Hölderlina (1989)
Cena Georga Büchnera (1991)
Mörikeho cena města Fellbachu (1991)
Cena Heinricha Heineho (1993)
… více na Wikidatech
Webová stránka www.wolf-biermann.de
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Wolf Biermann, rok 2013

Karl Wolf Biermann (* 15. listopadu 1936, Hamburk) je německý písničkář, známý jako příslušník disentu vypovězený roku 1976 z NDR.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Oba jeho rodiče byli členy Komunistické strany Německa, jeho otec Dagobert Biermann, dělník v hamburské loděnici, byl pro sabotáž na lodích s nákladem zbraní pro Frankovu armádu roku 1937 uvězněn a v roce 1943 jako Žid popraven v Osvětimi.[1] Wolf Biermann se angažoval v hamburských levicových studentských organizacích, roku 1953 odešel dobrovolně do NDR. Studoval na Humboldtově univerzitě politickou ekonomii a filozofii, byl asistentem režie v divadle Berliner Ensemble a spolupracoval se skladatelem Hannsem Eislerem, autorem východoněmecké hymny. Pod jeho vlivem začal vystupovat s vlastními autorskými písněmi, v roce 1964 účinkoval v Praze, kde se spřátelil s Jiřím Suchým, který přeložil řadu jeho textů do češtiny.

Pro své svobodomyslné a pacifistické názory se stal Biermann režimu brzy nepohodlným, jeho přihláška do SED byla zamítnuta, od roku 1965 měl zákaz veřejného vystupování. V roce 1968 nahrál doma album Chausseestraße 131, které bylo distribuováno jako samizdat. V roce 1973, kdy se v Berlíně konal Světový festival mládeže a studentstva, navštívila Biermanna Joan Baezová a vyjádřila mu podporu. V roce 1976 začal Biermann znovu vystupovat a v listopadu téhož roku mu režim dovolil odcestovat na turné do západního Německa. Zde Biermann veřejně kritizoval poměry v NDR a byl za to zbaven východoněmeckého občanství.[2] Proti zacházení s Biermannem protestovala řada prominentních intelektuálů, následovala vlna represí, během níž byli vypovězeni ze země např. herec Manfred Krug nebo spisovatel Jürgen Fuchs. Biermann se usadil v rodném Hamburku a vystupoval jako umělec na volné noze, po roce za ním přijela manželka Eva-Maria Hagenová a nevlastní dcera, později známá zpěvačka Nina Hagen. V západním Německu Biermann zprvu patřil k příznivcům mimoparlamentní opozice, později se jeho názory posunuly doprava, podpořil americkou a izraelskou zahraniční politiku včetně války v Iráku,[3] při vystoupení v Bundestagu v listopadu 2014 k příležitosti čtvrt století od pádu Berlínské zdi ostře napadl příslušníky Die Linke.[4]

Je držitelem řady významných ocenění: Fontaneho cena (1969), Cena Friedricha Hölderlina (1989), Cena Georga Büchnera (1991), Německá národní cena (1998), Velký Spolkový záslužný kříž (2006), čestné občanství Berlína (2007), čestný doktorát Humboldtovy univerzity (2008).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jiří Suchý: Písničky Wolfa Biermanna. Světová literatura 4/1968, s. 160-163

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Emmi Biermann: Was uns noch blüht. Die Zeit. 1984-09-14. Dostupné online [cit. 2016-11-30]. ISSN 0044-2070. 
  2. BStU - Notizen - Die Ausbürgerung des Liedermachers Wolf Biermann. www.bstu.bund.de [online]. [cit. 2016-11-30]. Dostupné online. 
  3. DEBATTE: Brachiale Friedensliebe - DER SPIEGEL 9/2003. www.spiegel.de [online]. [cit. 2016-11-30]. Dostupné online. 
  4. Gedenkstunde im Bundestag: Biermann greift „Linke“ frontal an. Frankfurter Allgemeine Zeitung. 2014-11-07. Dostupné online [cit. 2016-11-30]. ISSN 0174-4909. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]