Wobegongovití
Wobegongovití | |
---|---|
Wobegong skvrnitý (Orectolobus maculatus) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | paryby (Chondrichthyes) |
Nadřád | žraloci (Selachimorpha) |
Řád | malotlamci (Orectolobiformes) |
Čeleď | žralůčkovití (Orectolobidae) T. N. Gill, 1896 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Wobegongovití (Orectolobidae) je čeleď žraloků z řádu malotlamců. Jedná se o menší až středně velké žraloky obývající dna mělkých teplých vod od mírného po tropický pás v Indickém a západní části Tichého oceánu.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Velikost dospělců se podle druhu pohybuje v rozpětí 0,6–3,2 m[1][2] (maximální délky dosahuje wobegong skvrnitý (Orectolobus maculatus)).[1] Většina druhů má tělo poseto různě zbarvenými vzory rozmanitých tvarů. Hlava a tělo bývají silně dorzoventrálně zploštělé. Tlama je umístěna takřka u konce hlavy a dalece před očima. Zuby jsou špičaté ve tvaru ostrých špičáků, uspořádané ve dvou řadách. Spirakulum je velké. U nozder se nachází poměrně výrazné vousky. Kolem úst a po stranách hlavy jsou nápadné kožní záhyby (lalůčky). Ocasní ploutev nemá spodní lalok, na konci horního laloku se nachází ocasní zářez. Ocas je o hodně kratší než tělo (srvn. např. se žralůčky, jejichž ocas je delší než tělo). Obě hřbetní ploutve nemají trny a jsou zhruba stejně velké. Řitní ploutev začíná vzdálenostně až zas druhou hřbetní ploutví.[2]
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Wobegongovití se řadí mezi bentické druhy, tzn. zdržují se u oceánského dna. Obývají hloubky do 110 m. Jejich stanoviště tvoří skalnaté i písčitá dna a často se vyskytují i na korálových útesech, kde dobře splývají s okolním prostředím díky svému tělnímu zbarvení a kožním lalůčkům. Areál výskytu zahrnuje tropické, subtropické a teplejší vody mírného pásu od Japonska přes Novou Guineu po jižní Austrálii.[3]
Biologie
[editovat | editovat zdroj]Jedná se o mocné bentické predátory, do jejichž jídelníčku patří ryby, krabi, krevety, humři a chobotnice. V lovu jim dobře slouží zbarvení jejich těl, které jim umožňuje splynout s okolním prostředím. Jsou vejcorodí, embrya získávají živiny ze žloutkového váčku. Samice klade 20 a více mláďat.[4] Podobně jako žralůčkovití, i wobegongovití umě používají své ploutve při plazení po dně. Mohou dokonce vylézt na břeh a podnikat krátké přesuny mezi přírodními bazénky.[3]
Systematika
[editovat | editovat zdroj]K wobegongovitým se řadí vedle několika fosilních rodů 12 recentních druhů ve 3 rodech:[1][4]
- rod Eucrossorhinus Regan, 1908
- Eucrossorhinus dasypogon (Bleeker, 1867) (wobegong indonéský)
- †Eucrossorhinus microcuspidatus Case 1978
- rod Orectolobus Bonaparte, 1834
- Orectolobus floridus Last & Chidlow, 2008
- Orectolobus halei Whitley, 1940[5]
- Orectolobus hutchinsi Last, Chidlow & Compagno, 2006[6]
- Orectolobus japonicus Regan, 1906 (wobegong japonský)
- Orectolobus leptolineatus Last, Pogonoski & W. T. White, 2010
- Orectolobus maculatus (Bonnaterre, 1788) (wobegong skvrnitý)
- Orectolobus ornatus (De Vis, 1883) (wobegong queenslandský)
- Orectolobus parvimaculatus Last & Chidlow, 2008
- Orectolobus reticulatus Last, Pogonoski & W. T. White, 2008
- Orectolobus wardi Whitley, 1939 (wobegong Wardův)
- rod Sutorectus Whitley, 1939
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c NELSON, Joseph S. Fishes of the world. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: Wiley, 2016. Dostupné online. ISBN 978-1-119-17484-4, ISBN 1-119-17484-8. OCLC 926623501 S. 61. (anglicky)
- ↑ a b LAST, P. R.; STEVENS, J. D. Sharks and Rays of Australia. Sydney: CSIRO Australia, 1994. Dostupné online. ISBN 0-643-05143-0. S. 125. (anglicky)
- ↑ a b COMPAGNO, Leonard J. V. Bullhead, mackerel and carpet sharks: heterodontiformes, lamniformes and orectolobiformes. Rome: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 2002. (Sharks of the world). Dostupné online. ISBN 978-92-5-104543-5. S. 148–149.
- ↑ a b EBERT, David A.; DANDO, Marc; FOWLER, Sarah L. Sharks of the world: a complete guide. New Jersey: Princeton University Press, 2021. ISBN 978-0-691-20599-1. S. 267. (anglicky)
- ↑ Huveneers. Redescription of two species of wobbegongs (Chondrichthyes: Orectolobidae) with elevation of Orectolobus halei Whitley 1940 to species level. Zootaxa. 2006, s. 29–51. Dostupné online.
- ↑ Last, Chidlow & Compagno. A new wobbegong shark, Orectolobus hutchinsi n. sp. (Orectolobiformes: Orectolobidae) from southwestern Australia. Zootaxa. 2006, s. 35–48. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- COMPAGNO, Leonard J. V. Bullhead, mackerel and carpet sharks: heterodontiformes, lamniformes and orectolobiformes. Rome: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 2002. (Sharks of the world). Dostupné online. ISBN 978-92-5-104543-5.
- EBERT, David A.; DANDO, Marc; FOWLER, Sarah L. Sharks of the world: a complete guide. New Jersey: Princeton University Press, 2021. ISBN 978-0-691-20599-1. (anglicky)
- LAST, P. R.; STEVENS, J. D. Sharks and Rays of Australia. Sydney: CSIRO Australia, 1994. Dostupné online. ISBN 0-643-05143-0. (anglicky)
- NELSON, Joseph S. Fishes of the world. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: Wiley, 2016. Dostupné online. ISBN 978-1-119-17484-4, ISBN 1-119-17484-8. OCLC 926623501 (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Wobegongovití na Wikimedia Commons
- Taxon Orectolobidae ve Wikidruzích