Wikipedistka:Markri~cswiki/Pískoviště

Chemapol byl podnik zahraničního obchodu pro vývoz a dovoz chemických výrobků a surovin, který fungoval v letech 1948 až 1994, kdy se stal součástí holdingové společnosti Chemapol Group, a.s. podnikající v oblasti rafinérského, petrochemického, chemického a farmaceutického průmyslu a obchodu. Činnost společnosti skončila v lednu 1999 vyhlášením konkursu na Chemapol Group, a.s. vzhledem k neschopnosti splácet úvěry.

Chemapol vznikl v srpnu 1948 jako jedna z prvních výsadních akciových společností po zestátnění zahraničního obchodu podle zákona č. 119/1948 Sb. Ten stanovil, že zahraniční obchod i mezinárodní zasilatelství budou vyhrazeny monopolním podnikům, které zřídí ministr zahraničního obchodu. Až do roku 1990 mohl až na malé výjimky s určitým zbožím mohl obchodovat jen určený podnik zahraničního obchodu.

Chemapol se zabýval dovozem a vývozem chemikálií, surovin a polotovarů pro chemickou výrobu, pohonných látek (byl jediným dovozcem ropy), kaučuku, barev, laků, farmaceutických výrobků aj.

Jeho prvním ředitelem byl Vilém Šáda, kterého jmenoval do funkce dne 16. srpna 1948 ministr zahraničního obchodu Antonín Gregor spolu s dalšími pěti úsředními řediteli nových výsadních společností zahraničního obchodu (Skloexport, Československá keramika, Oleaspol, Centrotex, Chmel a slad).

Při reorganizaci zahraničního obchodu v roce 1953 se Chemapol stal vyhláškou ministra zahraničního obchodu č. 298/1953 podnikem zahraničního obchodu s názvem Chemapol, akciová společnosti pro dovoz a vývoz chemických výrobků a surovin. V roce 1965 změnil vyhláškou ministra zahraničního obchodu č. 147/1965 Sb. svůj název na Chemapol, podnik zahraničního obchodu. K 1. lednu 1968 se na základě vyhlášky ministra zahraničního obchodu č. 127/1967 Sb. vrátil k názvu Chemapol, akciová společnost.

V souvislosti s přijetím ústavního zákona o federativním uspořádání Československého socialistické republiky byla v listopadu 1968 založena akciová společnost Chemapol Bratislava na základě výnosu ministra zahraničního obchodu pod názvem „Chemapol Bratislava, účastinná spoločnost pre zahraničný obchod“. Předmětem podnikání této akciové společnost byl vývoz a dovoz chemikálií, surovin, polotovarů a pomocných látek pro gumárenský průmysl, pro výrobu plastických hmot či zemědělských pomocných přípravků. K 1. lednu 1980 změnila akciová společnost Chemapol Bratislava svůj název na PETRIMEX Bratislava.

Od svého vzniku sídlil Chemapol na adrese Panská 9, Praha 1. Dne 7. října 1970 přesídlil do nově postavené budovy v Kodaňské 1441/46 v pražských Vršovicích. Zde měl sídlo až do svého zániku v lednu 1999. Chemapol Bratislava sídlil od roku 1972 v nově postavené budově v Bratislavě-Ružinově, Dr. Vladimíra Clementisa 10.

V 70. a 80. letech 20. století pracovalo v pražském sídle Chemapolu až 800 zaměstnanců v sedmi obchodních skupinách (OS) rozdělených podle druhu produktů (ropa a petrochemické výrobky, farmaceutické výrobky, kaučuk a plastické hmoty, barvy a laky, kosmetika a drogérie, barvy a přípravky pro textilní a papírenskou výrobu a anorganické chemikálie).

Generálním ředitelem Chemapolu byl od poloviny 60. let 20. století Zdeněk Mojžíšek, který se zasloužil o výstavbu nové budovy Chemapolu v Praze-Vršovicích. Jeho nástupcem se stal v roce 1985 Václav Volf.

Chemapol po pádu komunismu

Po sametové revoluci ztratil Chemapol jako podnik zahraničního obchodu výhradní právo na obchodování se zahraničím. V roce 1991 vznikla akciová společnost Chemapol, která v té době byla téměř dominantním dovozcem ropy do České republiky. V roce 1994 se stala součástí holdingové společnosti Chemapol Group, a.s., kterou vedl ve funkci prezidenta společnosti Václav Junek, někdejší náměstek generálního ředitele Chemapolu.

Chemapol Group, a.s. při privatizaci ovládla pomocí úvěrů několik podniků chemického, petrochemického a farmaceutického průmyslu, s jejichž výrobky do té doby obchodovala – Fatra, Lachema, Technoplast, Ostacolor, Kaučuk Kralupy, Koramo, Paramo, Moravské chemické závody, Pragofol, Respharma, Moraviapharm, Petra, Chemo, Tamda, Zach aj. Podíly vlastnila i v dalších podnicích: Chemické závody Sokolov, Spolana, Gumotex či Synthesia, která v Pardubicích vyráběla a vyvážela výbušninu Semtex. V roce 1996 se stala vlastníkem společnosti Omnipol, která obchodovala se zbraněmi.

Společnost Chemapol Group, a.s. v roce 1994 usilovala také o vstup do českých rafinérií v Litvínově a Kralupech nad Vltavou, ale neuspěla kvůli intervenci tehdejšího ministra vnitra Jana Rumla, který informoval členy vlády o tom, že generální ředitel Václav Junek byl v letech 1980 až 1990 agentem Státní bezpečnosti. Strategické vlastnictví rafinérsko-petrochemický komplexu v rukou Chemapol Group, a.s. představovalo bezpečnostní riziko pro Českou republiky, neboť panovaly obavy, že by Václav Junek preferoval ruskou ropu.

Chemapol figuroval v kauze lehké topné oleje (LTO), která se odehrávala v Československu a České republice v letech 1990 až 1996 a jejíž podstatou bylo zneužívání rozdílné výše spotřební daně na ropné produkty.

Společnost podnikala také ve finančním sektoru – vlastnila Union Banku, Penzijní fond Koruna či Investiční fond Expandia. V roce 1996 se stala vlastníkem vydavatelství Melantrich, které vydávalo celostátní deník Svobodné slovo (od roku 1997 Slovo).

Na začátku roku 1997 koupila společnost Chemapol Group, a.s. od Václava Havla polovinu paláce Lucerna za 200 miliónů korun.

Dne 27. ledna 1999 vyhlásil Krajský obchodní soud v Praze konkurs na majetek společnosti Chemapol Group na návrh dvou věřitelských bank ČSOB a Crédit Lyonnais, kterým společnost nesplácela úvěry. Celkově podnikání Chemapol Group, a.s. skončilo dluhem ve výši 16 miliard korun. Některé divize Chemapolu byly odprodány (chemickou divizi získal Agrofert Andreje Babiše).

Budova Chemapolu v Praze

Budova Chemapolu v pražských Vršovicích je součástí administrativního komplexu Chemapol-Investa, který vznikl v letech 1966 až 1970 podle návrhu architektky Zdenky Marie Novákové a Dagmar Šestákové. Návrh administrativního komplexu původně vypracovaly do anonymní architektonické soutěže vypsané v roce 1964 na výstavbu sídla „Energetiky“ na trojúhelníkovitém pozemku mezi ulicemi Kavkazská a Kodaňská v pražských Vršovicích. V historii české architektury ve veřejné soutěži uspěly tak mladé architektky (Zdence Novákové bylo 24 let a Dagmar Šestákové 28 let).

Porota vyhodnotila jejich návrh jako nejlepší ze všech tří kritérií, které si stanovila, což byly urbanistické souvislosti, dispozice a architektonické řešení a technickoekonomické řešení. U architektonického řešení byly zejména sledovány dálkové pohledy a reagování na problém svažitého terénu, který autorky vyřešily dvouúrovňovou terasou navazující na celkový rozvrh zelených teras vytvářejících parter pro chodce mezi budovami. Celý komplex byl koncipován jako architektonický a výtvarný celek včetně interiérů a exteriérů, terasové řešení vytvářelo, spolu s jižní dvouúrovňovou terasou a budovami „Palác v zahradě“.

Stavba byla navržena jako trojtrakt tří propojených částí – budovy A o osmi patrech s velkou vstupní halou „foyer“, budovy B o deseti patrech a budovy C o třech patrech. Projekt počítal se závěsným pláštěm, jež byl v té době ve stavebnictví teprve ve zrodu. Konstrukční systém představoval montovaný skelet v modulové síti, který umožňuje univerzální využití, příčky jsou přemístitelné. Návrh počítal s oddělenými kancelářemi propojenými skleněnými či neprůhlednými stěnami pro komfort zaměstnanců.

V roce 1965 investor stavby Energoprojekt zjistil, že nemá na výstavbu dostatek financí, a od výstavby ustoupil. Projekt byl uložen v Útvaru hlavního architekta hl. města Prahy.

V polovině roku 1966 o projekt projevilo zájem ministerstvo zahraničních věcí, které plánovalo vybudovat reprezentativní sídlo na světové úrovni pro své dva podniky zahraničního obchodu – Chemapol a Investa. Díky tomu bylo možné pro stavbu administrativního komplexu získat dodavatele v zahraničí, protože v Československu neexistoval stavební podnik, který měl zkušenosti se skeletovým systémem a závěsným fasádovým pláštěm. Pro stavbu budovy Chemapol-Investa vybral ředitel PZO Chemapol Zdeněk Mojžíšek italskou stavební firmu FEAL, která vytvářela montované konstrukce po celém světě a v Miláně měla i vlastní montážní ocelářský závod.

Pro projekt Chemapol-Investa byl pouze změněn modul z původního 150 cm na 120 cm a násobky. Jinak byl systém FEAL přizpůsoben po dohodě s autorkami projektu stavbě tak, aby realizace měla individuální charakter a vazbu k místu. Závěsný plášť pro Chemapol-Investa byl originální dodávka FEAL (VAR M3), první v ČSSR (později firma FEAL dodala své ocelové konstrukce pro další budovy v Československu – sídla Motokovu a Strojimportu v Praze či dětskou léčebnu Vesna v Janských Lázních). Originální byly také hliníkové podhledy a kovové příčky. Chemapol, jako první stavba, kterou FEAL vstupoval na české pole, měl vše originální  –  plášť, podhledy, příčky, dveře, schodiště, nevím jak o rok pozdější Strojimport, ale ostatní PZO už se vyráběly v licenci, tedy u nás.

Součástí projektu bylo i zařazení děl mnoha významných výtvarných umělců v interiérech i exteriéru, s jejichž účastí rovněž souhlasilo ministerstvo zahraničních věcí. Někteří z nich v době dokončení stavby již nesměli vystavovat (sochaři Zdeněk Palcr, Miloslav Chlupáč, Věra Janoušková, malíři Josef Klimeš, Jiří John aj.)

Průběh stavby zdržel požár z 7. dubna 1969, který zničil téměř třetinu hotové budovy B. Stavba byla zkolaudována v roce 1970 bez velkého zájmu médií a veřejnosti, protože spoluautorka projektu Dagmar Šestáková emigrovala a řada umělců podílejících se na projektu se ocitla po roce 1969 na černé listině. Architektka Zdenka Marie Nováková nesměla projekt přihlásit na přehlídku realizací.

Architektonické ztvárnění objektu má předobraz v mezinárodním stylu poválečných administrativních budov (tzv. „skin-and-bone“ architektura známá například z tvorby Ludwiga Miese van der Rohe v USA) a vyznačuje se pozoruhodnou stylovou čistotou.

Technické údaje budovy

Celková plocha pozemku: 17 286 m2

Zastavěná plocha včetně terasové podnože: 5 160 m2

Zastavěná plocha samotných budov A, B, C:  3 090 m2

Jižní budova A (ředitelství obou podniků) má 9 nadzemních podlaží, obvod 26,40 m x 26,40 m.

Nejvyšší „desková“ budova B (obchodní budova obou podniků) má 12 nadzemních podlaží, je 108 m dlouhá, 14,40 m široká.

Nejnižší severní křídlo C (budova mechanizace, technika, v přízemí veřejná pošta) má 4 nadzemní podlaží, délku 45,60 m, šířku 18 m.

Jednopodlažní terasová podnož mezi budovami A a B (vstupní prostory, atrium, restaurace, konferenční sály) má stejnou délku jako budova B, šířku 19,20 m.

Interiér budovy

Celkem v budově Chemapol-Investa pracovalo minimálně 1200 zaměstnanců obou podniků zahraničního obchodu (PZO). V budově A patřilo 1. až 4. patro PZO Investa. V 6. až 8. patře budovy A bylo vedení PZO Chemapol a osobní a mzdové oddělení. V podzemí budovy A byl autoprovoz PZO Investa a údržba jako součást technické správy budov.

V prostorném přízemí byla prosklená vstupní hala s vrátnicí a recepcí, jejíž zaměstnanci byli zaměstnanci Investy. Na vstupní halu a foyer navazovala směrem do budovy B hala s řadou prosklených recepčních salonků pro jednání se zahraničními zákazníky, které bylo možné vnitřní lehkou látkovou žaluzií (italská značka Luvar) zatáhnout. Celá zadní stěna haly byla obložena řezanými deskami ze dřeva barvy skořice (Afromosie). K ní přiléhající prosklené salonky bylo možné vnitřní lehkou látkovou žaluzií (italská značka Luvar) zatáhnout.

Na konci haly v přízemí budovy B byla velká závodní jídelna, bufet a kuchyně, ze které obsluha recepce rozvážela občerstvení i do recepčních salonků na pojízdných servírovacích stolcích. V přízemí budovy B bylo zdravotní středisko.

V budově B byly kanceláře obchodních skupin obou podniků PZO Chemapol a PZO Investa, rozdělené na jednotlivé obchodní skupiny podle druhu produktů. Mezi kancelářemi s vestavěnými kancelářskými skříněmi ve všech budovách byly dělící stěny z montovaných plechových panelů FEAL, dveře měly speciální design hliníkových klik.  Uprostřed budovy B byla široká chodba s podlahou potaženou kobercem.

Budovy měly poštovní výtah, 2 osobní výtahy v budově A, 4 osobní výtahy v budově B, požární schodiště. Konstrukční prvky, schodiště, stropní podhledy, osvětlení, dřevěné obklady stěn, montované příčky, kancelářské dveře s atypickou klikou, zdravotní keramika a všechny viditelné pevné části interiéru byly z dodávky FEALu. Právě jako zachovalý fealovský celek navrhl Národní památkový úřad v prosinci 2021 udělit budově Chemapol-Investa status kulturní památky. Volné prvky interiéru mimo stavbu v budově A byly převážně z Itálie, v budově B byl nábytek z Německa.

Podle subjektivních pocitů obchodních referentů bylo v kancelářích příjemné pracovní prostředí pro nerušenou práci jednotlivých obchodních referátů, což v 80. létech 20. století ocenili zaměstnanci PZO Strojimport, kteří v budově začali pracovat po sloučení PZO Investa se Strojimportem (v jeho budově na Želivského ulici pracovali v tzv. open space, tedy kanceláři zabírající celé patro).

Budova C měla 4 podlaží, nacházelo se v ní technické a provozní zázemí – výpočetní centrum s děrnými štítky na zpracování dat, oddělení rozmnožovny – xerox, oddělení dálnopisu, pošta, výpočetní středisko, telefonní ústředna, jejíž telefonní linka začínala 715 (vždy se ozval hlas telefonistky „715“ s požadavkem jména nebo čísla interní linky k připojení dle interního telefonního seznamu, přímé linky od vedoucích pracovníků nebyly přes telefonní ústřednu.

V podzemí byla vzduchotechnika pro klimatizaci všech vnitřních částí budov (v budově nebylo možné otvírat okna), vodní hospodářství, trafostanice, dílny, archiv, olejové hospodářství pro vytápění souboru budov mazutovým olejem (PZO Chemapol měl ve své gesci dovoz a nákup topných olejů).

Umělecká díla v interiéru a exteriéru budovy

Díla vytvořená na zakázku dle architektonického zadání v interiérech a exteriérech areálu:

• Miloslav Chlupáč – Monumentální opukový reliéf pro čelnou stěnu vstupní haly
• Věra Janoušková – Dvě monumentální kovové plastiky pro vodní plochu atria
• Zdeněk Palcr – Opuková plastika „Oblak“ v podchodu mezi budovami B a C
• Karel Kronich – Monumentální plastika v exteriéru v severním předpolí zahrady
• Vjačeslav Irmanov – Reliéfní stěna v konferenčním sálu
• Josef Klimeš – Řada osmi na sebe navazujících dřevěných reliéfů pro recepční salonky
• Alois Fišárek – Tapiserie ve výstavní hale v budově B
• Jan Hladík – Tapiserie v jednací místnosti ředitele Investy v budově A
• Ivan Waulin – Skleněný objekt v pracovně generálního ředitele v budově A
• Čeněk Lysický – Tapiserie v jednací místnosti generálního ředitele v budově A
• Věra Drnková-Zářecká – Tapiserie v zasedací síni správné rady Chemapolu

Volná díla, vybraná pro kanceláře ředitelů skupin, představenstva, a společenské prostory:

Josef Jíra: „Drak“, Jaroslav Otčenášek: „Zimní krajina“,  Arnošt Paderlík: „Čírka a lyska“, Jan Smetana: „Zahrada“ a „Vzpomínky na cestu“, František Jiroudek: „Krajina s jezem“ a „Podzim“, Oldřich Smutný: „Kytice stromů“ a „Velký strom u rybníka“, Magdalena Jetelová: reliéf, Arnošt Paderlík: „Jahody a „Zátiší“, Jan Fojtík:„U vody“ a „Město v noci“, Stanislav Menšík: „Šedý obraz“, Jiří Karmazín: olej a „Krajina“ a „Stromy“,  Jan Smetana: „Vyvrácený strom“ a „Zátiší“, Jarmila Zábranská: „Podzim“a „Zátiší“, Jan Kotík: „Beňáda“, Vojtěch Tittlebach: „Portrét“, „Cirkus“, „Historie“ a „Benátky“, Otakar Synáček: čtyři akvarely, Čeněk Lysický: artprotis, Josef Liesler: „Robot a jeho stín“, Jiří John: dva oleje „Doutnání podzimu“, Josef Brož: „Jaro“, „Pšenice“ a „Pronásledovaný jezdec“, Josef Novák: „Jižní Čechy“, Miroslav Matouš: „Zátiší“, Karel Souček: pastel, František Jiroudek: „Řeka“, Ladislav Karoušek: „U studánky“, Jiří Novotný: „Zahrada“, Václav Turek: „Léto“, Jiří Rada: „Podzim“,  Jaroslava Pešicová: „Jarní vycházka“, Eduard Stavinoha: dva akvarely a dvě krajiny, Wili Nowak: olej, Oldřich Oplt: „Zátiší“, Eva Činčerová: sedm grafických lisrů, Alois Fišárek, „Les“,  Rostislav Novák: kovový relief.

Až do konce 20. století zůstala stavba i interiéry zachovány.

Budova po roce 1989

V devadesátých létech byl areál Chemapol-Investa ve vlastnictví několika společností. Od 28. prosince 1993 ho vlastnila společnost Chemapol Centrum, a.s., od srpna 1994 společnost Chemapol Group, a.s. Po bankrotu Chemapol Group, a.s. v lednu 1999 se stal vlastníkem Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který zde měl také sídlo do roku 2002, kdy byl soubor budov prodán a nazván PALÁC KODAŇSKÁ a. s.

Provozovatelem a majitelem budovy se stala společnost Kodaňska Office Center s.r.o., jako společný podnik dvou investorů B.S.R. Investment s.r.o. (B.S.R.Europe B.V.) a Breccia Holding Limited, kteří investovali do rekonstrukce 3,5 milionu euro. Stavba prošla v letech 2002–2006 úpravami, které pozměnily její původní řešení. Plášť budovy dostal barevný nátěr od francouzského umělce Yaacova Agama, čímž budova přišla o svůj záměrně střídmý a architektonicky čistý vzhled. Při rekonstrukci byl odstraněn dominantní prvek vstupní haly – reliéf od Miloslava Chlupáče, odstraněna byla i socha Zdeňka Palcra. Zrekonstruovaná budova byla slavnostně otevřena 20. října 2004.

V roce 2014 prodal Realitní fond Endurance Fund, spravovaný Orco Property Group, kancelářský projekt 4D Kodaňská Office Center společnosti Daramis Group, založené 22. srpna 2008. Nový majitel zveřejnil v roce 2021 svůj plán budovy zbourat a celý pozemek využít na blok bytových domů.

Dva roky trvající argumentace architektky Zdenky Marie Novákové, odborníků i signatářů petice za zachování budovy Chemapol-Investa ukončilo 13. prosince 2023 povolení k odstranění budov, které vydal stavební odbor Městské části Praha 10 i přesto, že Národní památkový ústav usiloval o udělení kulturní památky.

Chemapol v kultuře

Od poloviny 70. let 20. století se budova Chemapol-Investa objevila v několika filmech Pan Tau II – jako ústav předpovědi počasí, Křtiny – odjezd na křtiny, Ten svetr nesvlíkej – parkoviště, Akce Bororo –sídlo zahraniční agentury.