Wikipedista:RgC/Pískoviště 3

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
San Marino
Città di San Marino
Zleva doprava: Palazzo Pubblico, pohled na město, La Guaita, historické jádro města
Zleva doprava: Palazzo Pubblico, pohled na město, La Guaita, historické jádro města
Poloha
Souřadnice43°55′56″ s. š., 12°26′55″ v. d.
Nadmořská výška675 m n. m.
StátSan MarinoSan Marino San Marino
hrad San Marino
San Marino
San Marino
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha7,09 km²
Počet obyvatel4 356[1]
Hustota zalidnění615 obyv./km²
Správa
StarostaMaria Teresa Beccari[2]
PSČ47890

San Marino je hlavní město republiky San Marino a také amosprávné oblasti (italsky: castello neboli hrad) stejného jména. V polovině roku 2010 zde (v celé samosprávné oblasti) na ploše 7,09 kilometrů čtverečních[3] žilo 4356 obyvatel,[1] což San Marino činí třetím největším městem v zemi podle počtu obyvatel i podle rozlohy. Město se nachází v západní části republiky, na západním svahu nejvyšší hory San Marina Monte Titana. Na ní jsou tzv. Tři sanmarinské pevnosti, což je dominanta vévodící této oblasti.

Podle legendy vzniklo město už roku 301, když se zde usadili křesťanští uprchlíci v čele se svatým Marinem, kterému území hory věnovala riminská patricijka Felicissima.[4][5] Malé San Marino si téměř nepřetržitě udržovalo nezávislost a to i díky třem pevnostem na Monte Titanu. Během dvanáctého až patnáctého století byly k městu připojeny ještě další obce.[6] Roku 2008 byly historické centrum města a Monte Titano zařazeny na seznam světového dědictví UNESCO.[7]

San Marino není ekonomickým centrem země, ale nachází se tady stovky maloobchodů a mnoho památek, které z města dělají centrum turistického ruchu. Jednou ze zajímavostí je i lanová dráha vedoucí do Borgo Maggiore.[8] Kromě toho je San Marino centrem politiky a vzdělání. Sídlí zde také Mezinárodní akademie věd San Marino.[9]

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Dějiny San Marina

San Marino založil roku 301 kameník svatý Marinus a několik křesťanských uprchlíků.[4] 3. září 301 je také oficiální datum založení republiky San Marino.[4][10]


Geografie[editovat | editovat zdroj]

San Marino je se svou rozlohou 7,09 km2 třetí největší castello, hned Serravalle, do jehož území patří i curazia Dogana, a Borgo Maggiore.[3] I navzdory této rozloze je však samotné město podstatně menší. Nachází se na západním svahu Monte Titana, vápencové hory, která je začátkem Toskánsko-romaňolské části Apenin.[11] Díky tomu je to nejvýše položené město v zemi. Celá oblast patří do západní části republiky. Sousedí se sanmarinskými obcemi Acquaviva, Borgo Maggiore, Fiorentino, Chiesanuova a s italskou obcí San Leo.[3][12] Nejdelší hranice má Castello di San Marino s Borgo Maggiore a Chiesanuovou.

Klima zde je středomořské s teplými a slunečnými léty a mírnými až chladnými zimami.[13] Na severní straně Monte Titana, ve výšce 705 m n. m., se nachází meteorologická stanice.[14] Další stanice se nachází také v obci Casole v nadmořské výšce 512 metrů.[15]

Obce[editovat | editovat zdroj]

Součástí území samosprávné oblasti jsou i tyto obce (italsky: curazie):[12]

Správa a politika[editovat | editovat zdroj]

San Marino je tzv. capoluogo, což znamená, že se jedná o správní centrum samosprávné oblasti pojmenované po tomto městě.[16] Vedení města zajišťuje desetičlenná Městská rada (Giunte di Castello) volená občany každé čtyři roky. V čele rady je na dva roky volený kapitán, tzv. Capitano di Castello, což je vlastně starosta města a celé samosprávné oblasti.[17][18]

Období Kapitán Volební strana
13. červen 1999 - 30. listopad 2003 Giulietta R. Della Balda Lista civica
30. listopad 2003 - 29. listopad 2009 Alessandro Barulli Lista civica
29. listopad 2009 - nyní Maria Teresa Beccari Lista civica

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Historické centrum San Marina a Monte Titano
Světové dědictví UNESCO
Monte Titano je viditelné už z dálky
Monte Titano je viditelné už z dálky
Smluvní státSan MarinoSan Marino San Marino
Typkulturní dědictví
Kritériumiii
Odkaz1245 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení2008 (32. zasedání)

Ekonomika San Marina byla vždy úzce spjata s ekonomikou republiky. Až donedávna byly hlavními ekonomickými aktivitami těžba kamene a řezbářství. Dnes je zde ekonomika více rozmanitá, včetně turistického ruchu, obchodu, prodeje poštovních známek a malého zemědělského hospodaření (obilí, vinná réva, olivy) v okolí města.[19] Ačkoliv je San Marino hlavním městem republiky, většina firem a velkoobchodů se nachází v Borgo Maggiore a Serravalle - největších městech v republice.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

San Marino je známé dlouhými, klikatými, dlážděnými ulicemi. Jeho nadmořská výška a příkrá cesta znemožňuje, aby sem vedla sanmarinská dálnice. Také je výjimečné tím, že ve velké části centra smí jezdit automobily jen omezeně.[20] Dostanete se sem pěšky, autem nebo 1,5 km dlouhou lanovou dráhou z Borgo Maggiore,[21] ve kterém najdete jediný heliport v San Marinu.[8] Jezdí odsud autobusová linka do Rimini, kde se nachází i nejbližší letiště a železniční nádraží.[20]

Roku 1923, tedy už za diktatury Benita Mussoliniho, byla vybudována 32 kilometrů dlouhá železniční trať z Borgo Maggiore do Rimini, která však byla zničena při bombardování spojenců za války.[20] Železniční tunely a stanice Piazzale Lo Stradone stále existují. Návrhy na obnovu tratě byly vládě několikrát předloženy, avšak vždy bez odezvy.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Město, které nabízí mnoho památek, navštíví málo přes dva miliony turistů ročně.[22] Většinu z nich tvoří sousední Italové. Nachází se zde přes tisíc maloobchodů, kde najdete mnoho různorodých produktů. Historické centrum města, které je na seznamu světového dědictví UNESCO,[7] je přístupné ze čtyř „bran“ a skýtá hlavní zdejší památky.[3] Ve městě se nachází několik hotelů a rekreačních středisek.

V San Marinu je sídlo Ministerstva cestovního ruchu[23] a Sanmarinské rady cestovního ruchu.[24]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Město San Marino je centrem vzdělání v republice. Nacházejí se zde tyto školy:

Média[editovat | editovat zdroj]

Seznam sanmarinských médií sídlících přímo zde ve městě:

Noviny Rádio Televize

Sport[editovat | editovat zdroj]

Město San Marino má fotbalový tým S.P. Tre Penne, kromě toho i přilehlá obec Murata má svůj tým - S.S. Murata. Ve městě má své sídlo Sanmarinská fotbalová federace (FSGC),[35] která byla založena roku 1931 a organizuje národní soutěže a podporuje účast na mezinárodní scéně.[36]

V San Marinu se nachází tenisový areál Centro Tecnico Cassa di Risparmio di Fonte dell'Ovo s pěti antukovými kurty a tribunami pro 3500 diváků.[37] Každoročně se zde koná San Marino CEPU Open, nyní součást ATP Challenger Tour.[38] Posledním Čechem, který zde vyhrál, byl Karel Nováček v roce 1992.[39]

Z města pochází i baseballový klub T&A San Marino,[40] který však hraje na stadionu v Serravalle.[41] Je účastníkem nejvyšší italské baseballové ligy Serie A.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Basilica di San Marino[editovat | editovat zdroj]

Slavní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Popolazione Residente per Castello [online]. Upeceds [cit. 2010-10-30]. Dostupné online. (italsky) 
  2. ↑ Composizione della Giunta del Castello di San Marino Citta' [online]. Giunte di Castello.sm [cit. 2010-10-30]. Dostupné online. (italsky) 
  3. ↑ a b c d City of San Marino [online]. San Marino Site [cit. 2010-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c KOŘÍNEK, Vladimír. MINISTÁTY EVROPY. Krnov: Vladimír Kořínek, 2003. 129 s. ISBN 80-903184-0-1. Kapitola San Marino, s. 87. (česky) 
  5. ↑ San Marino Historical Origins and Legends [online]. San Marino Site [cit. 2010-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ KOŘÍNEK, Vladimír. MINISTÁTY EVROPY. Krnov: Vladimír Kořínek, 2003. 129 s. ISBN 80-903184-0-1. Kapitola San Marino, s. 88. (česky) 
  7. ↑ a b San Marino Historic Centre and Mount Titano [online]. UNESCO [cit. 2010-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b Borgo Maggiore [online]. San Marino Site [cit. 2010-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b San Marino Historic Centre and Mount Titano [online]. Museum of Learning [cit. 2010-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Events San Marino [online]. San Marino Site [cit. 2010-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ The territory of San Marino [online]. San Marino Site [cit. 2010-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ a b Il Castello di Citta' [online]. La Repubblica di San Marino.com [cit. 2010-10-17]. Dostupné online. (italsky) 
  13. ↑ San Marino [online]. U.S. Department of State [cit. 2010-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Stazione di Città [online]. MeteoTitano [cit. 2010-12-17]. Dostupné online. (italsky) 
  15. ↑ Stazione di Casole [online]. MeteoTitano [cit. 2010-12-17]. Dostupné online. (italsky) 
  16. ↑ San Marino - presentazione [online]. San Marino Management [cit. 2010-12-04]. Dostupné online. (italsky) 
  17. ↑ Giunta del Castello di San Marino Citta' [online]. Giunte di Castello.sm [cit. 2010-11-06]. Dostupné online. (italsky) 
  18. ↑ Giunta di Citta' di San Marino [online]. Segreteria Degli Interni RSM [cit. 2010-11-06]. Dostupné online. (italsky) 
  19. ↑ KOŘÍNEK, Vladimír. MINISTÁTY EVROPY. Krnov: Vladimír Kořínek, 2003. 129 s. ISBN 80-903184-0-1. Kapitola San Marino, s. 91. (česky) 
  20. ↑ a b c KOŘÍNEK, Vladimír. MINISTÁTY EVROPY. Krnov: Vladimír Kořínek, 2003. 129 s. ISBN 80-903184-0-1. Kapitola San Marino, s. 92. (česky) 
  21. ↑ KOŘÍNEK, Vladimír. MINISTÁTY EVROPY. Krnov: Vladimír Kořínek, 2003. 129 s. ISBN 80-903184-0-1. Kapitola San Marino, s. 93. (česky) 
  22. ↑ San Marino: Year in Review 2009 [online]. Segreteria Degli Interni RSM [cit. 2010-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Ministry of Tourism [online]. Visit San Marino [cit. 2010-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ Board of Tourism [online]. Visit San Marino [cit. 2010-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ La Margherita [online]. Educazione.sm [cit. 2010-10-31]. Dostupné online. (italsky) 
  26. ↑ Il Giardino [online]. Educazione.sm [cit. 2010-10-31]. Dostupné online. (italsky) 
  27. ↑ La Sorgente [online]. Educazione.sm [cit. 2010-10-31]. Dostupné online. (italsky) 
  28. ↑ La Quercia [online]. Educazione.sm [cit. 2010-10-31]. Dostupné online. (italsky) 
  29. ↑ Scuola Media Inferiore [online]. Educazione.sm [cit. 2010-10-31]. Dostupné online. (italsky) 
  30. ↑ Scuola Secondaria Superiore [online]. Educazione.sm [cit. 2010-10-31]. Dostupné online. (italsky) 
  31. ↑ Informations [online]. UNIRSM [cit. 2010-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ Department of Economics and Technology [online]. UNIRSM [cit. 2010-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ Contatti [online]. Lo Sportivo.sm [cit. 2010-12-08]. Dostupné online. (italsky) 
  34. ↑ a b c Chi Siamo [online]. San Marino RTV [cit. 2010-12-08]. Dostupné online. (italsky) 
  35. ↑ Contatti [online]. FSGC [cit. 2010-10-30]. Dostupné online. (italsky) 
  36. ↑ Sport San Marino [online]. San Marino Site [cit. 2010-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ Chi Siamo [online]. San Marino Tennis Academy [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (italsky) 
  38. ↑ ATP San Marino [online]. ATP San Marino.com [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ ALBO D'ORO [online]. ATP San Marino.com [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ T&A San Marino - Head Office [online]. Italian Baseball League [cit. 2010-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ T&A San Marino - Serravalle Stadium [online]. Italian Baseball League [cit. 2010-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ Belluzzi, Giovanni Battista [online]. Treccani [cit. 2010-10-17]. Dostupné online. (italsky) 
  43. ↑ LAMBERINI, Daniela. Il Sanmarino. Giovan Battista Belluzzi, architetto militare e trattatista del Cinquecento. [s.l.]: Leo S. Olschki, 2007. 449 s. ISBN 88-222-5660-3. (italsky) 
  44. ↑ Captains-regent [online]. World Statesmen.org [cit. 2010-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ Bishop Costantino Bonelli [online]. Catholic-Hierarchy [cit. 2010-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ a b Alessandro Barulli – comunicato stampa della Giunta del Castello di Città [online]. Giornale.sm, 2008-10-27 [cit. 2014-11-01]. Dostupné online. (italsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

San Marino Města v San Marinu
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:RgC/Pískoviště_3&oldid=20637850“