Wikipedista:Mikuláš Galuszka/Victor Franke

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Victor Franke (1907)

Erich Victor Carl August Franke (21. červenec 1866, Zlaté Hory - 7. září 1936,Hamburk ) byl německý generálmajor a poslední velitel císařské ochranných vojenských jednotek v německé jihozápadní Africe .

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Victor Franke byl synem statkáře. Svou vojenskou karieru započal po skončení střední školy v roce 1887 vstupem do Slezského ženijního praporu č. 6 v Nyse. V květnu 1896 opustil pruskou armádu v hodnosti prvního poručíka a vstoupil do císařské armády pro německou jihozápadní Afriku . Následně působil jako voják Swakopmundu, pak byl okresní náčelník Otjimbingwe, a poté Omaruru ( vše dnešníNamibie ). V roce 1899 převzal správu okresu Outjo, odkud zahájil rozsáhlou výzkumnou cestu na sever do neznámých oblastí Ovamboland . V roce 1903 byl jmenován kapitánem a vrátil se do Omaruru.

Titulní obrázek „Die Heldenkompanie Franke“, svazek 32 románové série pod německou vlajkou (dotisk 1933, původní vydání kolem roku 1912)

V roce 1904 se Victor Franke zapojil do bojů do války mezi ochrannými jednotkami a vzpurnou oblastíBondelswartu na jihu země.

Za své vojenský úspěchy získal vyznamenaní. Mimo jiné osobně od císaře Viléma II. Pruského dostal v v roce 1905 nejvyšší pruský řád Valor a Pour le Mérite [1] .

Pro zvládnutí těžké námahy užíval opakovaně morfium, uváděl to ve svém deníku. Franke je řekl, aby byl závislý na alkoholu a morfinu . [2]

V roce 1910 byl povýšen na majora .

Na začátku první světové války byl německý okresní náčelník Outjo. Zaútočil na sousední portugalskou kolonii Angolu. Po smrti velitele ochranných jednotek Joachima von Heydebrecka v listopadu 1914 byl povýšen a jmenován podplukovníkem a zároveň velitelem jednotky vojenské ochrany v německé jihozápadní Africe. V červenci 1915 byl Franke donucen se vzdát v Khorabu jednotkám Jižní Afriky. Do konce války byl Franke internován. Po skončení války a návratu do Německa v roce 1920 odešel do důchodu.

Viktor Franke se oženil s Marií Diekmannovou. Živil se do roku 1930 jako farmář nedaleko Rostocku. Trpěl chronickými tropickými chorobami od svého příchodu z Afriky. V roce 1936 se odstěhoval do Brazílie, v důsledku zhoršeného zdraví se v roce 1936 opět vrátil do Německa a téhož roku zemřel v Hamburku. Jeho vdova si přála jeho urnu s popelem pohřbít v Jihozápadní Africe, což ji nebylo umožněno. Jeho urna s popelem putovala přes Brazílii, až byla po více jak 20 letech uložena na hřbitově v Hamburku.

Vzpomínky na Viktora Frankeho[editovat | editovat zdroj]

Franketurm v Omaruru
  • V roce 1904 byl Victor Franke poctěn komunitou Omaruru postavením pamětní věže „ Franketurm “, která zde dodnes stojí.
  • Život Victora Frankeho se stal se známý široké veřejnosti v roce 2003 prostřednictvím románu “Herero” od Gerharda Seyfrieda . Autorovým hlavním zdrojem knihy byly Frankeovy rozsáhlé deníky.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Heribert Sturm : Životopisný lexikon o historii českých zemí. Zveřejněno jménem Collegium Carolinum (Institute), svazek I, 1979, R. Oldenbourg Verlag Mnichov Vídeň 1979, ISBN 3-486-49491-0, s. 376
  • Moravskoslezská domovina. (MSH), I (1955/1956) - 20 (1975), svazek 11 (1960), str. 230.
  • Deníky důstojníka ochranné síly Victor Franke. Svazek 1, Delmenhorst 2003, ISBN 3-936858-00-4 .
  • Richard Hennig : Německý jihozápad ve světové válce. Verlag Süsseroth GmbH, Berlín 1920.
  • Wilhelm Rohr: s další literaturou

Webové odkazy[editovat | editovat zdroj]

Individuální důkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Preußisches Kriegsministerium (Hrsg.): Rangliste der Königlich Preußischen Armee und des XIII. (Königlich Württembergischen) Armeekorps für 1914. E.S. Mittler & Sohn, Berlin 1914, S. 1351.
  2. Gisela Graichen; Horst Gründer: Deutsche Kolonien, Traum und Trauma. Ullstein Tb 2007, ISBN 3548369405, S. 139.


[[Kategorie:Muži]] [[Kategorie:Úmrtí 1936]] [[Kategorie:Narození 1866]] [[Kategorie:Němci]]