Wikipedista:KonfliktyDan/Pískoviště

Pojem vztahy mezi pevninou a Tchaj-wanem neboli Čínou a Tchaj-wanem představuje vztah mezi Čínskou lidovou republikou na pevnině (nazývaná jako Čína) a Čínskou republikou na ostrově Tchaj-wan (nazýván jako Tchaj-wan). ČLR a ČR jsou odděleny tchajwanským průlivem, proto se pro tento vztah používá i pojem vztahy mezi průlivem, který představuje neutrální postavení obou stran.

Vztah mezi dvěma republikami představuje politický status Tchaj-wanu. Tchaj-wan se začal formovat, když byla zpráva Tchaj-wanu převedena z Japonska do ČR, koncem druhé světové války v roce 1945. Následně jako výsledek čínské občanské války roku 1949, kdy proběhlo rozdělení mezi ČLR a ČR, kdy nastal odsun Kuomintangu na ostrov Tchaj-wan. Politický status Tchaj-wanu je charakterizován buď jako samostatná nezávislá země, tedy existují dvě Číny, nebo jako součást téže země jen s rozdílnými vládami. Vztah mezi vládami v Pekingu a Tchaj-peji je nestabilní, plný napětí s omezeným vzájemným kontaktem. V průběhu let se vlivem různých událostí měnil. V prvních letech pokračovaly vojenské konflikty a zároveň obě vlády soupeřily o "legitimní vládu Číny". Diplomatický kontakt byl obecně omezen na administrativu Kuomintangu, avšak i během administrativy Demokratické pokrokové strany probíhala jednání o praktických záležitostech prostřednictvím neformálních kanálů.

Konsensus z roku 1992 (九二共识)

Konsensus znamená shoda názorů, souhlas. Tato shoda proběhla na půdě ještě britského Hongkongu, kdy se setkali zástupci ČLR a Tchaj-wanu a proběhlo přelomové jednání. Výsledkem je termín Konsensus 1992, který potvrzuje, že se obě strany shodují na existenci "jedné Číny" s tím, že každá zastává vlastní výklad toho, kdo je legitimní vládou celé Číny. Konsensus se stal základem pro polooficiální výměny přes úžinu počátkem 90. let 20. století. Záměrem konsenzu však nikdy nebylo řešit otázku právního postavení Tchaj-wanu. V případě ČLR podle prezidenta Si Ťin-Pchinga konsensus odráží dohodu, že obě dvě strany průlivu patří jedné Číně a budou spolupracovat při hledání národního znovusjednocení. Pro KMT konsensus znamená "jedna Čína, různé interpretace", tudíž ČR představuje "jednu Čínu". Kuomintangský politik Su Čch‘ se přibližně v roce 2006 přiznal, že si termín konsensus z roku 1992 vymyslel ve snaze uvést do pohybu další jednání s ČLR. Tento termín byl vytvořen v roce 2002 jako náhrada za výraz "každá strana s vlastní interpretací", aby byl přínosem pro rozvoj vztahů mezi úžinou.

Princip jedné Číny ("One China principle"; 一中原則)

Současný přístup k principu jedné Číny pochází ze 70. let minulého století a vznikl v procesu normalizace vztahů mezi ČLR a USA. ČLR vyžaduje v mezinárodních stycích respektování tohoto principu. V praxi to interpretuje tak, že udržovat diplomatické styky na nejvyšší úrovni je možné jen s jedním ze dvou států (Republic of China 中華民國, Tchaj-wan臺灣). ČLR vykládá princip jedné Číny v rozporu s reálným stavem věcí. Tvrdí, že Tchaj-wan je provincií ČLR, i přesto, že má vlastní politické zřízení, demokratické instituce a právní systém.

Vývoj vztahů

Do 70. let minulého století měl Tchaj-wan místo v OSN. V 1987 měli obyvatelé Tchaj-wanu od útěku KMT v roce 1949 na Tchaj-wan poprvé povoleno navštívit pevninskou Čínu, což umožnilo rodinám se opět setkat. V roce 1991 Tchaj-wan ruší nouzový režim a jednostranně ukončuje válečný stav s Čínou. První přímé rozhovory mezi oběma stranami se konají v Singapuru o dva roky později. Roku 1992 se na Tchaj-wanu uskutečnily první svobodné parlamentní volby. V roce 1996 se na Tchaj-wanu uskutečnily první prezidentské volby. V roce 1997 Kongres USA schválil zákon o vztazích s Tchaj-wanem, který vyzývá USA, aby udržovaly neoficiální vztahy s Tchaj-pejí a umožnily USA poskytnout Tchaj-wanu zbraně na sebeobranu před útokem ČLR. Zákon však nezaručoval, že USA zasáhnou, pokud Peking zaútočí na ostrov nebo ho napadne. Vytvářel ale „strategickou nejednoznačnost“ v naději, že odradí Peking od útoku a Tchaj-pej od jednostranného vyhlášení nezávislosti.

V demokratické ČR se jako nejsilnější politické strany vyprofilovaly dvě strany. Kuomintang (國民黨; hlavní síla v tzv. modrém táboře), který svůj program staví na dědictví ČR a ohledně „jedné Číny“ je konzervativní. Druhou stranou je Demokratická pokroková strana (民主進步黨; hlavní síla tzv. zeleného tábora neboli DPP), která chce potenciálně vyhlásit nezávislý stát. Bez ohledu na tento rozdíl se obě politické strany shodnou na tom, že demokracie, právní stát a lidská práva jsou základní hodnoty, kterých se Tchaj-wan nehodlá za žádných okolností vzdát. Do roku 2000 působil jako prezident ČR a předseda KMT Lee Teng-chuej 李登輝 známý jako „otec demokracie“, vedl ústavní změny směrem k demokratičtějšímu politickému uspořádání. Ve volbách v roce 2000 Demokratická pokroková strana DPP poprvé porazila Kuomintang a prezidentem se stal Čchen Šuej-pien 陳水扁, který otevřeně podpořil "nezávislost". Na udržení pokojných vztahů vyhlásil prezident 5 slibů, díky kterým se zlepšil vzájemný vztah mezi Tchaj-wanem a ČLR. V roce 2004 se opětovným zvolením DPP strany stává prezident Čchen Šuej-pien 陳水扁. V roce 2005 přijala pevninská Čína takzvaný „zákon proti odtržení“, ve kterém se uvádí právo Číny používat „nenásilné prostředky“ proti Tchaj-wanu, pokud se pokusí „odtrhnout“ od Číny, protože všechny možnosti zajišťující mírové sjednocení byly vyčerpány. Čína zvýšila počet balistických střel mířených na ostrov, které používá jako výhrůžky a zastrašování. V tomto roce se také konalo první setkání vůdců KMT a KSČ od roku 1949. V roce 2008 se stal na Tchaj-wanu prezidentem kandidát KMT Ma Jing-ťiou 馬英九, který se snažil zlepšit vztahy s Čínou prostřednictvím hospodářských dohod a obnovily se rozhovory na vysoké úrovni. Zlepšil se čínsko-tchajwanský vztah, čehož výsledkem bylo otevření Tchaj-wanu pro čínské turisty.

Prezident Ma se přihlásil k principu jedné Číny, vyjednal obnovení přímého dopravního spojení mezi Tchaj-wanem a ČLR a prohlubování hospodářských vztahů, včetně uzavření Rámcové smlouvy o hospodářské spolupráci, což představovalo dohodu o volném obchodu mezi vládami ČLR a ČR. Cílem této dohody je snížení cla a obchodních překážek mezi oběma stranami a zlepšení vztahů přes průliv. Proti této dohodě se konaly v Tchaj-peji protesty. V roce 2012 byl opět na Tchaj-wanu zvolen prezidentem Ma Jing-ťiou. V roce 2013 byla podepsána kontroverzní Dohoda o obchodu se službami přes úžinu zaměřená na liberalizaci obchodu se službami mezi oběma ekonomikami. Tato kontroverzní obchodní dohoda vyvolala v roce 2014 "Slunečnicové hnutí", kde studenti a aktivisté obsadili tchajwanský parlament na protest proti rostoucímu vlivu Číny na Tchaj-wanu. Tchaj-wan tak jasně vyjádřil nesouhlas s jednáním s Čínou a volal po nezávislosti. Do srpna 2015 se na obou stranách tchajwanského průlivu střídavě uskutečnilo 11 kol jednání, vzniklo 23 formálních dohod, z nichž 21 vstoupilo v platnost, a také dva konsenzy.

V roce 2016 byla poprvé zvolena současná prezidentka Cchaj Jing-wen 蔡英文 z DPP, která se přiklání k případné oficiální nezávislosti na Číně. Prezidentka výslovně odmítla přijmout konsensus z roku 1992. Ve svém vítězném projevu Cchaj Jing-wen uvedla, že výsledky ukázaly, že demokracie je zakořeněna v tchajwanském lidu a že se bude snažit udržet stabilitu s Čínou. Ve svém inauguračním projevu v roce 2016 Cchaj Jing-wen poznamenala, že byla „zvolena za prezidentku v souladu s Ústavou Čínské republiky“, což je dokument jedné Číny, a řekla, že „zachrání suverenitu a území Čínské republiky“. Cchaj se také zavázala, že „bude vést záležitosti přes úžinu v souladu s ústavou Čínské republiky, zákonem upravujícím vztahy mezi obyvateli a dalšími relevantními právními předpisy. Peking však tuto formulaci odmítl a oficiální kontakty s Tchaj-wanem přerušil. Peking také použil nevojenská opatření k nátlaku na Tchaj-wan. Navzdory nedostatku formálních vztahů se USA zavázaly dodávat Tchaj-wanu obranné zbraně a zdůraznily, že jakýkoli útok Číny by vyvolal "vážné obavy". Od svého návratu k moci v roce 2016 se vláda DPP stále více přiklání k samostatnému statutu samosprávy ostrova. ČLR nedokáže přímo ovládat ČR. Svými prostředky se snaží zastrašit Tchaj-wan, aby se nepokoušel o nezávislost. Vláda ČLR se k Tchaj-wanu chová v rámci autoritářského režimu. Peking pozastavil všechny čínské turistické skupiny cestující na ostrov, čímž Tchaj-wan oddělil od spolehlivého zdroje příjmů. Peking poté začal vytlačovat zbývající diplomatické spojence Tchaj-wanu v naději, že vládu zcela izoluje. Během prvního funkčního období Cchaj Jing-wen ve funkci prezidenta ztratila sedm diplomatických spojenců s Pekingem. Tchaj-wan veřejně odmítá hongkongský systém jedna země, dva systémy. Po protestech v Hongkongu se vyhlídka na tento režim stala natolik toxickou, že ji KMT i DPP veřejně odmítly jako možnost pro Tchaj-wan a mezi tchajwanskou veřejností je hluboce nepopulární.

Tento model měl původně sloužit jako ukázka k přilákání tchajwanských lidí zpět na pevninu. To by pro Tchaj-wan znamenalo připojení k Čínské lidové republice při zachování autonomní samosprávy, vlastního politického systému a právního řádu. V praxi, po vzoru dnešního Hongkongu, by byl vliv ČLR pravděpodobně mnohem větší a politický systém s právním řádem by nezůstal nenarušen. Vztahy mezi Tchaj-wanem a USA dosáhly nového milníku, když v roce 2017 Trumpova administrativa schválila prodej zbraní na Tchaj-wan v hodnotě 1,4 miliardy dolarů, což opět vyvolalo hněv Pekingu.

Nezměněným postojem vlády zůstává zachovat status quo přes úžinu. To je závazkem Tchaj-wanu vůči regionu a světu. Mír, prosperita a rozvoj v Asii jsou společnou odpovědností všech zemí v regionu. Proto jsou otázky vztahů přes úžinu spojeny s regionálním mírem. Tchaj-wan splní svou odpovědnost za zajištění regionální bezpečnosti pokračováním v rozšiřování dobré vůle a udržováním stabilních, konzistentních a předvídatelných vztahů přes průliv. 2. ledna 2019 Čína navrhla pro Tchaj-wan přezkoumat model „jedna země, dva systémy“, čímž narušila status quo regionálního míru a stability. Tváří v tvář stále agresivnější a neoprávněné politické agendě Číny, 11. března 2019, předložila prezidentka Cchaj Jing-wen pokyny zaměřené na posílení opatření národní bezpečnosti, ochrany národní suverenity a zajištění toho, aby současné a budoucí generace měly právo rozhodovat o budoucnosti Tchaj-wanu. Zákonodárný sbor také schválil zákon proti infiltraci, který vstoupil v platnost 15. ledna 2020, aby zabránil zasahování vnějších nepřátelských sil do politických procesů v zemi. Administrativa amerického prezidenta Joe Bidena v roce 2019 prohlásila, že její závazek vůči Tchaj-wanu je "skálopevný".

Koncem roku 2019 vypukla v čínském Wu-chanu první pandemie COVID-19, která se rychle rozšířila do celého světa. Na potlačení pandemie Tchaj-wan přijal přísná opatření ke kontrole hranic, která vedla k prudkému poklesu výměn personálu přes úžinu z více než šesti milionů v posledních letech na přibližně 480 000 v roce 2020.

Kromě toho vláda vyzývá čínské orgány, aby čelily realitě, že ČR existuje a že obyvatelé Tchaj-wanu mají neotřesitelnou víru v demokratický systém. Čína je povzbuzována, aby přijala výzvu prezidentky Cchaj k „míru, paritě, demokracii a dialogu“, která tím tak podpořila pozitivní interakce, které skutečně slouží blahu lidí na obou stranách tchajwanského průlivu. Pokud budou úřady v Pekingu ochotny vyřešit antagonismus napříč úžinou a zlepšit vztahy mezi těmito zeměmi, Tchaj-wan je ochoten společně podporovat smysluplný dialog na bázi parity a důstojnosti.

V roce 2020 byla opět zvolena prezidentka Cchaj Jing-wen. Ve volbách prezidentka získala rekordních 8,2 milionu hlasů, což bylo obecně vnímáno jako urážka Pekingu. V den, kdy Cchaj složila přísahu na druhé funkční období, vlivný čínský vojenský časopis zveřejnil video, které nastiňuje potenciální útok na tchajwanské obranné systémy vzdušnou a pozemní cestou. Později v témže roce byla implementace čínského zákona o národní bezpečnosti v Hongkongu obecně považována za další znak toho, že Peking se v regionu stává asertivnějším. USA zároveň zintenzivnily svůj dosah na Tchaj-wan a ujistily Tchaj-pej o jeho pokračující podpoře. Mluvčí amerického ministerstva zahraničních věcí zopakoval „pevný“ závazek Washingtonu vůči Tchaj-wanu a uvedl, že Spojené státy budou „i nadále podporovat mírová řešení problémů přes úžinu v souladu s přáními a nejlepšími zájmy lidí na Tchaj-wanu“. Naléhavě vyzýváme Peking, aby zastavil svůj vojenský, diplomatický a ekonomický tlak na Tchaj-wan a místo toho se zapojil do smysluplného dialogu s Tchaj-wanem,“ uvedl mluvčí. Tchaj-pej obvinila čtyři čínské skupiny, že se od roku 2018 nabouraly do nejméně deseti tchajwanských vládních agentur a šesti tisíc oficiálních e-mailových účtů, aby se pokusili získat přístup k vládním údajům a osobním informacím. Též v roce 2019 oznámila, že tisíce kybernetických útoků z Číny se denně zaměřují na jeho vládní agentury. Tyto útoky v posledních letech prudce vzrostly. Kromě taktik popsaných výše mezi metody Číny patří šíření dezinformací na sociálních sítích a zvyšování kontroly nad tchajwanskými médii. Například ve volbách v roce 2020 Čína šířila dezinformace ve zjevné snaze poškodit prezidentku Cchaj a podpořit prezidentského kandidáta z KMT. Takové snahy jsou součástí rozsáhlejší čínské strategie nátlaku na narušení důvěry v tchajwanský politický systém a zasetí rozporů v tchajwanské společnosti.

Odborníci však považují úspěch DPP v nedávných volbách, včetně znovuzvolení prezidentky Cchaj v roce 2020, za důtku Pekingu. "Uděláme, co je v našich silách, abychom zabránili jednostranné změně statusu quo," pronesla prezidentka Cchaj." Budeme pokračovat v posilování naší národní obrany a demonstrovat naše odhodlání bránit se, abychom zajistili, že nikdo nemůže přimět Tchaj-wan jít cestou, kterou nám Čína vytyčila," dodala. Ostrov též posílil své neoficiální vztahy kromě USA také s Japonskem a Austrálií. Tchajwanská prezidentka Cchaj dala na národní obranu vyšší prémii než její předchůdce z Nacionalistické strany KMT, který byl více nakloněn Číně. Spustila revitalizaci lodního průmyslu na ostrově, zadala program pro domácí výstavbu ponorek. Zavedla také reformy v armádě, včetně zlepšení výhod pro vojenský personál. Tchaj-wan bude nadále prokazovat své odhodlání bránit se a pokračovat v prohlubování partnerství spolupráce se Spojenými státy a dalšími podobně smýšlejícími zeměmi,“ uvedl v prohlášení mluvčí Xavier Čchang. Tchaj-wan je samostatný svrchovaný stát s legitimní vládou v Tchaj-peji, nikoli v Pekingu. Čínská komunistická strana nemá nárok mít nad Tchaj-wanem vliv.

Názor tchajwanského obyvatelstva

Stále větší počet Tchajwanců se cítí těsněji spjat s Tchaj-wanem než s pevninou. Podle průzkumu Národní univerzity Čcheng-čch‘ z roku 2020 se více než 64 procent obyvatel ostrova považovalo za výlučně Tchajwance. Pro srovnání, 30 procent se označilo za Tchajwance i Číňany, což je pokles oproti 40 procentům o deset let dříve. Jen asi 3 procenta se považovala pouze za Číňany, což je číslo, které se od roku 1994 výrazně snížilo, kdy se takto identifikovalo 26 procent obyvatel.

Průzkum veřejného mínění z března 2021, který si objednala tchajwanská vláda, ukazuje, že v současnosti většina Tchajwanců podporuje přístup vlády DPP při "ochraně národní suverenity". Stále více a více lidí říká, že se cítí " tchajwansky", a ne " čínsky". Kategorie:Čína Kategorie:Tchaj-wan Kategorie:Čínská politika