Wikipedista:Eliška Zeisková/Pískoviště

Dědická dohoda či přesněji dohoda o vypořádání dědictví je vícestranné hmotněprávní právní jednání, kterým dědici stanoví (zpětně ke dni úmrtí zůstavitele), na kterého z dědiců z pozůstalosti přejdou jednotlivá práva, popřípadě také jednotlivé závazky. Dědická dohoda se uzavírá v rámci dědického řízení zpravidla u notáře jako soudního komisaře a podléhá schválení soudem, který tak činí usnesením.

Dědická dohoda je tedy jedním z kroků dědického řízení.

Zakotvení v zákoně

Pravidla a postupy při dědickém řízení upravuje zákon č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (viz § 2 tohoto zákona). Řízením o pozůstalosti se detailně zabývají § 98 - § 288 tohoto zákona, přičemž o dědické dohodě hovoří § 185.

Dědické právo je popsáno v občanském zákoníku, tedy v zákoně č. 89/2012 Sb., a to v § 1475 - § 1720.[1]

Kdy během dědického řízení dochází k dohodě

Stručné shrnutí průběhu dědického řízení. Kdy v něm dochází k dědické dohodě?

• Matriční úřad oznámí soudu smrt osoby. Soud zahájí řízení.
• Předběžná šetření (například zjištění stavu jmění zůstavitele, zjištění osob, o jejichž práva a povinnosti v řízení půjde, informace o závěti a dalších listinách, atd.).

• Vyrozumění dědiců o dědickém právu, poučení o možnostech (např. odmítnutí dědictví).
• Provedení soupisu pozůstalosti a stanovení její ceny.
• Projednání dědictví - soud k němu předvolá dědice, vykonavatele závěti a další účastníky, o jejichž práva nebo povinnosti jde.
• Rozhodnutí o dědictví - zákon uvádí osm možností rozhodnutí o dědictví, z nichž dvě hovoří o dědické dohodě (§ 185, d) a f)[2]).

Pravidla a náležitosti

Dohodu je třeba uzavřít před soudním komisařem nebo před soudem. Účastníci ji musí podepsat a činí tak na základě shodného projevu vůle. Není podstatné, zda dědí proto, že je to dáno zákonem či závětí anebo obojím. Pokud se některý z dědiců k dohodě nevyjádří, dohoda nevznikne. Dohoda může být změněna či nahrazena novou dohodou, dokud ve věci nerozhodne odvolací soud - taková změna opět vyžaduje souhlas všech dědiců, kteří dohodu uzavřeli. Soud nemůže schválit pouze část dohody, schvaluje ji celou.

Po sepsání dohody je lhůta 14 dní na odvolání, práva na odvolání je možné se vzdát.

Uzavřít dědickou dohodu není povinné. Pokud nedojde k dohodě, bude dědických podílech rozhodovat soud.

Obsah dědické dohody

Dědická dohoda obsahuje vyjádření shodného přání dědiců, jak má být pozůstalost rozdělena.

Určitou majetkovou hodnotu může nabýt buď jeden z dědiců, nebo více dědiců do podílového spoluvlastnictví (v takovém případě je vhodné současně uvést velikosti podílů jednotlivých dědiců). Možná je i situace, že si celé dědictví rozdělí jen jeden z dědiců nebo jen někteří z nich; v takovém případě se zpravidla v dědické dohodě výslovně uvádí, kteří z dědiců nenabývají z dědictví ničeho. Dědická dohoda může obsahovat také určení, na kterého z dědiců přešly jednotlivé dluhy náležející do dědictví (včetně odpovědnosti za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele po odečtení případného pohřebného, což představuje dluh dědictví za vypravitelem pohřbu).

Dále může dědická dohoda obsahovat:

• závazek jednoho z dědiců uhradit jinému dědici (na jeho dědický podíl) dohodnutou peněžní částku ve stanoveném termínu (splatnost lze určit pevným datem anebo lhůtou počítanou od právní moci usnesení o dědictví),
• zřízení práva odpovídajícího věcnému břemenu jako věcného práva k určité nemovité věci jedním z dědiců (nebo i více dědici) ve prospěch jiného dědice, avšak pouze v případě, že účastníkem dohody je nový vlastník celé věci nebo všichni její noví spoluvlastníci (typicky se jedná o zřízení doživotního bezplatného práva užívání konkrétní nemovitosti, popřípadě její části),
• zřízení zástavního práva.

K tomu, aby odpovědnost za nějaký dluh byla v dědické dohodě upravena odlišně, než stanoví zákon, se vyžaduje souhlas dotyčného věřitele, který však není účastníkem dědické dohody.

• Příklad, jak může dohoda vypadat