Wikipedista:Elen Kiewegová/Pískoviště

Partyzánská skupina Šumava II[editovat | editovat zdroj]

Partyzánská skupina Šumava II byla protifašistická sabotážní a bojová organizace v letech 1941-1945.

Vznik a operační prostor skupiny[editovat | editovat zdroj]

Partyzánská skupina Šumava II začala vznikat po rozpadu Obrany národa. Hlavním iniciátorem vzniku této skupiny byl především kapitán Josef Klimeš, který působil již v Obraně národa. Věděl tedy o lidech, na které bylo možné se spolehnout. Vytvořil skupinu lidí, kteří podnikali různé drobné sabotáže. Vytvářením této skupiny docházelo k různým komplikacím - tito lidé byli příliš pozorováni nebo odcházeli na práci, a proto bylo nutné spojení mezi členy skupiny měnit a hledat nové lidi. Tímto způsobem se pomalu rozrůstal jihočeský odboj. V konečném rozsahu sahal na jihu k Zbudovu, na severu až k Protivínu a Čkyni, na západě k Vimperku a k Zdíkovu a na východě až k okraji okresu Týn nad Vltavou. Partyzánská skupina Šumava byla postupně formována již v roce 1943, od té doby se neustále rozrůstala, později byla rozdělena na partyzánskou skupinu Šumava I (Písek až Strakonice a Protivín) a partyzánskou skupinu Šumava II (Protivín až Prachatice). Největšího rozmachu však dosáhla až v dubnu a květnu roku 1945.

V roce 1945 se všechny revoluční složky v kraji sloučily v jednu skupinu – partyzánská skupina Šumava II. Tato skupina byla řízena z Vodňan. Vznikla spojením skupin generála Josefa Suchardy, plukovníka Karla Teringla, štábní rotmistra. Bohumila Růžičky, Františka Radoucha a organizace vybudované kapitánem Josefem Klimešem. Velitelem celé skupiny se stal generál Josef Sucharda, jeho plnomocníkem a zástupcem kapitán Josef Klimeš, dalším zástupcem plukovník Karel Teringl.

Od 12. května 1945 pracovaly roty v okolí svých stanovišť. Byly utvořeny dva nové prapory, ke kterým přibyl i policejní prapor. Ten se skládal z policejních partyzánských rot v Prachaticích, Vimperku a Volarech. Skupina generála Josefa Suchardy spolu s praporem z Vimperka převzala dohled podél horního toku Vltavy. Tím bylo zabráněno vyvážení národního majetku a zpřísněná kontrola na hranicích.

V červnu 1945 končily akce partyzánské skupiny. Výnosem ministerstva národní obrany pak byly partyzánské skupiny rozpuštěny a členové skupin, podléhající branné povinnosti, byli zařazeni do obnovené Československé armády. Tím skončila činnost partyzánské skupiny Šumava II, ale byl založen spolek Šumava II, do kterého vstoupili všichni členové partyzánské skupiny, aby i nadále připomínali dobro, čest a obětavost příštím generacím.

Činnost skupiny[editovat | editovat zdroj]

Skupina prováděla různé drobné sabotáže, sledovala Němce a některé osoby z řad Čechů, které s Němci spolupracovali, získávala zbraně, organizovala pomoc pronásledovaným lidem Němci nebo pomáhala zajatcům. Tito lidé a skupinky začali pracovat v prostoru soudního okresu Vodňany a v přilehlých obcích. Postupně pak byly založeny menší skupinky, dávající základ partyzánské skupině Šumava II.

Prováděné sabotáže[editovat | editovat zdroj]

Skupina prováděla tyto sabotáže: rušení železničních a telegrafních spojů (prováděné nejčastěji mladými příslušníky), organizování pomoci postiženým rodinám, pracovní sabotáže (organizované na úřadech práce za pomoci lékařů), shromažďování zbraní a munice, sledování všech německých opatření, pomoc uprchlým zajatcům, ochrana stíhaných a aktivní bojové akce. Tyto činnosti byly vždy organizované a rozdělené podle druhu práce buď mezi jednotlivce, nebo mezi skupiny. Četnictvo až na skromné výjimky tyto akce krylo a mnohdy se i samo aktivně podílelo.

Organizace partyzánské skupiny[editovat | editovat zdroj]

Nejmenší partyzánskou skupinou byla tzv. šestka, tu tvořil velitel a pět mužů, kteří se navzájem znali. Z ostatních šestek se znali jen velitelé. Každá obec tvořila samostatnou partyzánskou družinu, ve které bylo tolik šestek, kolik jich bylo možné v dané obci postavit. Pět šestek tvořilo jednu četu. Podle tohoto rozdělení existovaly obce, v nichž se nacházela jen jedna šestka, a naopak obce, které byly schopny postavit celou četu či několik čet. Každá šestka byla tedy dostatečně silná na vykonání sabotáží i drobných bojových akcí, navíc při prozrazení byly ostatní šestky uchráněny, protože byl mezi nimi minimální kontakt.

Někteří členové Partyzánské skupiny Šumava II[editovat | editovat zdroj]

Jiří Červenka
Npor. Petr Brož
Jaroslav Kieweg
František Turek
Jaroslav Rais
Josef Hasil
Bohumil Hasil

JUDr. Václav Holub
Major Otakar Brych

Galerie[editovat | editovat zdroj]

členové skupiny:

kpt. Josef Klimeš
Josef Klimeš iniciátor a zakladatel skupiny
gen. Josef Sucharda
gen. Josef Sucharda
Major Otakar Brych
Osang, Sucharda, Klimeš, Brych
Někteří partyzáni
Kpt. Klimeš slavnostně předává medaile partyzánům na náměstí ve Vodňanech.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Jižní Čechy v boji proti okupantům: sborník partyzánské skupiny Šumava II., [který napsali její příslušníci. 1. vyd. V Praze: Tiskový odbor partyzánské skupiny Šumava II, 1947.
Klimeš, Josef. Obrana Národa, Legionáři a Sokol v odboji v Pošumaví a na Blatech 1938-1945. Bratislava, 1960.
Kolektiv autorů, Partyzánský odboj v Jižních Čechách. Vodňany: brožura vydaná tiskovým odborem ve Vodňanech, 1947. ISBN není k dispozici.
JUDr. Václav Holub. Partyzánská skupina Šumava. Karlovy Vary: rukopisná práce, 1966. ISBN není k dispozici.