Wikipedista:DerEchteBoehme/Bregenzský les (region)
Bregenzský les | |
---|---|
umístění | |
stát : | Rakousko |
stát : | Vorarlbersko |
Politický okres : | Bregenz |
Umístění: | |
Podrobnosti | |
obyvatelé : | 30,041 (k 30. červnu 2010) [1] |
PSČ : | 6767, 6861-6888, 6933-6952 |
Telefonní kód : | 0551x, 05579, 05583 |
SPZ : | B. |
Adresy | |
webové stránky : | www.bregenzerwald.at |
Bregenzský les (německy Bregenzerwald) je název regionu v rakouské spolkové zemi Vorarlbersko nacházejí se z větší části v pohoří stejného jména. Region v podstatě zahrnuje vše v povodí řeky Bregenzer Ach jihovýchodně od Bregenzu, poblíž Bodamského jezera, až po průsmyk Hochtannberg.
Bregenzský les je známý především svou architekturou, péčí o krajinu prostřednictvím 3-stupňového zemědělství (Maiensäss), s ním souvisejícími mléčnými výrobky a zimními sporty.
Název[editovat | editovat zdroj]
Německý název „Bregenzerwald“ je termín běžně používaný ve Vorarlbersku a povětšinou také ve zbytku Rakouska. V Německu se někdy používá dvouslovná verze „Bregenzer Wald“. Dieter Seibert, autor Průvodce Alpského spolku pro tento region, upozorňuje, že oblast již dávno není pouze zalesněnou oblastí, ale kulturní krajinou s vysokohorskými pastvinami, takže se již nedá mluvit o bregenzském „lese“, a dvouslovný zápis je již tedy zastaralý.
Německý název Bregenzerwaldgebirge (česky Pohoří Bregenzský les) se naproti tomu používá v souvislosti s členěním Východních Alp na podskupiny . Oba termíny nejsou shodné a překrývají se pouze částečně. Region Bregenzský les zahrnuje také části Allgäuských Alp a pohoří Lechquellengebirge. Pohoří Bregenzský les naopak zasahuje i do údolí Alpského Rýna, údolí Walgau a údolí Große Walsertal.
Umístění a krajina[editovat | editovat zdroj]
Bregenzský les hraničí na západě s oblastí Bodamského jezera a s Rýnským údolím, na severu s Německem resp. Bavorskem (okresy Lindau a Oberallgäu ), na severovýchodě s údolím Kleinwalsertal, na východě prostřednictvím průmysku Tannberg s oblastí Arlberského průsmyku a na jihu s údolím Große Walsertal.
Obce a členění[editovat | editovat zdroj]
Z historických důvodů je trhová obec Bezau považováno za "hlavní město" regionu, ačkoli trhová obec Egg spolu s obcemi Alberschwende a Andelsbuch jsou z hlediska počtu obyvatel větší.
Vorderer Bregenzerwald
|
</img> | Hinterer Bregenzerwald
|
Obce Langen a Buch se nacházejí v oblasti Bodamského jezera – Rýnského údolí, ale jsou to také zastávkami na Sýrové cestě Bregenzským lesem.
Také německá obec Balderschwang (Bavorsko) geograficky i historicky patří k přednímu Bregenzskému lesu. V roce 1805 byl uzavřen Prešpurský mír a tato obec tak byla spolu s celým Vorarlberskem odtržena Předních Rakous a připojena k tehdejšímu Bavorskému království. Zatímco Vorarlbersko, včetně všech ostatních obcí, se roku 1814 vrátily pod správu Rakouska, Balderschwang zůstal z nevysvětlitelných důvodů při vytyčování hranic v Bavorsku. Dnes tato obec spadá do švábského okresu Oberallgäu.
Obce Egg, Andelsbuch a Schwarzenberg jsou často označovány jako Střední Bregenzský les.
Soudní okres Bezau se zcela nepřekrývá s oblastí Bregenzského lesa: obce Alberschwende, Doren, Riefensberg a Sulzberg jsou podřízeny soudnímu okresu Bregenz, zatímco údolí Kleine Walsertal, které není součástí Bregenzského lesa, spadá naopak také pod soudní okres Bezau.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Kolem roku 1000 byl tehdy zcela zalesněný Bregenzský les směrem od Bregenzu postupně osídlen a obděláván. Naproti tomu nejvýše položené oblasti osídlili v pozdním středověku Walserové, kteří pocházeli ze švýcarských oblastíGraubünden a Valais.
Zatímco severní části Bregenzského lesa (obce Alberschwende, Lingenau a Sulzberg) patřily k panství Bregenz, obec Damüls a tzv. Vnitřní Bregenzský les byly součástí panství Feldkirch. Toto rozdělení, ustanovené již roku 1338, je základem dodnes běžného rozlišování mezi Předním a Zadním Bregenzským lesem.
Správní scelování obcí, tehdy zvaných soudy, dnešního regionu Bregenzský les začalo již ve vrcholném středověku. V roce 1390 došlo k prodeji hrabství Feldkirch a Vnitřní Bregenzský les tak spolu s obcí Damüls připadl Rakousku. Stejným způsobem následovaly v roce 1451 obce Lingenau a Alberschwende. Dnes již neexistující soudní okresTannberg s obcemi Schröcken a Warth se stal součástí Rakouska v roce 1453 a v roce 1523 Habsburkové konečně získali také obec Sulzberg.
Selská republika[editovat | editovat zdroj]
Po roce 1380 se zejména ve Vnitřním Bregenzském lese rozvinula rolnická samospráva (tzv. selská republika) s vlastní svobodnou venkovskou komunitou, vlastní ústavou (zemský mrav) a tzv. vysokou a krevní pravomocí. Představeným byl volen tzv. landammann, doslova zemský amman (úředník), většinou z nejváženějších rodin v Bregenzském lese. Mnoho známých přijmení, která původně pocházejí z Bregenzského lesa, lze nalézt na landammännertafel, dochované desce, na kterou se zaznamenávaly jména a erby zemských ammanů. Mezi nejznámější a dodnes velmi častá přijmení patří např. Feurstein, Meusburger či Metzler.
Landammann byl volen svobodně, jeho radnice se nacházela na místě zvaném Bezegg mezi obcemi Bezau a Andelsbuch. Bezegg-Sul, kamenný sloup který zde dnes stojí, připomíná bývalou radnici.
Existenci selské republiky na území Bregenzské lesa potvrzuje podání kapucínského otce Stanislause Saurbecka (1595–1647): Na počátku 17. století byl Bregenzský les „rozlehlou nerozvinutou divočinou“, která “měla špatnou pověst již v kronikách 16. století“:
Proselytizace</br> Kronikáři vysvětlují „(hlubokou) úroveň mravního a náboženského života“ obyvatel, „ačkoli pocházeli z katolických rodičů“, zvyky a způsoby „pohanských předků“, které si zachovali jako „do očí bijící pověry“. Jak byly ve svém chování syrové, divoké a nemorální, ženy prý byly skvěle oblečené jako nestydaté a vzteklé. [2] [[Kategorie:Údolí ve Vorarlbersku]] [[Kategorie:Alemanština]] [[Kategorie:Regiony Evropy]] [[Kategorie:Vorarlbersko]]
- ↑ Amt der Vorarlberger Landesregierung, Landesstelle für Statistik: Bevölkerungsstatistische Verwaltungszählung (PDF; 332 kB). Erhebung der Hauptwohnsitze für das zweite Quartal 2010.
- ↑ P. Burghard Schönweiler:: Die Kapuziner im Bregenzer Walde in: Archiv für Geschichte und Landeskunde Vorarlbergs, 1. Jhg., 1905/5, S. 18. In: Pater Edilbert Geiger: Pater Stanislaus Saurbeck. Ein Kapuziner aus Wutöschingen. Kapuzinerkloster Gauenstein 140, A-Schruns/Vorarlberg (ohne Datum, um 1980), S. 7.