Wikipedista:Davidek2009/Pískoviště
Slowesnost s podtitulem aneb náuka o výmluvnosti prosaické, básnické i řečnické se sbírky příkladů v newázané i wázané řeči (nynějším slohem Slovesnost aneb náuka o výmluvnosti prozaické, básnické i řečnické ze sbírky příkladů v nevázané i vázané řeči) je kniha, pojednávající o českém jazyce, jenž nebyl ve své době ještě dobře vybaven. Autorem díla je Josef Jakub Jungmann, jenž toto dílo vydal na sklonku svého plodného života roku 1845.
Sv. Václav se vlády ujal někdy po roce 921, kdy musel být plnoletý
Marie Magdoňová[editovat | editovat zdroj]
Marie Magdoňová (1. září 1868, Krásná - 3. listopadu 1891, Pražmo) byla dívka, podle níž Petr Bezruč[pozn. 1] údajně napsal známou báseň Maryčka Magdonova.[1] [pozn. 2]
| Marie Magdoňová | |
|---|---|
 Pomník Maryčky Magdonovy na Starých Hamrech | |
| Narození | 1. září 1868 Krásná |
| Úmrtí | 3. listopadu 1891 Pražmo |
| Národnost | Moravská |
| Znám(á) jako | Maryčka Magdonova |
| Rodiče | František a Barbora Magdoňovi |
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodila se 1. září 1863 v obci Krásná u Frýdku-Místku v č. p. 80 Františku (†19. prosince 1891) a Barbaře Magdoňovým († 1881).[pozn. 3] Matka zemřela, když Marii bylo třináct let. Marie se pak po matčině smrti starala o své sourozence.[2]
Zemřela 3. listopadu 1891 a byla pohřbena na hřbitově v Pražmě.[3] Hrob však již neexistuje a na jeho místě stojí hrob paní Červenkové.[4] O její smrti se dodnes vedou spory.[5]
Její otec ji přežil o měsíc, zemřel 19. prosince, a to údajně na žaludeční křeče.
Srovnání s Bezručovou básní[editovat | editovat zdroj]
- O jejím úmrtí se dodnes vedou spory. Buďto byla doopravdy, jak Bezruč ve své básni zmiňuje, nachytána při krádeži dřeva, a skokem do řeky Mohelnice spáchala sebevraždu, nebo zemřela na zánět slepého střeva. Sebevražda se spíše vylučuje, neboť by Magdoňová musela běžet alespoň několik metrů, aby se k říčce dostala. Nejbližší místo, kde silnice nad hladinou dosahovala potřebné výšky, byl až most nad řekou, pod nímž však ani tehdy nemohlo být za normálního stavu více vody než po pás. V říjnu 1891 byly srážky minimální, ovšem listopad byl naopak velmi studený a teploty dosahovaly minus 9 stupňů Celsia. Magdoňová by se tím pádem nejspíše nemohla utopit, pouze kdyby jí někdo držel hlavu ve vodě.[6] Pro utopení však hovoří to, že když se Bezruč jednou vracel do Místku údolím říčky Mohelnice, stavil se v hostinci na Zlatníku, kde se od dřevařů dozvěděl o události, jež se dle jejich vyprávění nedávno stala. Prý byla jedna dívka nachytána při krádeži dřeva a cestou k potrestání na zámku Frýdek skočila do řeky Mohelnice. Mohlo se tedy jednat o Marii Magdoňovou[7]
- V básni dívka skočila do řeky Ostravice a ne do Mohelnice
- Marie Magdoňová nebyla pohřbena ani u zdi mezi sebevrahy; po hladovém roce 1848, kdy v tamější farnosti zemřelo přes půldruhého tisíce lidí, byl hřbitov v Pražmě na Zlani rozšířen i o místa, jež dříve byla za jeho zdmi[8]
- Magdonin otec ji přežil o měsíc a nezemřel při smrtelné rvačce v hospodě; jeho hýření se však nevylučuje
- V básni se její jméno píše jako Maryčka Magdonova, ne Magdoňova
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Beskydské vzpomínky - Staré Hamry - 85 let od slavnostního odhalení pomníku Maryčky Magdonové. www.beskydskevzpominky.cz [online]. [cit. 2021-12-31]. Dostupné online.
- ↑ MAGDOŇOVÁ, Maryčka. Tajemství Maryčky Magdonovy. Tajemství Maryčky Magdonovy. Dostupné online.
- ↑ Po stopách Petra Bezruče - Málokdo prošel Beskydy tak, jako Petr Bezruč.. Po medvědích tlapkách ...pod nejvyššími vrcholy Beskyd [online]. 2017-07-28 [cit. 2022-01-05]. Dostupné online.
- ↑ Maryčka Magdónová z Bezručovy básně prý odpočívá na hřbitově na Pražmě. Regiony [online]. 2015-01-19 [cit. 2021-12-31]. Dostupné online.
- ↑ Po stopách slavné Bezručovy Maryčky. Ostrava [online]. 2015-01-13 [cit. 2021-12-31]. Dostupné online.
- ↑ MAGDONOVA, Maryčka. Tajemství Maryčky Magdonovy. Tajemství Maryčky Magdonovy. Dostupné online.
- ↑ MAGDOŇOVA, Maryčka. Tajemství Maryčky Magdonovy. Maryčka Magdonova. Dostupné online.
- ↑ Beskydské vzpomínky - Staré Hamry - Žila byla Maryčka Magdonová?. www.beskydskevzpominky.cz [online]. [cit. 2021-12-31]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
BEZRUČ, Petr. Slezské písně. 1909. vyd. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
Související stránky[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Davidek2009/Pískoviště na Wikimedia Commons
[[Kategorie:Ženy]] [[Kategorie:Narození 1868]] [[Kategorie:Narození 1. září]] [[Kategorie:Narození v Krásné]] [[Kategorie:Úmrtí 1891]] [[Kategorie:Úmrtí 19. prosince]] [[Kategorie:Úmrtí v Pražmu]] [[Kategorie:Sebevrazi]] L
Lipenské nářečí[editovat | editovat zdroj]
Lipenské nářečí je dialekt kraje Moravského Záhoří. Je podobné hanáčtině a i méně valaštině. Moravské Záhoří se jednou stranou blíží na Hanou, a tak se v tomto nářečí vyskytují koncovky ó namísto ou, k druhé straně se Moravské Záhoří blíží k Hostýnským vrchům, a tak se v části okolo Bystřice pod Hostýnem používají namísto ou koncovky ú. V dnešní době se nářečí používá již méně.
| Lipenské nářečí | |
|---|---|
| Rozšíření | Morava |
| Počet mluvčích | není znám |
| Klasifikace | |
| Písmo | Latinka |
| Postavení | |
| Regulátor | není stanoven |
| Úřední jazyk | - |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | - |
| ISO 639-2 | není |
| ISO 639-3 | sli |
| Ethnologue | sli |
Nářečí[editovat | editovat zdroj]
Nářečí se pozná používáním ó či ú namísto ou (např: módrý/múdrý, hloupý/hlúpý) a vynecháváním písmena jé (např: ináč, inší, itrnice, im).
Často se používá též namísto vé ef, což dokazují některá přivlastňovací zájmena, jež by pak vypadala v nářečí takto: tfoje, sfoje; dál ak se ef používá i v některých jiných slovech, například sotfa či f.
Často se vyslovuje namísto písmena ká písmeno gé, např: idu g pastvě či máš roztrhané galhoty.
U slov kdyby, když vynecháváme ká, a tak se říká pouze dyby, dyž, dybych.
Namísto kdo, kdy a kde se v Záhorštině vyslovuje gdo, gdy a gde nebo verzí s há hdo, hdy, hde.
Ká se v nářečí často mění na gé, například "mosém g fáráři" či "pořád íš a potem si klusté".
| Příklad | V Lipenském nářečí |
|---|---|
| jdu nakoupit | idu nakópiť |
| jsem z Bohuslávek | su z Buslavek |
| zme opilý | zme na draka |
| nepůjdu na mši, neboť mám psotník | nepundu na hrubó, lebo mám břed |
| byl jsem v Lipníku na jarmarku | byl sem f Lipníku na jarmaku |
Slovník[editovat | editovat zdroj]
A[editovat | editovat zdroj]
- Aleluja - kosatec
B[editovat | editovat zdroj]
- Baňa - políček, špatná známka
- Balda - coura, hůl či klacek
C[editovat | editovat zdroj]
- Cisterňa - cisterna
Č[editovat | editovat zdroj]
- Čava - velbloud
D[editovat | editovat zdroj]
- Drnda - coura
- Docinek - pamlsek
Ď[editovat | editovat zdroj]
- Ďúra - díra
F[editovat | editovat zdroj]
- Futrovať - jíst
G[editovat | editovat zdroj]
- Galhoty - kalhoty
- Gagoň - krk
- Gremle - ruce
H[editovat | editovat zdroj]
- Halda - coura
- Husary - opadané ovoce
- Hůra - půda
- Habáň - stará houba
Ch[editovat | editovat zdroj]
- Chabrať - sbírat či krást
- Chabrala - lakomec
- Chalán - hoch
J[editovat | editovat zdroj]
- Jančáry - nízké střevíce
- Jabach - Žid
- Ja - ano
K[editovat | editovat zdroj]
- Klustý - tlustý
- Klancát - klacek
- Klebeta - kleveta
L[editovat | editovat zdroj]
- Líbný - líbivý
- Lašovať - šmejdit
- Lukše - nudle
M[editovat | editovat zdroj]
- Marhula - meruňka
- Mangla - zednická nádoba
- Medůvka - hruška
- Maráň - stará houba
N[editovat | editovat zdroj]
- Nátěstek - kvásek
- Nápaditý - moudrý
O[editovat | editovat zdroj]
- Oškvarky - škvarky
- Obušek - sekyrka
- Ogrňovať - vymlouvat se
P[editovat | editovat zdroj]
- Pylám - míč
- Pilant - míč
- Putr - máslo
R[editovat | editovat zdroj]
- Rýnský - peníz
- Ryl - rýč
Ř[editovat | editovat zdroj]
- Řeťaz - řetěz
S[editovat | editovat zdroj]
- Sčuřiť se - usmívat se
- Smíť se - smát se
T[editovat | editovat zdroj]
- Těrcha - těžký nános
V[editovat | editovat zdroj]
- Věrduňk - máslo
- Větr - vítr
- Vichor - silný vítr
- Věža - věž
Z[editovat | editovat zdroj]
- Zgarby - harampádí
- Zvoryňať - křičet
Ž[editovat | editovat zdroj]
- Žóžel - brouk
Josef Leopold Hrdina[editovat | editovat zdroj]
Josef Leopold Hrdina (23. června 1856, Královice[1] - 28. února 1933, Praha) byl český spisovatel, básník, prozaik, fejetonista a přispěvovatel do známého Pečírkova národního kalendáře.[2][3]
| Josef Leopold Hrdina | |
|---|---|
| Narození | 23. června 1856 Královice |
| Úmrtí | 28. února 1933 Praha |
| Pseudonym | Josef Martinovský |
| Povolání | Povídkář a fejetonista |
| Národnost | Česká |
| Chybí svobodný obrázek. | |
Studoval slánské piaristické gymnázium, odkud v r. 1870 přešel na studia do Prahy. Později absolvoval klasickou filologii na pražské univerzitě. Po studiích zaměstnán v pražské místodržitelské účtárně. Ve státní službě zůstal do odchodu do důchodu v r. 1921. - Jeho verše, parodie, satiry a humoresky vycházely v Humoristických listech, Palečkovi, Švandovi dudákovi, Šotkovi aj. Později stálý přispěvatel povídek a článků do časopisů Přítel domoviny, Jitřenka, Zora, Studentské listy, Zábavné listy, Lumír, Ruch, Světozor, Květy, Zlatá Praha či Pečírkův národní kalendář. Populární fejetonista Národní politiky a publikoval i v deníku Hlas Národa. Psal též do regionálních listů, ročenek a kalendářů, např. Světlo, Svobodný občan, Vlastivědný sborník okresu Slánského a Novostrašeckého aj. Velkou popularitu si získal svými fejetony otiskovanými v Národní politice. - Autor řady povídek o prostých lidech z venkova i města.[4]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Pod Řipem (1883)
- Povídky, obrázky a humoresky (1893)
- Dědeček (povídka 1894)
- Hradčanské povídky (1894)
- Turistické humoresky (1894)
- Plané růže (1910)
- Svatební noc a jiné povídky (1912)[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Josef Leopold Hrdina. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2022-01-15]. Dostupné online.
- ↑ SLAVÍKOVÁ, Šárka. Pečírkův Národní Kalendář a osobnosti jeho tvůrců. dspace.cuni.cz. 2006-05-30. Dostupné online [cit. 2022-01-15].
- ↑ WWW.COSMOTRON.CZ, IPAC: Cosmotron Bohemia, s r o-; KLADNĚ, Středočeská vědecká knihovna v. Hrdina, Josef Leopold, 1856-1933. ipac.svkkl.cz [online]. [cit. 2022-01-15]. Dostupné online.
- ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Josef Leopold Hrdina. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2022-01-15]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Davidek2009/Pískoviště na Wikimedia Commons
Autor Josef Leopold Hrdina ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Davidek2009/Pískoviště
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
[[Kategorie:Čeští spisovatelé 19. století]] [[Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století]] [[Kategorie:Narození 1856]] [[Kategorie:Narození 23. června]] [[Kategorie:Narození v Královicích]] [[Kategorie:Úmrtí 1933]] [[Kategorie:Úmrtí 28. února]] [[Kategorie:Úmrtí v Praze]] [[Kategorie:Muži]]
Ján Štúr[editovat | editovat zdroj]
Ján Štúr (21. září 1827, Uhrovec – 23. září 1905, Malé Bierovce) byl slovenský národní buditel, redaktor a publicista.
Vanda Vrlová[editovat | editovat zdroj]
Vanda Vrlová (29. srpna 1943, Valašské Meziříčí) je česká bylinkářka, kuchařka a autorka knih o lidových tradicích.
Královský řád Moravských rytířů svatého Rostislava a Kolumbana[editovat | editovat zdroj]
Královský řád Moravských rytířů svatého Rostislava a Kolumbana je křesťanské společenství, které se zapojuje nejen do náboženských témat, ale snaží se i rozvíjet kulturní, umělecké, vědecké, politické a hospodářské pole na Moravě. Sídlem společnosti je Brno.[1]
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Řád byl založen dne 22. prosince 1995 v Brně šestnácti členy Moravského národního kongresu (MNK). Za patrona byl vybrán sv. Rostislav, jenž byl ve dnech 28. a 30. října 1994 zařazen v pravoslavné církvi mezi svaté.
Do čela společnosti byl zvolen významný moravský historik Lubomír Emil Vilém Havlík, jenž se stal jejím prvním Mistrem.Společnost necelých 7 let, až do roku 2002 působila v MNK jako jeho samostatná sekce a za svůj cíl si ustanovila podporovat všestranný rozvoj kultury, vědy a i upevňování vlasteneckého vědomí Moravanů a rozvíjení a péči duchovní činnosti na Moravě a také rozšířování památky sv. Rostislava.[2]
Činnost[editovat | editovat zdroj]
Královský řád Moravských rytířů svatého Rostislava a Kolumbana se snaží rozvíjet duchovní a kulturní činnost na Moravě. Pravidelně se účastní různých bohoslužeb včetně svatohuberské mše ve Vojkovicích a v Louce u Blatnice. Zabývá se také opravou kostelů a také se zde vedou různé kulturní přednášky (např.: 700 let od narození moravského markraběte Karla IV.).[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Stanovy | Královský řád Moravských rytířů svatého Rostislava a Kolumbana. www.eqmoraviae.cz [online]. [cit. 2022-05-28]. Dostupné online.
- ↑ Geneze vzniku | Královský řád Moravských rytířů svatého Rostislava a Kolumbana. www.eqmoraviae.cz [online]. [cit. 2022-05-28]. Dostupné online.
- ↑ po proudu času | Královský řád Moravských rytířů svatého Rostislava a Kolumbana. www.eqmoraviae.cz [online]. [cit. 2022-05-28]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Jan Nepomuk[editovat | editovat zdroj]
Jan Nepomuk je mužské křestí jméno českého původu. Je odvozeno od českého světce Jana Nepomuckého
Petr Hošek[editovat | editovat zdroj]
Petr Hošek (* 18. června 1974, Třebíč) je český římskokatolický kněz, který aktuálně působí ve farnosti Újezd u Brna.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Třebíči do věřící rodiny.
Nejprve se vyučil obráběčem strojů a pracoval v tomto oboru dva roky ve svém rodném městě.
Následně se rozhodl studovat na Katolickém gymnáziu v Třebíči, odkud roku 1997 přešel na jeden rok do kněžského semináře v Litoměřicích. Během let 1998 až 2003 studoval na bohoslovecké fakultě Palackého univerzity v Olomouci. Dne 28. června přišel jeho velký den - byl vysvěcen na kněze. Nejprve sloužil jako kaplan v kostele sv. Tomáše v Brně, pak dva roky v Komíně a následně byl knězem ve farnosti Oslavany.[2]
Od 1. září 2013 pracuje ve farnosti Újezd u Brna.[3]
Dne 9. října roku 2021 byl hlavním celebrantem svatohubertské mše ve Vojkovicích.[4]
- ↑ Kontakt :: Římskokatolická farnost Újezd u Brna a Žatčany. www.farnostujezdubrna.cz [online]. [cit. 2022-06-13]. Dostupné online.
- ↑ Duchovní správa žatčanské farnosti :: Římskokatolická farnost Újezd u Brna a Žatčany. www.farnostujezdubrna.cz [online]. [cit. 2022-06-13]. Dostupné online.
- ↑ Obec Žatčany. www.obeczatcany.cz [online]. [cit. 2022-06-13]. Dostupné online.
- ↑ XII. troubená svatohubertská mše ve Vojkovicích 2021. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
Hrušínští[editovat | editovat zdroj]
Hrušínští (původně Böhmovi) jsou jeden z nejznánějších hereckých rodů na českém území. Zakladatel tohoto rodu je Rudolf Hrušínský nejst., který od roku 1913 začal hrát v divadle.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Jako zakladatel rodu Hrušínských je považován Rudolf Böhm, který se roku 1897 narodil v Liboci Janu a Františc Böhmovým. Předci od Jana Böhma pocházeli z Klíčan a nikdo z nich se herectví nikdy nevěnoval.
Roku 1913 dostal Rudolf Böhm nabídku angažmá v malé divadelní společnosti V. Slavinský.
V té době začal Rudolf Böhm uvažovat o uměleckém jménu a chtěl mít pseudonym Otomar Otovalský. Podle jedné pověsti byl však nachytán při krádeži hrušek a od té doby se rozhodl přejmenovat na Hrušínský (trvale jej používal od roku 1935), druhá verze praví, že nechtěl mít německé jméno.
Rudolf se nakonec rozhodl přejít ke společnosti Josefa Muška a po válce přestoupil k Václavu Červíčkovi-Budínskému. Rudolf zde i později režíroval. V divadle hrály i Črrvíčkovi tři děti Marie (1899-1917), František (1903-?) a Hermína (1901-1989), s níž se Rudolf Hrušínský v Žirovnici roku 1920 oženil.
Ve stejný rok se jim Novém Etynku narodil za jevištěm syn, který byl pojmenován po otci. Odmala mu byla vštěpována láska k divadlu. Rudolf Hrušínský st. již jako chlapeček hrál v kočovném divadlu a roku 1937 poprvé hrál ve filmu, který se jmenoval Lízin let do nebe. Rudolf Hrušínský se roku 1945 oženil se Židovkou Evou Koubovou (1928-1997), s níž měl dva syny: Rudolfa (* 1946) a Jana (* 1955), kteří se také věnují herectví a mají pokračovatele rodu.
Rudolf Hrušínský ml. se oženil s právničkou, s nížmá syny Rudolfa (* 1971), Davida (* 1977) a Martina (* 1984). Jan Hrušínský má s herečkou Miluší Šplechtovou dcery Kristýnu (* 1985, prov. Balcarovou) a Barboru (* 1987).
Divadlo na Jezerce[editovat | editovat zdroj]
Roku 2002 založil Jan Hrušínský vlastní divadelní společnost a roku 2004 i Divadlo na Jezerce, v němž dodnes hrají členové rodiny.
Rybaření[editovat | editovat zdroj]
Rudolf Hrušínský st. byl vášnivým rybářem. Tuto oblibu zdědil i jeho starší syn.